Tyflopedické kalendárium

[ zpět na seznam publikací | zpět na úvodní stránku ]

Josef Smýkal
~
Tyflopedické kalendárium

Brno, 1996

Knižnice Slepeckého muzea v Brně - 2

Vydal odbor kultury Magistrátu města Brna a Nejvyšší rada České unie nevidomých a slabozrakých

Publikaci věnuji své manželce za dlouhé chvíle mlčení, ve kterých jsem pracoval na této publikaci.

OBSAH

* Úvod

* Rejstřík jmenný

* Rejstřík věcný

* Část textová (451 př.n.l. - 1994)

* Literatura

ÚVOD

Po několika desetiletích bádání předkládám jeho výsledky odborným institucím a veřejnosti s přesvědčením, že pomohou vědeckým pracovníkům, učitelům, vychovatelům i jiným odborným pracovníkům zabývajících se péčí o nevidomé a slabozraké děti, mládež i dospělé, orientovat se v historii výchovy, vzdělávání, obživy a kultury nevidomých a slabozrakých. Používám k tomu formu sice neobvyklou, ale přehlednou.
Rozhodl jsem se využít zkrácenou podobu. Nejedná se o tematicky zaměřený slovník, nýbrž o komentovaný kalendářní přehled doplněný rejstříkem jmenným i věcným. Zařazuji také fotografie osobností, které se mi podařilo shromáždit.
První část jsem zpracoval formou letopisných dat. Pro lepší přehlednost je století označeno na každé sudé straně nahoře uprostřed. Jednotlivá data jsou v graficky upravených tučně tištěných letopočtech s následným obsahem. Členění informací uvnitř každého letopočtu jsem uspořádal následovně:

Údaje věcné české (1a) i zahraniční (2a) jsem seřadil podle určitých tematických pravidel, která umožňují lepší orientaci v textu:

Data osobní česká (1b) i zahraniční (2b) jsem uspořádal kalendářně, uvnitř kapitoly abecedně podle příjmení, a to nejdříve všechna data narození, potom data úmrtí.
V druhé části doplňuji publikaci jmenným i věcným rejstříkem. Oba jsou uspořádány abecedně. Rejstřík jmenný je shodný s pojednávaným obsahem. Rejstřík věcný obsahuje tematické okruhy, jež jsem považoval z historického hlediska za základní.
Údaje, které obsahuje tato publikace, nelze považovat za úplné ani za vyčerpávající. Jejich neucelenost souvisí jednak s tím, že se mi nedařilo navázat spolupráci s mezinárodními středisky, která mají teritoriální charakter a mohla by poskytnout vlastní informace, jednak jsem byl jako pedagog profesně vytížen svým povoláním. Velkým hendikepem bylo, že se mi ani za několik desetiletí nepodařilo opřít se o kolektivní spolupráci, ke které jsem vyzýval.
Jsem si dobře vědom, že obsah této práce má prostorově vymezený teritoriální význam. Jsem však přesvědčený, že i v takové podobě může sloužit jako základní materiál pro další činnost odborných pracovišť rozvíjením a kompletováním vybraných témat.
Nekladl jsem si za úkol vyčerpat tak mimořádně rozsáhlou i obsahem bohatou tematiku. Nedovolila mi to skutečnost velmi omezených pramenů - převážně lokálních. Informace až do konce 19. stol. jsou poměrně bohaté. Ubývá jich především z období poslední čtvrtiny 20. stol. Tento nedostatek - z hlediska ucelenosti a obsahu - může napravit pouze kolektivní spoluúčast a informace získané v budoucnosti. Není v silách jednoho člověka obsáhnout současný stav.

Autor

* Písemné zprávy se mnohdy v datování událostí rozcházejí. Ve výjimečných případech nebylo možné se sjednotit. Na takové výjimky v textu upozorňuji.
** Opírám se o životopisná data. Scházejí zde proto osobnosti, jejichž data narození nebo úmrtí se mi nepodařilo zjistit. V případě hlubšího zájmu doporučuji využít uvedenou literaturu.

REJSTŘÍK JMENNÝ

Abdu Alláh ben Malaincan al Maaori, 973, 1058
Abu Abdaláh Rudaki, 850, 941
Aderkas, O. von, 1859, 1886
Adlerová, A. A., 1856, 1885 1886, 1924
Adlung, J., 1758
Adriani, B., 1875
Agricola, R., 1443, 1485
Al Amidi, 1307, 1312
Alexejevič, V., 1836, 1878
Alston, J., 1836, 1840
Alvino z Armata, 1316, 1317

Anagnos, M., 1837, 1906
Andraszewski, A., 1944
Antonio, A., 1874, 1967
Appenzelner, H., 1914
Appius Claudius Caecus, 280 př. n. l.
Armanni, V., 1646
Armitage, Th. R., 1824, 1834, 1868, 1870, 1871, 1890
Asadov, N. E., 1923
Ascenso, A., 1870
Atkinson, J. R., 1932

Baczko, L. von, 1755, 1756, 1807, 1823
Balcar, L., 1821, 1845
Ballu, V. N.,1829, 1851, 1864, 1875, 1877, 1889, 1907
Banksová, miss, 1832
Baracz, St., 1936
Barbi, A., 1876
Barbier, Ch., 1767, 1796, 1809, 1815, 1819, 1821, 1822, 1841
Basilius z Caesarei, 350, 369
Basilius II., 1014
Baššár ibn Burt, 717, 783
Bauer, R., 1841, 191
Baum, O., 1883, 1941
Beazford, 1883
Beitl, J. R., 1797, 1810, 1825, 1826, 1827, 1835, 1841, 1846, 1852, 1880
Bek, V., 1863, 1889, 1936
Belisar, 500, 565, 1808
Bělorukov, A. P., 1881
Benesch, O., 1905, 1963
Benewitz, A., 1833, 1926
Bentivoglio, P., 1894, 1965
Bergman, A., 1906, 1972
Bernoulli, J., 1654, 1676, 1705
Bezecný, J., 1803, 1840 1871
Binar, A., 1914, 1975
Bjärnhof, K., 1892
Blacklock, T., 1741, 1791

Blajan, I., 1911, 1975
Blankyt, J., (viz Prášil)
Boczkai, I., 1914
Bočkarev, V. N., 1880
Bohuslav, Fr., 1882
Bonet, J. P., 1620
Borg, P. A., 1776, 1806, 1823, 1839
Borges, L. J., 1899, 1986
Boris, M., 1916
Borisová, Ž., 1905, 1964, 1965, 1986
Boucher, 1785
Brabec, M., 1947
Braig, E., 1837
Braille, L., 1809, 1825, 1827, 1829, 1832, 1834, 1836, 1840, 1851, 1841, 1849, 1850, 1852, 1854, 1855, 1857, 1858, 1859, 1860, 1863, 1868, 1870, 1873, 1875, 1876, 1877, 1878, 1879, 1880, 1883, 1884, 1885, 1889, 1932
Brandolini, A., 1440, 1496
Brandstaeter, A., 1848, 1900
Braun, J., 1795, 1804, 1808, 1839
Braun, R., 1869, 1925
Bridgmanová, L., 1829, 1836, 1889
Buckle, A., 1838, 1900
Budín, J., 1950
Bucher, J. F., 1902, 1946
Buoni, L., 1929
Bürklen, K., 1869, 1896, 1956
Büttner, A., 1842, 1898

Cabezon, A., 1510, 1513, 1566
Campbell, F., J., 1834, 1914
Cardano, G., 1501, 1552, 1576
Carnesec, A., 1947
Carton, abbé, 1835, 1837
Cassius Longinus, 242 př. n. l.

Caulfildová, 1939
Cerha, J., 1956
Cohn, L., 1877, 1962
Cuibeau, 1885
Cveček, D., 1902, 1985

Čajkovský, P. I., 1947

Čálek, O., 1946, 1985

Dalén, G., 1869, 1937
Daniel, W. F., 1813
Deyl, J., 1855, 1924
Diderot, D., 1713, 1749, 1784
Didymos z Alexandrie, 308, 395
Diodotos, 59 př. n. l.
Ditrich, J., 1932, 1980
Dobos, K., 1931
Dobržinski, G. V., 1883
Dokoupil, V., 1852, 1927
Doksanský, J., 1942
Dolanski, Wl. 1886, 1973
Doležálek, A. J., 1799, 1840, 1845, 1849, 1858, 1859

Doležel, N., 1889, 1958
Donev, 1905
Dörfler, G., 1921
Dorner, I., 1914
Dosev-Nenkov, I., 1880, 1967
Doskočil, J., 1891, 1928
Dovhun, V., 1926
Drtina, J., 1918, 1947, 1948, 1973, 1994
Dufau, P. F., 1795, 1840, 1842, 1849, 1850, 1877
Dulon (Dülong), Fr., 1769, 1826
Dzurňák, M., 1923, 1994
Dženg Džong-Čen, 1945

Eaton, R., 1833, 1927
Eberhard, E., 1861
Eckstein, 1891
Echtner, V., 1905
Engelmann, J., 1823, 1825, 1826, 1912
Entlicher, B., 1844, 1872, 1873, 1890

Epheser, H., 1917
L'Eppé, abbé de, 1712, 1789
Erasmus Rotterdamský, 1467, 1528, 1536
Erskinová, H., 1832
Ess, Fr., 1813
Euler, R., 1707, 1783

Falkowski, J., 1775, 1817
Fasano, T., 1840
Fawcet, H., 1833, 1884
Felbiger, I., 1724 1774, 1788
Feliciano, J., 1945
Ferdinand, K., 1496
Finck, W., 1923
Fischer, J. S., 1774, 1836
Fischerová, E., 1788
Flemming, E. G., 1772, 1818
Florian, W. 1986
Fogel, G., 1908, 1980
Foucault, F., 1797, 1839, 1871
Fournier, 1832
Francois z Marseilles, 1627

Frankl, L. A., 1810
Franz, H., 1904
Franz, K., 1843, 1899
Freissauf, 1837
Frere, H., 1838
Freszl, R., 1877, 1945, 1949
Freund, E., 1898, 1979
Frick, H. A., 1715
Friedlander, J. R., 1803, 1839
Fridzeri, A. M. A., 1741, 1825
Fröbel, Fr., 1782, 1852
Fry, E., 1833, 1836
Fryc, A., 1877, 1922, 1955
Fuenlana, Miguel de, 510, 1513, 1554
Funk, F. G., 1780

Gahais, F., 1763, 1802, 1809
Gajin Wajo, 754
Galeronová, B., 1859, 1936
Gall, J., 1826, 1833
Gaňo, V., 1893, 1966
Gattermayer, J., 1758, 1833
Généresse, 1807
Genoud, M., 1961
Georgi, K. A., 1802, 1862, 1867
Georgi, P., 1919
Goetz, W., 1932
Gilbertová, E., 1855
Giotti, S., 1802, 1830
Glückauf, K., 1871, 1927
Golbachová, A., 1904
Gordon, W., 1901
Gorškov, V. G., 1866, 1942
Gottwald, A., 1905, 1975
Götz, G., 1893, 1962

Gough, J., 1757, 1803, 1825
Graingers, 1784
Greenville, T., 1780
Gregorzewská, R., 1925
Grincevičute, B., 1911
Gröpler, A. M., 1818, 1850, 1875
Grot, K. K., 1815, 1881, 1883, 1897
Grotto, L. A., 1585
Grüber, 1886
Grünnert, H., 1944
Gruszscinski, R., 1910
Grzegorzewska, M., 1930
Gueit, M., 1830
Guadet, J., 1795, 1856, 1881
Guillié, D., 1817
Guggenheim, M., 1885
Guldberg, C. E., 1823, 1858
Gundert, 1840
Gurbindo, J., 1935, 1985

Had, J., 1902, 1987
Hájek, K., 1892, 1975
Häkkinen, E., 1912, 1976
Hall, Fr., 1892, 1893
Hanák, D., 1915, 1963
Hanava Hokiioci, 1746, 1822
Hanselmann, H., 1885, 1961
Harsdörfer, G. F., 1607, 1651, 1658
Hašková, D. J., 1898
Hatzfeld, A. von, 1892, 1957
Haüy, V., 1712, 1745, 1784, 1785, 1786, 1788, 1789, 1797, 1802, 1803, 1806, 1817, 1822, 1828, 1869
Havel, L., 1900
Hawlík, Vl., 1911, 1993
Hay, A., 1833
Hebold, E., 1819, 1853, 1856, 1859, 1871
Hedkvist, Ch., 1910, 1975
Heindl, O., 1915
Heines, T. H., 1916
Hejda, K., 1902, 1975
Heller, S., 1842, 1922
Helletsgruber, A., 1839, 1903
Helletsgruber, J., 1907
Henderson, J., 1833
Henri, P., 1899, 1986
Herbemontová, G., 1888, 1930 1931, 1980

Hertelendy, G., 1800, 1835, 1844
Herzberg, R., 1894
Hessen, A. F. von, 1861, 1945
Hethering, 1775
Hinze, F., 1863, 1895, 1932
Hiros, Etsuh, 1924
Hito, Yasu, 830, 872
Hirzel, J., 1860
Hledík, R., 1884
Holman, J., 1787, 1857
Holman, O., 1919
Hoňková, M. D., 1887, 1923, 1929, 1955
Horvath, A., 1862, 1921, 1934
Howe, S., 1801, 1834, 1835, 1847, 1853, 1876
Hraba, A., 1863
Hrabovec, V., 1901, 1938
Hrbek, J., 1799, 1861
Hrebenda, M., 1796, 1880
Hrehorčáková, L., 1944
Hronek, J., 1908, 1950
Huber, N. F., 1750, 1831
Hughu, 1850
Husajn, Taha, 1889, 1973
Husman, K., 1443, 1485
Husweg, A., 1933

Challan, 1821
Charles, Rey, 1930

Chybioř (Chybiorz), P., 1827 1880

Il Cieco d'Adria, 1585
Ionescu-Butas, 1894

Ioninas, A., 1923, 1976
Ivella, A. L., 1878, 1927

Jablanczy, A. K., 1802, 1847
Jacobi, Ch. T., 1696, 1750
Jakob, H., 1921, 1975
Jakob z Netry, 1750, 1771
Jan, král, 1350
Janeček, A., 1828
Janko, L., 1931
Jánoš, M., 1928, 1976
Janoušek, A., 1858, 1938
Jaroš, St. (viz Prášil)
Javal, B., 1839
Ječmínek, K., 1867
Jeferson, 1897

Jehlička, 1869
Jemelík, J., 1852, 1931
Jerošenko, V., 1890, 1952
Jesenský, J. 1931, 1970
Ježek, J., 1906, 1942
Jilin (též Žilin), A., 1780, 1840
Johnston, J., 1833
Jonson, J., 1833, 1853
Joyce, J., 1882, 1941
Jurásek, G., 1882
Jüredy, L., 1794
Justinián I., císař, 545

Kačaba, J., 1844, 1912
Käferle, J., 1768, 1832
Karaccioli, 1523
Karadžič, O. J.,1814, 1888
Karadžič, V. Š., 1787, 1864
Karst, G., 1900 1983
Kaziov, M., 1925
Kellerová, H., 1866, 1880, 1968
Kempelen, W., 1734, 1804
Kengio, 1776
Kerbl, E., 1923, 1928
Kingová, A., 1895
Kirk, R., 1935, 1977
Kirchgässnerová, M., 1770, 1773, 1808
Kirpal, E., 1871
Klar, A., 1763, 1832, 1833
Klar, P. A., 1801, 1860
Klar, R., 1845, 1898
Klebert, K., 1918
Klein, J. W., 1765, 1792, 1795, 1797, 1800, 1803, 1804, 1805, 1808, 1810, 1819, 1822, 1825, 1830, 1834, 1836, 1837, 1838, 1839, 1840, 1841, 1846, 1847, 1848, 1859, 1884, 1896, 1898
Kleinhans, J., 1777
Klem, H., 1930
Klučka, J., 1920
Knie, J., 1794, 1817, 1819, 1826, 1830, 1837, 1841, 1857, 1859
Knoass, N. V., 1836
Koev, V., 1914, 1983

Kögler, F., 1884
Kohout, H., 1943
Köchlin, A., 1821, 1859, 1888
Koko, 830, 872
Komenský, J. A., 1592, 1670
Konstantin IX, 1043
Korunka, L., 1911, 1953, 1979
Kosz, M., , 1943, 1973
Kovalenko, B. I., 1890, 1969
Kovářová, A., 1913
Kowalik, A., 1928
Kovazo, hrabě z, 1888
Kozel, O., 1869, 1941
Kozlov, A., 1878
Kožíšek, J., 1920, 1921
Kraemer, R., 1885, 1945
Krähmer, 1877, 1878
Krajíček, J., 1868, 1941
Král, V., 1903, 1982
Krasnousov, 1975
Krátký, O., 1906, 1985
Krause, W., 1926
Kraus, O., 1587
Krchňák, R., 1905, 1947
Kriveljev, I. P., 1923
Krohn, Ch., 1882
Kubálek, A., 1935
Kubíček, J. L., 1876, 1929, 1956
Kuhn, J., 1929, 1978, 1982
Kuchař, A. J., 1880
Kull, E., 1854, 1912
Kunz, M., 1847, 1861, 1884, 1889, 1923

Laas-d'Agien, V., 1853
Labor, J., 1842, 1924
Lacina, J., 1920, 1974, 1982
Lachmann, W. L., 1795, 1830, 1841, 1845, 1861
Lana, Fr. Terzi, 1631, 1670, 1687
Landesmann, H., (viz Lorm)
Landesmanová, M., 1908
Landino, Fr., 1325, 1397
Lascaridiová, K.,1905
Lawton, Ch., 1848, 1907
Lay, W. A., 1862, 1926
Lenderink, H. J., 1846
Leopold, A. D., 1691, 1753
Les, P., 1904, 1980
Lesueur, Fr., 1766, 1784, 1806
Levitte, I. J., 1833, 1884
Libansky, J., 1848, 1882, 1912
Ličko, J., 1933

Lindkvist, B., 1937
Lipinská, M., 1933
Litaize, G., 1909
Lorens-Latchos, P., 1856, 1857, 1858
Lorm, H., 1821, 1877, 1902
Lothan, J., 1833
Louvelová, M., 1895, 1897, 1957
Lucas Fr., z Madridu, 1560
Lucas, T. M., 1835
Ludwig, H., 1892, 1975
Ludwig, von St. Marie, 1821, 1900
Ludvík, Fr., 1956
Ludvík XVI., 1786
Ludvík IX, 1260
Luisini, L., 1569
Lukeš, K., 1926
Lusseyran, J., 1924, 1971
Luther, M., 1483, 1546

Macan, K. Em., 1858, 1863, 1881, 1885, 1891, 1893, 1894, 1915, 1916, 1917, 1920, 1921, 1922, 1925, 1932, 1934, 1949, 1961, 1975
Macek, J., 1901
Macháček, T., 1915, 1967
Makowski, N., 1828, 1893
Malaval, Fr., 1627, 1719
Malkowski, D., 1848, 1926
Malosová, 1884
Malossi, E., 1885, 1930
Malý, V., 1873, 1886, 1900
Mamojka, B., 1948
Margolin, M., 1906, 1975
Marhauer, W., 1917, 1943, 1976
Marie, Ludwig von St. viz Ludwig von St. Marie
Markéta z Raveny, 1505
Martinussen, L., 1941
Markovič, 1925
Markuš, A., 1926
Marshal, A., 1894
Mascaro z Lisabonu, 1842, 1892, 1897
Masuelli, E., 1898
Mathies, I., 1913
Matič, M. V., 1894, 1982
Maťušinová, O. K., 1885, 1975

Mecker, W., 1839, 1898
Meier, H., 1926
Mell, A., 1850, 1860, 1900, 1931, 1936
Mercadante, G. S. R., 1795,1870 1870
Messner, A., 1847
Metcalf, J., 1717, 1802
Mey, G., 1914
Mey, O., 1851, 1915
Mikš, L., 1911
Mill, H. R., 1714
Milne, R., 1833
Mjačin, V. F., 1930
Moensová, P., 1765
Moldenhawer, J., 1829, 1858, 1908
Montal, J., 1800, 1865
Moon, W., 1818, 1847, 1848, 1859, 1860, 1876, 1894
Moreau, J. M., 1640
Moudrý, H., 1865, 1920
Moyes, H., 1750, 1807
Mráček, A., 1868, 1897
Mráz, J., 1924
Müller, A., 1823, 1840
Müller, C. E., 1825
Müller-Uri, L., 1835
Müller, J. N.(Johansen), 1823, 1913
Mulotová, 1887
Murray, W., (Murrey-Mike), 1887, 1889, 1897

Nálevka, B., 1909, 1977
Naňka, J., 1916, 1968
Nepomucký, O., 1886, 1928, 1950
Nessy, K., 1857, 1891
Neubert, F. K., 1912, 1995
Nicasius z Voerdy, 1440, 1492
Nicolodi, A., 1894, 1950
Niemczinski, A., 1860, 1936
Niessen, N., 1772, 1773, 1784

Nicholson, 1803
Nop, L., 1915, 1947, 1957, 1986
Nosek, J., 1883
Notz, B., 1904, 1974
Novák, V., 1842, 1891, 1900, 1910
Novillová, D., 1919, 1946
Novoveský, Š., 1904, 1959
Novozámský, Fr., 1903, 1994

Oelkers, H. L., 1924, 1978
Ohéral, J., 1810, 1868
Olejník, J., 1930
Ölwein, 1867

Ormis, S., 1824, 1874, 1875
Otáhal, R., 1869, 1954
Otto, K., 1902, 1978
Ozaki, 1932

Pablasek, M., 1810, 1867, 1872, 1880
Paplonski, J., 1819, 1885
Paradisová, M. T., 1759, 1784, 1824
Paumann, K., 1410, 1474
Pavlík, Fr., 1850, 1896, 1903, 1944
Pearson, A., 1866, 1921
Peignot, G., 1888
Perman, A., 1890, 1975
Pero Mexia, 1542
Perov, M., 1901
McPerson, D., 1833
Pesenti, M., 1600, 1647
Petzelt, A. R., 1868, 1877
Pfanstiehel, B., 1861, 1940
Pfeffel, G. K., 1736, 1809
Pfeifer, H., 1891, 1932
Pielasch, H., 1917, 1986
Pignier, A., 1785, 1874
Picht, O., 1870, 1899, 1901, 1907, 1911, 1933, 1945
Pivar, 1893
Plateau, J. A. F., 1801
Podlucký, Fr., 1905

Pokorná, M., 1879, 1942
Polednová, M., 1895, 1973
Polikarpov, N. P., 1921
Po, Lina M., 1899, 1948
Pollak, S., 1860
Ponton, M., 1833
Pontrjagin, L. S., 1908
Popelář, B., 1969
Potholt, J., 1726, 1800
Postlerová, 1896, 1897
Pozdník, J., 1889, 1937, 1958
Prášil-Blankyt-Jaroš, Fr., 1889, 1909, 1944
Prášilová, A., 1912
Prault, 1760
Praženica, J., 1943
Prescot, W. H., 1796, 1859
Préville, A., 1797
Procházka, J., 1770, 1840, 1844
Proksch, J., 1794, 1831, 1864
Příhonský, Fr., 1788, 1859
Ptáček, V., 1797, 1874
Platzer, P., 1825

Quintilianus, M. F., 35, 95

Rabanová, E., 1893, 1920, 1925, 1980
Racek, V., 1910
Rajský, St., 1874, 1941
Ramadanovič, V., 1874, 1894, 1918, 1920, 1924, 1928, 1943, 1982
Rampazeto, F., 1575
Rappawy, A., 1873, 1913
Regnier, E., 1751, 1784, 1825
Reichel, J., 1947, 1982
Reiner, J., 1918, 1990
Renny, P., 1879, 1903, 1948
Repaský, J., 1926
Reuss, A. P. 1887
Ribas, O., 1942
Riedrich, H., 1895, 1965
Riemann, G., 1851
Riemer, W., 1834, 1882, 1913
Riesner, 1867

Richard, J. F., 1804, 1886
Richar, J., 1833
Richardová, C., 1933
Richvalský, 1950
Rjazancev, V., 1866, 1942
Rodenbach, A., 1786, 1869
Rodriges, J. C. B., 1895, 1926
Rodrigo, J., 1901
Rochlitz, F., 1924
Rokos, M., 1889, 1969
Romagnoli, A., 1879, 1947
Rouseau, 1821, 1968
Rubaševskij, A. A., 1900
Rusocki, O., 1925
Russ, 1868
Russel, R., 1923
Rusticeanu, D., 1884
Růžička, A., 1870, 1931

Salignac, M. de, 1741, 1760, 1763
Salinas, Fr., 1510, 1513, 1590
Salvino z Armata, 1317
Sasuke Mukuy, 1820, 1907
Satzenhofer, K., 1875
Saunderson, M., 1682, 1739
Sedělnikov, G. S., 1944
Sedláčková, A. A., 1877, 1950
Sekáč, Š., 1870, 1872
Sfilio, Fr., 1876
Shah, Fatima, 1960
Smithdas, R., 1925
Schäfer, J. P., 1813, 1902
Schegk, J., 1511
Scherer, F., 1823, 1890
Schleussner, K., 1858, 1906, 1918
Schibel, G., 1838
Schlick, A., 1460, 1515
Schmidt, H., 1905, 1975
Schmiedt, J., 1639, 1689
Schöffler, M., 1902, 1964
Schönberger, I., 1791
Schönberger, H., 1601, 1648
Schönfeld, 1889
Schott, K., 1562, 1630
Schotte, 1861
Schulze, Ed., 1888
Schulze, H. E., 1922
Schwarz, J., 1822, 1854, 1880, 1899, 1900
Síla, Fr., 1891, 1966
Silhan, J., 1889
Simpson, J., 183
Sizeranne, M. de la, 1857, 1882, 1883, 1886, 1889, 1924

Skorochodová, O., 1914, 1982
Skrebnickij, A. I., 1827, 1882, 1886
Smareglia, A., 1854, 1929
Smetana, B., 1831, 1864
Smithdas, R. J., 1925
Smýkal, J., 1926, 1960, 1977, 1978, 1981, 1988, 1992
Sokoljanskij, I. A., 1889, 1960
Sollazo, N., 1867, 1893
Srba, A., 1881, 1961
Srp, J., 1864, 1939
Stainsby, 1900
Stajnov, P., 1896, 1977
Stanley, J., 1713, 1786
Stárek, j., 1840
Stenberg, W., 1893
Stejskal, St., 1887, 1929
Stenberg, W., 1893
Stiltz, abbé, 1895
Stoeckel, A., 1894, 1983
Strehl, C., 1886, 1916, 1917, 1971
Strong, J., 1798
Stüber, 1839
Suda, St., 1865, 1916, 1931
Sugijama Waici, 1609, 1692
Suchardová, E., 1893, 1934
Sullivanová, A., 1866, 1936
Sventek, J., 1919, 1976
Sverlov, V. S., 1901, 1972
Sfillio, Fr., 1876
Szanto, G., 1893
Szczygiel, J., 1932, 1983

Šarbach, Zd., 1922, 1954
Ščerbina, A. M.,1874
Šedivý, J., 1914, 1948, 1980
Šelgunov, V. A., 1867, 1939
Škripko, I., 1913, 1993
Šmerhovský, K., 1959
Šojev, F. I., 1902, 1965
Šolín, Vl., 1911
Šoltés, J., 1903, 1947, 1961, 1986

Šoltés, Š., 1918, 1976
Špička, A., 1872, 1919, 1934, 1958
Štampach, Fr., 1895, 1969
Štěpánová, O., 1949
Štruncová, Vl., 1916, 1963, 1967
Štrupel, J., 1944, 1987
Šuflová, A., 1930
Šun Kin, 1829, 1886

Tanner, F., 1923
Tassu, I. V., 1878, 1951
Taylor, W., 1857, 1880
Terrel, viz Terry
Terry, S., 1911, 1986
Thierry, A., 1795, 1856
Thilander, H., 1877, 1902, 1958
Tiberge, R., 1880, 1968
Tjurin, Vl., 1894

Toman, J., 1894, 1972
Trigueros, I., 1870
Troughton, J., 1655, 1681
Tůma, J., 1921
Tuschel, L., 1917
Twersky, W., 1919
Tyl, R., 1906, 1985
Tylňak, I., 1910, 1946, 1969

Uhriňak, O., 1923
Umlauf, J., 1868
Ungar, I., 1909, 1972

Urban, Fr., 1876, 1902, 1929, 1968
Uzelac, S., 1921

Vágnerová, H., 1959
Valentinian I., císař, 374
Valentová, M., 1916
Valent, Š., 1910, 1994
Vanierová, A., 1917
Vas, T., 1911, 1983
Vejmělek, R., 1886, 1935, 1952
Vezien, 1898
Veverka, M., 1871
Vidakovič, A., 1914, 1964
Vidal, 1832, 1892
Vierling, O., 1947
Vierne, L., 1868, 1937
Vigotskij, L. S., 1892, 1934

Viktorov, V. A., 1892, 1978
Villey, P., 1879, 1914, 1922, 1927, 1933
Vinglárek, J., 1873
Višnič, F., 1767, 1834
Vives, J. L., 1492, 1525, 1530, 1540
Vizváry, J., 1936
Vlasáková, A., 1948
Volejník, R., 1951
Volleutner, 1796, 1851, 1861
Vološčakov, A. V., 1890, 1973
Vosoba, M., 1919, 1981, 1982
Vrabel, J., 1911, 1948, 1964
Vyskočil, Q. M., 1881

Wagner, E., 1857, 1928
Wachselmann, I., 1908
Wait, W. B., 1839, 1868, 1871, 1872, 1892, 1894
Waldkirchová, E., 1654, 1661, 1676, 1705
Walcha, H., 1907
Walkers, J., 1832
Wanami, Takayoshi, 1945
Wanecek, O., 1891, 1978
Weinberger, 1798
Weissenburg, A. 1772, 1773

Weisz, H., 1898, 1943
Wildman, F., 1895, 1939, 1980
Wigand, 1846
Winston, H., 1911
Wilson, H., 1920
Wonder, St., 1950
Wrzsosek, L., 1906, 1971
Wucke, L., 1808, 1883
Wulfis, 1890

Zabaštanski, V. E., 1943
Záhoř, A., 1903
Zakreis, T., 1816, 1847, 1870
Zamenhof, L., 1859, 1887, 1917
Zapater, B., 1883, 1961
Zech, Fr., 1865, 1909, 1924
Zeis, C. F., 1816, 1881, 1888
Zelený, V., 1936, 1966

Zeman, B., 1923, 1989
Zeman, J., 1867, 1923, 1925, 1932, 1935, 1961
Zemcovová, M. I., 1903
Zeune, A., 1778, 1806, 1808, 1810, 1819, 1846, 1853
Zicha, M., 1922, 1981
Zimin, V., 1911
Zoričák, Š., 1911

Žilin (též Jilin), A., 1780, 1840

REJSTŘÍK VĚCNÝ

Abeceda, doteková, Lormova
1908, 1950, 1957

Akademie slepých hudebníků
1661

Akupunktura
1609, 1692

Aprobace spec. pedagogů
1886, 1922, 1934, 1937, 1946, 1949, 1961, 1962

Aprobace učitelů hudby
1881, 1883, 1905

Azyly
350, 369, 630, 1178, 1260, 1331, 1333, 1350, 1356, 1551, 1561, 1780, 1784, 1829, 1832, 1845, 1888, 1889, 1893, 1894, 1898, 1908, 1922, 1924, 1925, 1927, 1930

Básníci a spisovatelé
717, 783, 850, 941, 973, 1058, 1440, 1585, 1691, 1736, 1741, 1746, 1753, 1765, 1786, 1789, 1802, 1804, 1808, 1809, 1821, 1822, 1830, 1836, 1859, 1866, 1869, 1878, 1880, 1881, 1882, 1883, 1885, 1886, 1887, 1889, 1890, 1892, 1893, 1895, 1898, 1899, 1902, 1904, 1908, 1909, 1912, 1914, 1917, 1919, 1920, 1921, 1923, 1924, 1932, 1933, 1934, 1936, 1941, 1943, 1944, 1945, 1952, 1965, 1968, 1971, 1973, 1975, 1976, 1978, 1980, 1983, 1986

Bílá hůl
1888, 1930, 1931, 1980

Bratrstva
1315, 1411

Brýle
1316, 1317

Cestovatelé
1787, 1857

Credeizace
1880, 1912

Časopisy, odborné
1795, 1826, 1827, 1839, 1840, 1844, 1855, 1876, 1880, 1881, 1883, 1890, 1895, 1897, 1903, 1905, 1906, 1907, 1908, 1910, 1912, 1913, 1916, 1917, 1923, 1924, 1925, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1938, 1945, 1947, 1949, 1950, 1952, 1953, 1954, 1958, 1959, 1961, 1968, 1972, 1986, 1988

Časopisy, pro nevidomé
1847, 1857, 1858, 1859, 1863, 1867, 1875, 1876, 1898, 1880, 1881, 1886, 1888, 1889, 1890, 1891, 1892, 1893, 1894, 1895, 1896, 1897, 1898, 1899, 1903, 1904, 1905, 1907, 1909, 1910, 1911, 1912, 1913, 1915, 1917, 1918, 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1933, 1935, 1936, 1938, 1939, 1944, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950, 1951, 1954, 1955, 1956, 1958, 1959, 1966, 1969, 1972, 1976, 1978, 1980, 1985, 1986, 1987, 1988, 1990, 1991

Časopisy, pro slabozraké
1964

Časopisy, dětské
1887, 1889, 1891, 1913, 1916, 1923, 1924, 1926, 1928, 1929, 1933, 1938, 1946, 1949, 1951, 1958, 1961, 1962, 1972

Časopisy, hudební
1892, 1909, 1917, 1920, 1926

Časopisy, Zora
1858, 1877, 1895, 1917, 1920, 1922, 1925, 1939, 1949, 1954, 1964, 1966, 1974, 1980, 1981, 1982

Den, bílé hole
1964, 1968, 1980

Den, nevidomých
1898, 1906, 1909, 1910, 1947

Den, učitelů nevidomých
1853, 1889, 1909

Děti
1782

Diferenciace vých. zařízení
1946, 1948

Družstva, výrobní
1872, 1913, 1921, 1950, 1953, 1954, 1957, 1959, 1989

Duchovní
754, 1440, 1492, 1655, 1681, 1901

Elektronika
1894

Elsing Hospital
1331, 1333

Esperanto
1859, 1877, 1887, 1902, 1904, 1905, 1917, 1920, 1921, 1922, 1924, 1958, 1985, 1990

Filozofové
59 př. n. l., 1496, 1601, 1648, 1947

Fonograf
1898

Hluchoslepí
1620, 1775, 1814, 1821, 1829, 1832, 1837, 1851, 1853, 1877, 1880, 1885, 1887, 1889, 1891, 1895, 1902, 1908, 1914, 1916, 1925, 1930, 1945, 1958, 1960, 1965, 1967, 1968, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1982, 1990, 1991, 1992

