Josef Smýkal
~
Sto let časopisu ZORA

Brno, 2017

Za první setkání s časopisem Zora se vlastně mám stydět. V Zemském ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí a mládeže jsme měli mimořádně velkou verandu. Mimo jiné dětské hry jsme zde hrávali takzvaný paket. Na verandě byla hladká betonová podlaha, která se pro tuto dětskou hru výborně hodila. A co to vlastně paket byl?

Smotali jsme jedno číslo brailleské Zory do pevného válce a převázali motouzem. Dva nevidomí hráči si stoupli proti sobě ve vzdálenosti asi 5–7 metrů a střídavě paketem směrem ke druhému hráči po zemi hodili. Roztočil se a vydával šustivý zvuk. Druhý hráč měl sluchem poznat směr rychle se pohybujícího paketu a chytit jej. Paket hodil co nejrychleji zpět. Nechytit znamenalo obdržet trestný bod.

Tak to bylo v letech 1937–1940. Potom náš Ústav přestěhovali do Chrlic u Brna. A na tuto dětskou hru se zapomnělo, protože zde nebyly vhodné podmínky.

Rád bych se jako pozdější už dospělý dlouholetý čtenář (s manželkou jsme začali odebírat časopis Zora se všemi přílohami v roce 1953) malou knížkou připojil k oslavě stého výročí trvání tohoto periodika. Nehodlám se v ní věnovat hodnocení jednotlivých historických období, po které náš časopis přinášel svým nevidomým čtenářům zprávy o kulturním, sociálním i společenském dění ve slepeckém hutí u nás. Nevyhýbal se ani zprávám z celého světa.

Neinformuji o kulturním ani společenském životě od prvopočátku Zory. To ponechávám jeho současné redakci. V tomto ohledu mi nastaly překážky, jelikož o obsahu prvního ročníku mám jen informace nepřímé, zprostředkované.

Svou skromnou knížku věnuji tématům, která dosud nebyla kompletně zpracována. To je koneckonců zřejmé již z jejího obsahu. Přesto jsem se nehodlal vyhnout základním informacím o tom, co předcházelo vzniku Zory. Nemohu ale opakovat, co jsem již dříve napsal ve svých otištěných článcích v Zoře a podrobněji potom například ve svém Tyflopedickém lexikonu jmenném (Brno, 2006) a potom v rozsáhlých Studiích a statích (Brno, 2011).

Obsah publikace:

Tuto svou práci jsem opatřil patnácti obrázky, z nichž jsou tři historicky unikátní. Je to například nevidomá čtenářka Zory (1917) z hradčanského Ústavu, první sazečka Jitřenky a Zory nevidomá paní Marie Polednová při sázení textu, dlouholetá spolupracovnice Karla Emanuela Macana a Hinzův sázecí stroj z roku 1895. Navíc jsou zde portréty všech redaktorů a šéfredaktorů časopisu Zora.

Brno, 2017

Vydáno vlastním nákladem autora.

Rozsah 45 stran formátu A5.