Psal se rok 1916. V červnu vychází almanach Jitřenka, první česká kniha pro nevidomé čtenáře. Vydal ji Zemský spolek pro zaopatřování slepců v království Českém ve svém oddělení pro český slepecký tisk v brailleském (brajském) písmu.

Všechno první je možné nazvat vlaštovkou připomínající nám, že jaro je tu. Ano, almanach Jitřenka byl tou zornicí, která naznačovala rozkvět českého slepeckého písemnictví, tisku a kultury. Byl právě čas, kdy zuřila první světová válka a vrcholilo povědomí českého národa. Nevidomí již měli svou zájmovou organizaci Podpůrný spolek samostatných slepců (PSSS vznikl v roce 1902), který působil nejen v pražském ústředí, nýbrž i v oblastech českých zemí. Mimo podpory českých nevidomých samostatně se živících řemeslníků, učitelů hudby a intelektuálních pracovníků organizoval kulturní akce, sbírky a výstavy výrobků nevidomých řemeslníků a ručních prací nevidomých žen. Z výnosů těchto i jiných akcí jejich podnikání finančně podporoval. Chudým, starým a práce neschopným slepcům poskytoval peněžní příspěvky.

Nevidomí měli k dispozici už i svou adaptaci francouzské abecedy Louise Braille (lujse braje) na český jazyk. Podíleli se na ní tři čeští pedagogové působící na výchovně-vzdělávacích ústavech v Praze a v Brně. Byli to: Václav Malý (Praha – Hradčany, 1873), Jan Schwarz (Brno, 1888) a Václav Novák (Praha – Klarův ústav, 1891). Adaptace se rozvíjela ve školním prostředí těchto ústavů. Těžce se prosazovala. Víme, že tomu tak bylo vždy i u nové kodifikace z roku 1995 a současných návrhů autora tohoto příspěvku, jelikož se na ústavech až do roku 1918 hovořilo převážně německy a používaly se německé knihy. Jen někteří učitelé vyučovali česky. Výjimkou byl později založený výchovně-vzdělávací Ústav v Praze na Maltézském náměstí (1910).

Tak tedy i prvopočátky českého slepeckého tisku, časopisů a knih, jsou spjaty s aktivitami Podpůrného spolku samostatných slepců (PSSS). Stalo se na koncertu nevidomých umělců v roce 1907, konaném v pražském Obecním domě, kde byl přítomen i bratr spisovatele Františka Ladislava Čelakovského Jaromír, se kterým představitelé tohoto Spolku při poděkování za jeho účast zapředli debatu o svých úkolech, a právě zde vznikla myšlenka založit nový český spolek s názvem Zemský spolek pro zaopatřování slepců (založen v roce 1910), který však (rovněž jako PSSS) neměl ve svých stanovách paragraf o vydávání knih pro české nevidomé čtenáře. Zemský spolek však založil ryze český výchovně-vzdělávací ústav pro české slepce, později zvaný Deylův.

Zemský spolek tedy také neměl ve svých stanovách zmínku o vydávání brailleských (brajských) tiskovin pro české nevidomé čtenáře. Bylo zatím vytvořeno jen oddělení pro český tisk, s výhleden založit nový spolek, který by už potřebnou klauzuli měl. Stalo se. Třetí spolek měl název Slepecký tisk český.

V tu dobu se z válečných front začali vracet ranění a osleplí vojáci do civilu. Než bude schváleno založení spolku pro český tisk, rozhodl se výbor Zemského spolku vydat pro ně jedinou knihu a první časopis Zora. Kniha vyšla v červnu s názvem Jitřenka v roce 1916 a v prosinci roku 1917 jedno číslo Zory. (Zde se autor omlouvá, původně uvádíval, že celý ročník.) Všechno v brailleském písmu. Přinášíme výňatek ze vzpomínky jedné čtenářky z Klarova ústavu v Praze:

„Když jsem z Jitřenky předčítala malému hloučku dívek a dvěma oslepeným vojínům v Klárově ústavu, slzeli jsme všichni radostným pohnutím. Čítali jsme v té knize ráno, v poledne i večer, některý článek třeba několikrát za sebou. A když o rok později, jednoho prosincového rána, dostali jsme do ruky první číslo časopisu Zora, zdálo se mi, že skutečně svítá a moji věčnou tmu počíná ozařovati světlo nového jitra. Tehdy jsme byly válečnými událostmi ještě v německém ústavu tak zkoušeny a zdeptány, že jsme téměř každodenně beze slova uléhaly a vstávaly. Však onoho večera bylo zcela jinak. Co tu bylo družných a povzbudivých slov, co dohadů a dotazů o tom, čím je nám slepcům kniha a za jak těžkých poměrů se i nám rodí lepší příští.“

Dovolte přerušit vyprávění čtenářky z důvodu, abychom upozornili na to, že první číslo Zory, nikoliv celý ročník 1917, jak někde omylem píšeme, vydal Zemský spolek v prosinci roku 1917.