Hudba
830, 872, 1496, 1562, 1630, 1661, 1696, 1717, 1758, 1767, 1770, 1771, 1773, 1774, 1780, 1784, 1785, 1787, 1788, 1791, 1794, 1798, 1799, 1802, 1808, 1810, 1816, 1820, 1821, 1824, 1826, 1827, 1831, 1833, 1834, 1835, 1836, 1840, 1842, 1843, 1845, 1847, 1852, 1857, 1858, 1861, 1864, 1868, 1870, 1871, 1874, 1876, 1878, 1879, 1880, 1883, 1886, 1888, 1890, 1893, 1894, 1897, 1899, 1904, 1906, 1907, 1909, 1910, 1911, 1912, 1914, 1915, 1916, 1917, 1923, 1924, 1926, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1934, 1935, 1936, 1937, 1940, 1941, 1942, 1943, 1944, 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1951, 1956, 1961, 1962, 1968, 1969, 1972, 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1983, 1985, 1986

Charita
1784, 1797

Charty
1350

Jesle
1893

Kleidograph
1894, 1916

Kniha, tištěná
1786, 1810, 1760, 1811, 1819, 1822, 1827, 1829, 1833, 1834, 1837, 1839, 1848, 1850, 1858, 1860, 1864, 1886, 1899, 1901, 1924, 1939, 1944

Kniha, zvuková
1934, 1935, 1950, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958, 1960, 1961, 1962

Knihovny
1837, 1857, 1858, 1868, 1876, 1880, 1881, 1882, 1886, 1890, 1891, 1892, 1894, 1895, 1900, 1904, 1906, 1912, 1917, 1919, 1920, 1921, 1924, 1925, 1926, 1931, 1933, 1942, 1944, 1945, 1946, 1947, 1955, 1956, 1960, 1961, 1962, 1973, 1975, 1976, 1984

Knihy pro nevidomé
1786, 1848, 1870, 1885, 1886, 1890

Konference, kongresy
1853, 1855, 1869, 1871, 1872, 1873, 1876, 1879, 1882, 1885, 1886, 1888, 1889, 1890, 1891, 1892, 1895, 1898, 1901, 1904, 1907, 1909, 1910, 1913, 1920, 1921, 1924, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1935, 1948, 1949, 1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1975, 1976, 1990, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981

Kompenzace
1443, 1485

Kubaritmus
1888

Mapy
1784, 1840, 1847, 1853, 1861, 1871, 1877, 1884, 1902, 1923, 1950, 1968, 1980

Maséři
830, 872, 1853, 1908, 1915, 1953, 1972, 1981

Matematika
1780, 1789, 1827, 1858, 1880, 1937

Mezinárodní rok invalidů
1981

Muzeum, slepecké
1837, 1867, 1885, 1886, 1890, 1891, 1898, 1899, 1919, 1923, 1925, 1930, 1932, 1952, 1957, 1958, 1961, 1974, 1978, 1981, 1990, 1991, 1992, 1994

Notace, hudební, bodová
1809, 1834, 1852, 1856, 1857, 1858, 1863, 1867, 1868, 1872, 1875, 1877, 1878, 1885, 1886, 1887, 1888, 1891, 1892, 1894, 1896, 1916, 1917, 1920, 1927, 1928, 1929, 1934, 1941, 1944, 1956, 1968

Novorozenci
451 př. n. l., 374, 1880, 1912

Orientace
1847

Označení nevidomých
1916, 1930, 1931

Pero, plnicí
1825

Pes, vodicí
1780, 1792, 1916, 1969, 1780, 1797

Písmeno, velké
1925

Písmo
35, 95, 308, 395, 1307, 1312, 1440, 1467, 1496, 1528, 1536, 1542, 1654, 1552, 1560, 1575, 1607, 1631, 1640, 1651, 1658, 1661, 1670, 1676, 1705, 1714, 1734, 1741, 1745, 1750, 1757, 1760, 1763, 1765, 1766, 1767, 1778, 1780, 1784, 1786, 1788, 1794, 1795, 1796, 1797, 1800, 1801, 1803, 1804, 1805, 1806, 1807, 1809, 1810, 1814, 1815, 1817, 1818, 1819, 1821, 1822, 1823, 1824, 1825, 1826, 1827, 1829, 1830, 1831, 1832, 1833, 1834, 1835, 1836, 1837, 1838, 1839, 1840, 1841, 1842, 1845, 1846, 1847, 1848, 1849, 1851, 1852, 1853, 1855, 1856, 1857, 1858, 1859, 1860, 1861, 1864, 1867, 1868, 1869, 1876, 1870, 1871, 1873, 1876, 1877, 1879, 1880, 1882, 1883, 1884, 1886, 1887, 1889, 1890, 1891, 1892, 1893, 1894, 1895, 1897, 1898, 1899, 1900, 1902, 1905, 1907, 1910, 1912, 1922, 1924, 1925, 1932, 1952, 1955, 1956, 1957, 1970, 1975, 1978, 1981, 1984, 1986, 1987, 1990

Písmo, tisk
1785, 1822, 1851, 1864, 1875, 1887, 1889, 1893, 1895, 1932

Písmo, mandarinské
1953

Politici
280 př. n. l., 1786, 1833, 1867, 1869, 1884, 1894, 1911, 1937, 1939, 1950

Pomůcky, matematika
1780, 1857, 1862, 1880, 1888, 1902, 1906, 1908, 1910, 1916, 1918, 1926

Pomůcky, psací
1819, 1823, 1839, 1847, 1853, 1856, 1857, 1858, 1868, 1871, 1875, 1877, 1878, 1884, 1885, 1886, 1888, 1889, 1892, 1894, 1899, 1900, 1901, 1902, 1911, 1932

Pomůcky, pro slabozraké
1835, 1881, 1888

Pomůcky, různé
1840, 1853, 1871, 1889, 1901, 1912, 1919, 1932, 1938, 1947, 1953, 1956, 1963, 1968, 1969, 1980, 1982, 1988

Poradna pro rodiče
1836, 1977, 1981, 1987, 1988, 1991

Poštovné
1884, 1937

Později osleplí
1963, 1963, 1977

Právníci
242 př. n. l., 1440, 1492, 1627, 1719, 1818, 1911, 1922, 1983

Pražská tabulka
1886

Psychologie
1713, 1749, 1784, 1788, 1795, 1869, 1879, 1885, 1886, 1892, 1893, 1895, 1896, 1914, 1916, 1923, 1930, 1933, 1934, 1946, 1956, 1961, 1963, 1964, 1973, 1979

Publikace, odborné
1523, 1525, 1528, 1530, 1540, 1542, 1569, 1587, 1646, 1651, 1670, 1715, 1713, 1724, 1749, 1758, 1763, 1765, 1770, 1773, 1775, 1786, 1788, 1795, 1797, 1799, 1802, 1803, 1805, 1807, 1808, 1809, 1810, 1814, 1819, 1822, 1823, 1824, 1827, 1829, 1830, 1837, 1839, 1840, 1841, 1846, 1847, 1848, 1850, 1853, 1854, 1859, 1860, 1863, 1866, 1867, 1868, 1869, 1870, 1872, 1873, 1874, 1877, 1879, 1880, 1881, 1882, 1883, 1885, 1888, 1890, 1891, 1892, 1893, 1895, 1896, 1899, 1900, 1903, 1908, 1909, 1912, 1913, 1914, 1915, 1916, 1922, 1923, 1924, 1927, 1928, 1931, 1932, 1933, 1934, 1936, 1944, 1946, 1956, 1957, 1958, 1961, 1962, 1966, 1969, 1975, 1978, 1981, 1982, 1986

Quinze-vingts
1260, 1780, 1816

Raphigraph
1797, 1839, 1871

Rehabilitace
1911, 1966, 1977

Remington
1871

Schola Coecorum
1315

Sjezdy nevidomých
1869, 1927, 1929, 1946

Skladatelé
1325, 1397, 1410, 1474, 1510, 1513, 1515, 1554, 1566, 1590, 1600, 1647, 1713, 1726, 1741, 1759, 1769, 1780, 1786, 1794, 1795, 1800, 1858, 1862, 1864, 1865, 1868, 1869, 1870, 1874, 1878, 1880, 1884, 1890, 1891, 1894, 1896, 1898, 1901, 1902, 1904, 1906, 1907, 1910, 1914, 1921, 1925, 1927, 1929, 1931, 1932, 1937, 1941, 1942, 1943, 1944, 1945, 1946, 1964, 1967, 1969, 1972, 1974, 1975

Slabozrací
1802, 1816, 1824, 1825, 1826, 1840, 1848, 1855, 1857, 1861, 1869, 1900, 1902, 1956

Sněmy
1551, 1561

Sociálně právní
1492, 1501, 1525, 1530, 1540, 1576, 1775, 1850, 1872, 1889, 1890, 1902, 1920, 1922, 1964, 1966

SOČNE
1921, 1922

Soubory, hudební
1847, 1884, 1901, 1928, 1935, 1948, 1949, 1971

Soutěže
1970, 1973, 1975, 1978

Sport
1908, 1910, 1911, 1915, 1926, 1929, 1931, 1953, 1960, 1974, 1977, 1978, 1981, 1982, 1986

Speciální pedagogika
1872, 1874, 1885, 1894, 1903, 1905, 1914, 1922, 1969, 1970, 1973, 1982

Společnosti
1780, 1784, 1811, 1819, 1825, 1831, 1832, 1833, 1835, 1838, 1836, 1848, 1867, 1872, 1875, 1877, 1886, 1888, 1889, 1895, 1905, 1908, 1932, 1936, 1955, 1961, 1968, 1970, 1972, 1973, 1976, 1978, 1979, 1981, 1984, 1987, 1990, 1991

Spolky nevidomých
206 př. n. l., 1315, 1411, 1661, 1811, 1816, 1834, 1841, 1851, 1857, 1859, 1860, 1862, 1867, 1870, 1872, 1874, 1876, 1880, 1881, 1885, 1886, 1889, 1892, 1893, 1894, 1896, 1897, 1898, 1899, 1900, 1901, 1902, 1903, 1904, 1905, 1906, 1907, 1909, 1910, 1911, 1912, 1913, 1915, 1916, 1917, 1918, 1919, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1941, 1942, 1943, 1945, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1955, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1967, 1969, 1970, 1971, 1973, 1974, 1975, 1976, 1978, 1979, 1980, 1981, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989, 1990, 1993

Spolky pečující o nevidomé
1780, 1797, 1817, 1818, 1819, 1829, 1836, 1838, 1841, 1846, 1849, 1855, 1860, 1868, 1871, 1876, 1879, 1881, 1882, 1883, 1886, 1887, 1888, 1890, 1894, 1895, 1897, 1898, 1899, 1902, 1903, 1904, 1905, 1908, 1909, 1910, 1911, 1912, 1916, 1917, 1919, 1922, 1923, 1925, 1926, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1936, 1938, 1945, 1947, 1948, 1951, 1953, 1959, 1960, 1978, 1979, 1984

Spolky učitelů
1871, 1903, 1936, 1945, 1947

Stroj, psací
1797, 1826, 1839, 1850, 1870, 1871, 1883, 1889, 1892, 1894, 1895, 1899, 1900, 1901, 1907, 1911, 1932, 1945, 1990

Stroj, sázecí
1893, 1895, 1912

Stroj, vrtací
1800, 1844

Stylograph
1883

Šachy
1930

Škola, Hadleyova
1920

Škola, Perkinsova
1829, 1832, 1881, 1906

Školní docházka, povinná
1810, 1873, 1879, 1880, 1896, 1911, 1948, 1974

Školy, pro nevidomé
1832, 1875, 1878, 1900, 1908, 1913, 1920, 1922, 1928, 1929, 1933, 1938, 1939, 1946, 1948, 1949, 1950, 1951, 1964, 1966, 1971, 1973, 1974, 1978, 1980, 1981, 1982, 1986

Školy, pro hluchoslepé
1923, 1931, 1993

Školy, pro slabozraké
1802, 1874, 1902, 1903, 1909, 1911, 1919, 1923, 1925, 1927, 1928, 1929, 1930, 1934, 1939, 1943, 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1952, 1954, 1956, 1957, 1959, 1961, 1965, 1976, 1965, 1971, 1972, 1976, 1978, 1983, 1985, 1986, 1992

Školy, učňovské
1946, 1951, 1956, 1959, 1979, 1981, 1994

Školy, uměleckého směru
1661, 1780, 1831, 1834, 1835, 1855, 1871, 1909, 1910, 1918, 1923, 1931, 1948, 1951, 1956, 1957, 1975, 1976

Školy, mateřské
1802, 1829, 1834, 1862, 1867, 1886, 1889, 1897, 1893, 1908, 1922, 1926, 1930, 1950, 1952, 1958, 1960, 1978

Školy, pro tupozraké
1950

Školy, zbytky zraku
1963, 1967

Školy, zvláštní
1828, 1888, 1894, 1950, 1958, 1961, 1968, 1987, 1971

Školy, střední
1866, 1911, 1916, 1919, 1920, 1922, 1923, 1933, 1943, 1946, 1948, 1951, 1953, 1955, 1956, 1957, 1968, 1971, 1972, 1974, 1976, 1979, 1992, 1992

Tabella
35, 95

Telefonisté
1897,1943, 1948, 1954, 1956, 1980

Tisk
1745, 1784, 1785, 1829, 1850, 1853, 1854, 1860, 1863, 1864, 1870, 1875, 1876, 1895, 1907, 1911, 1917, 1935, 1953, 1978, 1979

Tiskárny
1828, 1856, 1858, 1885, 1858, 1885, 1887, 1894, 1911, 1933, 1937, 1920, 1921, 1924, 1926, 1929, 1948, 1956, 1962, 1964, 1975, 1981, 1980, 1981, 1988

Tyflografika
1847, 1853, 1861, 1884, 1889, 1919, 1923, 1929, 1931, 1932, 1964, 1965, 1980, 1984, 1989

Učebnice, pro nevidomé
1789, 1811, 1827, 1830, 1839, 1850, 1857, 1860, 1868, 1869, 1873, 1882, 1884, 1888, 1889, 1891, 1894, 1896, 1897, 1899, 1900, 1902, 1903, 1905, 1906, 1915, 1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1922, 1925, 1926, 1928, 1929, 1934, 1937, 1956, 1958, 1960, 1964, 1965, 1975, 1976, 1986

Učebnice, pro slabozraké
1959, 1960, 1979

Učební osnovy, plány
1923, 1926, 1928, 1949, 1961, 1976

Učitelé
1780, 1794, 1796, 1800, 1801, 1804, 1818, 1823, 1833, 1834, 1835, 1837, 1838, 1839, 1840, 1842, 1844, 1847, 1848, 1849, 1850, 1854, 1857, 1858, 1859, 1860, 1863, 1864, 1865, 1866, 1867, 1868, 1869, 1871, 1873, 1875, 1876, 1877, 1879, 1882, 1884, 1886, 1891, 1892, 1894, 1899, 1906, 1909, 1913, 1929, 1930, 1933, 1936, 1947, 1971, 1986

Učitelé, hudby
1797, 1831, 1834, 1841, 1842, 1841, 1852, 1868, 1869, 1873, 1874, 1876, 1885, 1886, 1893, 1902, 1905, 1911, 1913, 1912, 1915, 1918, 1922, 1923, 1924, 1928, 1930, 1931, 1947, 1950, 1953, 1956, 1968, 1972, 1976, 1977, 1979, 1980, 1981, 1987, 1989, 1993

Učitelé, vysokoškolští
1307, 1312, 1511, 1639, 1682, 1689, 1739, 1848, 1907, 1917, 1930, 1933, 1948, 1951, 1973, 1990

UNESCO
1950, 1953, 1957, 1975, 1981

Ústavy, vých., vzděl.
1745, 1755, 1756, 1763, 1765, 1772, 1778, 1780, 1784, 1788, 1790, 1791, 1792, 1793, 1797, 1798, 1799, 1800, 1801, 1802, 1803, 1804, 1805, 1806, 1807, 1808, 1809, 1810, 1811, 1813, 1815, 1816, 1817, 1818, 1819, 1820, 1821, 1822, 1823, 1824, 1825, 1826, 1828, 1829, 1830, 1831, 1832, 1833, 1834, 1835, 1836, 1837, 1838, 1839, 1840, 1841, 1842, 1844, 1845, 1846, 1847, 1848, 1851, 1852, 1853, 1854, 1855, 1856, 1857, 1858, 1859, 1860, 1861, 1863, 1864, 1865, 1866, 1871, 1872, 1873, 1874, 1875, 1876, 1877, 1878, 1879, 1880, 1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887, 1888, 1889, 1890, 1891, 1892, 1893, 1894, 1895, 1896, 1897, 1898, 1899, 1900, 1901, 1902, 1903, 1905, 1907, 1908, 1928, 1929, 1931, 1937, 1938, 1939, 1940, 1942, 1944, 1945, 1946, 1947, 1948, 1949, 1951, 1955, 1987

Vědci, nevidomí
1707, 1750, 1783, 1795, 1801, 1807, 1822, 1823, 1831, 1832, 1842, 1844, 1856, 1869, 1877, 1879, 1880, 1883, 1885, 1886, 1889, 1893, 1900, 1901, 1906, 1908, 1914, 1917, 1925, 1930, 1933, 1937, 1944, 1948, 1962, 1975, 1982

Výrobní podniky Svazu invalidů
1970 1971

Výstavy
1935

Výtvarníci
1832, 1865, 1892, 1898, 1899, 1920, 1925, 1926, 1948

Vzdělávání, individuální
1505, 1523, 1552, 1592, 1670, 1676, 1746, 1772, 1776, 1795, 1824, 1855, 1896, 1919, 1978

Vzdělávání, integrované
1770, 1788, 1810, 1840, 1844, 1881, 1958, 1966, 1966, 1975, 1978, 1986, 1991, 1992,1993

Vzdělávání, povinné
1810, 1873, 1880, 1881, 1886, 1893, 1896, 1910, 1911, 1935, 1974, 1975

Vzdělávání, vysokoškolské
1784

Vzdělávání, základní
1724, 1821, 1847, 1923, 1935

Zákony
451 př. n. l., 545, 1774, 1788, 1810, 1821, 1846, 1869, 1873, 1879, 1881, 1882, 1883, 1890, 1893, 1905, 1907, 1910, 1926, 1929, 1936, 1948, 1953, 1954, 1960, 1975, 1978

Zaměstnání
1751, 1758, 1768, 1777, 1784, 1800, 1825, 1829, 1833, 1836, 1841, 1843, 1846, 1849, 1852, 1853, 1863, 1865, 1870, 1871, 1874, 1884, 1885, 1890, 1892, 1893, 1894, 1895, 1899, 1900, 1901, 1905, 1910, 1911, 1913, 1914, 1915, 1918, 1921, 1926, 1927, 1928, 1930, 1931, 1936, 1953, 1958, 1965, 1970, 1973, 1994

Zeměpis
1803

Zkratkopis
1795, 1845, 1857, 1861, 1870, 1871, 1882, 1883, 1887, 1891, 1898, 1901, 1904, 1906, 1923, 1924, 1928, 1929, 1955, 1979, 1985

ČÁST TEXTOVÁ
(451 př. n. l. - 1994)

451 př. n. l.

římský soubor zákonů XII desek doporučuje slepé novorozence utratit. V patricijských rodinách mohl otec učinit výjimku.

280 př. n. l.

Appius Claudius Caecus (zvaný Caecus), nevidomý římský státíník, censor, pronesl v senátě slavnostní řeč, ve které nesouhlasil uzavřít potupný mír s epirským králem Pyrrhem po jeho vítězství u Auscula.

242 př. n. l.

z. Cassius Longinus, nevidomý římský právník.

206 př. n. l.

v Pekingu vznikla pravděpodobně první organizace nevidomých hudebníků, která se starala také o výchovu dorostu.

59 př. n. l.

z. Diodotos, římský nevidomý stoický filozof, učitel Marca Tullia Cicera.

35

n. Marcus Fabius Quintilianus, římský rétor, který ve své učebnici řečnictví Institutio oratoria upozorňuje na to, že ryté písmo mohou hmatem číst i slepci. Vytvořil soubor vzorů písmen, tzv. Tabellu, která později sloužila jako všeobecný vzor i jako vzor při tvorbě některých písem pro nevidomé.

95

z. Marcus Fabius Quintilianus, římský rétor, který ve své učebnici řečnictví Institutio oratoria upozorňuje na to, že ryté písmo mohou hmatem číst i slepci. Vytvořil soubor vzorů písmen, tzv. Tabellu, která později sloužila jako všeobecný vzor i jako vzor při tvorbě některých písem pro nevidomé.

308

n. Didymos z Alexandrie, pro svou píli zvaný Chalkenteros (Železný) a Bibliolathas, nejvýznamnější a nejplodnější gramatik, který jako nevidomý učitel slavné vysoké školy v Alexandrii používal vyřezávaná písmena k označování knih.

350

císař Basilius z Caesarei založil pravděpodobně první katolický útulek pro staré a nemocné, zvaný Xenodochium, do kterého byli přijímáni i slepci (v některých pramenech se uvádí vznik tohoto zařízení v r. 369).

369

Valentinianus I. (Flavius), císař římský, zakázal zabíjet slepé novorozence.

395

z. Didymos z Alexandrie, pro svou píli zvaný Chalkenteros (Železný) a Bibliolathas, nejvýznamnější a nejplodnější gramatik, který jako nevidomý učitel slavné vysoké školy v Alexandrii používal vyřezávaná písmena k označování knih.

500

n. legendární vojevůdce Belisar, který byl údajně násilně oslepen. Kolem jeho osoby se navršilo mnoho neprokazatelných legend (viz A. Zeune).

545

císař Justinián I. nechal sepsat Corpus juris civili, ve kterém přisuzuje slepým stejná práva jako ostatním lidem. Naplňování této ideje trvalo více než tisíc let.

565

z. legendární vojevůdce Belisar, který byl údajně násilně oslepen. Kolem jeho osoby se navršilo mnoho neprokazatelných legend (viz A. Zeune)630, v Jeruzalémě byl zal. další křesťanský útulek pro slepé, zvaný Typhlodochium.

717

n. Baššár ibn Burt, arabský nevidomý básník.

754

nevidomý japonský kněz Gajin Wajo Zo začíná v Japonsku hlásat buddhizmus.

783

z. Baššár ibn Burt, arabský nevidomý básník.

830

n. Hito Yasu, nevidomý bratr 55. japonského císaře Koko. Byl iniciátorem toho, že císař povolil nevidomým provozovat hudbu a masérství.

850

n. Abu Abduláh Rudaki, iránský nevidomý básník.

872

z. Hito Yasu, nevidomý bratr 55. japonského císaře Koko. Byl iniciátorem toho, že císař povolil nevidomým provozovat hudbu a masérství.

941

z. iránský nevidomý básník Abu Abduláh Rudaki.

970

od tohoto roku byli nevidomí v Egyptě přijímáni jako posluchači na univerzitu Al-Ashar.

973

n. Abdu Alláh ben Malaincan al Maaori, arabský nevidomý básník.

1014

byzancský císař Basilius II., zvaný Bulharobijec, po bitvě u hory Bolasica nechal 19. června oslepit 1 000 zajatých Bulharů.

1043

po bitvě vojsk Kijevské Rusi s byzantskými vojsky pod Varnou nechal Konstantin IX. oslepit 800 ruských zajatců, z nichž potom většina zemřela hlady.

1058

z. Abdu Alláh ben Malaincan al Maaori, arabský nevidomý básník.

1178

v memminghenském klášteře byl zal. azyl pro slepé. Byli sem přijímáni slepci odsouzení k živoření na hranici života a smrti hladem.

1260

francouzský král Ludvík IX., zvaný Pobožný, zal. v Paříži hospital pro oslepené vojáky, nazvaný Quinze-Vingts. Svůj název má po umístění 300 křižáků, které dal turecký sultán oslepovat 15 dnů vždy po 20 vojácích.

1307

nevidomý učitel bagdádské univerzity Al Amidi, vlastním jménem Alí ben Ahmed ben Jusuf ben Alchier (též Zeinudhin al Amidi), si údajně v tomto roce vytvořil vlastní systém záznamu slov pomocí různě svinutých útržků papyru i jiných látek.

1312

z. nevidomý učitel bagdádské univerzity Al Amidi, vlastním jménem Alí ben Ahmed ben Jusuf ben Alchier, (též Zeinudhin al Amidi), který si údajně v roce 1307 vytvořil vlastní systém záznamu slov pomocí různě svinutých útržků papyru i jiných látek.

1315

bylo zal. tzv. Benátské bratrstvo Schola Coecorum, jehož členy byli i nevidomí. Je to první známé organizované seskupení nevidomých v Evropě.

1316

do tohoto roku jsou datovány dosud nejstarší dochované brýle. Skla byla vsazená do kosti. Jejich výrobcem byl údajně Ital Salvino z Armata.

1317

z. Salvino z Armata, údajně vynálezce moderního tvaru brýlí (viz r. 1316).

1325

n. Fr. Landino, italský nevidomý hud. skladatel, vůdčí osobnost hudebního období tzv. Ars nova. V r. 1939 byly jeho skladby znovu vydány tiskem. Některá jeho díla se stále hrají. S jeho skladbami se setkáváme v nahrávkách na gramofonových deskách světových firem.

1331

v Londýně byl zal. útulek pro slepé, zvaný Elsing Hospital (někdy je uváděn rok 1333). Soustřeďoval nejubožejší slepce.

1333

v Londýně byl zal. útulek pro slepé, zvaný Elsing Hospital (někdy je uváděn rok 1331). Soustřeďoval nejubožejší slepce.

1350

král Jan zal. v Londýně azyl pro 120 slepců, nazvaný Charty.

1356

v Meaux (Francie) byl zal. zaopatřovací ústav pro choré slepce.

1397

2. 9. z. Fr. Landino, italský nevidomý hud. skladatel, vůdčí osobnost hudebního období tzv. Ars nova. V r. 1939 byly jeho skladby znovu vydány tiskem. Některá jeho díla se stále hrají. S jeho skladbami se setkáváme v nahrávkách na gramofonových deskách světových firem.

1410

n. K. Paumann, německý nevidomý varhaník a hud. skladatel. Je oprávněně pokládaný za zakladatele německé i evropské varhanní hudby.

1411

bylo zal. strasburské Bratrstvo chudých slepců sv. Ondřeje.

1440

n. A. Brandolini, italský vědec a básník. Napsal spis O způsobu psaní, ve kterém se údajně zmiňuje i o možnostech koncipovat písmo pro nevidomé;

n. Nicasius z Voerdy (nynější Belgie), nevidomý právník a náboženský kazatel.

1443

n. R. Agricola, vlastním jménem Koelof Husman, nizozemský filozof. Na základě pozorování slepců tvrdil, že nedostatek zraku se u nich vyvažuje bystrostí ostatních smyslů. Je to první známý pokus připsat nevidomým zvláštní nadání.

1460

n. A. Schlick, německý snad nevidomý hud. skladatel.

1467

29. 10. n. Erasmus Rotterdamský, vědec a humanista. Všiml si i nevidomých tím, že pro umožnění čtení jim doporučuje ryté písmo (viz 1528).

1474

24. 1. z. K. Paumann, německý nevidomý varhaník a hud. skladatel. Je oprávněně pokládaný za zakladatele německé i evropské varhanní hudby.

1483

n. M. Luther, německý filozof a náboženský reformátor, který svým výrokem, že slepec je zplozenec ďábla, předurčoval všechny nevidomé k zatracení.

1485

28. 10. z. R. Agricola, vlastním jménem Koelof Husman, nizozemský filozof. Na základě pozorování slepců tvrdil, že nedostatek zraku se u nich vyvažuje bystrostí ostatních smyslů. Je to první známý pokus připsat nevidomým zvláštní nadání.

1492

n. J. L. Vives, španělský humanista, filozof a pedagog. Je autorem spisu O almužně, ve kterém se zmiňuje o tom, že slepce by bylo možné zaměstnat užitečnou prací;

z. Nicasius z Voerdy (nynější Belgie), nevidomý právník a náboženský kazatel.

1496

z. K. Ferdinand, francouzský nevidomý filozof, řečník a hudebník;

z. A. Brandolini, italský vědec a básník. Napsal spis
O způsobu psaní, ve kterém se údajně zmiňuje i o možnostech koncipovat písmo pro nevidomé.

1501

n. G. Cardano, italský matematik, lékař a filozof. Ve svém spisu De subtilitate píše o možnostech výchovy a vzdělávání slepců.

1505

z. Markéta z Raveny, nevidomá žena, která proslula svým vzděláním a úsudkem. Stala se inspirací pro péči o nevidomé.

1510

30. 3. n. A. Cabezon, významný španělský nevidomý hud. skladatel patřící ke skupině tří nevidomých mistrů španělské hudební renezance(Fr. Salinas, M. de Fuenlan).

1511

n. G. Schegk, těžce slabozraký prof. na univerzitě v Tubingenu (Německo).

1513

1. 3. n. Fr. Salinas, významný nevidomý hud. teoretik, varhaník a hud. skladatel. Patří ke skupině tří nevidomých mistrů španělské hudební renezance (A. Cabeson, M. de Fuenlan).

1515

z. německý snad nevidomý hud. skladatel A. Schlick.

1523

vyšla nejstarší objevená ucelená publikace o možnostech výchovy a vzdělávání nevidomých, jejímž autorem je Karaccioli. Název knihy: Dialog tří slepců.

1525

J. L. Vives vydal knihu O udělování almužny, ve které se zmiňuje o tom, že by bylo možné poskytnout slepcům užitečnou práci. Španělský originál byl o pět let později přeložen do francouzštiny. Je to dosud první známý překlad odborné publikace na toto téma.

1528

nizozemský učenec a humanista Erasmus Rotterdamský vydává spis O správné výslovnosti latinské a řecké řeči,
ve kterém upozorňuje na možnost pro slepce číst ryté písmo prsty.

1530

ve španělštině vyšla publikace J. L. Vivese, ve které upozorňuje na možnost zaměstnat slepce užitečnou prací. Ve francouzštině vyšla údajně o pět let dříve. Je to první známý překlad knihy s takovým obsahem.

1536

11. 6. z. vědec a humanista Erasmus Rotterdamský. Všiml si i nevidomých tím, že pro umožnění čtení jim doporučuje ryté písmo (viz 1528).

1540

z. J. L. Vives, španělský humanista, filozof a pedagog. Je autorem spisu O almužně, ve kterém se zmiňuje o tom, že slepce by bylo možné zaměstnat užitečnou prací.

1542

španělský vědec Pero z Mexia se ve svém spisu Silvio variarum lectionum na str.144 zmiňuje o možnosti psaní a čtení rytých tabulek z voskovou vrstvou pomocí rydla a hmatu.

1546

z. M. Luther, německý filozof a náboženský reformátor, který svým výrokem, že slepec je zplozenec ďábla, předurčoval všechny nevidomé k zatracení.

1551

na tzv. Stohlavém sněmu v Rusku se uvažovalo o zřízení chudobinců, kam by měli být umísťováni i slepci. O deset let později bylo dáno do provozu první takové zařízení.

1552

italský matematik, lékař a filozof G. Cardano se ve svém spisu De subtilitate zmiňuje o možnostech výchovy a vzdělávání slepců.

1554

Miguel de Fuenlana, španělský nevidomý loutnista a skladatel (jeho osobní data nejsou znáná) věnoval Filipovi II. sborník loutnových skladeb Libro de musica para vihuela in titulando Orphenica Lyra, který patří k nejcennějším pokladům tohoto oboru ve Španělsku.

1560

Španěl Fr. Lucas z Madridu zveřejnil svou vyřezávanou latinku jako potřebu pro čtení slepců.

1561

na novém tzv. Stohlavém sněmu v Rusku byla podána zpráva, že jsou zřízeny první chudobince pro potulné a chudé slepce (viz r. 1551).

1562

n. K. Schott, německý nevidomý varhaník a výrobce známých varhan.

1566,

26. 5. z. A. Cabezon, významný španělský nevidomý hud. skladatel patřící ke skupině tří nevidomých mistrů španělské hudební renezance (Fr. Salinas, M. de Fuenlana).

1569

italský vědec L. Luisini vydal spis Dialog de la cecita. Zřejmě se jedná o jedno z prvních vědeckých pojednání o slepotě jako sociálním problému.

1575

Ital F. Rampazeto vytvořil vyřezávaná písmena ze dřeva pro potřeby slepců. Přidržel se Quintilianovy Tabelly.

1576

z. G. Cardano, italský matematik, lékař a filozof. Ve svém spisu De subtilitate píše o možnostech výchovy a vzdělávání slepců.

1585

z. italský nevidomý básník L. A. Grotto, známý pod jménem Il Cieco d'Adria.

1587

vyšla jedna z dalších publikací o slepotě, jejímž autorem je Němec O. Kraus.

1590

z. Fr. Salinas, významný nevidomý hud. teoretik, varhaník a hud. skladatel. Patří ke skupině tří nevidomých mistrů španělské hudební renezance (A. Cabezon, M. de Fuenlana).

1592

28. 3. n. J. A. Komenský, český filozof, pedagog a humanista. Ve svém díle píše o vzdělávání a výchově všech, tedy i dětí tělesně a smyslově postižených.

1600

n. M. Pesenti, italský nevidomý hud. skladatel, mistr instrumentální hudby raného baroka.

1601

n. H. Schönberger, německý nevidomý filozof a znalec orientálních jazyků.

1607

n. Němec G. F. Harsdörfer, který doporučuje slepcům používat k psaní podložku opatřenou voskovou vrstvou, do které mohou písmena rýt.

1609

n. Sugijama Waici, japonský nevidomý zakladatel novodobé akupunktury.

1620

n. Španěl J. P. Bonet. Vytvořil tajnou prstovou abecedu, která se koncem 18. stol. začala používat k dorozumívání s hluchoslepými.

1627

n. Fr. Malaval (více známý jako Francois z Marseilles), francouzský nevidomý právník. Napsal dva rozsáhlejší právnické spisy.

1630

z. K. Schott, německý nevidomý varhaník a výrobce známých varhan.

1631

n. Fr. Lana Terzi, italský mnich, tvůrce prvního bodového písma pro nevidomé. Koncipoval je jako body uzavřené do jednoduchého geometrického obrazce.

1639

n. J. Schmiedt, německý nevidomý profesor teologie.

1640

uvádí se, že tiskař J. M. Moreau (Francie) měl snad vytisknout knihu reliéfní latinkou. Prokázané však je, že pravděpodobně v r. 1645 vytvořil nový druh latinky pro běžný tisk, který byl později převzat promutaci reliéfního tisku.

1645
viz 1640.

1646

Ital V. Armanni vydal knihu O slepých. (Dosud se mi nepodařilo zjistit její obsah.).

1647

z. italský nevidomý hud. skladatel M. Pesenti, mistr instrumentálních skladeb raného baroka.

1648

z. německý nevidomý filozof a znalec orientálních jazyků H. Schönberger.

1651

G. F. Harsdörfer, norinberský právník, ve svém díle Deliciae matematicae et physicae popisuje metodu vyrývání písmen do voskové vrstvy nanesené na dřevěné destičce.

1654

27. 12. n. švýcarský matematik, J. Bernoulli. Vytvořil reliéfní latinku pro nevidomou E. Waldkirchovou, kterou vyučoval. (Jiné prameny uvádějí, že tuto reliéfní abecedu pro ni vytvořil její otec.).

1655

n. J. Troughton, anglický nevidomý puritánský duchovní.

1658

z. Němec G. F. Harsdörfer, který doporučuje slepcům k psaní používat podložku opatřenou voskovou vrstvou, do které mohou písmena rýt. 1661, v Palermu byla zal. Akademie slepých hudebníků a básníků;

n. E. Waldkirchová, kterou jako nevidomou vzdělával J. Bernoulli pomocí reliéfní latinky vytvořené snad jejím otcem. Jindy je autorství tohoto písma připisováno samotnému Bernoullimu.

1670

15. 11. z. J. A. Komenský, český filozof, pedagog a humanista. Ve svém díle píše o vzdělávání a výchově všech, tedy i dětí tělesně a smyslově postižených;

italský mnich Fr. Lana Terzi vydal svůj spis Prodromo: Úvod k prozkoušení některých nových vynálezů, ve kterém uvádí i písmo pro slepce. Jedná se o první systém bodového písma, i když v rámci uspořádaných linií.

1676

podle některých zpráv začíná J. Bernoulli vyučovat nevidomou E. Waldkirchovou. Používal reliéfní latinku,
kterou snad vytvořil její otec. inde se však uvádí jako autor sám Bernoulli.

1681

z. J. Troughton, anglický nevidomý puritánský duchovní.

1682

n. (leden) M. Saunderson, nevidomý prof. matematiky na Cambridgské univerzitě. Zabýval se též výkladem materiální podstaty světa.

1687

z. Fr. Lana Terzi, italský mnich, tvůrce prvního bodového písma pro nevidomé. Koncipoval je jako body uzavřené do jednoduchého geometrického obrazce.

1689

z. J. Schmiedt, německý nevidomý profesor teologie.

1691

n. A. D. Leopold, německý nevidomý náboženský spisovatel.

1692

z. Sugijama Waici, japonský nevidomý zakladatel novodobé akupunktury.

1696

n. Ch. T. Jacobi, německý nevidomý varhaník a klavírní virtuos.

1705

16. 8. z. švýcarský matematik, J. Bernoulli. Vytvořil reliéfní latinku pro nevidomou E. Waldkirchovou, kterou vyučoval. (Jiné prameny uvádějí, že tuto reliéfní abecedu pro ni vytvořil její otec.).

1707

15. 4. n. R. Euler, světoznámý německý později osleplý fyzik a matematik.

1712

n. abbé de L'Eppé, který měl na prvního zakladatele skupinové výchovy nevidomých V. Haüye velice kladný vliv tím, že ho inspiroval svým zařízením pro vzdělávání neslyšících.

1713

5. 10. n. D. Diderot, autor spisu Lettre sur les aveugles a l'usage de ceux qui voisnt (1749), ve kterém klade důraz na psychiku hmatového poznávání nevidomých a základní poznatky ze života nevidomých, z nichž čerpal i V. Haüy;

n. J. Stanley, anglický nevidomý dvorní kapelník a hud. skladatel.

1714

Angličan H. R. Mill se pokusil sestrojit pomůcku, kterou by mohli nevidomí používat pro psaní perem. Jedná se pravděpodobně o první pokus, jehož výsledky však neznáme.

1715

v Lipsku vyšlo pojednání H. A. Frickeho O schopnostech slepců. Podle kusých zpráv se jedná o převážně idealizované sdělení.

1717

n. J. Metcalf, anglický nevidomý houslista, obchodník a nakonec i stavitel mostů.

1719

14. 6. z. F. Malaval (více známý jako Francois z Marseilles), francouzský nevidomý právník. Napsal dva rozsáhlejší právnické spisy.

1724

6. 1. n. I. Felbiger, autor tzv. Tereziánského školního řádu a generální ředitel všech škol Rakouska, který vydal Allgemeiner Schulplan für die deutschen Schulenin den k. k. Erbländern (1774). Žádá, aby se bral zřetel i na vzdělávání tzv. úchylné mládeže.

1726

n. J. Potholt, holandský nevidomý varhanní virtuos a hud. skladatel.

1734

23. 1. n. W. Kempelen, vídeňský mechanik, bratislavský rodák. Podle jednoho pramene sestrojil pomůcku umožňující nevidomým psát běžným písmem. Nepodařilo se mi ověřit.

1736

28. 6. n. G. K. Pfeffel, německý nevidomý básník a spisovatel.

1739

z. M. Saunderson, nevidomý prof. matematiky na Cambridgské univerzitě. Zabýval se též výkladem materiální podstaty světa.

1741

n. (pravděpodobně) skotský nevidomý básník a kazatel T. Blacklock. Do angličtiny přeložil (podle některých pramenů) Haüyovu Essai. Neshoda je také v tom, že překlad je datovaný do r. 1793;

16. 1. n. A. M. A. Fridzeri, italský nevidomý hud. Skladatel, virtuos na několik hud. nástrojů, obchodník a hud. vydavatel;

n. (pravděpodobně) Melanie de Salignac, francouzská nevidomá vzdělaná žena, která si pro vlastní potřebu vytvořila písmo vypichované šídlem do papíru.

1745

13.11. n. V. Haüy, zakladatel historicky prvního vých. vzděl. ústavu pro nevidomé (Paříž). Tím zahájil specializovanou skupinovou výchovu nevidomých. Je tvůrcem reliéfního písma pro nevidomé a vynálezcem tisku reliéfních knih.

1746

n. Hanava Hokiioci, slavný japonský nevidomý učenec a literát. Založil školu pro předčítání literárních děl.

1749

vyšel Diderotův spis Lettre sur les aveugles a l'usage de ceux qui voisnt (Listy o slepých pro vidomé). Zabývá se v nich životem nevidomých a poukazuje na bod jako hmatový prvek. V. Haüy se seznámil s novým pojetím osobnosti nevidomého.

1750

2. 7. n. N. F. Huber, německý nevidomý zakladatel moderní vědy o pěstování včel;

n. Jakob z Netry. Jako nevidomý přišel na zvláštní způsob "písemného" záznamu. Byly to kolíčky s různými zářezy, kterými si označoval zátky do lahviček od léků;

n. H. Moyes, anglický nevidomý chemik a fyzik;

z. Ch. T. Jacobi, německý nevidomý varhaník a klavírní virtuos.

1751

n. E. Regnier, francouzský technický praktik. Doporučuje několik vhodných zaměstnání pro nevidomé. Zdůrazňuje, že nevidomým přináší štěstí práce, nikoliv almužna.

1753

z. německý nevidomý náboženský spisovatel A. D. Leopold.

1756

8. 6. n. L. von Baczko, německý nevidomý historik. (Některé prameny uvádějí r. 1755.) Inicioval založení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Královci a stal se jeho prvním editelem.

1757

n. J. Gough, anglický nevidomý botanik a zoolog. Je jedním z autorů písma pro evidomé, které se však nerozšířilo.

1758

hudební spisovatel J. Adlung vydal snad první publikaci, ve které jsou uváděni i nevidomí hudebníci a hud. skladatelé (Einleitung zur musicalischer Gelahrtheit - Erfurt);

n. J. Gattermayer, německý nevidomý zemědělec a výrobce vína.

1759

15. 5. n. M. T. Paradisová, všestranně vzdělaná rakouská nevidomá hud. skladatelka, klavíristka, virtuoska na skleněnou harmoniku a pěvkyně.

1760

podle jednoho pramene vytiskl snad tiskař Prault čítanku pro M. de Salignac. Tuto informaci nelze ověřit v žádných jiných pramenech;

n. A. Weissenburg, první nevidomý žák německého tyflopeda N. Niessena.

1763

25. 4. n. A. Klar, propagátor a organizátor péče o nevidomé. Stál u vzniku dvou pražských ústavů pro nevidomé (na Hradčanech a tzv. Klarův);

1. 4. n. F. Gahais de Paula, magistrální dvorní rada vídeňský, autor spisu Kurzer Entwurf zu einem Institut für Blinde, který J. W. Kleinovi usnadnil provedení záměru otevřít ve Vídni vých. vzděl. ústav pro nevidomé (1804);

z. vzdělaná nevidomá Francouzska Melanie de Salignac, která si pro vlastní potřebu vytvořila písmo vypichované šídlem do papíru.

1765

11. 4. n. J. W. Klein, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni (1804), autor hladké a později i propichované reliéfní latinky i několika závažných organizačních opatření a spisů o výchově a vzdělávání nevidomých. Založil první poradnu pro rodiče a první slepecké muzeum;

n. P. Moensová, nizozemská nevidomá básnířka.

1766

n. Fr. Lesueur, první nevidomý žák V. Haüye. V r. 1806 upravil Haüyovu reliéfní hladkou latinku.

1767

n. Ch. Barbier, francouzský tvůrce dvanáctibodového písma pro nevidomé;

n. F. Višnič, srbskochorvatský nevidomý hudebník.

1768

n. J. Käferle, německý nevidomý vynálezce.

1769

14.8. n. F. Dulon (Dülong), nevidomý virtuos na flétnu a hudební skladatel.

1770

n. J. Procházka, učitel, později člen direktoria ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Je pravděpodobným autorem pojednání Jak se ku slepcům míti ve škole
(čas. Přítel mládeže, 1840), který je dosud nejstarším objeveným česky psaným příspěvkem na toto téma;

n. M. Kirchgäsnerová, německá nevidomá virtuoska na skleněnou harmoniku. (Některé prameny udávají datum jejího narození v r. 1773.).

1771

u příležitosti mezinárodní výstavy v Paříži bylo protestní hudební vystoupení nevidomých. Vyneslo značný finanční obnos, který přispěl k provozu azylu Quinzevingts;

z. Jakob z Netry. Jako nevidomý přišel na zvláštní způsob "písemného" záznamu. Byly to kolíčky s různými zářezy, kterými si označoval zátky do lahviček od léků.

1772

N. Niessen se v Německu ujal vzdělávání nevidomého R. Weissenburga;

n. E. G. Flemming, německý tyfloped, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Drážďanech.

1773

Ch. Niessen vydal první metodicky uspořádaný spis o výchově nevidomého R. Weissenburga Rechenkunst für sehende und Blinde;

n. M. Kirchgäsnerová, německá nevidomá virtuoska na skleněnou harmoniku. (Některé prameny udávají datum jejího narození v r. 1770.).

1774

v praxi se začal uplatňovat tzv. Tereziánský školní řád jako základ pro další zákonná opatření. Jeho autorem je generální ředitel všech škol Rakouska I. Felbiger;

n. J. S. Fischer, německý nevidomý hudebník a obchodník hudebními nástroji. Jako ocenění obdržel v Mnichově medaili.

1775

v Londýně vyšla Hetheringtonova kniha Péče o slepé;

n. J. Falkowski, zakladatel Ústavu pro slepé a hluché ve Varšavě.

1776

v Japonsku se ujímá výchovy nevidomých v jejich domácnostech učitel Kengio. Učí je hudbě, akupunktuře a masérství;

n. P. A. Borg, který v r. 1806 začal ve Švédsku vyučovat první nevidomou dívku.

1777

n. J. Kleinhans, německý nevidomý řezbář.

1778

12. 5. n. A. Zeune, prof. berlínské univerzity, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Berlíně. Je autorem několika speciálních učebních pomůcek, z nichž je zvláště pozoruhodný reliéfní globus. Známé je jeho dílo Belisar, ve kterém pojednává o základních problémech výchovy a vzdělávání nevidomých.

1780

v Srbsku zanikla škola pro nevidomé guslary. Její založení není dokumentováno;

v pařížském azylu Quinze-vingts se začalo s výcvikem vodicích psů;

v Paříži vznikla Sociéteé filantropique, která při zakládání a rozvoji prvního vých. vzděl. ústavu pro nevidomé sehrála významnou úlohu;

nevidomý Angličan T. Greenville vynalezl pomůcku pro základní početní úkony přístupnou nevidomým;

n. F. G. Funk, nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Curychu. Je jedním z prvních autorů tzv. jehličkové reliéfní latinky, pro jejíž tisk vynalezl pomůcku;

n. A. Žilin (též Jilin), ruský nevidomý hud. Skladatel a klavírista. Jeho některé drobné skladby se hrají dodnes.

1782

21.4. n. Fr. Fröbel, jehož systém dětských pracovních her byl tyflopedy přijat jako velmi vhodný pro rozvoj manuálních dovedností nevidomých.

1783

18.9. z. R. Euler, světoznámý německý později osleplý fyzik a matematik.

1784

31.5. se V. Haüy ujal výchovy a vzdělávání nevidomého Fr. Lesueura z Lynonu, a tím v Paříži zakládá první vých. vzděl. ústav pro nevidomé na světě. Tento čin byl inspirací pro zakládání podobných zařízení v jiných zemích, především v Anglii a Skotsku;

v Londýně byla zal. Graingersova charita, která se později ujala i péče o nevidomé;

V. Haüy začal koncipovat svou reliéfní hladkou latinku a připravuje techniku tisku;

E. Regnier podal pařížské Filantropické společnosti návrhy několika zaměstnání, která mohou provozovat i nevidomí. Nevylučoval ani jejich možné vysokoškolské vzdělávání;

1. 4. byl koncert 25leté nevidomé umělkyně M. T. Paradisové, který mocně zapůsobil na V. Haüye a stal se jednou z bezprostředních motivací k jeho rozhodnutí založit v Paříži vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

30.8. z. D. Diderot, autor spisu Lettre sur les aveugles a l'usage de ceux qui voisnt (1749), ve kterém klade důraz na psychiku hmatového poznávání nevidomých. Základní poznatky ze života nevidomých z nich čerpal i V. Haüy;

z. Ch. Niessen, první známý učitel nevidomých v Německu. Je proto pokládaný za zakladatele péče o německé nevidomé.

1785

francouzský tiskař Boucher sestrojil dřevěný válcový lis pro tisk reliéfních knih aüyovou reliéfní latinkou;

n. A. Pignier, řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Zvláště podporoval vyšší hud. vzdělání nevidomých a zavedl povolání varhaník a ladič klavírů.

1786

V. Haüy představil své první žáky králi Ludvíku XVI.;

V. Haüy po vyřešení techniky tisku zveřejňuje konečnou formu své hladké reliéfní latinky;

vyšlo hlavní teoretické dílo V. Haüye Essai sur l'education des aveugles v běžném písmu i jeho reliéfní latinkou;

28.9. n. A. Rodenbach, žák V. Haüye, belgický nevidomý poslanec, politik a spisovatel;

z. J. Stanley, anglický nevidomý dvorní kapelník a hud. skladatel.

1787

n. J. Holman, anglický nevidomý cestovatel;

26. 10. n. V. Š. Karadžič, srbský jazykovědec, sběratel písní nevidomých guslarů.

1788

n. Fr. Příhonský, řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Zavádí pedagogickou dokumentaci o žácích formou pedagogického deníku. Napsal první dějiny ústavu;

vyšla druhá Haüyova kniha: Précis historique de la naisance des progres et de l'etat de l'institution des enenfants aveugles. Zabývá se hmatovými podmínkami čtení reliéfní latinky;

n. E. Fischerová, německá nevidomá harfenistka;

17.5. z. autor tzv. Tereziánského školního řádu, generální ředitel všech škol Rakouska I. Felbiger, který
vydal Eigemeiner Schulplan für die deutschen Schulen in den k. k. Erbländern (1774). Žádá, aby se bral zřetel i na vzdělávání tzv. úchylné mládeže..

1789

V. Haüy, zakladatel prvního vých. vzděl. ústavu pro nevidomé, vydává svou reliéfní latinkou tištenou učebnici aritmetiky;

z. abbé de L'Eppé, který měl na prvního zakladatele skupinové výchovy nevidomých V. Haüye velice kladný vliv tím, že ho inspiroval svým výchovným zařízením pro neslyšící.

1790

podle vzoru Haüyova ústavu v Paříži byl v Liverpoolu zal. jako druhý na světě vých. vzděl. ústav pro nevidomé.

1791

Haüyův vých. vzděl. ústav pro nevidomé v Paříži byl převzat do státní správy. Trvalé hospodářské potíže se ani tímto opatřením nezmírnily;

n. I. Schönberger, německý nevidomý hudebník;

z. (pravděpodobně) skotský nevidomý básník a kazatel T. Blacklock. Do angličtiny přeložil (podle některých pramenů) Haüyovu Essai. Neshoda je také v tom, že překlad je datovaný do r. 1793.

1792

ve skotském Edinburku byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé (J. W. Klein uvádí, že to bylo v r. 1793) s názvem Royal Blind Asylum and School.

1793

v Bristolu byl zal. vých vzděl. ústav pro nevidomé s názvem Blind Asylum of School of Industry for the Blind;

podle některých pramenů měl skotský nevidomý básník a kazatel T. Blacklock přeložit Haüyovu Essai, ale podle jiných pramenů zemřel již v r. 1791.

1794

4. 8. n. J. Proksch, významný český nevidomý hudební skladatel, majitel známé hudební školy v Praze, na které studoval i B. Smetana;

8. 11. n. L. Jüredy, nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Pešti;

13. 1. n. J. Knie, nevidomý zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nev. ve Vratislavi. Své žáky připravoval pro samostatný život. Je jedním z autorů několika druhů slepeckých písem (liniových i bodových).

1795

n. (červen) J. Braun, první nevidomý žák J. W. Kleina, zakladatele proslulého vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni (první v německy hovořící oblasti);

15. 2. n. P. F. Dufau, řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Napsal spis O tělesném, duševním a
mravním stavu předčasně osleplých. Je jedním z autorů písma pro nevidomé, které se však neosvědčilo. V roce 1850 dal proto souhlas k používání Braillova písma na ústavu. Tím byla uvolněna cesta k jeho rozšíření za hranice Francie.

n. J. Guadet, ředitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Napsal několik odborných spisů o výchově nevidomých. Založil a redigoval odborný čas. Instruktoři slepců;

22. 11. n. W. L. Lachmann, německý tyfloped, který jako první (1845) sestavil ze svého devítibodového písma německý zkratkopis pro nevidomé;

n. G. S. R. Mercadante, později osleplý italský hud. skladatel, autor mnoha oper;

n. A. Thierry, francouzský později osleplý historik.

1796

Ch. Barbier vytváří své první tajné reliéfní písmo pro vojenské účely. V této souvislosti přichází na myšlenku vytvořit písmo pro nevidomé;

10. 3. n. M. Hrebenda, slovenský těžce slabozraký národní a kulturní buditel;

4. 5. n. W. H. Prescot, australský nevidomý učitel nevidomých a zakladatel spolku, jehož členové navštěvovali a vyučovali nevidomé Braillovu i Moonovu písmu;

n. Volleutner, který se v Německu r. 1851 pokusil o výrobu reliéfního písma pomocí hustého inkoustu posypávaného jemným pískem.

1797

7. 5. n. J. R. Beitl, zakladatel vých. vzděl. Ústavu pro nevidomé v Prešpurku (Bratislavě) a v Brně. První zkušenosti s výchovou nevidomých nabyl u J. W. Kleina ve Vídni;

n. V. Ptáček, první nevidomý učitel hudby na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

v Londýně byl zal. Rasdales Charity for the Blind;

V. Haüy reviduje některá písmena své reliéfní hladké latinky;

ve Francii vyšly Dějiny slavných psů od A. F. J. Prévilleho, kde se uvádějí i psi sloužící nevidomým;

n. Fr. Foucault, nevidomý vynálezce psacího stroje Raphigraph (nazývaný též klavírový psací stroj), který nevidomým umožňoval psát běžnou latinkou. Byl konstruovaný podobně jako pozdější Remingtony.

1798

Rakušan Weinberger se rozhodl založit ve Vídni vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Pokus se však nezdařil;

v některých pramenech je uváděno nar. G. S. R. Mercadanteho (viz r. 1795);

z. J. Strong, anglický nevidomý stavitel známých varhan.

1799

16. 5. n. český nevidomý hudebník J. Hrbek;

3. 4. n. A. J. Doležálek, český pedagog. Působil na ústavu pro nevidomé v Praze, později byl povolán řídit ústav v Pešti. Napsal několik odborných spisů;

v Dublinu a Londýně byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé.

1800

v Bruselu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

J. W. Klein, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni (1804), vytvořil koncepci své reliéfní hladké latinky pro nevidomé;

n. (prosinec) G. Hertelendy, maďarský nevidomý vynálezce stroje na vrtání tzv. Artézských studní, překladatel Homéra a učitel nevidomých;

n. J. Montal, francouzský nevidomý průkopník povolání nevidomých ladičů klavírů;

z. J. Potholt, holandský nevidomý varhanní virtuos a hud. skladatel..

1801

10. 7. n. P. A. Klar, první řed. zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze. Po svém otci, zakladateli tohoto ústavu, vybudoval zařízení, které doplnilo činnost ústavu pro nevidomé na Hradčanech;

10. 11. n. S. G. Howe, ředitel ústavu pro nevidomé v Bostonu, organizátor výchovy a vzdělávání nevidomých v USA. Je autorem tzv. reliéfní hladké bostonské latinky. Není nezajímavé, že ve své funkci ředitele působil 45 let;

n. J. A. F. Plateau, belgický nevidomý experimentální fyzik.

1802

v Paříži byl zal. ústav pro oslepené vojáky, zvaný Museum nebo také Lyceum; vyšel Gahaisův spis Organizace ústavů pro slepé. Autor doporučuje, aby při budoucím vídeňském ústavu pro nevidomé bylo otevřeno oddělení pro poloslepé. Nestalo se tak;

V. Haüy, zakladatel prvního ústavu pro nevidomé (Paříž 1784), byl dán předčasně do penze;

1. 4. n. K. A. Georgi, řed. ústavu pro nevidomé v Drážďanech. Založil také tzv. přípravnu, tj. první mateřskou školu pro nevidomé;

n. S. Giotti, italský nevidomý dramatik;

n. A. K. Jablanczy, nevidomý klavírista působící v Bratislavě;

z. J. Metcalf, anglický nevidomý houslista, obchodník a nakonec i stavitel mostů.

1803

27. 1. n. J. Bezecný, učitel na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, autor několika originálních spec. učebních pomůcek. Zachovaly se např. dvě jeho dřevěné stavebnicové zeměpisné mapy;

v Rakousku je zveřejněna výzva J. W. Kleina a vídeňského magistrátu ke zřízení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni;

V. Haüy vypracoval plán pro zřízení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Petrohradě;

nevidomý J. Gough (Anglie) v dopise Nicholsonovi popisuje své písmo pro nevidomé, které se skládá z bodů
a linií. Vydal spis Skotografie neboli umění číst ve tmě;

n. J. R. Friedlander, učitel z Polska, působící v USA. Byl zakladatelem a prvním ředitelem pensilvanského vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Filadelfii.

1804

J. W. Klein založil vých. vzděl. ústav pro nevidomé ve Vídni přijetím prvního nevidomého žáka J. Brauna;

7.9. n. J. F. Richard, německý nevidomý básník, učitel na ústavu pro nevidomé v Hamburku;

26. 3. z. W. Kempelen, vídeňský mechanik, bratislavský rodák. Podle jednoho pramene sestrojil pomůcku umožňující nevidomým psát běžným písmem. Nepodařilo se mi ověřit.

1805

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Norwich (Anglie);

J. W. Klein vydal publikaci Popis vydařeného pokusu, ve které popisuje výsledky práce s Braunem i svou hladkou reliéfní latinku.

1806

ve Stockholmu (A. Borgem), Glasgově a Oxfordu byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

V. Haüy se údajně na pozvání ruského cara vydává do Petrohradu, aby tam založil vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Zastavil se v Berlíně, kde inspiroval A. Zeuneho, který se potom zasadil o zal. podobného ústavu v Berlíně;

Fr. Lesueur upravuje hladkou reliéfní latinku svého učitele V. Haüye.

1807

v Praze byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. S přípravou jeho otevření se začalo již koncem r. 1806;

v Miláně a Petrohradě byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé. Zvláště v Petrohradě to bylo velmi složité, protože úředníci V. Haüyovi prohlašovali, že tam žádní slepci nejsou (viz rovněž r. 1809);

L. Baczko, nevidomý zakladatel a řed. ústavu pro nevidomé v Královci (Německo), vydává spis Über mich selbst und über meine Unglückgefahrten die Blinden;

Francouz Généresse vynalezl komplikovanou pomůcku pro vedení řádku užitečnou pro ty nevidomé, kteří ovládali běžné písmo;

z. H. Moyes, anglický nevidomý chemik a fyzik.

1808

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Amsterodamu;

vyšel ve své době populární spis A. Zeuneho Belisar. Není soupisem legend vzniklých kolem údajně oslepeného
legendárního vojevůdce. Útlá knížečka obsahuje kapitolu o slepotě, o osobnosti nevidomého, něco z historie vzdělávání nevidomých a pohled na berlínský ústav pro nevidomé;

J. W. Klein na své studijní a propagační cestě představuje v Praze svého prvního žáka J. Brauna. Souběžně s touto návštěvou zde vychází jeho spis O vlastnostech slepých a jak s nimi jednat;

n. L. Wucke, německý nevidomý básník a spisovatel lidového charakteru;

z. M. Kirchgäsnerová, německá nevidomá virtuoska na skleněnou harmoniku.

1809

v Curychu, Drážďanech a Petrohradě byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé (Petrohrad podle Waneceka viz r. 1807.);

Ch. Barbier přišel s návrhem tzv. klínového písma, které mělo v první řadě sloužit jako tajné písmo pro vojenské účely;

do tohoto roku se datuje vznik Kleinovy propichované latinky. Oproti jeho dřívější hladké reliéfní latince umožňovala propichovaná latinka nevidomým samostatně psát;

4. 1. n. L. Braille, nevidomý tvůrce šestibodového reliéfního písma pro nevidomé (1825). Sestavil rovněž základní kódy pro hudební notaci (1834). Se svými spolužáky zkonstruoval pomůcky pro psaní. Na své uznání čekal dlouhých 25 let. Pozdější vývoj ukázal, že jeho písmo nebylo překonáno;

25. 8. z. F. Gahais de Paula, magistrální dvorní rada vídeňský, autor spisu Kurzer Entwurf zu einem Institut für Blinde, který J. W. Kleinovi usnadnil provedení záměru otevřít ve Vídni vých. vzděl. ústav pro nevidomé (1804);.

z. G. K. Pfeffel, německý nevidomý básník a spisovatel.

1810

21. 9. n. J. Ohéral-Žalkovský, redaktor čas. Moravie, ve kterém uveřejnil několik článků o zakladateli brněnského ústavu pro nevidomé J. R. Beitlovi a dále články o životě a problémech nevidomých;

v Richmondu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

J. W. Klein vytvořil svou tzv. propichovanou latinku. Ještě téhož roku se rychle rozšířila do severního Německa;

A. Zeune, řed. ústavu pro nevidomé v Berlíně, vytváří reliéfní propichovanou latinku podle Kleinova vzoru;

v Berlíně vychází první kniha pro nevidomé tištěná Zeunovou reliéfní propichovanou latinkou;

v Lipsku vyšla bibliografie o nevidomých hudebnících od J. Ch. W. Kühnaua;

J. W. Klein navrhl ministerstvu školství uzákonit povinnou školní docházku pro nevidomé od 10 let do školy v místě bydliště jeho rodiny;

3. 2. n. L. A. Frankl, rakouský spisovatel a zakladatel druhého vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni;

24. 2. n. významný rakouský tyfloped českého původu M. Pablasek. Napsal několik vědeckých prací o cizích jazycích. Po 12 letém působení v Bratislavě je povolán za řed. ústavu pro nevidomé ve Vídni. Jeho hlavním dílem je spis Péče o slepé od kolébky do hrobu.

1811

v Dánsku byla zal. Společnost "Řetěz", která zakládá vých. vzděl. ústav pro nevidomé v Kodani;

ve Švýcarsku byl zal. první Spolek pro podporu slepých;

ve Vídni vyšla první kniha pro nevidomé tištěná Kleinovou propichovanou latinkou.

1813

továrník fr. Ess zanechává po sobě 4 000 Zlatých na založení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Brně;

8. 5. n. J. P. Schäfer, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Friedbergu (Německo).

1814

W. F. Daniel, německý duchovní, sestavil skupinu zvláštních znaků jako písmo pro nevidomé. Chápal je jako těsnopis. Později vydal práci: Všeobecné vzdělávání hluchoněmých a slepých;

n. O. J. Karadžič, srbský nevidomý buditel a potulný guslar.

1815

Ch. Barbier přišel se svým návrhem dvanáctibodového reliéfního písma pro nevidomé. Jeho konečná podoba pochází z r. 1819. Bylo pokusně zavedeno v Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži. Stalo se východiskem k vytvoření šestibodového písma L. Braillem;

12. 1. n. K. K. Grot, významný ruský tyfloped, budovatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Petrohradě.

1816

oddělením vzdělavatelných chovanců zaopatřovacího ústavu pro nevidomé Quinze-vingts v Paříži vzniká Národní ústav pro mladé slepce. Zde se odehrávaly kvalifikované střety mezi jeho chovanci a učiteli. Vzniklo tu Braillovo písmo zakazované celých 25 let. Nakonec si své místo vydobylo nejdříve právě na tomto ústavu;

7. 11. n. T. Zakreis, rakouský nevidomý hudebník, průkopník svépmocného hnutí nevidomých v Rakousku;

n. C. F. Zeiss, německý optik a mechanik. Založil světoznámou výrobu optických pomůcek a brýlí, zvláště užitečných pro těžce slabozraké;

1817

J. Falkowski založil ve Varšavě ústav pro výchovu a vzdělávání nevidomých;

D. Guillié, první řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži, upravuje Haüyovu reliéfní latinku. Později zavádí písmo Barbierovo. Nakonec vytváří a zavádí své písmo;

V. Haüy se vrací z Petrohradu zpět do Paříže zklamaný tamějšími poměry. Více na něho zapůsobilo, že jeho činnost byla během jeho nepřítomnosti zapomenuta;

J. Knie, nevidomý zakladatel a řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vratislavi, zakládá první podpůrný spolek pro nevidomé (osleplé vojáky) a Spolek pro zlepšení osudu slepců.

1818

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Königsberku a Neapoli;

v Saské Kamenici (Chemnitz, později Karl-Marx-Stadt) byl zal. Spolek pro podporu slepých;

3.6. n. A. M. GrÖpler, vysokoškolsky vzdělaný nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Halle n./S. a zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Štětíně. Zvláště se zasloužil o výchovu nevidomých dívek;

18. 12. n. W. Moon, anglický nevidomý právník. Vytvořil reliéfní liniové písmo pro nevidomé, které bylo v Anglii (ale pokusně i v Berlíně) dosti rozšířené. Soukromě se věnoval vzdělávání nevidomých;

z. E. G. Flemming, německý tyfloped, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Drážďanech.

1819

J. Knie, nevidomý žák A. Zeuneho, založil ve Vratislavi vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Vytvořil několik vlastních písem pro nevidomé, ale nakonec přijal písmo Braillovo;

na pařížském Národním ústavu pro mladé slepce bylo zavedeno Barbierovo dvanáctibodové písmo. Protože jeho autor je považoval za uzavřené, byla jím vytištěna slepecká kniha;

v Londýně byla zal. Národní slepecká společnost pro podporu nevidomých izraelitů;

J. W. Klein vydal jednu ze svých stěžejních publikací Lehrbuch zum Unterrichte der Blinden. Po dlouhá léta byla všeobecně pokládaná za nezbytný pramen tyflopedického poznání;

4. 3. n. E. Hebold, německý tyfloped. Vynalezl šablonu, která nevidomým umožňovala psát běžným písmem;

n. J. Paplonski, řed. vých. a vzděl. ústavu pro nevidomé ve Varšavě. Usiloval o přípravu svých žáků pro samostatný život.

1820

v Barceloně byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

n. Sasuke Mukuy, vynikající japonský později osleplý hráč na hud. nástroj koto.

1821

18. 9. n. L. Balcar, český ve své době známý nevidomý klavírista, který z výtěžků svých koncertů podporoval Beitlův ústav pro nevidomé v Brně;

9. 8. n. H. Lorm (vlastním jménem H. Landesmann), brněnský hluchoslepý básník píšící německy, autor tzv. prstové abecedy pro hluchoslepé. Zveřejnila ji jeho dcera v r. 1908;

rakouská Studijní komise dvorská vydala výnos o možnosti vzdělávat nevidomé nejen docházkou do školy v místě bydliště, ale také v ústavech pro nevidomé, které se postupně rozšiřují;

v Paříži na ústavu pro nevidomé se po doporučení Akademie věd začalo s praktickým používáním Barbierova dvanáctibodového písma;

Francouzi Chllan a Rouseau mínili umožnit nevidomým psát a číst běžné písmo pomocí tuhého inkoustu, který ještě za mokra posypávali jemným pískem, ale jako mnoho podobných ani tento způsob se nerozšířil;

22. 3. n. A. Köchlin, nevidomý zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Müllhausenu, později přemístěného do Illzachu;

n. Ludwig von Saint Marie, řed. ústavu pro nevidomé v Lipsku. Na prvním kongresu učitelů nevidomých v r. 1873 hovořil o nutnosti vytvořit a schválit speciální písmo pro nevidomé.

1822

28. 4. n. J. Schwarz, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, autor vzácné česky psané publikace o výchově a vzdělávání nevidomých: O vychovávání, vzdělávání a podporování slepcův. Je jedním z autorů adaptace Braillovy francouzské bodové abecedy pro nevidomé na český jazyk;

v Curychu vyšly první knihy tištěné Kleinovým písmem;

v Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži se pilně zkouší Barbierovo dvanáctibodové písmo i jeho vhodnost pro hud. notaci, která nevidomé zajímala nejvíce;

z. Hanava Hokiioci, slavný japonský nevidomý učenec a literát. Založil školu pro předčítání literárních děl;

18. 3. z. V. Haüy, zakladatel historicky prvního vých. vzděl. ústavu pro nevidomé (Paříž). Tím zahájil specializovanou skupinovou výchovu nevidomých. Je tvůrcem reliéfního písma pro nevidomé a vynálezcem tisku reliéfních knih. Je autorem prvních učebnic pro nevidomé a několika odborných spisů;

1823

v Lisabonu byl A. Borgem zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé; německý tyfloped J. Engelmann vyzkoušel své bodové písmo. Po krátké epizodě zůstalo v zapomnění;

A. Müller sestrojil pro nevidomé pomůcku pro psaní tužkou (olůvkem). J. W. Klein vydává ve Vídni brožuru s jejím popisem;

n. C. E. Guldberg, učitel v ústavu pro nevidomé v Kodani. Je autorem několika spec. učebních pomůcek. Zvláště se rozšířila pomůcka, která nevidomým usnadňovala psaní perem (tužkou, olůvkem);

2. 10. n. J. N. Müller (Johansen), zakladatel norského školství pro nevidomé. Usiloval o plné zhodnocení osobnosti nevidomého;

n. F. Scherer, jeden z prvních německých nevidomých bojovníků za osvobození nevidomých z tmářství a područí boháčů. Je zakladatelem hned několika vých. vzděl. ústavů pro nevidomé. Je také autorem publikace Zukunft der Blinden;

27. 3. z. L. von Baczko, německý nevidomý historik. (Některé prameny uvádějí rok úmrtí 1824.) Inicioval založení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Královci a stal se jeho prvním ředitelem.

1824

v Linci byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

F. Rochlitz vydává ve Vídni knihu o nevidomých hudebnících;

n. Th. R. Armitage, anglický nevidomý propagátor a organizátor vzdělávání nevidomých. Adaptoval Braillovu francouzskou bodovou abecedu na anglický jazyk;

1. 6. n. S. Ormis, slovenský osvětový pracovník a pedagog, který se ve své Výchovovědě zabývá i nevidomými;

1. 2. z. M. T. Paradisová, všestranně vzdělaná rakouská nevidomá hud. skladatelka, klavíristka a pěvkyně.