Druhá poznámka se týká dlouhého „á“ v názvu ústavu „Klárově“. Dnes píšeme krátké „a“, jelikož Alois Klar byl Němec a podepisoval se německy. V citaci čtenářky jsme nuceni užít jejího „Klárově“ ústavu. Vyprávění čtenářky pokračuje:

„Nám slepcům je kniha zdrojem vědění, vzdělání i umění. Jest nám takovým lepším světlem, které nás sbližuje s vidomými. Kniha nás vysvobozuje aspoň na čas z tohoto slzavého údolí, kde prožíváme mnohé ústrky a trpíme nedostatkem, kde jsme závislí na pomoci druhých a unaveni dlouhými hodinami osamocení. U knihy nacházíme i povznesení duše, rozptýlení, ona nás utěšuje a uklidňuje, že zapomínáme i na krutý osud slepoty.“

(V této době se dvojhláska „ou“ psala jako písmeno „ó“, „w“ jako „vv“. Později „ou“ jako dnešní „w“, „W“ bod 6 a písmeno “ř“.)

Vlivem nevidomého člena výboru Karla Emanuela Macana, v té době již českého učitele v převážně německém pražském Klarově ústavu pro nevidomé děti a mládež, našel Zemský spolek v roce 1916 možnost, jak technicky zajistit vydání první české knihy a prvního čísla Zory tištěné brailleským písmem. Mohlo se tak stát jen ve spolupráci s Klarovým ústavem, který již vlastnil speciální tiskárenské zařízení typu Franze, na kterém se vyráběly matrice. Lisovaly se na upravené dvouválcové ždímačce prádla.

Pro vydávání českých slepeckých knih a časopisů dal Macan podnět k založení nového spolku známého pod názvem Český slepecký tisk (založen v roce 1917). A znovu vlivem Macanovy iniciativy se stalo prvním počinem již třetího slepeckého spolku začít pravidelně vydávat první český časopis v brailleském písmu nazvaný Zora.

Jeden výtisk almanachu Jitřenka je uchováván v archivu oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně.

Jitřenka je cenným dokumentem nejen pro svůj obsah, ale především jako český prvotisk. Je velkého formátu a má 168 stran. Navíc je zároveň ukázkou tehdejší oboustranné techniky bodového reliéfního tisku a k tomu adaptace původní Brailleovy (Brajovy) francouzské abecedy na český jazyk. V době, kdy vychází Jitřenka, se dvojhláska „ou“ psala jako písmeno „ó“, „w“ jako „vv“. Není známo, kolik bylo vydáno výtisků této rozsáhlé a rozměrově velké knihy.

Obsah almanachu Jitřenka:

Kalendář

Rok 1917 počíná pondělím: Jednotlivé dny v týdnu jsou označeny číslováním (bez prefixů pro číslice a snížením o jednu řadu bodů – pozn. autora), tedy: čárkou pondělí, středníkem úterý, dvojtečkou středa, tečkou čtvrtek, otazníkem, pátek, rozkazníkem sobota a závorkou (body 2, 3, 5, 6 – pozn. autora) neděle.

Pohyblivé svátky připadají v roce 1917: Jméno Ježíš 7. ledna, Devítník 4. února, Popeleční středa 21. února, Hod boží velikonoční 4. dubna, Hod boží svatodušní 27. května, Nejsvětější trojice 3. června, Boží tělo 7. června, Navštívení Panny Marie 1. července, Andělé strážní 2. září, Jméno Panny Marie 9. září, Slavnost růžencová 7. října, Posvěcení chrámu 21. října, Neděle adventní 2. prosince

DEYL, Jan, prof.: Úvod
BŘEZINA, Otakar: Z hudby pramenů – 13
SVOBODOVÁ, Růžena: Vítězná Nika – 14
ZAVORAL, J. M., opat: Císař, přítel slepců – 31
SVOJSÍK, Alois: Slepci na dálném východě – 35
GLOGOWSKÁ, Medynia, KŘIČKA, Petr.: Básně – 38
HÁJEK, Karel Bohuslav: Tomu, kdo v této chvíli umírá – 38
JESENSKÁ, Růžena: Jsem hvězda v modrém prostoru – 41
SVOBODA, Jaromír.: Zpěv víry – 42
KVAPIL, František: Málo štěstí – 43
SLÁDEK, Josef Václav: Do památníku – 43
BENEŠOVÁ, Lucie: Lesní vodopád – 44
SVOBODA, P. M.: Obrázek – 46
SVOBODA, Jaroslav: Slepci a živnosti – 59
SETKAL, J. S.: Slepci a esperanto – 69
BOHUSLAV, J. V., soudní rada: Právní ochrana nevidomých – 84
Hrst veršův, aforismův a sentencí – 90
SVOBODA, Jaroslav: Slepec učenec a státník – 98
HERMANN, Ignát: Píšťalka – 104
HERITES, F.: List v staré knize – 116
Několik časově opravených a upravených přísloví – 132
TŮMA, Alois, JUDr., zemský rada: O některých zařízeních pro osleplé vojíny a slepce vůbec – 133
WEGNER, J., živnostenský inspektor: Základní ustanovení živnostenského řádu – 147
Seznam členů odboru pro tisk český – 155
Doslov – 161
Ukolébavka. Píseň pro střední hlas s průvodem klavíru – 165

Ještě poznamenáváme, že knihu Jitřenka nelze zapůjčovat. Vážní zájemci ji však mohou prostudovat na místě oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně.

Poznámka redakce časopisu Zora: Ke sdělení čtenářky o tom, že první číslo Zory dostali do rukou v prosinci 1917, doplňujeme, že dochovaným dokladem o prvním čísle Zory z ledna 1917 je kopie titulního listu, otištěná v publikaci k 80. výročí časopisu. Odpovídá tomu i číslování ročníků časopisu Zora, protože v roce 2016 máme ročník s číslem 100.