1825

na doporučení J. W. Kleina byl do Bratislavy povolán J. R. Beitl, aby zde založil maďarský vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Po jednom roce byl přemístěný do Pešti. Ředitelem zůstává J. R. Beitl;

edinburská Společnost pro umění vypsala soutěž na vytvoření písma pro nevidomé. Měla velký ohlas u většiny vedení skotských i anglických ústavů pro nevidomé. Postupně bylo přijato 19 návrhů;

L. Braille, šestnáctiletý žák Národního ústavu pro mladé slepce, vytvořil své šestibodové reliéfní písmo pro nevidomé. Po celých 25 let musel čekat na jeho schválení vedením ústavu. Teprve potom se počalo rozšiřovat do celého světa a bylo adaptováno na všechny světové jazyky;

vídeňský technik C. E. Müller vynalezl plnicí pero pro nevidomé. Mělo nahradit nesnadné namáčení běžného psacího pera (brka);

německý tyfloped J. Engelmann (Linec) používal při výuce psaní běžným písmem na tamním ústavu pro nevidomé šablonu s okénky pro jednotlivá písmena;

z. A. M. A. Fridzeri, italský nevidomý hud. skladatel, virtuos na několik hud. nástrojů, obchodník a hud. vydavatel;

z. J. Gough, anglický nevidomý botanik a zoolog. Je jedním z autorů písma pro nevidomé, které se však nerozšířilo;

z. první řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech P. Platzer;

z. E. Regnier, francouzský technický praktik. Doporučuje několik vhodných zaměstnání pro nevidomé. Zdůrazňuje, že nevidomým přináší štěstí práce, nikoliv almužna.

1826

ve Freisinku (Německo) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Později byl přemístěn do Mnichova;

ústav pro nevidomé byl z Bratislavy přemístěn do Pešti. Přechází i se svým ředitelem J. R. Beitlem;

začal vycházet první francouzský odborný časopis: Journal de l'Instruction des sourds-muets et des aveugles;

J. Gall, jako vítěz edinburské soutěže, je vyznamenán zlatou medailí za svůj trojúhelníkový systém písma pro nevidomé;

J. Engelmann (Německo) přichází se svým druhým návrhem písma pro nevidomé. Rovněž i ono upadlo v zapomenutí;

J. Knie, nevidomý zakladatel a ředitel ústavu pro nevidomé ve Vratislavi, vynalezl psací stroj. Sloužil nevidomým, kteří ovládali běžné písmo, k dopisování s vidomými;

7. 7. z. F. Dulon (Dülong), nevidomý virtuos na flétnu a hudební skladatel.

1827

n. (prosinec) P. Chybiorz (též Chybioř), žák Beitlova ústavu pro nevidomé v Brně, vynikající český nevidomý hudebník a nadějný matematik;

J. R. Beitl, řed. ústavu pro nevidomé v Pešti, předkládá komisi Planum výchovy slepých, které mělo být základním materiálem pro koncepci tamního ústavu pro nevidomé;

v Mnichově vycházejí první knihy tištěné Kleinovým písmem (Stüberova modifikace);

v Paříži vycházejí Dějiny Francie psané Braillovým písmem;

n. A. I. Skrebnickij, oční lékař, působící v Petrohradě. Zabýval se problematikou péče o nevidomé. V r. 1886 vydává publikaci Sozdatěl metodov obučenia slepich. Na IV. mezinárodním kongresu učitelů nevidomých přednášel o nevidomých v Rusku.

1828

2. 6. n. A. Janeček, velký český příznivec nevidomých. Byl spolukurátorem brněnského ústavu pro nevidomé. Inicioval zde zal. třídy pro slabomyslné, založil rovněž fond pro podporu samostatných slepců;

14. 4. n. M. Makowski, řed. ústavu pro nevidomé ve Lvově. Má značný podíl na zal. podobného ústavu ve Varšavě.

1829

v Braunschweiku byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Bostonu byla zal. Perkinsova škola pro nevidomé, původně jako azyl. Později se její činnost rozšířila a zaujala přední místo v USA. Proslula výsledky výchovy hluchoslepých;

ve Vídni byl zal. Spolek pro podporu slepých;

v Paříži vychází publikace tištěná Braillovým písmem s názvem Procédé pourécrire les paroles, la musique et la Plain-Chant an moyen des pounts;

30.7. n. V. N. Ballu, učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži. Je autorem písma pro nevidomé a několika vynálezů pro tisk Braillovým písmem;

21. 12. n. L. Bridgmanová, americká hluchoslepá žena, která sice nedosáhla úrovně H. Kellerové, ale projevovala mimořádný vztah k životu;

n. J. Moldenhawer, řed. ústavu pro nevidomé v Kodani. Upozornil na nutnost zakládat přípravné školy (mateřské). Byl zastáncem názoru, že slepec je nejspokoje nější, když může pracovat;

n. Šun kin, japonská nevidomá hudebnice.

1830

v Hamburku a Stuttgartu byly zal. vých. vzděl. Ústavy pro nevidomé;

W. Lachmann, německý intelektuál, uveřejňuje svůj návrh propichované latinky jako písma pro nevidomé;

M. Gueit přichází se svým návrhem písma pro nevidomé;

J. W. Klein vyzývá vedení všech evropských ústavů pro nevidomé, aby udržovaly vzájemné styky za účelem výměny informací;

J. W. Klein vydává spis Geschichte des Blinden-Unterrichte. Přes zjevnou snahu idealizovat schopnosti nevidomých je pramenem vzácných instrukcí;

ve Vratislavi vychází slabikář tištěný Kniovou propichovanou latinkou;

z. S. Giotti, ve své době oblíbený italský nevidomý dramatik.

1831

světoznámý český nevidomý hudebník J. Proksch otevírá v Praze svou věhlasnou hudební školu, na které studoval i B. Smetana;

v Belfastu a Halle n./S. byly zal. vých. vzděl. Ústavy pro nevidomé;

edinburské Společnosti pro umění, která v r. 1825 vypsala soutěž na vytvoření slepeckého písma, docházejí první návrhy. Pro vítěze je připravena zlatá (skutečně ze zlata) medaile;

22. 12. z. N. F. Huber, německý nevidomý zakladatel moderní vědy o pěstování včel.

1832

A. Klar založil v Praze zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro nevidomé. Ředitelem potom byl jeho syn i vnuk;

v bostonském azylu byla otevřena škola pro nevidomé. Osamostatňuje se výchova hluchoslepých;

ve Filadelfii a New Yorku byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

edinburské Společnosti pro umění podávají návrhy na slepecké písmo: miss Banksová, H. Erskinová, J. Walkers, A. Hay aj.;

jeden ze způsobů, jak bylo zpočátku možné psát Braillovým písmem, vynalezl žák Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži Fournier;

n. francouzský nevidomý sochař Vidal;

z. J. Käferle, německý nevidomý vynálezce.

1833

26. 3. n. A. Benewitz, učitel hudby na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

25. 3. z. A. Klar, propagátor a organizátor péče o nevidomé. Stál u vzniku dvou pražských ústavů pro nevidomé (na Hradčanech a tzv. Klarův);

v Yorku (Anglie) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

ve Filadelfii vyšly první knihy tištěné hladkou reliéfní latinkou;

na výzvu edinburské Společnosti pro umění zveřejňují své návrhy na písmo pro nevidomé: E. Fry, J. Gall, E. Braig, R. Eaton, A. Hay, J. Henderson, J. Johnston, J. Jonson, J. Lothan, R. Milne, D.
McPerson, M. Ponton, J. Richardson;

n. H. Fawcet, anglický nevidomý ministr pošt;

n. I. J. Levitte, nevidomý učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, hlavní cenzor (inspektor) vyučování;

z. J. Gattermayer, německý nevidomý zemědělec a výrobce vína.

1834

L. Braille sestavil do konečné podoby svou bodovou hudební notaci, která se ovšem jako otevřený systém vyvíjí i v současné době;

S. Howe, významný americký tyfloped, zavádí v boston-ském ústavu pro nevidomé svou hladkou reliéfní latinku. Jeden výtisk knihy z r. 1839 uchovává ve svém Zlatém fondu brněnské Slepecké muzeum;

v Londýně vzniká Spolek Pomoc nevidomých nevidomým;

zásluhou Th. R. Armitage se v Anglii zavádí Braillovo bodové písmo;

9. 10. n. F. J. Campbell, americký nevidomý hud. pedagog a bojovník za práva černochů, pro které zřídil v Londýně hud. školu. Věnoval se také horské turistice;

12. 5. n. správce tzv. přípravny pro nevidomé v Hubertsburku (zal. 1862) a řed. ústavu pro nevidomé v Drážďanech W. Riemer;

z. F. Višnič, jugoslávský nevidomý hudebník.

1835

J. R. Beitl založil v Brně soukromý vých. vzděl. Ústav pro nevidomé. Později byl povolán řídit kuratoriem otevřený ústav. Tyflopedické zkušenosti získal u J. W. Kleina ve Vídni;

další vých. vzděl. ústavy pro nevidomé vznikají v Bernu a v Brugách;

v Hamburku byla zal. vyšší hudební škola pro nevidomé;

abbé Carton (Belgie) a T. M. Lucas (Bristol) nezávisle na sobě zveřejňují svá reliéfní písma pro nevidomé. Žádné z nich se však v praxi neuplatnilo;

na výzvu edinburské Společnosti pro umění zveřejňuje J. Simpson své reliéfní písmo pro nevidomé;

v Německu byl zal. úřad pro organizování koncertů nevidomých hudebníků;

G. Hertelendy, nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Pešti, uveřejňuje svůj návrh pomůcky, která mu umožňovala psát běžným písmem;

L. Müller-Uri začíná vyrábět skleněné oční protézy (Německo).

1836

americký tyfloped S. Howe přijal k výchově hluchoslepou L. Bridgmanovou;

v Londýně je zal. Společnost pro pěstování péče o slepé;

edinburská Společnost pro umění rozesílá na všechny ústavy pro nevidomé v oblasti Vel. Británie k posouzení soubor návrhů písma pro nevidomé, které obdržela na základě vypsané soutěže (1825);

J. Alston upravuje Fryovo slepecké písmo;

N. V. Knoass sestavuje svůj systém písma pro nevidomé kombinací a výběrem znaků z již existujících písem;

A. J. Doležálek, řed. ústavu pro nevidomé v Pešti, vydává Zprávu o činnosti ústavu, ve které jsou významné informace týkající se rozvoje ústavu;

J. W. Klein zřídil první odbornou poradnu pro rodiče nevidomých dětí;

v pařížském Národním ústavu pro mladé slepce se zavádí výuka ladění klavírů jako příprava na povolání;

n. V. Alexejevič, ruský nevidomý beletrista;

21. 10. z. J. S. Fischer, německý nevidomý hudebník a obchodník hudebními nástroji. Jako ocenění obdržel v Mnichově medaili.

1837

v Colummu, Bernu, Frankfurtu n./M. a Manchesteru byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Paříži vyšla první ucelená kniha tištěná Braillovým písmem. Jsou to Dějiny Francie;

souběžně vyšlo v Paříži nové doplněné vydání Braillova bodového písma s přesnějšími kodifikacemi;

abbé Carton se začal zabývat výchovou hluchoslepých;

A. J. Doležálek, řed. ústavu pro nevidomé v Pešti, učinil první pokus o vlastní reliéfní latinku;

Němec Freissauf vynalezl reliéfní písmo, tzv. ektypografii, tj. nanešení písma na papír a posypání práškem z pečetního vosku, který se po zahřátí slil a vytvořil reliéfní písmena;

J. Knie, nevidomý zakladatel a ředitel ústavu pro vých. a vzděl. nevidomých ve Vratislavi, vydává ročenku Päda gogische Reise. Popisuje v ní získané informace ze své cesty po některých evropských ústavech pro nevidomé;

J. W. Klein, zakladatel a řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni, připravil druhé vydání své populární knihy Geschichte des Blindenunterrichtes;

J. W. Klein založil ve Vídni slepecké muzeum soustředěním svých soukromých sbírek;

n. M. Anagnos, dlouholetý řed. světoznámé školy pro nevidomé v Bostonu-Watertownu. Vybudoval rozsáhlou ústavní knihovnu.

1838

ústav v Praze na Hradčanech se konečně dočkal nového umístění v paláci na Loretánské ul.;

v New Castle (Austrálie) a Padově (Itálie) byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Londýně byla zal. Společnost pro čtení a psaní Lucasovým reliéfním písmem pro nevidomé;

J. H. Frere přichází se svou zjednodušenou reliéfní anglickou fonetickou latinkou a navrhuje ji jako písmo pro nevidomé;

němec G. Schibel se pokusil vylepšit Kleinovu propichovanou latinku;

15. 3. n. A. Buckle, řed. ústavu pro nevidomé v Yorku.

1839

v Bruselu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Bostonu vyšla jedna z prvních učebnic pro nevidomé, tištěná tzv. bostonskou hladkou latinkou. Má název Viri Romae (uchovává ji brněnské Slepecké muzeum jako nejstarší a nejvzácnější knihu pro nevidomé. Je zařazena do zlatého fondu muzea);

v Mnichově vznikla nová modifikace propichované latinky. Byla podobná latince Stüberově;

Francouz Foucault sestrojil první psací stroj pro nevidomé, zvaný Raphigraph, který údajně umožňoval psát reliéfní latinkou;

8. 7. n. A. Helletsgruber, dlouholetý řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Linci;

n. B. Javal. Francouzský vědec, který vydal několik spisů o životě nevidomých;

n. W. Mecker, řed. ústavu pro nevidomé v Düren, red. čas. Der Blindenfreund. Měl vynikající vědeckou úroveň. Vycházel do r. 1933, kdy bylo jeho vydávání německými nacisty zakázáno;

25. 3. n. W. B. Wait, newyorský tyfloped, tvůrce tzv. newyorského bodového písma pro nevidomé;

22. 4. z. P. A. Borg, který v r. 1806 začal ve Švédsku vyučovat první nevidomou dívku;

3. 7. z. J. Braun, první nevidomý žák J. W. Kleina, zakladatele proslulého vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Vídni (první v německy hovořící oblasti);

17. 3. z. J. R. Friedlander, učitel z Polska, působící v USA. Byl zakladatelem a prvním ředitelem pensilvanského vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Filadelfii.

1840

v čas. Přítel mládeže vychází na pokračování rozsáhlý článek J. Stárka Zvláštní ohledy při pěstování nevidomcův a bdění o blaho jejich, jako dosud objevené nejstarší česky psané pojednání o výchově a vzdělávání nevidomých (je zjevné, že na tomto díle má významný podíl J. Procházka;

řed. školy při pražském ústavu pro nevidomé na Hradčanech J. Bezecný zhotovil první rozkládací zeměpisnou dřevěnou mapu pro nevidomé. Slepecké muzeum v Brně ji uchovává jako nejstarší zeměpisnou pomůcku;

v Miláně byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v čas. Moravia se píše o mimořádném úspěchu neapolského nevidomého klarinetisty T. Fasana;

na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži bylo na krátkou dobu zavedeno Alstonovo reliéfní písmo;

řed. pařížského ústavu pro nevidomé P. F. Dufau zakázal vyučovat podle Braillova bodového písma a zavádí svůj systém (o deset let později vlastní postoj zásadně mění);

vznikla Freiburská Müllerova reliéfní latinka jako modifikace hladké latinky Kleinovy;

poprvé se objevila tzv. perličková latinka jako další transformace běžné latinky do reliéfu pro nevidomé. Jako její autor se uvádí stuttgartský učitel nevidomých Gundert;

vyšel spis A. Doležálka Ansichten über die Erziehung der Zöglinge einer Blinden-Anstalt;

v Paříži byly zhotoveny první reliéfní zeměpisné mapy pro používání při výuce nevidomých;

z. ruský nevidomý klavírista a hud. skladatel A. Žilin (též Jilin). Jeho některé drobné skladby se hrají dodnes.

1841

v Brně bylo nezávisle na již existujícím Beitlově ústavu pro nevidomé ustaveno kuratorium pro zal. veřejného ústavu pro nevidomé;

5.12. n. R. Bauer, první kvalifikovaný nevidomý učitel hry na hud. nástroje, který dlouhodobě působil na ústavu pro nevidomé v Brně, kde založil tradici hudeb ního vzdělávání nevidomých. Jako varhaník jednoho z hlavních brněnských chrámů je autorem několika menších církevních skladeb;

v Paříži byl zal. podpůrný spolek pro nevidomé řemeslníky, který zde ihned otevírá své dílny;

W. Lachman, Německý tyfloped, vytváří své devítibodové písmo;

nevidomý řed. ústavu pro nevidomé ve Vratislavi J. Knie vydává Braillovu bodovou abecedu jako výraz jejího přijetí;

ve Vídni vyšlo obsáhlé dílo J. W. Kleina Die Anleitung für Blinde in Wien. Autor v něm shrnuje své celoživotní zkušenosti;

z. Ch. Barbier, francouzský tvůrce dvanáctibodového písma pro nevidomé.

1842

n. V. Novák, učitel na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Účastnil se na adaptaci Braillova bodového písma na český jazyk;

v Madridu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v pařížském Národním ústavu pro mladé slepce bylo zavedeno písmo řed. P. F. Dufaua. Po deseti letech zde zavedl písmo Braillovo;

19. 11. n. A. Büttner, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Drážďanech;

25. 10. n. S. Heller, významný rakouský tyfloped. Vzhledem ke svému vědeckému dílu i tvorbě nových učebnic je považovaný za zakladatele vědecké tyflopedie;

29. 6. n. J. Labor, vynikající rakouský nevidomý klavírista a hudební pedagog. Hannowerský král Jiří ho jmenoval učitelem hudby svých dcer. Pořádal klavírní koncerty v Anglii, Rusku aj;

n. Mascaro z Lisabonu, jeden z tvůrců písma pro nevidomé, které bylo pouhou epizodou.

1843

22. 8. n. K. Franz, německý nevidomý varhaník a konstruktér varhan.

1844

25. 11. n. J. Kačaba, učitel hry na hud. nástroje na ústavu pro nevidomé v Praze;

z. J. Procházka, učitel, později člen direktoria ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Je pravděpodobným autorem pojednání Jak se ku slepcům míti ve škole (čas. Přítel mládeže, 1840), který je dosud nejstarším objeveným česky psaným pojednáním na toto téma;

v Lausanne byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Již v sedmdesátých letech byly v jeho tiskárně vydávány hudebniny v Braillově bodové notaci;

J. W. Klein vydal významný spis Anleitung, blinden Kindern ohne sie in einem Blinden-Institute unterzubringen;

29. 1. n. B. Entlicher, významný rakouský tyfloped, autor četných prací o výchově nevidomých a tvůrce několika speciálních učebních pomůcek pro nevidomé;

12. 10. z. G. Hertelendy, maďarský nevidomý vynálezce stroje na vrtání tzv. Artézských studní, překladatel Homéra a učitel nevidomých.

1845

17. 11. n. R. Klar, který jako třetí z rodiny Klarů se stal řed. zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze;

27. 4. z. L. Balcar, český ve své době známý nevidomý klavírista, který z výtěžků svých koncertů podporoval Beitlův ústav pro nevidomé v Brně;

v Düren a Hannoweru byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Moskvě byl zal. azyl pro nevidomé

A. J. Doležálek, řed. ústavu pro nevidomé v Pešti, uči nil druhý pokus o vlastní reliéfní latinku, když první (1837) se mu nezdařil;

W. L. Lachmann, německý tyfloped, autor několika druhů písma pro nevidomé, provedl první pokus o sestavení německého slepeckého zkratkopisu pomocí svého bodového reliéfního písma.

1846

v Brně byl předán do provozu veřejný vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Ředitelem se stal J. R. Beitl, který sem přešel i se svými žáky;

ve Freiburku začíná pracovat Spolek pro založení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé;

Dvorská studijní komise ve Vídni vydala dekret o způsobu vyučování slepých. Doporučuje se v ní, aby ti slepci, kteří by nebyli přijati do ústavu, navštěvovali i nadále obecnou školu v místě svého bydliště;

A. Zeune, řed. ústavu pro nevidomé v Berlíně, modifikuje Kleinovu hladkou reliéfní latinku pro nevidomé;

na návrh J. W. Kleina byl ve Vídni vydán nový dekret, který doporučuje ústavy pro nevidomé jako vychovávací instituce. V praxi se nevžil;

v Lipsku vyšel Wigandsův Conversations-Lexicon, ve kterém je mnoho hesel týkajících se nevidomých;

17. 10. n. H. J. Lenderink, řed ústavu pro nevidomé v Amsterodamu. Dával přednost manuálním pracem u svých žáků. Napsal dva významné spisy: Het Blindenwezen in en buiten Nederland a Blindendoofstom tegelijk.

1847

v Indianapolis byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

W. Moon vytvořil své reliéfní písmo a začíná vydávat měsíčník pro nevidomé, který byl tištěný jeho reliéfním liniovým systémem;

vyšla J. W. Kleina Gymnastik für Blinde. Je prvním známým návodem pro tělesnou výchovu nevidomých;

rakouský nevidomý hudebník Th. Zakreis založil první hud. soubor nevidomých, který pěstoval hudbu profesionálně;

S. Howe, zakladatel péče o nevidomé v USA, údajně zkon struoval zařízení pro nevidomé, které sloužilo k dopisování s vidomými;

27. 12. n. M. Kunz, řed. ústavu pro nevidomé v Illzachu. Je vynálezcem tvorby reliéfních papírových fyzikálních zeměpisných map, technických nákresů a obráz ků zvířat pro nevidomé. Výběr vzorků je zařazenný do Zlatého fondu Slepeckého muzea v Brně;

30. 4. n. A. Messner, rakouský nevidomý tyfloped, učitel na ústavu pro nevidomé ve Vídni. Je autorem několika pedagogických pojednání o vzdělávání nevidomých, zvláště spisu Orientace slepce v prostoru. Vytvořil také několik učebních pomůcek, z nichž byl nejznámější soubor reliéfních písmen latinky, která se pro vytváření slov řadila do lišt;

z. bratislavský nevidomý klavírista A. K. Jablanczy.

1848

byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé v Brigtonu;

v Berlíně je natolik populární osobnost W. Moona a jeho systém písma, že zde založili spolek "Moon" a jeho písmem byla dokonce vytištěna Bible;

20. 12. n. A. Brandstaeter, řed. ústavu pro nevidomé v Hamburku. prosazovaloddělení nevidomých a slabozrakých při jejich vzdělávání. To se na většině ústavů nedařilo. Vedení škol dokonce využívání zraku zakazovalo;

n. Ch. Lawton, německý nevidomý vysokoškolský profesor v Tübingenu;

26. 11. n. rakouský tyfloped českého původu J. Libansky. Působil v Praze, později ve Vídni. Z jeho několika prací bylo nejvíce populární pojednání Svět slepých;

12. 5. z. J. W. Klein, zakladatel vých. vzděl. Ústavu pro nevidomé ve Vídni (1804), autor hladké a později ipropichované reliéfní latinky i několika závažných organizačních opatření a spisů o výchově a vzdělávání nevidomých. Založil první poradnu pro rodiče a první slepecké muzeum.

1849

koncem tohoto roku se řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži P. F. Dufau rozhoduje uznat Braillovo písmo jako nejvhodnější. Učinil tak veřejně hned začátkem následujícího roku;

učitelé téhož ústavu zakládají Spolek pro otevření slepeckých dílen ve Versailles;

z. A. J. Doležálek, český pedagog. Působil na ústavu pro nevidomé v Praze, později byl povolán řídit ústav v Pešti. Napsal několik odborných spisů.

1850

A. M. Gröpler, nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Halle n./S., založil vých. vzděl. ústav pro nevidomé ve Štětíně;

řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži P. F. Dufau zavedl v r. 1840 zde své písmo. Za deset let neúspěchů však dává souhlas k používání písma Braillova a stává se jeho nadšeným obhájcem;

v Itálii se uplatnila modifikace hladké latinky J. W. Kleina;

v Berlíně založili misi pro pomoc čínským nevidomým;

Hughu (Manchester) zkonstruoval psací stroj pro nevidomé, kterým jim bylo umožněno dopisovat si s vidomými;

17. 2. n. A. Mell, významný rakouský tyfloped, autor dodnes aktuálního tyflopedického slovníku Encyklopä disches Handbuch des Blindenwesens a jiných závažných odborných prací. dodnes jsou významným a nezbytným pramenem informací.

1851

4. 10. n. Fr. Pavlík, řed. ústavu pro nevidomé v Brně. V r. 1914 dal do provozu největší budovu ústavu pro nevidomé ve střední Evropě. Je autorem Slavnostního spisu, který je dodnes pramenem mnoha cenných informací a české čítanky tištěné tzv. perličkovou reliéfní latinkou. Začal vydávat v bodovém písmu díla českých spisovatelů;

ve Lvově a St. Lous byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Berlíně byl zal. Spolek pro podporu slepých;

V. Ballu, učitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži, sestrojil první tiskařskou matrici pro tisk Braillovým písmem. Tisklo se pomocí odlitků celých stran;

Němec Volleutner se pokusil zlepšit způsob psaní tuhým inkoustem, ale jeho metoda se nerozšířila;

3. 3. n. O. Mey, nevidomý řed. ústavu pro nevidomé v Halle n./S.;

n. G. Riemann, učitel na ústavu pro nevidomé v Berlíně. Věnoval se výchově hluchoslepých.

1852

J. R. Beitl, ředitel ústavu pro nevidomé v Brně, se pro neodborné zásahy kuratoria vzdává svého místa. Odchází z Brna, aby (podle některých pramenů) založil podobný ústav v Rumunsku. Veškeré stopy po jeho dalším životě se však ztrácejí;

n. V. Dokoupil, řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

6. 1. n. J. Jemelík, známý český nevidomý virtuos hry na citeru, majitel hudební školy a učitel hry na hud. nástroje na brněnském ústavu pro nevidomé;

ve Vintonu a New Yorku byly zal. vých. vzděl. Ústavy pro nevidomé;

6. 1. z. L. Braille, nevidomý tvůrce šestibodového reliéfního písma pro nevidomé (1825). Sestavil rovněž základní kódy pro hudební notaci (1834). Se svými spolužáky zkonstruoval pomůcky pro psaní. Na své uznání čekal celých dlouhých 25 let. Pozdější vývoj ukázal, že jeho písmo nebylo překonáno;

21. 6. z. Fr. Fröbel, jehož systém dětských pracovních her byl tyflopedy přijat jako velmi vhodný pro rozvoj manuálních dovedností nevidomých.

1853

v Baltimore a Bidgošti byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

do tohoto roku se datuje vznik zjednodušeného tzv. bostonského tisku, jehož autorem je jeden ze zakladatelů péče o nevidomé v USA S. Howe;

V. Laas-d'Agien vyrobil první matrici pro výrobu papírových zeměpisných map pro nevidomé;

ve Woercesteru vychází J. Jonsonova publikace Doteková typographie;

v Japonsku byl zakázán monopol nevidomých masérů;

v New Yorku byla první konference amerických učitelů nevidomých, která se zabývala problematikou vhodného písma pro nevidomé. Při této příležitosti byl uspořádán první Den učitelů nevidomých;

německý tyfloped E. E. Hebold představuje svůj vynález šablony umožňující nevidomému psát běžným písmem (někdy se v této souvislosti uvádějí jiná data);

14.11. z. A. Zeune, prof. berlínské univerzity, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Berlíně. Je autorem několika speciálních učebních pomůcek, z nichž je zvláště pozoruhodný reliéfní globus. Známé je jeho dílo Belisar, ve kterém pojednává o základních problémech výchovy a vzdělávání nevidomých.

1854

J. Schwarz, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, zavádí kurzy pro učitele běžných škol, které navštěvují nevidomí žáci;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Norinberku, Poznani a Rio de Janeiru;

15. 2. n. vynálezce sázecího stroje pro tisk Braillovým písmem a významný německý tyfloped E. Kull. Jeho zařízení však nedosahovalo úrovně stroje Kunzova;

n. A. Smareglia, italský nevidomý hud. skladatel, autor několika oper.

1855

25. 6. n. J. Deyl, zakladatel třetího pražského vých. vzděl. ústavu pro nevidomé. V r. 1948 zde vzniká hud. škola. V současné době je na jejím místě konzervatoř pro nevidomé a slabozraké nazvaná jménem zakladatele ústavu. O vznik a zdárný rozvoj se zasloužil nevidomý J. Drtina;

24. 12. n. H. Kohout, učitel hry na hud. nástroje na hradčanském ústavu pro nevidomé v Praze;

v Müllhausenu byl nevidomým A. Köchlinem zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé, později přenesený do Illzachu;

v Londýně vznikl Spolek pro vzdělávání slepců v jejich domácnostech. Stal se příkladem pro zakládání podobných spolků v ostatních regionech;

nevidomá E. Gilbertová založila v Londýně Spolek pro všeobecnou péči o slepé;

po vzoru Francie bylo Braillovo písmo zavedeno i ve Švýcarsku jako první zemi mimo Francii (viz r. 1860);

v Německu začal vycházet odborný čas. Organ der Taubstummen- und Blindenanstalten. Vychází do r. 1880;

ve Francii začal vycházet odborný čas. L'Instrukteur des aveugles;

v Německu byla první významnější regionální konference učitelů nevidomých.

1856

v Texasu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Barceloně podává svůj návrh reliéfního písma i hud. notace pro nevidomé P. Lorens-Latchos;

E. E. Hebold přichází se svým technickým návrhem na písmo psané pomocí šablony, které potom dlouhá léta sloužilo nevidomým k dopisování s vidomými pomocí tužky (v této souvislosti se uvádějí i jiná data);

řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži J. Guadet navrhl nový systém hudební notace pro nevidomé. V praxi se neuplatnil;

n. A. A. Adlerová, zakladatelka slepecké tiskárny v Moskvě (1885) a autorka první zde vytištěné knihy;

z. A. Thierry, francouzský později osleplý historik.

1857

n. K. Nessy, český nevidomý hud. skladatel. Jeho dcera byla známou pěvkyní;

n. E. Wagner, řed. Klarova zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze;

ve Výmaru byl. zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

W. Taylor, řed. ústavu pro nevidomé v Yorku, obdržel za svůj návrh písma pro nevidomé řád. Je tvůrcem známé pomůcky pro zápis matematických textů, která nepoužívala Braillovy číslice;

J. Knie, nevidomý řed. ústavu pro nevidomé ve Vratislavi, vydává Malou učebnici hudby, a to již v Braillově bodovém písmu;

barcelonský tyfloped Llorens sestavil pomůcku pro nevidomé, kteří ovládali psaní běžným písmem. Dal tak popud i jiným konstruktérům;

30.7. n. M. de la Sizeranne, francouzský nevidomý kulturní pracovník. Z Braillova písma vytvořil francouzský zkratkopis pro nevidomé, v Paříži založil slepeckou knihovnu, spolek nevidomých a několik bodově tištěných časopisů. Po L. Braillovi je pokládaný za druhou významnou nevidomou osobnost Francie;

z. J. Holman, anglický nevidomý cestovatel.

1858

22. 3. n. A. Janoušek, český hud. pedagog, učitel hry na hud. nástroje na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

25. 12. n. K. Em. Macan, nevidomý hud. skladatel, učitel v klarově ústavu pro nevidomé v Praze, zakladatel slepecké knihovny v Praze, významný činitel českého slepeckého hnutí aj.;

v Kodani byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Zároveň zde vznikla adaptace Braillova bodového písma (J. Moldenhawer);

A. Doležálek zdokonalil v Pešti svou reliéfní latinku;

v Louisville (Anglie) byla otevřena slepecká tiskárna a začíná tisknout slepecké knihy;

P. Lorens sestavil v Barceloně svou hud. bodovou notaci pro nevidomé, která se neosvědčila;

dánský tyfloped C. E. Guldberg vynalezl pomůcku, která umožňovala nevidomým psát běžným písmem;

24. 1. n. K. Schleussner, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Norinberku. Vytvořil později známou pomůcku pro zápis matematického textu Braillovým písmem.

1859

z. Fr. Příhonský, řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Zavedl pedagogickou dokumentaci o žácích formou pedagogického deníku, napsal první dějiny ústavu;

E. E. Hebold vydal Schreibschule für Blinde, školu pro nevidomé, kteří píší běžným písmem s použitím jeho šablony;

A. Köchlin zveřejnil své reliéfní písmo pro nevidomé;

V Holandsku bylo zavedeno Braillovo bodové písmo;

A. Doležálek modifikuje Kleinovu reliéfní hladkou latinku pro nevidomé v Pešti;

n. O. von Aderkas, litevský rodák. Působil na ústavu pro nevidomé v Petrohradě, kde založil první ruský slepecký časopis Sliepec;

n. B. Galeronová, francouzská nevidomá spisovatelka a básnířka;

n. L. Zamenhof, tvůrce esperanta, kterému se věnují i nevidomí;

24. 7. z. J. Knie, nevidomý zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nev. ve Vratislavi. Své žáky připravoval pro samostatný život. Je jedním z autorů několika druhů slepeckého písma (liniových i bodových);

28. 1. z. W. H. Prescot, australský nevidomý učitel nevidomých a zakladatel spolku, jehož členové navštěvovali a vyučovali nevidomé Braillovu i Moonovu písmu.

1860

n. A. Niemczynski, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně. Spolupracoval na Mellově Encyklopedii. Je autorem několika učebnic pro nevidomé i publikací o výchově a vzdělávání nevidomých, především v německém jazyce;

5. 11. z. P. A. Klar, řed. zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze. Po svém otci, zakladateli tohoto ústavu, vybudoval zařízení, které doplnilo činnost ústavu pro nevidomé na Hradčanech;

v Quebeku byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

W. Moon založil v Berlíně Spolek pro péči o slepé. Jednalo se však především o zavedení jeho písma;

do ústavu pro nevidomé v Saint Louis (Missouri) přivezl Braillovo písmo učitel S. Pollak;

v Lausanne zavádí francouzské Braillovo písmo J. Hirzel;

ve Filadelfii a Missouri bylo zavedeno Braillovo písmo, které je krátce nato nahrazeno tzv. Newyorským dvanáctibodovým systémem;

v Holandsku vznikl tzv. amsterodamský tisk jako modi fikace Kleinovy hladké latinky;

v Londýně byla vydána Bible tištěná Moonovým písmem.

1861

10. 1. z. český nevidomý hudebník J. Hrbek;

v Sydney byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

berlínská firma Schotte se pokusila o výrobu matric k lisování plochých papírových zeměpisných map pro nevidomé;

n. E. Eberhard, německý nevidomý profesor matematiky;

n. A. F. von Hessen, německý nevidomý hud. skladatel;

n. B. Pfanstiehel, německý nevidomý hudebník. Proslul rovněž znalostí velkého množství cizích jazyků;

23 .6. z. německý intelektuál W. L. Lachmann, který jako první (1845) sestavil ze svého devítibodového písma německý zkratkopis pro nevidomé;

n. Volleutner, který se v Německu r. 1851 pokusil o výrobu reliéfního písma pomocí hustého inkoustu posypávaného jemným pískem.

1862

R. A. Georgi založil v Hubertsburku tzv. přípravnu pro slepé děti předškolního věku. Tuto instituci považujeme za první mateřskou školu pro nevidomé v Evropě;

v Kodani byl zal. Spolek pro podporu samostatně výdělečných nevidomých;

n. A. Horvath, maďarský nevidomý hud. skladatel;

n. W. A. Lay, německý pedagog, jehož počitadlo bylo pokusně zavedeno i na některých ústavech pro nevidomé.

1863

na ústavu pro nevidomé v Brně zavedl řed. J. Schwarz řemeslo kartáčnictví jako nový učební obor;

28. 7. n. A. Hraba, administrativní řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Je spoluautorem (s K. Em. Macanem) první české učebnice Braillovy bodové hudební notace s názvem Klíč k Brailleovu notopisu (1917);

v Hongkongu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

n. Vinko Bek, jugoslávský tyfloped, odborný publicista a vydavatel čas. Slijepčijev prijatelj;

n. Fr. Hinze, německý tyfloped, vynálezce sázecího stroje (tzv. puncírky) pro tisk Braillovým písmem (1895). Původní stroj z tohoto roku uchovává Slepecké muzeum v Brně.

1864

8. 4. n. J. Srp, dlouholetý činovník ve spolku Český slepecký tisk. Zvláště se zasloužil o vydávání knih pro nevidomé;

20. 12. z. J. Proksch, nevidomý hud. pedagog, majitel známé hud. školy v Praze, na které studoval i B. Smetana;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Neuklosteru a v Santiago di Compostella;

V. Ballu, učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, zdokonalil Baufordův návrh na tisk perličkovou latinkou;

B. Mittford navrhuje nové písmo pro nevidomé (hladkou latinku), které se mělo číst vertikálně. Nebyla jím nikdy vytištěna žádná kniha;

25. 1. z. V. Š. Karadžič, srbský jazykovědec, sběratel písní nevidomých guslarů.

1865

n. H. Moudrý, český později osleplý lidový výtvarník samouk;

30. 4. n. St. Suda, jeden z nejvýznamnějších českých nevidomých hud. skladatelů. Věnoval se i tvorbě operní. V tomto smyslu je u nás ojedinělým zjevem;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Helsinkách a v Montrealu;

3. 10. n. Fr. Zech, německý tyfloped, mimo jiné též autor metodiky vyučování nevidomých;

z. J. Montal, francouzský nevidomý průkopník povolání nevidomých ladičů klavírů.

1866

v Londýně byla otevřena tzv. vyšší škola pro slepé, kterou mohli navštěvovat pouze nevidomí z bohatých rodin;

v Lipsku a Worcesteru byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

n. A. Pearson, anglický novinář, majitel několika deníků. Později jako nevidomý se stává agilním agitátorem péče o nevidomé;

n. V. Rjazancev (vlastním jménem V. G. Gorskov), sovětský nevidomý spisovatel;

n. A. M. Sullivanová, nevidomá učitelka a celoživotní družka známé hluchoslepé Američanky H. Kellerové.

1867

n. K. Ječmínek, řed. tzv. ochranovny mládeže v Brně. Ve své knížce Trojlístek nešťastníků popisuje těžký život nevidomých;

14. 10. n. J. Zeman, ústřední inspektor ministerstva školství. Založil a redigoval čas. Úchylná mládež. Je zakladatelem Společnosti slepeckého muzea aj. Napsal několik nepostradatelných spisů pojednávajících o výchově, vzdělávání a historii péče o nevidomé;

v Halifaxu (Kanada) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

vyšla Pablaskova kniha Die Fürsorge für die Blinden von Wege bis zum Grabe;

německý učitel nevidomých Riesner se pokusil o tvorbu reliéfní latinky tím, že text psal lepidlem, posypal práškem z pečetního vosku a zahřál. Vytvořila se reliéfní linie;

německý učitel nevidomých Ölwein navrhl svou bodovou hudební notaci pro nevidomé. V praxi se neuplatnila;

n. (leden) N. Solazo, italský nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Neapoli;

n. V. A. Šelgunov, sovětský nevidomý politik a redaktor slepeckého časopisu Naša žizň;

26. 4. z. řed. ústavu pro nevidomé v Drážďanech K. A. Georgi. Založil tzv. přípravnu, tj. prvnímateřskou školu pro nevidomé.

1868

5. 11. n. J. Krajíček, český nevidomý hudebník, učitel hudby, autor lidových tanců;

n. A. Mráček, učitel na Klarově ústavu v Praze, později řed. Deylova vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Praze, autor čítanky pro nevidomé a několika odborných pojednání;

26. 12. n. J. Umlauf, učitel na brněnském ústavu pro vých. a vzděl. nevidomých. Je autorem několika pojednání o výchově nevidomých;

22. 10. z. J. Ohéral-Žalkovský, redaktor čas. Moravie, v němž uveřejnil několik článků o zakladateli brněnského ústavu J. R. Beitlovi a dále články o životě a problémech nevidomých;

v Londýně byl zal. Královský institut pro nevidomé, který se rozrostl na jednu ze dvou největších organizací pečujících o kulturu nevidomých v Anglii;

Th. R. Armitage, anglický nevidomý propagátor a organizátor vzdělávání nevidomých, zavádí vAnglii Braillovo bodové písmo;

newyorský tyfloped Russ vytváří písmo pro nevidomé, které se nerozšířilo, ale čerpal z něho přitvorbě svého písma W. B. Wait;

v Amsterodamu vznikla slepecká knihovna;

A. R. Petzelt vynalezl šablonu pro psaní Braillovým písmem, bodovou notaci i pro zápis hud. skladeb;

8. 10. n. L. Vierne, světoznámý francouzský nevidomý varhaník a hud. skladatel.

1869

rakousko-uherský říšský zákon doporučuje, aby země zakládaly ústavy pro děti slepé, hluchoněmé a mravně vadné;

vyšel Jehličkův Přírodopis všech tří říší v Kleinově písmu. Je to pravděpodobně nejstarší dochovaná česky psaná učebnice pro nevidomé;

v Rakousko-Uhersku proběhlo první oficiální sčítání nevidomých;

28. 10. n. O. Kozel, český houslista. Působil jako hud. pedagog na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

21. 9. n. R. Otáhal, český kontrabasista, který vyučoval na ústavu pro nevidomé v Praze naHradčanech hře na hud. nástroje;

v Kodani byl první kongres učitelů nevidomých, který dal impulz ke konání pravidelných evropských
kongresů;

21. 10. n. Braun, rakouský nevidomý hud. skladatel;

n. K. Bürklen, německý tyfloped, autor první psychologicky zdůvodněné vyučovací metody čteníBraillova písma. Organizoval kurzy pro děti s malými zbytky zraku;

30. 11. n. G. Dalén, švédský nevidomý vynálezce automatického zapojování a vypojovánínámořních majáků;

17. 8. z. A. Rodenbach, žák V. Haüye, belgický nevidomý poslanec, politik a spisovatel.

1870

sekretář Klarova ústavu pro nevidomé v Praze Š. Š. Sekáč vydal jednu ze svých publikací Vychovávání a vzdělávání slepců. Je dosud objevenou první českou samostatnou odbornou prací;

5. 8. n. A. Růžička, nevidomý ladič klavírů, první předseda Podpůrného spolku samostatnýchslepců (19021931);

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Mexiku (I. Trigueros) a ve Vídni (pro izraelity na Hohe Warte. Někdy je uváděn vznik v r. 1873);

A. Ascenso, nevidomý varhaník a hud. skladatel, zavádí v Itálii Braillovo písmo;

Braillovo písmo bylo pokusně zavedeno rovněž v Amsterodamu;

Th. R. Armitage, osleplý lékař, začíná v Anglii organizovat tisk prvních knih Braillovým písmem. Vytvořil také anglický zkratkopis pro nevidomé;

n. O. Picht, řed. Vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Berlíně, konstruktér několika typů psacích strojů pro Braillovo písmo. Zkonstruoval též psací stroj pro nevidomé stenotypisty a pomůcku pro dorozumívání s hluchoslepými;

z. G. S. R. Mercadante, italský později osleplý hud. skladatel, autor několika oper;

z. Th. Zakreis, rakouský nevidomý hudebník, průkopník svépomocného hnutí nevidomých v Rakousku.

1871

n. Kilian Glückauf (slepec Kilián), pražský nevidomý hudebník, varhaník a známý hudební improvizátor. Dovedl své tři děti uživit i prací pomocného dělníka;

n. E. Kirpal, nevidomý učitel hudby, kterému vděčíme za mnoho důležitých zpráv o ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

6. 3. n. M. Veverka (umělecké jméno Louis Savart), český nevidomý hudebník, žák brněnského R. Bauera. Vykonal umělecké turné do Ruska a Itálie;

21. 10. z. J. Bezecný, učitel na ústavu pro nevidomé v Praze, na Hradčanech, autor několika originálních spec. učebních pomůcek. Zachovaly se např. dvě jeho dřevěné stavebnicové zeměpisné mapy;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Knopiu. Ve své době byl nejsevernějším zařízením svého druhu;

v Petrohradě byl zal. ústav pro slepé dívky;

byla založena Královská kolej pro slepé v Londýně, která měla být především hudební školou;

vzniká AEVH - Sdružení učitelů slepých, nyní Sdružení pro výchovu a vzdělávání těžce zrakově postižených v USA;

Th. R. Armitage sestavil do konečné podoby anglický zkratkopis v bodovém písmu;

W. B. Wait vytváří tzv. newyorské bodové písmo. Písmena jsou rozložená horizontálně. Velká písmena se píší v osmibodovém kódu, malá v rámci šesti bodů (někdy je uváděn r. 1872);

v Indianapolis proběhl kongres učitelů nevidomých. Doporučil užívat newyorské bodové písmomísto písma bostonské těžko čitelné latinky;

z. Fr. Foucault, nevidomý vynálezce psacího stroje Raphigraph (nazývaný též klavírový psací stroj), který nevidomým umožňoval psát běžnou latinkou. Byl konstruovaný podobně jako pozdějšíRemingtony;

11.10. z. E. Hebold, německý tyfloped. Vynalezl šablonu, která nevidomým umožňovala psát běžným písmem.

1872

n. Š. Sekáč, sekretář Klarova ústavu pro nevidomé v Praze. Věnoval se publikační činnosti. Nejznámnější je Vychování a vzdělání slepců (1870);

21.12. n. praktik a teoretik výchovy a vzdělávání nevidomých, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, A. Špička. Usiloval o získání zaměstnání pro absolventy ústavu. Proslul svým sociálním cítěním. Významná je jeho publikační činnost. Je autorem spisu Výchova nevidomého dítěte a tvůrcem několika spec. učebních pomůcek pro nevidomé. Dochovaný je jeho plán města Brna (1898);

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Ontariu, Rize, Baltimore (pro černochy) a Mexiku (pro chudé);

vyšlo dílo rakouského tyflopeda Fr. Entlichera Das blinde Kind, ve kterém zastává realistické stanovisko na osobnost nevidomého;

v Hamburku bylo zal. Svépomocné výrobní sdružení nevidomých;

kongres učitelů nevidomých v Bostonu schválil Waitovu reliéfní hudební notaci pro nevidomé. Do praxe nebyla zavedena;

ve Vídni byla ustavena sekce léčebné pedagogiky. Předsedou se stal známý rakouský tyfloped M. Pablasek, který dal podnět ke svolání prvního mezinárodního sněmu učitelů nevidomých.

1873

učitel pražského Klarova ústavu pro nevidomé V. Malý zpracoval svou adaptaci Braillova písma na český jazyk. Ze tří návrhů (Novák, Schwarz) byla nejúspěšnější;

10. 6. n. A. Rappawy, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně, autor mnoha cenných pojednání o výchově nevidomých. Při jejich koncepci vycházel ze své praxe;

22. 10 n. J. Vinglárek, český nevidomý plně kvalifikovaný ladič klavírů. Jako učitel ladění působil naústavu pro nevidomé v Brně a vychoval zde mnoho výborných ladičů;

v Purkersdorfu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

ve Vídni byl zal. ústav pro nevidomé izraelity (někdy je uváděn vznik v r. 1870);

ve Vídni vyšel Entlicherův Slabikář, který je tištěný pěknou hladkou reliéfní latinkou;

v Sasku byla uzákoněna povinná výchova nevidomých;

ve Vídni byl první mezinárodní kongres učitelů nevidomých, který se potom schází každé tři roky. Po několik desetiletí byl hlavní tribunou výměny zkušeností učitelů nevidomých nejen z Evropy;

1874

n. St. Rajský, český nevidomý hudebník;

z. V. Ptáček, první nevidomý učitel hudby na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

ve Výmaru byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. V současné době je zde základní škola pro slabozraké. Další takový ústav byl zal. v Coloradu Springs (USA);

v Německu (Berlín) vznikl první svépomocný spolek nevidomých;

slovenský pedagog a sociální pracovník S. Ormis vydal svou Výchovovědu, ve které se zabývá i problematikou nevidomých;

n. nevidomý skladatel populární hudby A. Antonio;

n. V. Ramadanovič, zakladatel péče o vzdělávání nevidomých na území bývalé Jugoslávie (Bělehrad-Zemun);

n. A. M. Ščerbina, jeden ze zakladatelů ruské tyflopedagogiky;

z. A. Pignier, řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Zvláště podporoval vyšší hud. vzdělání nevidomých a zavedl povolání varhaník a ladič klavírů.

1875

z tohoto roku pochází nejstarší u nás dochovaná bodově tištěná hudebnina. Jsou to varhanní skladby vydané v Lausanne;

v japonském Kiotu a australské Adelaidě byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Londýně bylo otevřeno několik center, kam docházely nevidomé děti učit se číst, psát a počítat;

nevidomý B. Adriani z Florencie založil společnost Tomaseo pro zprostředkování styků mezi ústavy pro nevidomé;

ve Varšavě se objevil pokus o vytvoření nové hud. notace pro nevidomé. Nikdy se však v praxi nepoužívala;

V. N. Ballu, učitel Na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, vynalezl oboustranný tisk Braillova písma;

n. K. Satzenhofer, nevidomý redaktor rakouských slepeckých časopisů;

14.1. z. A. M. Gröpler, vysokoškolsky vzdělaný nevidomý učitel na ústavu pro nevidomé v Halle n./S. Zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Štětíně. Zvláště se zasloužil o vzdělávání nevidomých dívek;

18. 10. z. S. Ormis, slovenský osvětový pracovník a pedagog, který se ve své Výchovovědě zabývá i nevidomými.

1876

13. 10. n. J. L. Kubíček, slabozraký hudební pedagog, který s velkými úspěchy působil na brněnském ústavu pro nevidomé. V Brně byl známým varhaníkem a organizátorem hud. života. Je autorem první česky psané učebnice hudební nauky pro nevidomé. Autorem matric černotiskové hudební notace je Fr. Urban;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Namuru a Honkongu;

v Hannoweru byl zal. Spolek pro podporu a vzdělávání nevidomých;

ve Vroclavi byla zal. Jednota nevidomých;

v Německu je na několika ústavech postupně zaváděno Braillovo bodové písmo;

v Holandsku byly pokusy zavést zmenšené typy Braillova bodového písma, tzv. amsterodamský tisk. Jeho velikost se však brzy ustálila. Dodnes nebyla přijata závazná norma;

A. Barbi zakládá časopis L'amico dei ciechi. Byl to čas. pro otázky slepecké výchovy;

v Cambridge byla zal. knihovna v Moonově písmu;

v Drážďanech se uskutečnil II. mezinárodní kongres učitelů nevidomých. Při této příležitosti vydává M. Pablasek publikaci Ústavy pro vzdělávání slepců;

n. Fr. Sfilio, významný italský nevidomý hud. pedagog;

9. 1. z. S. G. Howe, ředitel ústavu pro nevidomé v Bostonu, organizátor výchovy a vzdělávánínevidomých v USA. Je autorem tzv. reliéfní hladké bostonské latinky. Není nezajímavé, že ve svéfunkci ředitele působil 45 let.

1877

ústavu pro nevidomé v Brně bylo uděleno právo veřejnosti;

29. 4. n. A. Fryc, původně učitel na pražském Deylově ústavu pro nevidomé, později (od r. 1922)řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Levoči a autor adaptace Braillovy francouzské abecedy naslovenský jazyk;

n. A. A. Sedláčková, autorka aplikace Lormovy německé prstové abecedy pro hluchoslepé na českýjazyk (podob ně i A. Špička, řed. ústavu pro nevidomé v Brně), Je rovněž autorkou papírovýchreliéfních zeměpisných map pro nevidomé i tvůrkyní jiných spec. učebních pomůcek. Publikovala vodborných časopisech; vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Bologni a v Osace;

v Petrohradě vznikla Společnost pro péči o válečné sirotky a slepé děti;

v Sidney byla zal. Společnost pro domácké vyučování slepých;

A. Petzelt, učitel na ústavu pro nevidomé ve Vídni, sestavuje své písmo pro nevidomé a uveřejňuje rovněž i návrh na hud. notaci. Ta se však v praxi nepoužívala;

v témže roce vzniká návrh na písmo pro nevidomé od Krähmera (Mnichov);

V. N. Ballu, učitel na ústavu pro nevidomé v Paříži, sestrojuje přístroj pro oboustranné psaní Braillovým písmem;

2. 2. n. L. Cohn, německý nevidomý vzdělanec. Stal se řed. ústavu pro nevidomé v Rotterdamu. Přednášel na pražské německé univerzitě a je autorem knihy Cesta ku štěstí;

25. 10. n. švédský hluchoslepý esperantista světového významu H. Thilander. Redigoval první esperantský čas. pro nevidomé Esperanta ligilo (zal. 1904);

22. 10. z. P. F. Dufau, řed. Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Napsal spis O tělesném, duševním mravním stavu předčasně osleplých. Je jedním z autorů písma pro nevidomé, které se však neosvědčilo. V roce 1850 dal proto souhlas k používání Braillova písma na ústavu. Tím byla uvolněna cesta k jeho rozšíření za hranice Francie.

1878

31.10. n. R. Freszl, druhý (po K. Em. Macanovi - od r. 1925 do 1940) nevidomý redaktor čas. Zora. Zvláště pdporoval rozvoj kultury nevidomých;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Amsterodamu, Havaně, městský ústav v Berlíně, v Kiotu (Japonsko) a Petrohradě (ústav pro osleplé vojáky);

E. Krähmer vynalezl šablonu pro psaní Braillovým písmem;

n. A. L. Ivella, rumunský nevidomý hud. skladatel a ropagátor Braillovy bodové hudební notace;

n. A. Kozlov, ruský nevidomý houslista a hud. skladatel;

9. 9. n. I. V. Tassu, rumunský zakladatel školství pro nevidomé;

z. V. Alexejevič, ruský nevidomý beletrista.

1879

4. 5. n. M. Pokorná, česká nevidomá pěvkyně. Působila v Brně;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Tokiu (T. Mukawa);

ve Frankfurtu n./M. byl zal. Spolek pro vzdělávání a podporu slepců;

v USA byl vydán první zákon o nutnosti péče o nevi domé;

v Berlíně byl mezinárodní kongres učitelů nevidomých, na kterém bylo usneseno všeobecně přijmout Braillovo písmo, avšak nezanedbat písmo Kleinovo;

n. P. Renny, francouzský nevidomý organizátor akcí pro zlepšení společenského postavení nevidomých, které spatřoval v jejich přípravě pro přiměřené zaměstnání;

n. A. Romagnoli, nevidomý doktor filozofie, propagátor vyššího vzdělávání nevidomých v Itálii. Zasloužil se začlenění mnoha nevidomých učitelů na běžné školy;

n. P. Villey, francouzský nevidomý vysokoškolský profesor. Napsal tři publikace o problematice psychologie, života a kultury nevidomých. V češtině vyšla Pedagogika slepců a Svět slepých.

1880

J. Schwarz, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, adaptuje Braillovu francouzskou bodovou abecedu na český jazyk. Z jeho soustavy byla později přijata písmena s diakritickými znaménky. Je autorem druhé česky psané publikace: O vychovávání, vzdělávání a podporování slepcův, ve které je uveden jeho návrh české bodové becedy;

20. 10. n. A. J. Kuchař, český nevidomý hud. pedagog a hud. skladatel drobných forem;

z. (?) P. Chybiorz (též Chybioř), žák Beitlova ústavu pro nevidomé v Brně, vynikající český nevidomý hudebník a nadějný matematik;

v Německu začíná vycházet čas. Der Blindenfreund, který měl vynikající úroveň. Ještě dnes lze z jeho obsahu čerpat mnoho jedinečných informací;

v Braillově písmu začíná v Německu vycházet čas. pro nevidomé Hodiny odpočinku;

v USA (Concord) začíná vycházet čas. Hour Reporter;

v Londýně byla nařízena povinná školní docházka pro nevidomé;

anglický tyfloped W. Taylor, řed. ústavu pro nevidomé v Yorku, zkonstruoval počitadlo pro nevidomé bez použití Braillových znaků pro cifry;

začíná se praktikovat povinná kredeizace novorozenců (vkapávání protargolu), která zabraňuje zánětu spojivek a tím zakalení rohovky;

n. V. N. Bočkarev, ruský nevidomý historik;

n. nevidomý organizátor bulharského slepeckého hnutí S. I. Dosev-Nenkov;

25. 5. n. vzdělaná hluchoslepá Američanka H. Kellerová, spisovatelka několika převážněbiografických literárních prací;

16. 10. n. francouzský nevidomý hud. pedagog R. Tiberge. Působil na konzervatoři v Champignonu apozději v Paříži;

16. 3. z. M. Hrebenda, slovenský těžce slabozraký národní a kulturní buditel;

1881

rakouské Ministerstvo kultu a vyučování vydává výnos, o zřizování oddělení při obecných školách pro vyučování nevidomých;

vychází ministerská vyhláška o úpravách zkoušek z hudby, která nevidomé opravňuje ke kvalifikovanému vyučování hře na hud. nástroje;

n. A. Srba, autor publikace o K. Em. Macanovi;

n. Q. M. Vyskočil, jeden z organizátorů slepeckého hnutí u nás;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Bologni, Charkově, Petrohradě a Turinu;

v Portugalsku vznikl spolek Péče o slepé;

K. K. Grot zakládá v Petrohradě Mariánský spolek pro péči o nevidomé;

v Německu začal vycházet odborný čas. Deutsche Blin- den fürsorge;

Královský institut pro nevidomé v Londýně začíná vydávat čas. Progress, určený pro nevidomé;

při Perkinsově škole pro nevidomé v Bostonu-Watertovnu je ředitelem M. Anagnosem otevřena knihovna pro nevidomé (někdy je uváděn rok 1880);

v Norsku je nařízena povinná výchova a vzdělávání nevidomých;

C. F. Zeiss zakládá továrnu na optická zařízení, která hojně využívají slabozrací;

n. A. P. Bělorukov, ruský nevidomý spisovatel a spoluzakladatel Všeruského spolku nevidomých a čas. Žizň slepich;

z. J. Guadet, ředitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Napsal několik odborných spisů o výchově nevidomých, vedl čas. Instruktoři slepců.

1882

vychází výnos rakouského Ministerstva kultu a vyučování, který činí rovnoprávnými učitele na ústavech pro nevidomé s ostatními učiteli;

n. Fr. Bohuslav, český nevidomý básník a dramatik;

14. 2. n. G. Jurásek, vynikající český nevidomý ladič klavírů. Vlastnil velkou firmu v Záhřebu. Ředitel brněnského ústavu pro nevidomé ho v r. 1909 povolal jako bývalého zdejšího žáka, aby na Rakouském Dni péče o nevidomé v Brně přednášel o své práci;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Palestině (Etam) a v Moskvě;

v Maďarsku byla zal. Zemská jednota pro péči o nevidomé;

Ch. Krohn předkládá IV. mezinárodnímu kongresu učitelů nevidomých jeden z mnohých systémů německého slepeckého zkratkopisu;

M. de la Sizeranne vytvořil první francouzský zkratkopis pro nevidomé;

A. I. Skrebnickij, oční lékař, zabývající se problematikou nevidomých, dokončil adaptaci francouzské Braillovy bodové abecedy na ruskou azbuku (někdy se uvádí A. Adlerová);

v Londýně byla zal. knihovna pro nevidomé s převahou knih tištěných Moonovým písmem;

evropská tyflopedická literatura je obohacena vydáním J. Libanského díla Über Erziehung blinder Kinder;

v Berlíně vyšla Riemerova Čítanka pro nevidomé, která je vytištěna hladkou latinkou;

2. 2. n. J. Joyce, irský těžce slabozraký, později nevidomý spisovatel.

1883

v zemích Rakousko-Uherska je novelizován zákon z r. 1869, ve kterém se uvádí, že zvláštní výchovu zasluhují děti neplnosmyslné a zaostalé;

na základě ministerského výnosu z r. 1881 je stanoveno a nyní se uvádí do praxe, že vyučuje-li hudbě nevidomý učitel, uznává se mu kvalifikace získaná státní zkouškou z hudby na střední škole;

n. J. Nosek, český nevidomý elektrotechnik. Vynalez přístroj pro měření spotřeby elektrického proudu;

21. 1. n. O. Baum, pražský nevidomý německy píšící spisovatel;

v Bidgošti a Hankau byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

K. K. Grot zorganizoval dobročinný spolek pro zabezpečení jím založeného ústavu pro nevidomé (1881 v Petrohradě);

v Linci se začalo používat Braillovo písmo;

M. de la Sizeranne vydal svůj francouzský zkratkopis pro nevidomé v bodovém písmu;

ve Francii začal vycházet odborný čas. Valentin HaÜy;

v témže roce začal ve Francii vycházet další odborný čas. Louis Braille;

pařížan Beazford vynalezl složitý přístroj, tzv. Stylograph. Umožňoval psát kurzivou nevidomým , kteří ovládali běžné písmo;

n. G. V. Dobržinski, ruský nevidomý spisovatel. Byl považovaný za jednoho ze zakladatelů masové politické literatury;

1. 3. n. B. Zapater, vynikající španělský nevidomý kytarista;

5. 9. z. M. Pablasek, významný rakouský tyfloped českého původu. Napsal několik vědeckých prací o cizích
jazycích. Po 12 letém působení v Bratislavě je povolán za řed. ústavu pro nevidomé ve Vídni. Jeho hlavním dílem je spis Péče o slepé od kolébky do hrobu;

z. L. Wucke, německý nevidomý básník a spisovatel lidového charakteru.

1884

vyšla nejstarší dochovaná česká čítanka pro nevidomé. Jejím autorem je R. Hledík. Je tištěná Kleinovou propichovanou latinkou;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Kantonu (Čína) a v Uppsale;

Američanka Malosová učinila první pokus o adaptaci Braillova písma na čínský jazyk;

M. Kunz, vynikající německý tyfloped, vydává své první papírové zeměpisné fyzikální reliéfní mapy, technické nákresy a obrázky pro nevidomé. Po dlouhotrvajících pokusech vytvořil dosud nevídaně kvalitní matrice;

v Rize byl zal. Národní pěvecký sbor nevidomých Jolanta;

v Německu bylo zlevněno poštovné za slepecký tisk;

n. F. Kögler, německý nevidomý hud. skladatel polského původu. Působil jako zvukový technik v polském rozhlasu;

n. D. Rusticeanu, významný rumunský tyfloped;

6. 11. z. H. Fawcet, anglický nevidomý ministr pošt;

z. I. J. Levitte, nevidomý učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, hlavní cenzor (inspektor) vyučování.

1885

K. Em. Macan si nechává zhotovit dřevěný jednořádkový strojek s řiditelným posuvem papíru pro psaní Braillovým písmem. Tato vzácná památka je v brněnském slepeckém muzeu zařazena do Zlatého fondu;

v Mackay (Austrálie) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

skupina učitelů hry na hud. nástroje na Národním ústavu pro mladé slepce připravila novelizaci Braillovy bodové hud. notace pro jednání na VI. mezinárodním kongresu učitelů nevidomých;

v Moskvě byla dána do provozu slepecká tiskárna (založila ji A. A. Adlerová). Tiskla Haüyovou technikou;

v Amsterodamu proběhlo jednání V. mezinárodního kongresu učitelů nevidomých;

nevidomý učitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži Cuibeau založil slepecké muzeum;

n. M. Guggenheim, švýcarský nevidomý chemik;

n. H. Hanselmann, švýcarský defektolog. Ve svém obsáhlém spisu Uvedení do léčebné pedagogiky se široce zabývá psychologickými důsledky slepoty;

6. 12. n. R. Kraemer, nevidomý pokrokový pracovník německého spolkového života nevidomých;

n. E. Malossi, hluchoslepý učitel dílenských prací na ústavu pro nevidomé v Neapoli. Byl mimořádně zručným mechanikem;

n. O. K. Maťušinová, ruská nevidomá spisovatelka;

28. 11. z. J. Paplonski, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Varšavě. Usiloval o přípravu svých žáků pro samostatný život.

1886

v Praze byla učitelem Klarova ústavu pro nevidomé V. Malým zkonstruována tzv. pražská tabulka. Tím byla zakončena éra vývoje vhodné šablony pro psaní Braillovým písmem. Pomůcka se velmi rychle rozšířila do celého světa. Postupně vznikly její nejrůznější varianty;

8. n. O. Nepomucký, český nevidomý výkonný hudebník. Od r. 1917 rediguje nově vzniklou přílohu čas. Zora Notovou přílohu. Je spoluautorem (s E. Kerblem) příručky pro nevidomé ladiče pian;

12. 11. n. R. Vejmělek, řed. ústavu pro nevidomé v Brně. Zasazoval se o to, aby nevidomí měli možnost absolvovat učivo měšťanské školy formou závěrečné zkoušky;

v Moskvě byl zal. ústav pro dospělé slepce;

při ústavu pro nevidomé v Bostonu byla zal. Mateřská škola;

v Königsthalu a Kostromu byly zal. vých. vzděl. Ústavy pro nevidomé;

ve Steglicích u Berlína byl zal. Spolek samostatných slepců; byl. zal. Pittsburský spolek pro nevidomé The Greater Pittsburgh Guild for the Blind;

ruský tyfloped O. Aderkas založil v Petrohradě čas. pro nevidomé Ruský slepec;

v Anglii začal vycházet čas. pro nevidomé, který je tištěný Moonovým písmem. Podobný čas. zde vycházel ještě v 60. letech našeho stol.;

v Berlíně začíná vycházet čas. pro nevidomé Slepec doma;

v Drážďanech začíná vycházet čas. Pro samostatné slepce;

nevidomý M. de la Sizeranne založil v Paříži veřejnou slepeckou knihovnu;

A. I. Skrebnickij vydává v Rusku publikaci Sozdatěl metodov obučenia slepich;

z popudu ruského očního lékaře a tyflopeda Skrebnického vydává v Petrohradě slečna Adlerová první ruskou
knihu pro nevidomé v bodovém písmu. Byla vytištěna novou bodovou azbukou;

komise složená z vybraných francouzských učitelů hudby zpracovává zjednodušenou soustavu Braillovy bodové hudební notace jako návrh pro mezinárodní kongres učitelů nevidomých v r. 1888;

v Rakousko-Uhersku se zavádějí aprobační zkoušky pro vyučování nevidomých;

řed. ústavu pro nevidomé Grüber přichází s návrhem šablony pro oboustranné psaní Braillovým bodovým písmem;

ve Florencii bylo zal. slepecké muzeum;

n. Wl. Dolanski, polský nevidomý tyflopsycholog a výborný jednoruký klavírista. Zabýval se studiem tzv. smyslu pro překážky;

n. C. Strehl, německý nevidomý vysokoškolský prof. a propagátor vysokoškolského vzdělávání nevidomých;

n. O. Vierling, zakladatel výroby a distribuce slepeckých pomůcek v Německu;

3.2. z. J. F. Richard, německý nevidomý básník, učitel na ústavu pro nevidomé v Hamburku;

z. japonská nevidomá hudebnice Šun Kin.

1887

6. 2. n. M. D. Hoňková, řed. školy při ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, mimo jiné i autorka českého slepeckého zkratkopisu;

7. 3. n. St. Stejskal, redaktor esperantského čas. Auroro, který vycházel v bodovém písmu a dětského čas. pro nevidomé Na úsvitě. Angažoval se v práci Mezinárodní kanceláře pro nevidomé v Praze i ve slepeckých společenských organizacích. Četně publikoval;

v Hildburghausenu, Charkově, Regensburku, Texasu, Valencii a Voroněži byly zal. vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

v Postdamu byl zal. vých. vzděl. ústav pro hluchoslepé;

v rýnské provincii Düren vzniká Spolek péče o slepé;

pokus o zavedení nového písma pro nevidomé, které navrhla Francouzka R. Mulotová pro jeden z francouzských ústavů, brzy ztroskotal;

Skot W. Murray (Murrey-Mike) adaptuje Braillovo písmo na čínský jazyk. Dal tak základ rozvoje vzdělávání alespoň vybraným slepcům. Jeho systém však nemohl dobře vyjadřovat odchylky v hlavních třech jazykových oblastech;

ve Švédsku byla dána do provozu tiskárna, která tiskla knihy Braillovým písmem;

L. L. Zamenhof sestavil umělý jazyk esperanto, kterému se v širokém měřítku věnují i nevidomí;

n. A. P. Reuss, německý nevidomý spisovatel. Dvě své vědecké práce věnoval kodifikaci Braillovy bodové hudební notaci.

1888

v Praze byl zal. ústav pro práce neschopné nevidomé, nazvaný Francisco-Josefinum;

v Ivančicích na Moravě vyšel druhý česky psaný tyflopedický spis O Vychovávání, vzdělávání a podporování slepcův, jehož autorem je J. Schwarz, řed. ústavu pro nevidomé v Brně. Obsahuje jeho návrh na adaptaci Braillova písma;

v Augsburku a Tontebote byly zal. vých. vzděl. Ústavy pro nevidomé;

v Königswarte vznikla první pomocná (zvláštní) škola pro nevidomé;

v Portugalsku byla zal. Asociacao promoton de ausino dos coegos. Jedním z úkolů společnosti byla péče o nevidomé;

v Berlíně začal vycházet čas. Slepí doma. Byl tištěný v bodovém Braillově písmu;

v Drážďanech byl zal. měsíčník Pro samostatné slepce. Vychází rovněž v Braillově bodovém písmu;

na VI. mezinárodním kongresu učitelů nevidomých v Kolíně nad rýnem byl přijat návrh sjednocené Braillovy bodové hudební notace;

ve vydavatelství Ed. Schulze v Berlíně vyšla první učebnice Braillovy bodové hudební notace. Byla používaná i u nás až do r. 1945;

francouzský tyfloped G. Peignot sestrojil pomůcku pro matematiku, tzv. kubaritmus, která se velmi brzy rozšířila do všech ústavů pro nevidomé;

hrabě z Kovaza vynalezl šablonu, která nevidomým umožňovala psát Braillovým písmem a zároveň i tužkou;

5.6. n. Francouzka G. Herbemontová. Navrhla, aby nevidomí používali bílou hůl (1930);

z. jihoslovanský nevidomý guslar O. J. Karadžič;

1. 7. z. A. Köchlin, nevidomý zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Müllhausenu, později přemístěného do Illzachu;

3. 12. z. německý optik a mechanik C. F. Zeiss. V r. 1846 zal. světoznámou výrobu optických pomůcek a brýlí, zvláště užitečných pro těžce slabozraké.

1889

v Praze byl první Den učitelů slepců. Při této příležitosti byl uspořádán kongres rakouských učitelů nevidomých;

9. 4. N. N. Doležel, organizátor sociální péče o nevidomé na Moravě. Založil zde tři azyly pro práce neschopné nevidomé (Chrlice, Nové Hvězdlice) a Opatrovnu s mateřskou školou v Brně-Pisárkách. Po převzetí budovy odsunutých německých nevidomých žen na Černopolní ul. ji Spolek Péče o slepé na oravěnechal nadstavit s úmyslem přestěhovat sem ústav pro nevidomé;

24. 12. n. J. Pozdník, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně, později ředitel školy při ústavu. Je autorem učebního textu pro český jazyk. Redigoval bodově tištěný čas. pro nevidomé děti Na úsvitě;

n. M. Rokos, český nevidomý vynálezce a konstruktér přístrojů, které měly přispět k prohloubení poznávacích činností evido mých. Zkonstruoval také psací stroj pro Braillovo písmo a rýsovací zařízení (designátor);

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Armitsaru (v Indii jako první), Istambulu, Lisabonu a v Takatě (Japonsko) a v Ming-Sumu (zde se A. Murray pokouší o první realizaci svých návrhů adaptace Braillova písma na čínský jazyk);

M. de la Sizeranne, který je po L. Braillovi pokládaný
za druhého významného francouzského nevidomého, zakládá Společnost Valentina Haüye. Vznikla spojením všech dosavadních organizací pečujících o nevidomé ve Francii;

ve Švédsku byl zal. svépomocný spolek nevidomých;

francouzská Braillova bodová abeceda byla adaptována na polský jazyk (snad provedl Schönfeld);

(kolem tohoto roku)Kurai Ishikava předkládá svou adaptaci Braillova bodového písma na japonský jazyk;

francouzský tyfloped V. N. Ballu vystavuje v Paříži svůj systém mezibodového tisku Braillovým písmem;

jihoslovanský tyfloped V. Bek založil čas. Slijepčev prijatelj;

Švýcarský tyfloped německého původu M. Kunz samostatně
vytvořil první reliéfní matrice pro výrobu obrazů zvířat k používání ve školách ústavů pro nevidomé;

francouzská Společnost V. Haüye vydala pomůcku varšavského Wagnera, která nevidomému umožňovala obdržet ádek při psaní tužkou;

n. Taha Husajn, egyptský nevidomý vysokoškolský profesor filologie;

n. J. Silhan, významný pracovník v oblasti péče o polské nevidomé;

25. 3. n. I. A. Sokoljanskij, ruský tyfloped, který se věnoval výchově hluchoslepých;

24. 5. z. L. Bridgmanová, americká hluchoslepá žena, která sice nedosáhla úrovně H. Kellerové, ale měla aktivní vztah k životu.

1890

byl vydán tzv. Zemský zákon moravský, který řešil otáz- ky výchovy a vzdělávání zdravotně postižených dětí;

6. 5. n. A. Perman, český nevidomý hud. pedagog a hud. skladatel. Své rozsáhlé dílo tvořil ve chvílích, kdy nevyučoval. Byl varhaníkem, hudebním pedagogem na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech a vlastnil soukromou hudební školu;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Palancottahu (Indie) a v Záhřebu;

v Německu byl zal. Spolek paní a dívek pro pomoc nevidomým v Číně;

v Japonsku bylo zavedeno Braillovo písmo;

v Marseille začal vycházet čas. pro nevidomé Globus;

ve Vídni byla otevřena knihovna pro nevidomé;

ve Vídni vychází Entlicherův Slabikář pro nevidomé, který je vytištěný tzv. vídeňskou hladkou reliéfní latinkou;

ve Steglicích u Berlína bylo zal. slepecké muzeum, které zal. tamější uč. na ústavu pro nevidomé Wulfis;

n. ruský nevidomý spisovatel a básník, cestovatel, revolucionář a znalec orientálních jazyků V. Jerošenko;

n. B. I. Kovalenko, zakladatel sovětské tyflopedagogiky. Jeho některé odborné práce jsou až příliš poplatné politickému režimu;

n. A. V. Vološčakov, sovětský nevidomý spisovatel;

23. 11. z. Th. R. Armitage, anglický nevidomý propagátor a organizátor vzdělávání nevidomých. Adaptoval Braillovu bodovou francouzskou abecedu na anglický jazyk;

z. (pravděpodobně) F. Scherer, první německý nevidomý bojovník za osvobození nevidomých z tmářství a područí boháčů. Je zakladatelem několika vých. vzděl. ústavů pro nevidomé. Je autorem publikace Zukunf der Blinden.

1891

K. Em. Macan, významný kulturní pracovník, nastupuje jako učitel na Klarův ústav pro nevidomé v Praze. Ředitelství ústavu si stanovilo podmínku, že se nebude nadále věnovat skladatelské činnosti;

V. Novák, učitel na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, uveřejňuje v čas. Posel z Budče návrh své adaptace Braillovy francouzské bodové abecedy pro nevidomé na český jazyk. Ze tří návrhů (Malý, Schwarz) byla nejméně úspěšná;

18. 6. n. J. Doskočil, řed. školy Deylova ústavu pro nevidomé v Praze. Je autorem většího počtu odborných publikací a byl také redaktorem časopisů pro nevidomé děti;

n. Fr. Síla, český nevidomý herec;

z. K. Nessy, český nevidomý hud. skladatel. Jeho dcera byla známou pěvkyní;

v Cařihradě, Kantonu a Šanghaji byly zal. ústavy pro vých. a vzděl. nevidomých;

v Alabamě byl zal. ústav pro hluchoslepé černochy;

v Londýně začal vycházet zkratkopisný čas. v bodovém písmu pro nevidomé s názvem Playtime;

v Amsterodamu byla zal. knihovna v bodovém písmu pro nevidomé;

ve Steglicích u Berlína vyšla první příručka pro nevidomé varhaníky tištěná Braillovou bodovou hudební notací s názvem Der Blinde Organist, zpracovaná kolektivem autorů vedeným Ecksteinem;

v Berlíně bylo veřejnosti zpřístupněno slepecké muzeum;

v Kielu byl VII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. H. Pfeifer, německý nevidomý klavírista a hud. skladatel;

n. O. Wanecek, jeden z významných rakouských tyflopedagogů. Jeho nejzávažnějším dílem jsou Geschichte der Blindenpädagogik.

1892

2. 11. n. K. Hájek, známý činitel Podpůrného spolku samostatných slepců v Praze;

v Jokohamě a v Palermu byly zal. ústavy pro vých. a vzděl. nevidomých;

v Německu vzniká Spolek německých slepců;

spolek Patronát nad mladými slepci otevřel pro ně v Moskvě dílny;

na kongresu učitelů nevidomých v Madridu přichází tyfloped Mascaro (Portugalsko) s návrhem svého písma pro nevidomé;

v Hamburku začal vycházet čas. pro nevidomé Musikzeitung;

ve Stockholmu byla zal. knihovna pro nevidomé;

W. B. Wait (USA) vydává knihu Praktický systém bodové hudební notace pro nevidomé. V praxi se neujal;

Fr. Hall (USA) zkonstruoval psací stroj pro psaní slepeckým bodovým písmem;

n. K. Bjärnhof, dánský nevidomý spisovatel;

n. A. Hatzfeld, německý nevidomý spisovatel;

n. H. Ludwig, německý nevidomý tyfloped a organizátor německého slepeckého hnutí;

n. L. S. Vigotskij, ruský tyflopsycholog;

n. V. A. Viktorov, první předseda Všeruské organizace nevidomých;

z. francouzský nevidomý sochař Vidal.

1893

první česká nevidomá masérka získává v Brně plnou kvalifikaci;

v Praze byl zal. zaopatřovací ústav Palata;

v Brně na Janské ul. byla zal. Útulna pro slepé německé ženy;

vstupuje v platnost ministerský výnos, podle kterého mohli nevidomí vykonat státní zkoušku z hudby;

28. 4. n. G. Götz, známý český nevidomý klavírista německého původu. Hud. vzdělání nabyl v brněnském ústavu pro nevidomé;

26. 4. n. E. Rabanová-Pollandová, nevidomá učitelka hudby, významná pracovnice českého slepeckého hnutí, spolupracovnice K. Em. Macana, dlouholetá redaktorka čas. Nevidomá hospodyňka;

29. 2. n. E. Suchardová, nevidomá spisovatelka, činitelka v Podpůrném spolku samostatných slepců, politická levě orientovaná agitátorka. Angažovala se pro SSSR;

v Neuhausenu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Anglii byla uzákoněna povinná školní docházka pro nevidomé;

v Hardsfordu (Anglie) byly zal. jesle pro nevidomé děti;

ředitel maďarského ústavu pro nevidomé Pivar podává návrh na adaptaci Braillova písma na maďarský jazyk. Úředně však byla schválena až v r. 1901;

v Polsku bylo zavedeno Braillovo písmo;

v Amsterodamu byl zal. časopis Přítel slepých;

v Berlíně začal vycházet čas. v bodovém písmu Hudební noviny;

F. Hall z Filadelfie předvedl svůj vynález sázecího stroje pro bodové písmo s vertikální polohou matric;

25. 5. n. V. Gaňo, slovenský defektolog, autor několika spisů vztahujících se mimo jiné i k nevidomým;

n. W. Stenberg, německý nevidomý psycholog;

23. 1. z. M. Makowski, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Lvově. Byl iniciátorem zal. ústavu pro nevidomé ve Varšavě;

z. N. Sollazo, italský nevidomý vzdělanec;

z. G. Szanto, maďarský nevidomý spisovatel.

1894

v Brně byla zal. útulna Františka Josefa pro nevidomé dívky;

při brněnském ústavu pro vzděl. a vých. nevidomých otevírá řed. Fr. Pavlík odd. pro slaboduché slepce;

v pražském Klarově ústavu pro zaopatřování a zaměstnávání slepců byla zřízena první česká slepecká tiskárna. Sloužila pouze ústavu. Nebyla vybavena Hinzovým sázecím strojem, nýbrž zdokonaleným holandským zařízením, které se dochovalo. Čítanky tištěné reliéfní latinkou ústav objednával ve Vídni;

ve Vídni byl vytištěn K. Em. Macanův Slabikář pro české nevidomé. Podrobnější informace nebyly zatím získány;

15. 4. n. J. Toman, významný český nevidomý klavírista, řed. kůru a hudební skladatel. Četně koncertoval doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Maďarsko). Skladby pro klavír, housle i orchestrální;

v Gifu (Japonsko) a Brisbane (Austrálie) byly založeny vých. vzděl. ústavy pro nevidomé;

Ve Výmaru byl zal. Spolek pro podporu pracujících slepců;

v Norsku začal vycházet bodově tištěný časopis pro nevidomé Norsk Tidskrift for Blinde;

v Anglii začíná vycházet bodově tištěný časopis pro nevidomé Weekly Summary;

v Lipsku byla založena slepecká knihovna;

v USA zkonstruoval psací stroj Kleidograph pro tisk Braillovým písmem zakladatel vzdělávání nevidomých v New Yorku W. B. Wait;

R. Herzberg sestrojil psací stroj pro současné psaní písmem Braillovým i běžným;

Vl. Tjurin uveřejnil stať o vůbec prvním čtecím zařízení pro nevidomé;

26. 6. n. P. Bentivoglio, italský nevidomý tyfloped a revolucionář;

n. A. Ionescu-Butas, rumunský nevidomý hud. skladatel, který v Rumunsku zavedl Braillovu bodovou hudební notaci;

n. A. Marshal, francouzský nevidomý varhaník;

n. M. V. Matič. Spolu s V. Ramadanovičem je zakladatelem jihoslovanské tyflopedie;

n. A. Nicolodi, významný italský nevidomý organizátor péče o nevidomé. Založil slepeckou tiskárnu a knihovnu;

n. A. Stoeckel, německý nevidomý pěvec;

10.10. z. W. Moon, anglický nevidomý právník. Vytvořil liniové reliéfní písmo pro nevidomé, které bylo v Anglii (ale pokusně i v Berlíně ) dosti rozšířené. Soukromě se věnoval vzdělávání nevidomých.

1895

n. M. Polednová, česká nevidomá spisovatelka, první sazečka čas. Zora a první knihovnice Macanovy slepecké knihovny v Praze;

7.7. n. Fr. Štampach, ústřední inspektor ministerstva školství, odd. pro speciální školy. Přítel nevidomých, o jejichž životě napsal několik pojednání;

22. 11. n. F. Wildmann, nevidomý redaktor čas. Zora (1940-1954), později řed. slepecké tiskárny a knihovny v Praze;

vých. vzděl. ústavy byly zal. v Hakodate (Japonsko), Korei, Saporu (Japonsko) a Pulwoodu (Anglie);

byl zal. Spolek nevidomých Holandska;

ve Vídni byl zal. Spolek pro péči o slepé;

bylo zal. Americké sdružení pracovníků Ve prospěch slepých (AAWB);

M. Louvelová sestavila adaptaci Braillova písma na arabské jazyky (pokusně zavedla v r. 1897);

ve Švédsku začal vycházet čas. v běžném písmu De Blindas Veckoblat. Rediguje H. Thilander, známý hluchoslepý propagátor esperanta mezi nevidomými;

v Lisabonu začíná vycházet čas. Jormál dos cecos (J. C. B. Rodriges);

v Anglii začal vycházet bodově tištěný čas. Recreation;

na mezinárodním kongresu učitelů nevidomých ve Vídni představuje Fr. Hinze, řed. ústavu pro nevidomé v Berlíně, svůj vynález pro tisk Braillovým písmem, sázecí stroj (tzv. puncírka). Velmi brzy se rozšířil do celé Evropy. Princip jeho tisku se vlastně používá dodnes;

abbé Stiltz se pokusil sestrojit psací stroj, který by psal současně Braillovým i běžným písmem;

v Mnichově proběhl VIII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. H. Riedrich, německý hluchoslepý organizátor péče o hluchoslepé, pro které vydával i bodově tištěný časopis;

z. A. Kingová, německá nevidomá spisovatelka.

1896

v Brně vyšel Slavnostní spis Fr. Pavlíka, ředitele tamního ústavu pro nevidomé. Je dílem, ze kterého lze čerpat množství informací ještě dnes. Je další českou publikací, která se zabývá výchovou a vzděláváním nevidomých z širšího lokálního pohledu;

Fr. Pavlík vydal svou První čítanku pro dítky nevidomé. Je Vytištěna pěknou českou perličkovou latinkou;

ve Vídni vychází česká Čítanka kleinovým písmem. Sestavili ji učitelé pražského Klarova ústavu pro nevidomé. Autoři ještě v tomto období nedocenili Braillovo bodové písmo;

v Brněnském ústavu byla založena tiskárna pro tisk perličkovou latinkou;

v Helsinkách byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

misionářka Postlerová přichází do Hongkongu vzdělávat tamní nevidomé;

ve Vratislavi byl zal. spolek Slepecká jednota;

ve Švýcarsku byl zal. Spolek nevidomých studentů;

ve Švédsku byla uzákoněna povinná výchova a vzdělávání nevidomých;

vychází Psychologie slepců od K. Bürklena. Je to první dílo svého druhu. I když poplatné soudobým znalostem, lze ho považovat za poučné;

v Dánsku vycházejí první bodově tištěné hudebniny. V úvodu každého sešitu je seznam základních kódů;

14. 12. n. P. Stajnov, bulharský nevidomý skladatel, který je považovaný za jednoho ze zakladatelů soudobé bulharské hudby.

1897

při Klarově ústavu pro nevidomé v Praze byla otevřena mateřská škola jako dlouho jediná v českých zemích;

v tiskárně Klarova ústavu pro nevidomé v praze vyšla čítanka, jejímž autorem je tehdejší učitel tohoto ústavu A. Mráček;

vých. vzděl. ústavy byly zal. v Hongkongu ( M. Postlerová), Kalkatě a Turinu;

v Rakousku byl zal. Podpůrný spolek slepých;

v Budapešti byl zal. Spolek pro péči o slepce;

M. Postlerová (Hongkong) přebírá Murrayovu adaptaci Braillova bodového písma na čínský jazyk a doporučuje ji zavést v Japonsku;

v Portugalsku začal vycházet čas. Mascarova revue. Tištěná byla jeho písmem;

M. Louvelová se pokouší zavést svou adaptaci Braillova písma na arabské jazyky;

v Kodani nastupuje jako první známá nevidomá telefonistka M. Iversenová;

n. Jefferson, potulný lidový jihoamerický nevidomý zpěvák;

30. 10. z. K. K. Grot, významný ruský tyfloped, budovatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Petrohradě.

1898

byl zal. Spolek pro podporu slepých v českých zemích;

brněnský Spolek dam a dívek založil Útulnu pro německé nevidomé ženy a k tomuto účelu dal do provozu novou budovu na dnešní Černopolní ul.;

n. D. J. Hašková, česká nevidomá spisovatelka;

n. H. Weisz, český nevidomý hud. skladatel;

3. 9. z. R. Klar, řed. zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze. Byl posledním ředitelem z rodiny Klarů;

vých. vzděl. ústavy byly zal. v Fukušimě, Nagasaki a Töaki (Japonsko);

v Záhřebu byl zal. Spolek sv. Víta, který zařídil ústav pro nevidomé dělníky;

v Rakousku vznikl Svépomocný spolek slepců;

Francouz Vezien vytvořil vlastní písmo pro nevidomé. V praxi se však nepoužívalo;

ruský Mariánský spolek v Petrohradě začal vydávat Časopis pro slepce;

ve Vídni byly znovu uspořádány Kleinovy sbírky slepeckého muzea. Veřejně jsou přístupné až od r. 1919;

v Drážďanech byl první Den péče o slepé. Koná se formou aktivu odborníků;

v Berlíně proběhl IX. mezinárodní kongres učitelů ne vidomých;

v Německu se objevuje ve službách nevidomých fonograf, který sloužil jednomu nevidomému písaři, jehož jméno se neuvádí;

n. E. Freund, německý hud. pedagog. Zúčastnil se práce na nové verzi německého zkratkopisu;

n. E. Masuelli, italský nevidomý sochař;

14. 9. z. A. Büttner, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Drážďanech;

z. W. Mecker, řed. ústavu pro nevidomé v Düren, red. čas. Der Blindenfreund. Měl vynikající vědeckou úroveň

1899

v Brně byl zal. Spolek pro podporu slepých na Moravě a ve Slezsku;

20. 6. z. J. Schwarz, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, autor vzácné česky psané publikace o výchově a vzdělávání nevidomých: O vychovávání, vzdělávání a podporování slepcův. Je jedním z autorů adaptace Braillovy francouzské bodové abecedy pro nevidomé na český jazyk;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Celovci;

ve Švýcarsku byl zal. Spolek pro podporu slepých;

v Londýně byla zal. Liga slepých invalidů;

německý tyfloped O. Picht představuje svůj vynález psacího stroje pro Braillovo bodové písmo. Později vytvořil hned několik typů, např pro stenotypisty, pro psaní běžným písmem aj.;

24. 8. n. L. J. Borges, argentinský nevidomý básník a spisovatel;

n. P. Henri, nevidomý učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, správce slepeckého muzea, redaktor čas. V. Haüy, autor rozsáhlých životopisů (včetně L. Braille) a mnoha pojednání o životě nevidomých;

n. ukrajinská později osleplá výtvarnice Lina Michajlovna Po;

27. 5. z. K. Franz, německý nevidomý varhaník a konstruktér varhan.

1900

v tomto roce bylo první jednání o sjednocení české adaptace Braillovy francouzské bodové abecedy autorů Malého, Nováka a Schwarze;

v Klarově ústavu vyšel od L. Havla Zeměpis a Dějiny národa českého v bodovém písmu;

v Chikagu byla zal. pravděpodobně první neinternátní škola pro nevidomé;

v Norsku byl zal. Norský svaz nevidomých;

ve Frankfurtu n./M. byla zal. knihovna pro nevidomé;

ve Vídni a v Lipsku vyšlo stěžejní dílo rakouského tyflopeda Al. Mella Encyklopädisches Handbuch des Blindenwesens. Podává obšírné informace o událostech, osobnostech, institucích i speciálních zařízeních a pomůckách v nejširším měřítku v oboru tyflopedie. Je obsáhlým a nepostradatelným pramenem informací;

Stainsby zkonstruoval psací stroj pro psaní Braillovým písmem;

n. G. Karst, švýcarský nevidomý podnikatel a pracovník slepeckého hnutí;

n. A. A. Rubaševskij, ukrajinský nevidomý vědecký pracovník v oboru přírodních věd, člen ukrajinské Akademie věd;

z. A. Brandstaeter, řed. ústavu pro nevidomé v Hamburku. Prosazoval oddělení nevidomých a slabozrakých při ejich vzdělávání. To se na většině ústavů nedařilo. Vedení škol využívání zraku dokonce zakazovalo;

27. 5. z. A. Buckle, řed. ústavu pro nevidomé v Yorku;

z. Ludwig von Saint Marie, řed. ústavu pro nevidomé v Lipsku. Na prvním kongresu učitelů nevidomých v r. 1873 hovořil o nutnosti sjednotit a schválit speciální písmo pro nevidomé. 1901, v Brně vyšlo v bodovém písmu Čtení zábavné i poučné. Publikace se dochovala;

n. J. Macek, první český nevidomý učitel evangelického náboženství;

v Bukurešti byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Německu vzniká Spolek slepců pro Drážďany a okolí;

M. Perov sestavil zkratkopis pro ruskou azbuku;

O. Picht dává patentovat své stroje pro psaní Braillovým písmem;

v Madridu vznikl lidový orchestr nevidomých hráčů, zvaný Lyra;

ve Vratislavi byl X. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

2. 8. n. W. Gordon, kanadský nevidomý průmyslník a podnikatel;

14. 6. n. V. Hrabovec, významný slovenský tyfloped. Přispíval do odborných časopisů, je tvůrcem několika speciálních učebních pomůcek pro nevidomé aj.;

22. 11. n. J. Rodrigo, španělský nevidomý hud. skladatel. Známý je jeho koncert pro kytaru;

n. V. S. Sverlov, ruský nevidomý tyfloped, pracovník petrohradského institutu pro pracovní expertízu.

1902

v Praze byl zal. Podpůrný spolek samostatných slepců jako první spolek tohoto druhu u nás. V průběhu dalších let otevřel několik chráněných dílen. Později vznikla odbočka v Brně a v Báhoni;

v Brně vyšla Pavlíkova německá čítanka. Byla vytištěna perličkovou latinkou;

11. 11. n. D. Cveček, učitel na obecné škole pro krátkozraké v Brně, která je první školou svého druhu u nás. Mimo několika spec. pomůcek zpracoval učební plány i učební osnovy;

4. 3. n. J. Had, český nevidomý učitel hudby a varhaník. Vděčíme mu za uchování vzpomínek na činnost hradčanského ústavu pro nevidomé v Praze;

13. 1. n. K. Hejda, varhaník a hud. pedagog, řed. hudební školy Deylova ústavu pro nevidomé v Praze;

10. 8. n. český slabozraký tyflotechnik Fr. Urban, který je autorem několika reliéfních papírových i nástěnných zeměpisných map. Brněnskému ústavu pro nevidomé vytvořil řadu dalších spec. učebních pomůcek mimořádné kvality (modely zvířat a květin, Kleinovy psací stroje, pražské tabulky, vídeňské početní krabice aj.);

3. 12. z. H. Lorm (vlastním jménem H. Landesmann), brněnský hluchoslepý básník píšící německy, autor tzv. prstové abecedy pro hluchoslepé. Zveřejnila ji jeho dcera v r. 1908;

v Segedu vznikl Podpůrný spolek Řemeslnické školy pro nevidomé;

H. Thilander adaptuje Braillovu francouzskou bodovou abecedu na esperanto;

n. J. F. Bucher, švýcarský nevidomý hud. skladatel varhanních skladeb. Působil jako prof. na konzervatoři v ucernu;

8. 6. n. K. Otto, německý nevidomý básník a revolucionář;

n. M. Schöffler, německý pracovník svépomocného hnutí nevidomých. Hlouběji se zabýval úlohou nevidomého ve polečnosti;

n. F. I. Šojev, ruský nevidomý kulturní pracovník, redaktor slepeckých časopisů a spisovatel;

26. 12. z. J. P. Schäfer, zakladatel vých. vzděl. ústavu pro nevidomé ve Friedbergu (Německo).

1903

v Brně vyšla třetí česká čítanka pro nevidomé. Autorem je tamní řed. ústavu pro nevidomé Fr. Pavlík;

Fr. Pavlík zakládá Spolek učitelů a přátel slepých;

ve Slezsku vznikl Spolek pro podporu slepců;

11. 5. n. V. Král, český tyfloped. Napsal krátké dějiny brněnského ústavu pro nevidomé, kde mnoho let působil jako učitel. Podílel se rovněž na tvorbě několika speciálních učebnic a učebních pomůcek;

3. 12. n. Fr. Novozámský, nevidomý organizátor kultury nevidomých v Brně. Je zakladatelem prvního Klubu nevidomých jako společenského centra;

v portugalském Portu byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

byl zal. Ústřední svaz rakouských slepců;

byl. zal. Švýcarský ústřední spolek slepců;

ve Vídni začal vycházet čas. J. W. Klein v Braillově písmu. Pojmenovaný je podle zakladatelel vídeňského ústavu ro nevidomé;

v Anglii začal vycházet čas. The New Beacon v Braillově písmu;

v Berlíně začal vycházet odborný čas. Die Blindenwelt. Je jedním z významných písemných pramenů. Později se stal oplatný nacistické ideologii;

6. 9. n. J. Šoltés, významný slovenský tyfloped, řed. ústavu pro nevidomé v Levoči a zakladatel ZŠ pro slabozraké v Bratislavě;

n. M. I. Zemcovová, ruská vědecká pracovnice v oboru tyflopedagogiky;

9. 9. z. A. Helletsgruber, dlouholetý řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Linci.

1904

22. 5. n. P. Les, český nevidomý učitel hudby, později pracovník slepecké knihovny v Praze, známý bojovník za plné zhodnocení osobnosti nevidomého;

ve Švýcarsku byl zal. Svaz pro péči o slepce;

v Maďarsku byl zal. Zadunajský podpůrný spolek se školou pro nevidomé v Sombatheli;

na XI. mezinárodním kongresu učitelů nevidomých byl přijat systém pro francouzský a německý bodový zkratkopis;

byl zal. časopis Esperanta ligilo (M. Carte);

v Hamburku byla zal. Slepecká knihovna;

v Halle n./S. byl mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. H. Franz, rakouský nevidomý violoncellista;

n. A. Golbachová, německá nevidomá spisovatelka;

n. B. Notz, německý nevidomý varhaník a skladatel;

7. 7. n. Š. Novoveský, slovenský tyfloped, první řed. učňovské školy pro nevidomé v Levoči.

1905

ministerský výnos z r. 1881, doplněný v r. 1883, rozšiřuje Ministerstvo kultu a vyučování v tom smyslu, že aprobovaný nevidomý učitel hudby může vyučovat i jinde než na ústavech pro nevidomé;

oba pražské ústavy pro nevidomé uzavřely dohodu o vzájemném doplňování při vzdělávání a přípravě svých absolventů pro život;

2. 2. n. Ž. Borisová, učitelka ZŠ pro nevidomé v Brně. Je autorkou speciálního reliéfního obrázkového slabikáře a brázkové početnice pro nevidomé na elementárním stupni;

10. 7. n. V. Echtner, redaktor čas. Auroro, tištěného v bodovém písmu pro české nevidomé esperantisty;

3. 8. n. R. Krchňák, český nevidomý učitel hudby. Dlouhodobě působil na ústavu a ZŠ pro nevidomé Brně. Byl známým rganizátorem českého i mezinárodního slepeckého hnutí. Patřil mezi příznivce neblahého Svazu invalidů. Je autorem ěkolika verzí publikace Nevidomí známí i neznámí. Věnoval se rovněž drobné skladbě a literární tvořivosti;

7. 4. n. Fr. Podlucký, nevidomý ladič klavírů. Vyučoval ladění na brněnském ústavu pro nevidomé a posléze na Odborné adičské škole pro nevidomé v Praze;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Saské Kamenici (Chemnitz) a Sofii;

v New Yorku byla zal. Společnost pro péči o nevidomé. V r. 1908 pořádala první lehkoatletické závody nevidomých USA;

v Německu byl zal. Ústřední spolek pro podporu výdělečně činných nevidomých;

v Aténách byl ustaven Spolek pro založení vých. vzděl. ústavu pro nevidomé. Hlavní význam při tom měla K. ascaridiová;

v Miškolci byl zal. Podpůrný spolek nevidomých;

v Bulharsku zavádí Braillovo písmo Donev jako bulharskou azbuku;

v Německu začíná vycházet čas. pro nevidomé Der beste Freund;

začal vycházet německý odborný časopis EOS. Zabýval se problematikou péče o postižené děti;

v Římě začal vycházet odborný čas. Rivista di tiflologia;

n. O. Benesch, jeden z vynikajících rakouských praktiků i teoretiků v tyflopedii;

n. A. Gottwald, německý nevidomý právník. Praktikoval v advokacii;

n. H. Schmidt, organizátor společenského života nevividomých.

1906

v Praze byl první Den péče o slepce v Rakousko-Uhersku;

19. 6. n. A. Bergman, český nevidomý houslista a hud. pedagog. Byl žákem brněnského ústavu pro nevidomé. Působil ve Vyškově;

25. 9. n. J. Ježek, světoznámý český těžce slabozraký hud. skladatel. Svým dílem je neustále aktuální;

20. 7. n. O. Krátký, učitel na ústavu pro nevidomé v Levoči. Později působil v Praze. Je autorem první učebnice českého zkratkopisu pro nevidomé;

16. 4. n. R. Tyl, nevidomý organizátor českých společenských organizací invalidů. Bylo to však na úkor samostatnosti dosavadních spolků;

ve Francii začal vycházet odbor. čas. Revue Typhlo-pedagogique;

německý tyfloped A. Schleussner zveřejňuje popis své slavné početní pomůcky pro nevidomé, tzv. Schleussnerovy tabulky. Oproti tzv. vídeňské krabici umožňovala zápis i složitějších matematických textů;

n. M. Margolin, ruský nevidomý vynálezce;

n. L. Wrzsosek, významný pracovník svépomocného hnutí polských nevidomých;

z. M. Anagnos, dlouholetý řed. světoznámé školy pro nevidomé v Bostonu-Watertownu. Vybudoval rozsáhlou ústavní knihovnu.

1907

rakouské Ministerstvo kultu a vyučování prohlašuje, že veškeré ústavy na rakousko-uherském území jsou pod jeho kontrolou;

vých. vzděl. ústavy byly zal. v Aténách (K. Lascaridiová) a Bukurešti;

v Ujpešti byl zal. Podpůrný spolek pro nevidomé;

v USA byl zal. odborný čas. Matylda Ziegler. Vychází dodnes;

v Londýně začal vycházet čas. pro nevidomé The BrailleMail jako týdeník;

O. Picht byl v Benátkách vyznamenaný zlatou medailí za vynálezy několika strojů pro psaní Braillovým písmem;

v Hamburku byl XII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. J. Helletsgruber, rakouský nevidomý operetní skladatel;

2. 10. n. H. Walcha, německý nevidomý koncertní varhaník a hud. pedagog;

26. 3. z. V. N. Ballu, učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži. Je autorem písma pro nevidomé a několika vynálezů pro tisk Braillovým písmem;

z. Ch. Lawton, německý nevidomý vysokoškolský profesor v Tübingenu;

z. Sasuke Mukuy, vynikající japonský později osleplý hráč na koto.

1908

v Praze byl zal. Spolek Seylivalterovy útulny, který je zakladatelem útulny pro nevidomé dívky v Praze na Kampě;

vznikl Spolek péče o německé nevidomé v Čechách, který byl jedním z iniciátorů zřízení německé školy pro nevidomé v Ústí n./L. jako pobočné třídy Klarova ústavu pro nevidomé v Praze;

v Brně vyšel knižně systém Lormovy německé prstové abecedy pro hluchoslepé. Vydala jeho ho dcera Marie pod názvem: Heindrich Landesmanns Finger-Zeichnsprache;

6. 1. n. J. Hronek, zakladatel a ředitel první školy pro tupozraké u nás, pracovník katedry spec. ped. Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Četně publikoval. Zabýval se psychikou vnímání zrakem;

v Německu byl zal. Institut rytíře I. Wachselmanna;

vých. vzděl. ústavy pro nevidomé byly zal. v Malatii (Turecko) a v Changši (Čína);

Společnost pro péči o nevidomé v New Yorku pořádala lehkoatletické závody nevidomých;

ve Vídni začal vycházet odborný čas. Von unseren Blinden. Přispívali do něho přední tyflopedové;

v Německu se objevují pokusy o pravidelné zavedení Dnů péče o nevidomé;

vídeňští tyflopedové zkonstruovali tzv. vídeňskou početní krabici pro nevidomé žáky. Používá se i u nás dodnes v elementárních ročnících základní školy;

n. N. G. Fogel, ukrajinský nevidomý spisovatel;

n. L. S. Pontrjagin, ruský nevidomý univerzitnní profesor, matematik světové úrovně;

22. 3. z. J. Moldenhawer, řed. ústavu pro nevidomé v Kodani. Upozornil na nutnost zakládat přípravné školy (mateřské). Byl zastáncem názoru, že slepec je nejspokojenější, když může pracovat.

1909

byl zal. Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepců v Království českém. O rok později zakládá v Praze Deylův vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Brně byl zal. Spolek císařského jubilejního domova;

v Brně byl Den péče o nevidomé. Proběhl zde sjezd rakouských učitelů nevidomých;

brněnský ústav pro nevidomé byl převzat do zemské správy;

13. 5. n. B. Nálevka, český nevidomý hud. pedagog. Vyučoval na Střední hud. škole pro zrakově postiženou mládež v Praze;

29. 6. n. Fr. Prášil, český těžce slabozraký spisovatel a básník. Psal pod pseudonymy J. Blankyt a F. Jaroš;

v Berlíně-Nowa Wes byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Müllhausenu byla zal. škola pro slabozraké;

ve Wirttenberku byl zal. spolek nevidomých;

v Holandsku vznikla společenská organizace nevidomých;

v Londýně začal vycházet čas. pro nevidomé Braille Musical Magazine;

v Gdaňsku vyšla Zechova kniha Příspěvek k metodám vyučování slepých;

v Drážďanech byl mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. G. Litaize, německý nevidomý varhaník;

n. I. Ungar, vynikající maďarský nevidomý klavírista.

1910

Zemský spolek pro výchovu a vzdělávání slepců v Čechách založil Deylův ústav. Hlavním důvodem bylo, že hradčanský ústav údajně odnárodňoval své žáky. Zdejší hud. odd. se stalo základem pro pozdější zřízení konzervatoře pro zrakově postiženou mládež;

Deylův ústav začal vydávat propagační čas. Slepecký věstník;

rakouské Ministerstvo kultu a vyučování vydalo nový výnos o vzdělávání nevidomých;

21. 4. n. Vl. Racek, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně. Zvláště se věnoval rozvoji tělesné zdatnosti nevidomých a jejich přípravě k závěrečným zkouškám z učiva měšťanské školy. Přechodně vykonával funkci ředitele školy při ústavu;

9. 1. n. I. Tylňak, nevidomý hud. skladatel především komorních žánrů a prof. na Střední hud. škole pro zrakově postiženou mládež v Praze, člen Svazu skladatelů;

z. V. Novák, učitel na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Účastnil se prací na adaptaci Braillovy francouzské bodové abecedy na český jazyk;

v Düren začal vycházet čas. pro nevidomé Týden. Je tištěný v bodovém písmu;

zanikl francouzský odborný časopis Revue Typhlo-pedagogique;

ve Vídni proběhlo jednání XIII. mezinárodního kongresu učitelů nevidomých;

v souvislosti s pořádáním prvního Dne slepců, který byl v Drážďanech, začal vycházet sociáně zaměřený čas. pro nevidomé Die neue Zeit pod vedením soc. demokratů;

n. R. Gruszczyňski, polský nevidomý zpěvák (někdy je jeho nar. uváděno v r. 1912);

n. Ch. Hedkvist, významný nevidomý pracovník švédského Svazu nevidomých a předseda Světové rady pro blaho slepců;

30. 11. n. Š. Valent, slovenský tyfloped. Zabýval se problematikou začleňování nevidomých a těžce slabozrakých do zaměstnání. Napsal pedagogické čtení.

1911

29. 3. n. Vl. Hawlík, profesor konzervatoře, který dlouhodobě působil jako hud. pedagog na ústavu pro nevidomé v Brně. Ke státním zkouškám z hudby připravil více než jednu desítku nevidomých;

9. 5. n. L. Korunka, významný český hud. pedagog a skladatel operet. Působil na Konzervatoři pro nevidomé a slabozraké v Praze. Je konstruktérem rozmnožovacího zařízení pro tisk Braillovým písmem. Tiskl na něm bodové hudebniny pro nevidomé studenty;

n. L. Mikš, nevidomý zlepšovatel v oboru vodohospodářství;

14. 7. n. Vl. Šolín. Dlouhodobě pořádal hudební besedy na ZŠ pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

ve Strasburku byla zal. škola pro slabozraké;

v polských Laskách bylo dáno do provozu velké vých. a vzděl. středisko pro nevidomé. Postupně se stává i rehabilitačním a učňovským zařízením, umístěným mimo větší město;

vznikl Spolek německých židovských ústavů pro nevidomé;

byl zal. švýcarský Svaz nevidomých a slabozrakých;

v Dánsku vznikl Dánský svaz nevidomých;

O. Picht zkonstruoval psací stroj pro stenografický záznam Braillovým písmem na telegrafický pásek;

v Prusku byla nařízena povinná výchova a vzdělávání nevidomých;

n. I. Blajan, rumunský nevidomý lidový zpěvák a spisovatel, autor úspěšného románu Muž s černými brýlemi;

n. B. Grincevičute, litevská nevidomá pěvkyně, národní umělkyně;

20.10. n. S. Terry (vlastním jménem Saunders Terrell), americký harmonikář a zpěvák blues;

n. T. Vas, maďarský nevidomý právník;

8. 3. n. J. Vrabel, slovenský tyflopedagog, zakladatel slepecké tiskárny v Levoči a první redaktor čas. Nový život;

n. H. Winston, nevidomý předseda Komunistické strany USA;

14. 1. n. V. Zimin, významný nevidomý činitel sovětského i mezinárodního života nevidomých;

1. 8. n. Š. Zoričák, učitel na ZŠ pro nevidomé v Levoči, jeden ze zakladatelů lehkoatletických závodů nevidomých žáků ZŠ v Československu.

1912

n. F. K. Neubert, český slabozraký archivář, historik a spisovatel (z. 26. 6. 1995);

18. 4. n. A. Prášilová, česká nevidomá učitelka hudby, později knihovnice slepecké knihovny v Praze a dlouholetá redaktorka Hudební přílohy čas. Zora;

20.5. z. R. Bauer, první kvalifikovaný nevidomý učitel hry na hud. nástroje, který dlouhodobě působil na ústavu pro nevidomé v Brně, kde založil tradici hudebního vzdělávání nevidomých. Jako varhaník jednoho z hlavních brněnských chrámů je autorem několika menších církevních skladeb;

19. 3. z. J. Kačaba, učitel hry na hud. nástroje na ústavu pro nevidomé v Praze;

sdružením některých německých slepeckých spolků vznikl Říšskoněmecký svaz nevidomých jako druhá svépomocná organizace. Stalo se tak na druhém Dnu péče o nevidomé;

v Rumunsku byl zal. Spolek péče o slepé;

rakousko-uherským ministerstvem vnitra byla vydána vyhláška o povinné kredeizaci novorozenců (vkapávání protargolu), kterým se zabraňuje vzniku novorozeneckého zánětu spojivek;

v Norsku začal vycházet čas. Blindensaken;

Správa rakousko-uherských státních drah poskytuje nevidomým a jejich průvodcům slevy na železnici při jízdě do zaměstnání ve výši 33 procent;

n. nevidomý pracovník Světové rady pro blaho slepců E. Häkkinen;

22. 11. z. B. Entlicher, významný rakouský tyfloped, autor četných prací o výchově nevidomých a tvurce několika speciálních učebních pomůcek pro nevidomé;

9. 2. z. E. Kull, jeden z vynálezců sázecího stroje pro tisk Braillovým písmem a významný německý tyfloped. Jeho stroj se neuplatnil;

1. 8. z. J. Libansky, rakouský tyfloped českého původu. Působil v Praze, později ve Vídni. Z jeho několika prací bylo nejvíce populární pojednání Svět slepých.

1913

v Ústí nad Labem byla otevřena německá odbočka školy Klarova ústavu pro nevidomé v Praze;

v Brně vyšla významná publikace učitele brněnského ústavu pro nevidomé Ant. Rappaweho Výchova slepého dítěte v domě otcovském. Lze ji považovat za první český pokus o poradenskou službu rodičům;

18. 7. n. A. Kovářová, nevidomá učitelka na ZŠ pro nevidomé v Brně. Je spoluautorkou speciálních učebnic. Její až příliš politicky vyhraněná činnost ve Svazu invalidů nevidomým neprospívala;

v Prešově byl zal. pracovní ústav pro dospělé řemeslníky. Později byl přenesen do rámce nově vzniklého státního ústavu pro nevidomé v Levoči;

v Německu bylo zal. první výrobní družstvo nevidomých řemeslníků;

v Londýně začal vycházet čas. pro nevidomé školáky School Magazine;

v Berlíně začal vycházet čas. Die Blindenwelt;

ve Švýcarsku začal vycházet čas. Schweizerische Blindenbote;

I. Mathies, řed. ústavu pro nevidomé v Berlíně-Steglicích, vydal reprezentační publikaci Německé ústavy pro nevidomé slovem i obrazem;

v Düsseldorfu byl XIV. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

19. 7. n. I. Škripko, slovenský nevidomý prof. konzervatoře;

23. 1. z. J. N. Müller (Johansen), zakladatel norského školství pro nevidomé. Usiloval o plné zhodnocení osobnosti nevidomého;

8.1. z. správce tzv. Přípravny pro nevidomé v Hubertsburku (zal. 1862) a řed. ústavu pro nevidomé v Drážďanech W. Riemer.

1914

23. 10. n. J. Šedivý, nevidomý telefonní manipulant. Jako první se ujal iniciativy připravovat další nevidomé na toto povolání;

ve Francii vyšlo jedno ze stěžejních děl P. Villeye Svět slepých. Obsahuje značné množství, i když už dnes překonaných, poznatků z oblasti zvláštností poznávacích činností nevidomých. Ještě do nedávné doby byla Villeyova díla uváděna jako základní studijní literatura, a to bez kritických rozborů;

n. H. Appenzelner, švýcarský nevidomý spisovatel, filolog a novinář;

2. 12. n. A. Binar, německý nevidomý koncertní pěvec, který spoluúčinkoval i při provádění rozsáhlých hud. i kantátových děl (byl žákem brněnského ústavu pro nevidomé);

n. I. Boczkai, maďarský nevidomý hud. skladatel;

n. E. Dorner, německý nevidomý tyfloped. Zabýval se funkcí zvuků a hlasu, jak působí na nevidomé;

n. V. Koev Vasilev, bulharský nevidomý hudebník;

5. 1. n. G. Mey, holandský hluchoslepý doktor přírodních věd;

24. 6. n. O. Skorochodová, ruská hluchoslepá vědecká pracovnice v oboru tyflopedie;

n. A. Vidakovič, jihoamerický nevidomý hudebník;

v červenci z. F. J. Campbell, americký nevidomý hud. pedagog a bojovník za práva černochů, pro které zřídil v Londýně hud. školu. Věnoval se také horské turistice.

1915

při Zemském spolku pro výchovu a pěstování slepých v Království Českém byl pod vedením K. M. Macana ustaven Odbor pro český slepecký tisk. O rok později se osamostatnil vznikem spolku Český slepecký tisk ve snaze zajistit pravidelné vydávání české literatury a časopisu v bodovém písmu pro české nevidomé;

v Praze byl zal. Výbor pro podporu osleplých vojínů;

15. 6. n. D. Hanák, dlouholetý řed. základní školy pro nevidomé v Brně, organizátor výchovy a vzdělávání nevidomých, koordinátor obsahové tvorby spec. učebnic a učebních pomůcek. Byl dlouholetým členem redakční rady čas. Otázky defektologie. Jeho publikační činnost byla někdy až příliš souhlasná s oficiální politickou linií;

14. 2. n. O. Heindl, český nevidomý hud. pedagog s bohatou koncertní činností. Dlouhodobě působil na pražské konzervatoři J. Deyla;

2. 5. n. T. Macháček, významný nevidomý pracovník Svazu invalidů a organizátor novodobé péče o nevidomé v Československu;

30. 11. n. L. Nop, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně, později řed. základní školy pro nevidomé v Praze na Hradčanech, iniciátor pravidelných lehkoatletických závodů nevidomých žáků. Redakčně zpracoval publikaci Péče o děti s vadami zraku;

Královský institut pro nevidomé v Londýně otevřel školu pro nevidomé maséry;

v Anglii začal vycházet čas. The Teacher of the Blind;

8. 9. z. O. Mey, nevidomý řed. ústavu pro nevidomé v Halle n./S.

1916

K. Em. Macan založil spolek Český slepecký tisk. Stalo se tak osamostatněním Odboru Zemského spolku pro výchovu a pěstování slepých v Království Českém;

Spolek Český slepecký tisk vydal svou první knihu v bodovém písmu nazvanou Jitřenka. Někdy byla považovaná za první českou slepeckou knihu. Historická fakta dokazují, že tomu tak není;

v této době se v Čechách stále množí ruční opisy knih do bodového písma. Např. je zajímavý Krejsův opis Kadlecova Autorského práva. Mimořádný význam má Macanova akce opisování knih do bodového písma;

hradčanský ústav pro nevidomé v Praze vydal v bodové notaci klavírní výtah Sudovy opery U božích muk;

12. 12. n. M. Boris, český tyfloped, který jako učitel základní školy pro nevidomé v Brně vytvořil množství speciálních učebnic. Je autorem několika speciálních učebních pomůcek pro nevidomé;

22. 2. n. J. Naňka, český nevidomý houslista a hud. pedagog. Působil na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Konal četné koncerty;

20. 12. n. Vl. Štruncová, zakladatelka a ředitelka základní školy pro žáky se zbytky zraku v Praze (1963, 1967);

v Sofii byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Drážďanech byl zal. vých. vzděl. ústav pro hluchoslepé;

v Marburku byl zal. Studijní ústav pro nevidomé;

v Oldenburku bylo otevřeno první školicí středisko pro slepecké vodicí psy;

v Petrohradě bylo zal. Všeruské ústředí svazu slepců;

G. Strehl založil v Marburku Spolek německých nevidomých akademiků;

v New Yorku byl zal. Spolek pro židovské nevidomé;

T. H. Heines zveřejnil svůj první pokus o sestavení bodové škály pro vymezení inteligence nevidomých;

16. 5. n. M. Valentová, slovenská tyflopedka. Redigovala čas. pro nevidomé děti, je autorkou speciálních učebnic.

1917

v Praze začal vycházet první český čas. pro nevidomé Zora, tištěný Braillovým bodovým písmem. Zasloužil se osobně K. Em. Macan. Do r. 1990 byla jediným periodikem pro nevidomé v ČR. Již od počátku byla koncipovaná tak, aby její rozsah byl přijatelný. Prakticky současně začínají vycházet zájmové přílohy;

čas. Zora začal vydávat Notovou přílohu v bodové notaci. Rediguje ji nevidomý hudebník O. Nepomucký;

v Praze začal vycházet čas. Deylův obzor. Je vydávaný v reprezentační úpravě. Stal se důležitým pramenem pro získávání původních informací;

spolek Český slepecký tisk vydal první českou učebnici Braillovy bodové hudební notace nazvanou Klíč k Brailleově notopisu. Autory jsou Hraba a Macan;

K. Em. Macan dává popud k založení české knihovny pro nevidomé soustředěním ručně opisovaných knih v bodovém písmu, které vznikly z jeho iniciativy. Nevidomým začíná v plném rozsahu sloužit v r. 1926;

po tříleté přestávce začal znovu provoz brněnského ústavu pro nevidomé v nové účelové budově na Zemědělské ul. č. 1. Němečtí fašisté ji později zabrali a nevidomým nebyla už nikdy navrácena;

v Bělehradě-Zemuni (Srbsko) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé. Zasloužil se V. Ramadanovič;

v USA byla zal. asociace pečující o hendikepované (Lions);

v Marburku byla zal. studijní knihovna pro nevidomé. (Zal. ji C. Strehl.);

n. H. Epheser, nevidomý prof. vysoké školy ekonomické v Hamburku;

24. 1. n. W. Marhauer, nevidomý zakladatel koncertní agentury pro nevidomé v Německu. Byl platným činovníkem slepeckého hnutí v Německu;

24. 3. n. H. Pielasch, německý nevidomý pracovník mezinárodního slepeckého hnutí a organizátor spolku nevidomých v bývalé NDR. Jeho hodnocení historie péče o nevidomé je poplatné socialistické ideologii;

z. L. Tuschel, rakouský nevidomý houslový virtuos. Pro zranění levé ruky měl přestavěné housle na pravou ruku;

n. A. Vanierová, francouzská nevidomá básnířka;

z. L. Zamenhof, tvůrce esperanta, kterému se věnují i nevidomí.

1918

Český slepecký tisk se osamostatňuje od Zemského spolku pro výchovu a opatřování slepců v Království českém;

Podpůrný spolek samostatných slepců v Praze otevřel své první dílny;

22. 2. n. J. Drtina, nevidomý zakladatel a dlouholetý ředitel konzervatoře pro zrakově postiženou mládež v Praze. Byl jedním z vedoucích funkcionářů a ideologů Svazu invalidů. Jeho některé práce jsou poplatné komunistické ideologii;

29. 7. n. J. Reiner, nevidomý vysokoškolský prof. (marxismus), dlouholetý předseda vysokoškolské komise nevidomých při Svazu invalidů;

byl zal. Moskevský svaz slepých, který se v r. 1925 stal základnou pro vznik Všeruského svazu nevidomých (VOS);

V. Ramadanovič založil vých. vzděl. ústav pro nevidomé v Bělehradě-Zemuni (někde se uvádí r. 1917);

v Maďarsku byla zal. Svépomocná jednota slepých;

v Prešově byly otevřeny chráněné dílny pro nevidomé, později přenesené do Levoče;

n. K. Klebert, rakouský nevidomý zakladatel a redaktor slepeckých časopisů;

8. 8. n. Š. Šoltés, slovenský tyfloped. Je spoluautorem několika spec. učebnic;

9. 12. z. K. Schleussner, řed. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Norinberku. Vytvořil později známou pomůcku pro zápis matematického textu Braillovým písmem.

1919

v Praze byl zal. spolek Česká ústřední péče o slepé;

v Československu byla zal. Družina osleplých vojínů a v Praze Domov válečných slepců;

v Brně byl zal. Spolek válečných slepců Moravy a Slezska;

vznikl Svaz invalidů československých legií;

z popudu A. Špičky, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, byl zde zal. Spolek samostatných slepců;

začal vycházet čas. Válečný slepec. Řídí O. Holman. Jeho vliv na tzv. slepecké hnutí nebyl takřka žádný;

19. 5. n. M. Vosoba, řed. učňovské školy pro nevidomé a slabozraké v Praze. Tradiční řemeslo košikářské je zrušeno, ale ani po letech se nepodařilo najít větší počet učňovských oborů;

V Lublani byl zal. ústav pro nevidomé;

v Berlíně byla otevřena základní škola pro slabozraké;

po vzoru Německa byl i ve Francii zal. Spolek nevidomých intelektuálů;

slepecké muzeum ve Vídni bylo zpřístupněno veřejnosti;

18. 8. n. P. Georgi, významný německý tyflotechnik a tyflografik;

n. Dorina de Gouvea Novillová, nevidomá organizátorka vzdělávání nevidomých v Brazílii;

12. 1. n. J. Sventek, nevidomý řed. slepecké knihovny a tiskárny v Levoči;

n. W. Twersky, americký nevidomý spisovatel ruského původu.

1920

v Československu začal vycházet esperantský čas. v bodovém písmu Auroro. Rediguje St. Stejskal;

jako příloha čas. Zora začal v Praze vycházet čas. Zpravodaj;

jako další příloha čas. Zora začala po přerušení vycházet notová příloha. Vede ji E. Rabanová, úzká spolupracovnice K. Em. Macana;

Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo Slabikář J. Kožíška, přepracovaný učiteli z Brna a Prahy, jako první učebnici pro nevidomé, která prošla schválením ministerstva;

23. 11. n. J. Lacina, redaktor čas. Zora (1974-1981);

z. H. Moudrý, později osleplý lidový výtvarník, samouk;

vznikla Hadleyova škola jako škola pro dálkově studující instituce pro nevidomé. Mimo USA je zaváděna i vjiných zemích;

v Marburku bylo zal. gymnázium pro nevidomé;

V. Ramadanovič založil v Bělehradě-Zemuni(Srbsko) slepeckou tiskárnu a knihovnu. Byly zde tištěny i knihy v češtině;

v Hannoweru byl XV. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

18. 9. n. J. Klučka, slovenský nevidomý básník;

n. H. Wilson, bojovník za opatření omezující nárůst slepoty ve světě.

1921

v Praze vznikl Svaz slepeckých spolků;

v Brně vznikl spolek německých nevidomých Arbeiterblindungsverrein;

v Brně vyšla v bodovém písmu čítanka Ráno. Původní autoři: J. Kožíšek a J. Tůma. Do slepeckého písma připravili učitelé zdejšího ústavu;

slepecká tiskárna v Praze se osamostatňuje nastěhováním do vlastních prostor;

K. Em. Macan zorganizoval první mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů v Praze, na kterém byl dán předpoklad založení SOČNE (Slepecká organizace nevidomých esperantistů);

Podpůrný spolek samostatných slepců v Praze otevřel v Mor. Třebové dílny pro své členy;

26. 12. n. G. Dörfler, poslední český nevidomý provazník;

n. J. Ouředník, prof. na učitelském gymnáziu v Praze;

v Izmieru (Turecko) byl zal. vých. vzděl. ústav pro hluchoslepé;

vzniká Svaz slepých Bulharska;

v Mnichově bylo zal. Výrobní družstvo nevidomých;

n. H. Jakob, nevidomý ředitel Ústřední slepecké knihovny v Lipsku;

n. N. P. Polikarpov, nevidomý skladatel ruské populární hudby;

n. S. Uzelac, pracovník jugoslávského svazu nevidomých;

z. A. Horvath, maďarský nevidomý hud. skladatel;

z. A. Pearson, anglický novinář, majitel několika deníků. Později jako nevidomý se stává agilním agitátorem péče o nevidomé.

1922

v Brně vznikl Spolek péče o slepé na Moravě a ve Slezsku. Postupně na Moravě zakládá tři zaopatřovací ústavy pro nevidomé. Mezi nimi byla i Opatrovna s mateřskou školou;

za vedení K. Em. Macana byl zal. Spolek nevidomých esperantistů SOČNE;

v Praze byla zal. Mezinárodní informační kancelář pro nevidomé. Vedl ji St. Stejskal;

na ministerstvu školství v Praze byla schválena adaptace Braillovy bodové abecedy na český jazyk;

začala vycházet Poučná příloha čas. ZORA;

v Brně vyšel slovenský slabikář Slabikár pre ústavy slepých dietok, autor A. Fryc;

v Praze byl první kurz učitelů vyučujících ve školách při ústavech pro nevidomé v ČSR;

25. 7. n. Zd. Šarbach, nevidomý redaktor čas. Zora (1954-1974), později pracovník Svazu invalidů, publicista. Napsal několik odborných i literárních prací;

4. 5. n. M. Zicha, český nevidomý učitel hudby;

v Levoči byl zal. Štátný ústav pre slepých;

v Berlíně byla zal. soukromá obchodní škola pro nevidomé;

ve Worcestru byla otevřena Kolej pro nevidomé dívky;

v Německu vznikla Komora péče o slepé;

byl založen Estonský svaz nevidomých;

na ministerstvu školství v Praze byla schválena Frycova adaptace Braillovy bodové abecedy na slovenský jazyk;

v Japonsku začal vycházet čas. Tenji Osaka Mainichi;

v Londýně začal vycházet čas. pro nevidomé The Moon Newspaper;

v Holandsku začal vycházet esperantský čas. La kontakto;

ve Francii vyšla P. Villeyova Pedagogika slepců. Později byla přeložena i do češtiny (1939). Ještě do nedávné doby byla Villeyova díla uváděna jako základní literatura při studiu, avšak bez kritického zhodnocení;

v Německu byl tzv. Rok bídy, který se nejvíce projevil na životní úrovni nevidomých;

v dílnách pensilvanského Sdružení nevidomých propukla velká stávka nevidomých dělníků;

n. H. E. Schulze, nevidomý právník, přísedící nejvyššího soudu v Německu;

z. S. Heller, významný rakouský tyfloped. Vzhledem ke svému dílu je považovaný za zakladatele vědecké tyflopedie.

1923

na Deylově ústavu pro nevidomé v Praze se začalo budovat hudební oddělení, které se později zásluhou J. Drtiny přetvořilo na střední hudební školu a později na konzervatoř pro nevidomé a slabozraké;

v Brně vzniklo Sdružení samostatných slepců;

ve snaze po koordinaci činnosti slepeckých spolků vznikl Svaz slepeckých spolků a ústavů v ČSR;

v Brně byl zal. spolek Pomoc německým nevidomým;

začal vycházet první časopis pro nevidomé děti Přítel dětí. Zanedlouho mění název na Našim poupatům;

vyšly J. Zemanovy Otázky slepecké výchovy. Jedná se o sborník prací z 1. Celostátního kurzu učitelů nevidomých. Publikace je považovaná za významnou českou učebnici výchovy nevidomých. Patří k základním fondům tyflopedické literatury;

začal vycházet odborný čas. Revue pro vzdělávání a výchovu hluchoněmých, ve kterém byly otiskovány i příspěvky k problematice péče o nevidomé;

na ministerstvu školství v Praze proběhlo jednání o sjednocení požadavků učebních osnov a speciálních učebních plánů škol při vých. vzděl. ústavech pro nevidomé;

významná česká tyflopedka D. Hoňková, řed. školy při ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, sestavila návrh českého slepeckého zkratkopisu;

učitel E. Kerbl začal v Deylově ústavu pro nevidomévyrábět reliéfní zeměpisné mapy pro nevidomé. Vytvořil asi 10 souborů. Zvláště významný je Atlas Československa;

30. 9. n. B. Zeman, český nevidomý hudební pedagog a klavírista. Vyznamenával se rovněž jako sbormistr známého dětského pěveckého sboru. Pro svou hud. Pedagogickou činnost aplikoval několik pomůcek;

v Moskvě byla zal. hudební škola pro nevidomé;

v Charkově byla zal. škola pro hluchoslepé;

v Hamburku byla zal. škola pro slabozraké;

v Mukačevě (Podkarpatská Rus) byl zal. státní vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v USA vznikla jedna z prvních nadací pro podporu nevidomých;

n. (září) N. E. Asadov, ruský nevidomý básník;

8. 9. n. M. Dzurňák, řed. učňovské školy pro nevidomé v Levoči, později ved. Tamního slepeckého muzea a po jeho zrušení vybudoval studijní středisko speciálního školství;

21. 1. n. W. Finck, německý nevidomý vysokoškolský učitel;

14.12. n. A. Ioninas, litevský nevidomý básník a první předseda litevského spolku slepých;

n. R. Russel, německý nevidomý spisovatel;

n. F. Tanner, švýcarský nevidomý psycholog;

28. 10. n. O. Uhriňák, slovenský nevidomý red. čas. pro nevidomé Nový život;

z. M. Kunz, řed. ústavu pro nevidomé v Illzachu. Je vynálezcem tvorby papírových reliéfních fyzikálních zeměpisných map, technických nákresů a obrázků zvířat pro nevidomé.

1924

v Nových Hvězdlicích byl Spolkem péče o slepé na Moravě zal. zaopatřovací ústav pro nevidomé;

v Brně byl zal. Svaz osleplých vojínů;

v Praze začal vycházet odborný čas. Úchylná mládež. Příspěvky týkající se výchovy a vzdělávání nevidomých jsou i v současné době významným pramenem poznání reálné situace v praxi i teorii;

v pražské slepecké tiskárně začal vycházet slovenský čas. pro nevidomé žáky v Levoči Slovenský kútik;

16. 2. z. J. Deyl, zakladatel třetího pražského vých. vzděl. ústavu pro nevidomé. V r. 1948 zde vzniká hud. škola. V současné době je na jejím místě konzervatoř pro nevidomé a slabozraké nazvaná jménem zakladatele ústavu J. Deyla. O vznik a zdárný rozvoj se zasloužil nevidomý J. Drtina;

v Purkersdorfu končí činnost tamní ústav pro nevidomé. Hlavním důvodem je neudržitelná hospodářská situace;

v Německu byl ustaven Svaz německých spolků a ústavů pro nevidomé;

v esperantu došlo ke sjednocení kodifikace Braillova písma;

V. Ramadanovič založil čas. Braillova riznica;

v Moskvě začal vycházet čas. Naša žizň;

v Berlíně začaly vycházet čas. Die Gegenwart a Ladič klavírů;

ve Stuttgartu byl XVI. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

n. Hiros Etsuh, japonský nevidomý violoncellista;

n. J. Lusseyran, francouzský nevidomý spisovatel;

6. 8. n. J. Mráz, slovenský tyfloped, řed. Základní školy pro nevidomé v Levoči;

n. H. L. Oelkers, redaktor čas. Die Gegenwart. Časopis byl vydávaný běžným i Braillovým písmem Svazem nevidomých a slabozrakých NDR. Po sjednocení Německa vychází i nadále;

22. 7. z. A. A. Adlerová, zakladatelka slepecké tiskárny v Moskvě (1885), autorka první zde vytištěné knihy;

26. 6. z. J. Labor, vynikající rakouský nevidomý klavírista a hudební pedagog.
Hannowerský král Jiří ho jmenoval učitelem hudby svých dcer. Pořádal klavírní koncerty v Anglii, Rusku aj;

z. M. de la Sizeranne, francouzský nevidomý kulturní pracovník. Z Braillova písma vytvořil francouzský zkratkopis pro nevidomé, v Paříži založil slepeckou knihovnu, spolek nevidomých a několik bodově tištěných časopisů. Po L. Braillovi je pokládanný za druhou významnou nevidomou osobnost Francie;

24. 1. z. Fr. Zech, německý tyfloped, mimo jiné též autor metodiky vyučování nevidomých.

1925

Podpůrný spolek samostatných slepců založil v PrazeVysočanech Slepeckou domovinu;

slepecká knihovna v Praze, kterou vybudoval K. Em. Macan, byla zpřístupněna slepecké veřejnosti;

v Praze začal vycházet bodově tištěný čas. Nevidomá hospodyňka jako příloha čas. Zora. Rediguje E. Rabanová-Pollandová;

brněnský ústav pro nevidomé vydal v bodovém písmu rozsáhlou a hojně používanou hudební publikaci Průvod varhan;

ministerstvo školství vydalo v bodovém písmu čítanku Ráno. Vytiskl ji ústav pro nevidomé v Brně;

J. Zeman uspořádal pozůstalost po K. Em. Macanovi jako základní fondy chystaného slepeckého muzea. Sbírky nebyly dostatečně zajištěny a proto postupně rozkradeny;

6. 2. z. K. Em. Macan, nevidomý hud. skladatel, učitel Klarova ústavu pro nevidomé v Praze, zakladatel slepecké knihovny v Praze, významný činitel českého slepeckého hnutí aj.;

ve Freiburku vznikla škola pro nevidomé a slabozraké. Později byla přenesena do Sonnenberku;

v Curychu byla otevřena speciální třída pro slabozraké;

v Rusku byla zal. Všeruská organizace slepých (VOS);

v Polsku začal vycházet odborný čas. Szkola specjalna. Rediguje R. Grzegorzewská;

švédský Svaz slepců začal vydávat v běžném písmu čas. De Blindastidskrift;

v Německu byla zavedena povinnost užívat v bodovém písmu znak pro velká písmena;

n. M. Kaziov, polský nevidomý literární vědec;

n. O. Rusocki, polský nevidomý amatérský sochař;

n. R. Smithdas, americký hluchoslepý spisovatel. Byl předsedou amerického Národního centra pro hluchoslepé;

30. 12. z. R. Braun, rakouský nevidomý hud. skladatel.

1926

spolek Péče o nevidomé na Moravě zal. v Brně-Pisárkách Opatrovnu s mateřskou školou pro nevidomé. Bylo to první zařízení tohoto druhu u nás. V r. 1950 bylo nerozvážně zrušeno . (Stojí za zaznamenání: jako důvod bylo uvedeno, že za socializmu nebude takové zařízení potřebné, jelikož nevidomých bude ubývat);

v Praze byl zal. Spolek nevidomých intelektuálů "Macan";

v Praze bylo zal. Slepecké svépomocné sdružení. byl to malý spolek, který spíše jen kryl zájmy jedné firmy;

v Praze začala vycházet v bodovém písmu Hudebně teoretická příloha čas. Zora;

spolek Český slepecký tisk otevřel vlastní slepeckou knihovnu;

vyšel ministerský výnos o učebních osnovách pro školy při ústavech pro slepé;

2. 11. n. K. Lukeš, společensky a kulturně mimořádně aktivní nevidomý člen Výboru dobré vůle nadace O. Havlové, starosta neformálního klubu Salón, ve kterém předsedá prezident V. Havel;

29. 5. z. A. Benewitz, učitel hudby na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

v Samarkantu byl. zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

na Slovensku byl zal. Zemský spolok pre starostlivosť o nevidiacich;

v Havaně byl zal. spolek dam Fundacion cultural para ciegos, který o rok později otevřel školu pro nevidomé;

v Paříži začal vycházet polský čas. pro nevidomé Braillea zbior;

v Rumunsku začal vycházet v bodovém písmu čas. Revista Braillea;

začal vycházet slovenský čas. pro nevidomé Besiedka. Tiskla jej slepecká tiskárna v Praze;

v Mukačevě vyšla první ruská čítanka Zornycja. Autoři: A. Markuš a V. Dovhun. Vytiskla ji tiskárna brněnského ústavu pro nevidomé;

v Saské Kamenici (Chemnitz) bylo započato s výukou stenotypistů;

14. 6. n. D. Malkowski, německý nevidomý sochař;

17. 6. n. H. Meier, švýcarský nevidomý klavírista;

7. 3. n. J. Repaský, slovenský tyfloped. Zvláště se věnoval rozvoji tělesné zdatnosti nevidomých. Je spoluzakladatelem sportovních závodů žáků ZŠ pro nevidomé v Československu;

z. W. A. Lay, německý pedagog, jehož počitadlo bylo pokusně zavedeno i na některých ústavech pro nevidomé;

z. J. C. B. Rodriges, portugalský propagátor zrovno právnění nevidomých. V Lisabonu založil propagační časopis a dílny pro nevidomé.

1927

v Brně při obecné škole Na Rejdišti vznikly specializované třídy pro krátkozraké jako první zařízení tohoto typu u nás. Garantem úrovně byl učitel D. Cveček, který nebyl zastáncem tzv. šetření zraku jeho nepoužíváním;

v Brandýse byla zal. tzv. Seylivalterova útulna slepých dívek;

v Praze proběhl sjezd československých nevidomých s mezinárodní účastí;

z. V. Dokoupil, řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech;

z. Kilian Glückauf (slepec Kilián), pražský nevidomý hudebník, varhaník a známý hudební improvizátor. Dovedl své tři děti uživit i prací pomocného dělníka;

v Kaunas (Litva) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

na Slovensku vznikl Svaz slovenských slepců ze Slovenska;

v Portugalsku byl zal. Svaz nevidomých hudebníků;

ve Lvově začal vycházet časopis pro nevidom= v Braillově písmu nazuvaný Pochodnia;

v Londýně začal vycházet čas. v Braillově písmu Pro radioamatéry;

v Paříži vyšla publikace nevidomého vědce P. Villeye Slepec ve světě vidomých doplnila předcházející dvě jeho publikace s pedagogickopsychologickou tematikou;

v Königsberku proběhl XVII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

z. E. Eberhard, německý nevidomý hud. skladatel;

z. A. L. Ivella, rumunský nevidomý hud. skladatel a propagátor Braillovy bodové hudební notace.

1928

školám při ústavech pro nevidomé bylo předepsáno vyučovat zkratkopis D. Hoňkové. V příštím období se ukázalo, že pro český jazyk tato zkrácená forma bodového zápisu není vůbec vhodná;

v Brně byla zal. odbočka Podpůrného spolku samostatných slepců, která později převzala nadační dům po brněnském básníku J. Chaloupkovi;

v Praze začaly vycházet dětské časopisy Na úsvitě a Pro naše nejmenší (v r.1992 byly přejmenované na Světlušky a Záškolák;

ministerstvem školství byly schváleny jednotné učební osnovy škol při ústavech pro nevidomé;

J. Doskočil, řed. školy při Deylově ústavu pro nevidomé v Praze, sestavil původní Slabikář pro žáky škol při ústavech pro nevidomé;

učitel Deylova ústavu pro nevidomé v Praze E. Kerbl a nevidomý hudebník O. Nepomucký vydali první odbornou příručku v Braillově písmu pro nevidomé ladiče klavírů;

z. E. Wagner, řed. Klarova zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé v Praze;

v Mississippi byla zal. první škola pro nevidomé černochy;

v Budapešti byla zal. škola pro slabozraké;

v Berlíně byl zal. Spolek nevidomých sportovců;

ve Finsku byla zal. Ústřední organizace nevidomých;

v Mukačevě (tehdejší Podkarpatská Rus) byl zal. spolek Péče o slepé;

byla zal. Běloruská organizace nevidomých jako součást Všeruské organizace slepců;

V. Ramadanovič (Jugoslávie) založil čas. v bodovém písmu Glas nedužnih;

v SSSR začal vycházet odborný čas. Otázky defektologie;

v Paříži proběhla mezinárodní konference ke sjednocení Braillovy bodové hudební notace;

v Maďarsku byl zal. pěvecký sbor nevidomých Homeros;

19. 7. n. M. Jánoš, slovenský nevidomý středoškolský profesor hud. výchovy;

1. 9. n. A. Kowalik, polský nevidomý klavírista;

1929

v Praze vznikl Spolek čs. válečných slepců;

pražská slepecká tiskárna vydala úplnou koncepci slepeckého zkratkopisu D. Hoňkové. Ukázalo se, že bylo třeba některé zkratky několikrát rekodifikovat;

brněnský ústav pro nevidomé vydal J. L. Kubíčkovu Hudební nauku v otázkách a odpovědích v bodovém písmu. Je doplněna reliéfní podobou běžné hud. notace. Matrice zhotovil brněnský tyflografik Fr. Urban;

v Praze proběhl druhý odborný kurz učitelů nevidomých;

vstoupil v platnost zákon, který pojednává o zřizování, organizaci a působnosti škol pro postižené žáky;

n. J. Kuhn, nevidomý lyžař a horolezec, jeden z prvních propagátorů aktivního sportování nevidomých u nás;

27. 12. z. St. Stejskal, redaktor esperantského čas. Auroro, který vycházel v bodovém písmu a dětského čas. pro nevidomé Na úsvitě. Angažoval se v práci Mezinárodní kanceláře pro nevidomé v Praze i ve slepeckých společenských organizacích. Četně publikoval;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Taškentu;

mukačevský spolek Péče o slepé rozšiřuje svou působnost na celé území tehdejší Podkarpatské Rusi;

byla zal. Mezinárodní asociace pro zábranu slepoty;

v Amsterodamu byla zal. Holandská asociace pro zábranu slepoty;

na kongresu nevidomých učitelů hudby v Paříži byla schválena nová úprava Braillovy bodové hud. notace;

začal vycházet odborný čas. Marburger Beiträge zur Blindenpsychologie;

v Bulharsku začal vycházet bodově tištěný čas. Sadba;

ve Vídni proběhl mezinárodní sjezd nevidomých;

n. L. Buoniová, brazilská nevidomá klavíristka;

z. A. Smareglia, italský nevidomý hud. skladatel, autor několika oper;

z. Jefferson, potulný lidový jihoamerický nevidomý zpěvák.

1930

při ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech byla zal. mateřská škola pro nevidomé;

při Podpůrném spolku samostatných slepců byl ustaven Ženský odbor;

v Praze byl zal. klub nevidomých šachistů;

v Praze začal vycházet Nevidomý hudebník jako příloha čas. Zora;

Podpůrný spolek samostatných slepců v Praze vydal ročenku formou kalendáře, informační bulletin Korespondence a čas. Zpravodaj;

při spolku Pomoc německým nevidomým v Brně byla zal. poradna pro zábranu slepoty;

8. 1. n. J. Olejník, český nevidomý flétnista a hud. pedagog;

30. 7. n. A. Šuflová, česká tyflopedka, učitelka výtvarné výchovy na ZŠ pro slabozraké v Opavě;

v Saské Kamenici (Chemnitz) byla zal. škola pro slabozraké;

v Báhoni byl zal. zaměstnávací a zaopatřovací ústav pro nevidomé. Přechodně se stal kulturním a společenským střediskem slovenských nevidomých;

vznikl Kirkizský Svaz nevidomých a neslyšících;

ve Finsku začal vycházet literární čas. pro nevidomé Finlands Blindorgan;

v Norinberku proběhl XVIII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

M. Grzegorzewska vydává ve Varšavě publikaci Psychologija niewidomych. Tato práce patří mezi nepostradatelné prameny v tyflopedii;

v Londýně bylo zal. slepecké muzeum;

G. Herbemontová přišla s návrhem bílé hole pro nevidomé. Z Paříže se potom bílá hůl rozšířila do celé Evropy;

n. R. Charles, světoznámý americký nevidomý zpěvák;

n. H. Klem, německý nevidomý univerzitní profesor;

n. V. F. Mjačin, ruský matematik a teoretický astronom;

z. E. Malossi, hluchoslepý učitel dílenských prací na ústavu pro nevidomé v Neapoli. Byl mimořádně zručným mechanikem.

1931

při Deylově ústavu pro nevidomé v Praze byla otevřena hudební škola;

Svaz osleplých vojínů v Brně začal vydávat čas. Maják;

spolek Péče o slepé na Moravě začal vydávat bulletin Zprávy. Je spolehlivým pramenem reálných informací;

v Praze začal vycházet čas. Naše beseda, věnovaný uveřejňování literárních prací nevidomých autorů. Redakce Fr. Prášil;

2. 3. n. J. Jesenský, slovenský tyfloped působící v Praze. Četně publikuje především rozsáhlejší koncepční práce. Reálným podmínkám jsou také někdy vzdálené i jeho tyflografické koncepce;

8. 2. z. J. Jemelík, známý český nevidomý virtuos hry na citeru, majitel hudební školy a učitel hry na hud. nástroje na brněnském ústavu pro nevidomé;

17. 2. z. A. Růžička, český nevidomý ladič klavírů, první předseda Podpůrného spolku samostatnných slepců (1902-1931);

1. 9. z. St. Suda, jeden z nejvýznamnějších českých nevidomých hud. skladatelů. Věnoval se i tvorbě operní. V tomto oboru je u nás ojedinělým zjevem;

v Londýně byl zal. čas. pro hluchoslepé Duha;

při Kongresové knihovně ve Washingtonu byla zahájena půjčovní služba pro nevidomé;

ve Francii byla podle návrhu G. Herbemontové pokusně zavedena pro nevidomé bílá hůl jako označení, později stále více sloužila v celé Evropě k orientaci na ulici;

v New Yorku proběhla světová konference na téma Péče o slepé;

v Paříži (a také u nás) se objevili první nevidomí s bílou holí;

v Německu vznikla míčová hra pro nevidomé rolball;

n. K. Dobos, významný maďarský nevidomý hudební skladatel. Mimo užitkovou hudbu pracuje se seriální technikou. Je odborným lektorem maďarského rozhlasu;

21. 6. n. L. Janko, slovenský nevidomý skladatel populární hudby;

z. A. Mell, významný rakouský tyfloped, autor dodnes aktuálního tyflopedického slovníku Encyklopädisches Handbuch des Blindenwesens a jiných významných odborných prací. Dodnes jsou spolehlivým a nezbytným pramenem informací.

1932

v Ústí n./L. vznikl Verband der deutschen erwerbstatigen Blinden in der ČSR;

německá skupina nevidomých v Ústí n./L. začala vydávat čas. Verbandsnachrichten;

Čs. péče o slepé začíná vydávat bulletin Zprávy;

v Brně vznikl Svaz čs. osleplých vojínů. Vydával informační bulletin Metropol;

J. Zeman zakládá v Praze Společnost slepeckého muzea. Základ tvořilo torzo odkazu K. Em. Macana. Sbírky neměly trvalé umístění, a proto se částečně poztrácely;

8. 4. n. J. Ditrich, brněnský tyflokartograf. Vytvořil kvalitní zeměpisné mapy i jiné reliéfy pro nevidomé a množství speciálních trojrozměrných učebních pomůcek;

8. 6. n. J. Pražák, těžce slabozraký hud. pedagog, prof. konzervatoře J. Deyla;

byl zal. Arabský svaz nevidomých a Svaz nevidomých Uzbekistánu;

v Řecku byl zal. Svépomocný svaz nevidomých;

na Islandu vznikl spolek Přátelé nevidomých;

v Polsku začal vycházet první dětský časopis v bodovém písmunazvaný Nasze pisemko;

v USA byl vynalezen elektrický psací stroj pro tisk Moonovým písmem. Konstruktéři: J. R. Atkinson a W. Goetz;

Japonec Ozaki vynalezl psací stroj pro psaní tamním bodovým písmem;

14. 3. n. J. Szczygiel, polský nevidomý spisovatel;

25. 10. z. Fr. Hinze, německý tyfloped, vynálezce sázecího stroje (tzv. puncírky) pro tisk Braillovým písmem (1895). Původní stroj z tohoto roku uchovává Slepecké muzeum v Brně;

z. H. Pfeifer, německý nevidomý klavírista a hud. skladatel.

1933

začal vycházet čas. Slepecká korespondence. V R. 1936 mění svůj název na Věstník československých slepců;

při Městské knihovně hl. města Prahy bylo zal. slepecké oddělení;

v Londýně byla zal. škola pro nevidomé maséry;

na Ukrajině byla zal. organizace nevidomých UTOS;

v Dánsku začal vycházet čas. pro nevidomé ženy Handarbejdsbladet;

v Lisabonu byla otevřena slepecká tiskárna;

nástup fašismu v Německu negativně postihl mnoho významných tyflopedů. Mezi nimi byl i O. Picht, vynálezce psacího stroje pro nevidomé. Byl dán údajně z úsporných důvodů do penze;

n. A. Husweg, norský psychoterapeut, organizátor světového slepeckého hnutí. Ovládá sedm světových jazyků;

25. 10. n. J. Ličko, významný slovenský tyfloped, učitel a pracovník rehabilitačního střediska pro nevidomé v Levoči;

n. C. Richardová, francouzská nevidomá spisovatelka;

z. M. Lipinská, francouská nevidomá psycholožka;

20. 10. z. A. M. Sullivanová, nevidomá učitelka a celoživotní družka známé hluchoslepé Američanky H. Kellerové;

z. P. Villey, francouzský nevidomý vysokoškolský profesor. Napsal tři publikace o problematice psychologie, života a kultury nevidomých. V češtině vyšla Pedagogika slepců a Svět slepých.

1934

v Praze byl zal. Výbor na ochranu čs. Slepců;

vyšla ucelená odborná publikace A. Špičky výchova nevidomého dítěte. Je významným pramenem české tyflopedické literatury a svědectvím o tvořivosti brněnských tyflopedů;

23.12. z. A. Hraba, administrativní řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Je spoluautorem (s K. Em. Macanem) první české učebnice Braillovy bodové hudební notace s názvem Klíč k Brailleovu notopisu (1917);

1. 8. z. E. Suchardová, nevidomá spisovatelka, činitelka v Podpůrném spolku samostatných slepců, politicky levě orientovaná agitátorka. Angažovala se pro SSSR;

v Londýně byla zal. škola pro slabozraké. Bylo uplatňováno pasivní šetření zraku jeho omezeným používáním pro čtení;

v SSSR vznikly tzv. defektologické ústavy pro vyšší vzdělávání speciálních pedagogů;

americký Fond pro blaho slepců natočil první zvukové knihy na gramofonových deskách pro nevidomé. Z hlediska historického se jedná o vznik zvukové knihy jako specifického media;

n. A. Colombo, italský nevidomý klavírní virtuos;

z. L. S. Vigotskij, ruský tyflopsycholog.

1935

R. Vejmělek, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, zveřejnil svůj návrh na to, aby všem schopným nevidomým bylo umožněno dokončit vzdělání na měšťanské škole vykonáním závěrečné zkoušky z učiva. Situace vznikla tím, že stále více nevidomých mělo zájem o vyšší vzdělání, zvláště hudební;

při brněnské odbočce Podpůrného spolku samostatných slepců byl zal. Ženský odbor;

Podpůrný spolek samostatných slepců v Praze začíná vydávat propagační bulletin Zprávy, pro své německé členy čas. Mitteilungen;

v Praze byla uspořádána Světová výstava slepeckého tisku. Hlavním iniciátorem byl spolek Český slepecký tisk a osobně ústřední inspektor ministerstva školství J. Zeman. Zlomek vystavovaných tyflofaktů byl nalezen na půdě slepecké knihovny v Praze a začleněn do fondů Slepeckého muzea v Brně;

8. 11. n. A. Kubálek, nevidomý klavírista českého původu žijící v Kanadě;

v SSSR byl zal. čas. Trud slepich;

V Polsku začal vycházet časopis v bodovém písmu Nasz przyjaciel;

ve Švédsku a v Anglii vznikly zvukové knihovny pro nevidomé na gramofonových deskách;

v Rumunsku proběhl první národní sjezd učitelů nevidomých;

v Bulharsku byl zal. pěvecký sbor nevidomých, který se v r. 1949 stává státním profesionálním souborem;

5. 2. n. J. Gurbindo, španělský těžce slabozraký nadějný kytarista, laureát několika mezinárodních soutěží;

n. R. Kirk, známý americký nevidomý hráč na několik hud. nástrojů, které ovládal jednou rukou.

1936

v Československu byl zal. Spolek učitelů slepeckých ústavů;

čas. Slepecká korespondence (zal. 1933) změnil svůj název na Věstník československých slepců;

7. 8. n. V. Zelený, nadějný český nevidomý klavírista. V r. 1966 předčasně zemřel;

z. A. Niemczynski, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně. Spolupracoval na Mellově Encyklopedii, je autorem několika učebnic pro nevidomé i publikací o výchově a vzdělávání nevidomých, především v německém jazyce;

v Itálii byla zal. společnost Ente nazionale di lavoro per ciechi, která si vzala za úkol zajišťovat nevidomým práci;

12. 7. n. J. Vizváry, učitel na ZŠ pro nevidomé v Levoči, potom na tamější učňovské škole a později ředitel levočského rehabilitačního střediska pro nevidomé;

v lednu z. polský nevidomý básník St. Baracz;

z. jugoslávský tyfloped a redaktor čas. Slijepčev prijatel V. Bek;

z. francouzská nevidomá básnířka a spisovatelka B. Ga leronová.

1937

v Československu byla novelizována vyhláška rakouského Ministerstva kultu a vyučování o odborných zkouškách opravňujících vyučovat na ústavech pro nevidomé;

brněnský ústav pro nevidomé vydal učebnici jazyka českého v Braillově písmu, jejímž autorem je J. Pozdník, učitel na tomto ústavu;

ministerstvo pošt snížilo poštovní sazbu za slepecký tisk na 5 haléřů za jednu zásilku;

byl zal. Slovanský svaz pro péči o nevidomé, v němž vedoucí osobností byl V. Ramadanovič;

v Jugoslávii vznikl Ústřední svaz nevidomých, rovněž zde měl důležitou úlohu V. Ramadanovič;

n. B. Lindkvist, nevidomý předseda Švédského Svazu nevidomých, poslanec a náměstek ministra;

9. 12. z. G. Dalén, švédský nevidomý vynálezce auto-matického zapínání a vypínání námořních majáků;

2. 5. z. světoznámý francouzský nevidomý varhaník a hudební skladatel L. Vierne.

1938

v Praze začal vycházet čas. Slovenský slepec. (Na Slovensku není dosud v této době slepecká tiskárna.) Vyšel pouze jeden ročník;

24. 6. z. český hud. pedagog, učitel hudby na hradčanském ústavu pro nevidomé, A. Janoušek;

v Palestině byl otevřen první ústav pro nevidomé s úmyslem uctít památku nevidomého básníka a filozofa Abu al Ala al Mari;

byla zal. Národní organizace nevidomých Španělska (ONCE);

v rámci mezinárodní org. pro zábranu vzniku slepoty začal vycházet čas. Journal d'ophtalmologie sociale;

v Maďarsku byl zal. čas. Čtení pro slepé. Později se jeho název změnil na Zprávy;

v SSSR začal vycházet čas. pro nevidomé děti Školnik;

3. 4. z. významný slovenský tyfloped V. Hrabovec. Přispíval do odborných časopisů, je tvůrcem několika speciálních učebních pomůcek pro nevidomé aj.

1939

pod vlivem katastrofální politické situace byl rozpuštěn spolek českých nevidomých intelektuálů "Macan";

redakce českého čas. pro nevidomé Zora se ujímá nevidomý Fr. Wildmann;

10. 2. z. J. Srp, dlouholetý činovník ve spolku Český lepecký tisk. Zvláště se zasloužil o vydávání knih pro nevidomé;

v Jakutsku byla zal. škola pro nevidomé a slabozraké;

v Thajsku byla zal. škola pro nevidomé. Zasloužila se Američanka Caulfieldová;

na Islandu byl zal. spolek nevidomých a slabozrakých;

v Rochesteru (USA) byla zal. škola pro vodicí psy (Leader dogs for the blind);

z. V. A. Šelgunov, sovětský nevidomý politik, později redaktor čas. Žizň slepich.

1940

budova ústavu pro nevidomé v Brně byla zabrána německou fašistickou policií. Zařízení se s omezeným počtem žáků přestěhovalo do budovy zaopatřovacího ústavu v Brně-Chrlicích. Budova na Zemědělské ul. nebyla nevidomým již nikdy navrácena;

ve Španělsku byl zal. Svaz nevidomých;

z. významný německý nevidomý varhaník B. Pfanstiehel.

1941

při spolku Český slepecký tisk byla ustavena komise pro přepisy hudebnin do bodové notace pro nevidomé;

na základě usnesení ministerstva vnitra měl být utvořen Svaz české péče o slepé. Členy se měly stát existující slepecké spolky a ústavy. K založení nedošlo;

1. 3. z. pražský nevidomý německy píšící spisovatel O. Baum;

7. 8. z. O. Kozel, český houslista. Na hradčanském ústavu pro nevidomé působil jako hudební pedagog;

23. 1. z. J. Krajíček, český nevidomý hudebník, učitel hudby, autor lidových tanců;

z. St. Rajský, český nevidomý hudebník;

29. 7. n. L. Martinussen, významný dánský nevidomý hud. pedagog, skladatel a organizátor hud. života v Dánsku;

13. 1. z. J. Joyce, irský těžce slabozraký, později nevidomý spisovatel.

1942

9. 1. n. J. Doksanský, český nevidomý ved. slepecké knihovny v Praze. Od 1994 ředitel Slepecké knihovny a tiskárny v Praze. Byl činný v České unii nevidomých a slabozrakých (zemř. 12.5. 1995);

1. 1. z. český světoznámý těžce slabozraký hud. skladatel J. Ježek. Svým dílem je neustále aktuální;

17. 11. z. česká nevidomá pěvkyně, učitelka hudby na ústavu pro nevidomé v Brně, M. Pokorná;

v Luandě (Angola) zal. O. Ribas vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

z. V. Rjazancev (vlastním jménem V. G. Gorškov), ruský nevidomý spisovatel.

1943

při měšťanské škole na Štěpánské ul. v Praze byly otevřeny třídy pro šetření zraku, ze kterých se později vyvinula ZŠ pro slabozraké;

13. 5. z. H. Kohout, učitel hry na hud. nástroje na hradčanském ústavu pro nevidomé v Praze;

z. český nevidomý hud. skladatel H. Weisz;

v Anglii byla zal. škola pro nevidomé telefonisty (Brigdnorth);

ve Francii vznikly první nahrávky zvukové knihy pro nevidomé na gramofonových deskách a zvažuje se možnost využít tzv. drátofonu (dailigraph);

J. Marhauer založil německé koncertní jednatelství pro pořádání koncertů nevidomými umělci;

5. 4. n. J. Praženica, slovenský hud. pedagog;

n. V. E. Zabaštanski, ukrajinský nevidomý básník;

z. V. Ramadanovič, zakladatel péče o vzdělávání nevidomých na území bývalé Jugoslávie (Bělehrad - Zemun), činovník mezinárodního slepeckého hnutí.

1944

na základě iniciativy dříve zal. komise byla při slepecké knihovně v Praze zahájena akce opisování hudebnin do Braillovy bodové hudební notace;

5. 5. n. A. Andraszewski, prakticky nevidomý hud. pedagog polského původu. Působil v Brně;

7. 6. z. Fr. Pavlík, řed. ústavu pro nevidomé v Brně. V r. 1914 dal do provozu největší budovu ústavu pro nevidomé ve střední Evropě. Je autorem Slavnostního spisu, který je dodnes pramenem mnoha cenných informací a české čítanky tištěné tzv. perličkovou reliéfní latinkou. Začal vydávat v bodovém písmu díla českých spisovatelů;

26. 4. z. Fr. Prášil, český těžce slabozraký spisovatel a básník. Psal pod pseudonymy Blankyt a St. Jaroš;

ve Skoplji byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

n. H. Grünnert, německý nevidomý varhaník a hud. skladatel;

n. L. Hrehorčáková, slovenská slabozraká redaktorka slepeckého čas. Nový život. Projevuje se též literární činností;

n. M. Kosz, polský nevidomý džezový klavírista;

n. G. S. Sedělnikov, ruský nevidomý hud. Skladatel (komorní opery aj.) a muzikolog;

15. 10. n. J. Štrupel, slovenský nevidomý hud. pedagog.

1945

třída pro šetření zraku v Praze (zal. 1943) se rozšířila. Vzniká tak národní škola pro slabozraké;

byla obnovena za okupace zakázaná činnost Spolku českých učitelů nevidomých;

v Praze začal vycházet kulturně propagační čas. Svět nevidomých, redaktor R. Freszl, vydavatel Svaz slepeckých spolků a ústavů;

čas. Úchylná mládež se mění na Paedologické rozhledy;

slepecká knihovna v Praze na Vysočanech byla zničena bombardováním. Historie slepeckého hnutí byla tak připravena o množství vzácných písemných pramenů a dokumentů;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. ve Varně. Má odd. pro slabozraké;

n. Dženg Džong-Čen, čínský nevidomý spisovatel;

10. 9. n. J. Feliciano, americký nevidomý folkový zpěvák a kytarista;

n. Wanami Takayoshi, japonský nevidomý houslista;

z. A. F. von Hessen, německý nevidomý hud. skladatel;

30. 7. z. R. Kraemer, nevidomý pracovník ve společenských organizacích nevidomých Německa;

z. O. Picht, řed. Vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Berlíně, konstruktér několika typů psacích strojů Pro Braillovo písmo. Zkonstruoval též psací stroj pro nevidomé stenotypisty a pomůcku pro dorozumívání s hluchoslepými;

1946

v Praze vznikla národní škola pro slabozraké, která přebírá třídu pro šetření zraku ze Štěpánské ul.;

mezi Deylovým a Klarovým ústavem pro nevidomé v Praze byla uzavřena dohoda o diferenciaci jejich zaměření. Deylův ústav se zaměřuje na hudbu, Klarův ústav na ře meslnou výuku. Tak vzniká hudební škola a učňovská škola pro nevidomé. Na Hradčanech zůstává základní škola pro nevidomé;

na Karlově univerzitě bylo zahájeno dvousemestrové vzdělávání speciálních pedagogů;

v Ústí n./L. vychází ručně psaný čas. Nevidomý hraničář rozmnožovaný na pražské tabulce (rediguje M. Brabec). Vyšel pouze ve dvou číslech a jednom výtisku. Čtenáři si jej vzájemně půjčovali;

v Praze byl první celostátní sjezd nevidomých učitelů hudby. Inicioval I. Tylňak;

1. 7. n. O. Čálek, český nevidomý psycholog. Zabývá se rehabilitací osobnosti nevidomého se zaměřením na jeho aktivní život. Četně publikuje;

1.11. byla v Levoči otevřena Státní odborná škola (učňovská);

v Keni (Thika) byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

sjednocením menších slepeckých spolků vznikl v Jugoslávii Svaz nevidomých;

v Levoči byla zal. odbočka Podpůrného spolku samostatných slepců;

pro slovenské nevidomé začal v praze vycházet čas. Naše svetlo. Od 1951 vychází v Levoči;

Dorina Nowill založila v Brazílii základnu pro slepeckou knihu;

na Ukrajině byl zal. prof. soubor nevidomých bandoristů;

z. J. F. Bucher, švýcarský nevidomý hud. skladatel varhanních skladeb. Působil jako prof. na konzervatoři v Lucernu.

1947

na popud dvou učitelů ústavu pro nevidomé v Brně (R. Krchňáka a L. Nopa) byl u nás pořádán první Den nevidomých pod heslem Pryč s pokladničkami. Nepodařilo se ho prosadit jako mezinárodní;

ustavil se Odbor učitelstva pro mládež vyžadující zvláštní péče;

v Praze byl první vzdělávací kurz nevidomých učitelů hudby. O jeho uspořádání se zasloužil pražský nevidomý učitel hudby na Deylově ústavu pro nevidomé J. Drtina;

n. J. Reichel, redaktor čas. Zora;

v Adis Abebě byl zal. vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Levočském ústavu pro nevidomé byla zal. jedna třída pro žáky slabozraké jako základ později založené základní školy pro slabozraké v Bratislavě. O Její vznik se zasloužil známý slovenský tyfloped J. Šoltés;

na Slovensku byl zal. Spolok pre starostlivosť o nevidiacich;

polský Svaz nevidomých začal vydávat čas. Pochodnia v běžném písmu (v bodovém r. 1927);

v NDR bylo obnoveno vydávání čas. Die Gegenwart;

v Sao Paolo začala pracovat knihovna pro nevidomé;

v USA se začínají vyrábět bílé hole skládací s možností světelné signalizace;

n. A. Carnesec, nevidomý klavírista, laureát mezinárodní soutěže P. I. Čajkovského v Moskvě;

z. propagátor vyššího vzdělávání nevidomých v Itálii doktor filozofie A. Romagnoli. Zasloužil se o přijetí mnoha nevidomých učitelů na běžné školy;

z. zakladatel výroby a distribuce slepeckých pomůcek v Německu O. Vierling.

1948

na základě nového školského zákona byly u nás při ústavech pro nevidomé zřizovány národní a tzv. střední školy se samostatným vedením;

1. 10. vznikla z Deylova ústavu pro nevidomé v Praze celostátní hudební škola pro nevidomé;

k realizaci návrhu J. Drtiny založit Ústředí čs. slepců nedošlo. Politické integrační tlaky byly silnější. Bylo rozhodnuto založit Ústřední jednotu invalidů;

čas. Svět nevidomých změnil název na Cesta slepých. Angažovaně se zapojuje do tzv . budovatelského úsilí invalidů;

nevidomý telefonní manipulant J. Šedivý začal zapracovávat další nevidomé pro tuto práci;

v březnu se ustavil akční výbor Národní fronty, který zavádí nucenou národní správu nad slepeckými ústavy i nad všemi stávajícími spolky nevidomých a spolky pečujícími o nevidomé. Předsedou byl J. Drtina. Tímto aktem se v uvedených institucích začíná uplatňovat diktát KSČ;

29. 5. n. A. Vlasáková, nevidomá prof. konzervatoře a docentka na JAMU v Brně i AMU v Praze, kde organizuje další vzdělávání hud. pedagogů;

v Soluni byl otevřen vých. vzděl. ústav pro nevidomé;

v Maďarsku začal vycházet čas. Svět nevidomých (původně (1938)Čtení pro slepé, později Zprávy);

v Polsku začal vycházet bodově tištěný čas. Pochodnia (o rok dříve v běžném písmu);

v Praze začal vycházet čas. Naše svetlo. Později vycházel v Levoči, kde je prvním časopisem tištěným v nově instalované slepecké tiskárně v Levoči. Rediguje J. Vrabel;

1. 10. byla v Levoči otevřena slepecká tiskárna. O její vznik se zasloužil učitel ústavu pro nevidomé v Levoči J. Vrabel;

v Bratislavě na poverenictvu školství byl schválen první slovenský slabikář. Byl jako první učebnice vytištěn v Levoči;

v Levoči byla první poválečná konference československých tyflopedů;

v Hannoweru proběhl XIX. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

v Záhřebu vznikl divadelní soubor nevidomých s trvalou možností hostovat v budově běžného divadla;

1. 6. n. B. Mamojka, slovenský nevidomý vědecký pracovník. Zabývá se počítačovou technikou, je činný v Unii nevidomých a slabozrakých Slovenska;

z. ukrajinská později osleplá výtvarnice Lina Michajlovna Po;

24. 3. z. P. Renny, francouzský nevidomý organizátor akcí pro zlepšení společenského postavení nevidomých, které spatřoval v jejich přípravě pro přiměřené zaměstnání.

1949

1. 1. byly u nás postátněny národní školy při ústavech pro nevidomé;

v květnu vznikla Ústřední jednota invalidů jako první forma tzv. sjednocení všech stávajících spolků nevido mých, neslyšících a tělesně postižených. Je to jeden z prvních kroků ke zrušení svobody individuality nevidomého občana;

začal vycházet čas. pro nevidomou mládež Středoškolák;

začal vycházet odborný čas. Nápravná pedagogika;

pro postátněné národní školy při ústavech pro nevidomé byly vydány speciální učební plány a učební osnovy s odpovídajícími výchovnými plány současné ideologie;

v ČSR bylo zahájeno neúplné vysokoškolské vzdělávání spec. pedagogů;

20. 11. n. O. Štěpánová, klavíristka, po ztrátě zraku úspěšná koncertní pěvkyně a hud. pedagožka;

1. 4. z. R. Freszl, druhý (po K. Em. Macanovi - od r. 1925do r. 1939) nevidomý redaktor čas. Zora. Zvláště se věnoval rozvoji kultury nevidomých;

v Levoči začal vycházet čas. Nový život. Nejdříve jako příloha čas. Naše svetlo, od r. 1952 samostatně;

v SSSR začal vycházet čas. pro nevidomé Prizyv, původně Trud slepich;

v NSR začal vycházet čas. Válečný slepec;

v Levoči byl významný seminář českých a slovenských tyflopedů. Tato setkání se po několik let pravidelně opakovala;

v Oxfordu byla světová konference o problematice života a práce nevidomých. Byl zde dán podnět k založení Světové rady pro blaho slepců.

1950

při okresním ústavu národního zdraví v Kroměříži byla otevřena první základní škola pro tupozraké a šilhavé. Ředitelem je J. Hronek;

v Praze byla zal. neplně organizovaná zvláštní škola pro nevidomé;

v Praze byla zal. neplně organizovaná zvláštní škola pro slabozraké;

v Brně byla vedením ústavu pro nevidomé nerozvážně zrušena Opatrovna s mateřskou školou. Začala se tak v praxi realizovat zrůdná myšlenka, že za socializmu nebudou žádní nevidomí;

Ústřední jednota invalidů začíná vydávat Zpravodaj;

český čas. Cesta slepých se sloučil s čas. Práce invalidů. Tím byl učiněn další nežádoucí krok k izolaci zájmů nevidomých a jejich zpolitizování;

sloučením různých výrobních družstev a podniků zdrav. postižených vzniká v Praze výrobní družstvo Drutěva. Toto slučování bylo v důsledku započaté realizace vedoucí úlohy KSČ;

20. 5. n. J. Budín, český těžce slabozraký klarinetista a hud. pedagog. Působí na konzervatoři J. Deyla v Praze. Věnuje se koncertní činnosti doma i v zahraničí;

18. 1. z. český nevidomý výkonný hudebník O. Nepomucký. Od r. 1917 redigoval nově vzniklou Notovou přílohu čas. Zora a je spoluautorem (s E. Kerblem) Příručky pro nevidomé ladiče pian;

z. A. A. Sedláčková, česká tyflopedka, autorka několika spec. učebních pomůcek pro nevidomé . Adaptovala Lormovu německou prstovou abecedu pro hluchoslepé na český jazyk;

v Báhoni (Slovensko) byla otevřena zvláštní škola pro nevidomé (Richvalský);

Lo Čang-pei, čínský profesor, zakládá v Pekingu školu pro nevidomé pouliční zpěváky;

byla zal. organizace nevidomých Číny;

UNESCO jmenovalo komisi pro zjednodušení Braillova písma;

v Bulharsku začal vycházet čas. pro nevidomé Zari;

na podnět indické vlády byla svolána světová konference, jejímž úkolem bylo vypracovat jednotný systém Braillova písma pro všechny jazyky. Výsledek jednání neměl úspěch;

ve Švýcarsku vydává Spolek pro zvukové záznamy první nahrávky zvukové knihy pro nevidomé na magnetofonový pásek;

ve Stuttgartu byl XX. mezinárodní kongres učitelů nevidomých. Byla zde také prodiskutována otázka vzdělávání slabozrakých;

byla v Izraeli založena vesnice, ve které bydleli nevidomí živitelé rodin. Živili se řemeslem i prací na poli. Vesnici sami spravovali;

n. St. Wonder, americký nevidomý zpěvák populárních písní;

z. A. Nicolodi, organizátor péče o nevidomé v Itálii.

1951

1. 1. nabývá Odborná ladičská škola pro nevidomé v Praze celostátní charakter;

na všech ústavech v Československu byly zrušeny učňovské školy a nevidomí zájemci o řemeslo odcházejí do Prahy, kde byla zal. učňovská škola s působností pro české země;

na ústavech pro nevidomé byla zrušena hudební odd. Zájemci o získání kvalifikace učitele hudby mohou studovat na hudební škole pro zrakově postižené v Praze;

na ústavech pro nevidomé byla zrušena ladičská odd. Zájemci o přípravu na toto povolání mají možnost se přihlásit na ladičskou školu v Praze;

1. 1. byly všechny vých. a vzděl. ústavy pro nevidomé u nás postátněny;

čas. pro nevidomou mládež Středoškolák se mění na Náš svět;

17. 11. n. R. Volejník, český nevidomý učitel na Karlově univerzitě a organizátor novodobé péče o nevidomé a slabozraké;

v Ankaře a Königswusterhausenu byly zal. školy pro nevidomé;

byla zal. organizace nevidomých Estonska;

byl zal. Polský svaz nevidomých;

ve Švýcarsku bylo zal. Sdružení nemocných a invalidních občanů;

sloučením spolku bulharských slepců se spolkem válečných slepců vzniká Svaz bulharských nevidomých;

na Slovensku začaly vycházet dva dětské časopisy pro nevidomé. Jsou to: Naše ráno a Za svetlom;

v Hannoweru proběhl XXI. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

v Paříži bylo významné zasedání Světové rady pro blaho slepců;

Ukrajinec V. I. Gergel sestrojil nový typ psacího stroje pro nevidomé. Ten se však neosvědčil;

z. Ion V. Tassu, zakladatel rumunského školství pro nevidomé.

1952

v Praze byla otevřena neinternátní mateřská škola pro slabozraké;

připojením tzv. vnitřně postižených k dosavadní tzv. Ústřední jednotě invalidů vznikl Svaz československých invalidů jako de facto politická organizace Národní fronty;

17. 4. z. R. Vejmělek, řed. ústavu pro nevidomé v Brně. Zasazoval se o to, aby nevidomí měli možnost absolvovat učivo měšťanské školy formou závěrečné zkoušky;

v Krakově byla otevřena základní škola pro nevidomé se zaměřením k výuce na hud. nástroje;

ve Výmaru byla zal. škola pro slabozraké;

v říjnu vznikla Národní asociace nevidomých Indie;

v Číně proběhl pokus o sjednocení Braillova bodového písma. Tento proces byl zakončený teprve nedávno schválením nové kodifikace;

začal vycházet arabský čas. pro nevidomé nazvaný Hlas svědomí;

v rámci oslav stého výročí úmrtí l. Brailla bylo v jeho rodném domku zal. muzeum;

Světová rada pro blaho slepců pořádala v Bostonu internacionální kongres;

z. ruský nevidomý spisovatel a básník, cestovatel, revolucionář a znalec orientálních jazyků V. Jerošenko.

1953

vstoupil v platnost školský zákon, podle něhož je nevidomým umožněna prodloužená školní docházka Podle analýzy přijímaných žáků se objevuje nedostatek jejich předškolní přípravy;

definitivně se uzavřely dílny Podpůrného spolku samostatných slepců rozšiřováním sítě družstva Drutěva (Praha a Brno. V ústí n. Labem vzniká družstvo Karko);

L. Korunka, těžce slabozraký prof. konzervatoře pro nevidomé a slabozraké v Praze, dokončil po patnáctiletém úsilí vývoj a výrobu svého válcového rozmnožovacího zařízení pro Braillovo písmo;

proběhly první lehkoatletické závody žáků základních škol pro nevidomé (Praha, Brno, evoča) Inicioval řed. ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech L. Nop;

v Krakově byla otevřena střední škola pro nevidomé a slabozraké maséry;

v Číně byl zal. Svaz pro dobro slepců;

v Číně bylo zavedeno tzv. mandarinské bodové písmo založené na principu hlásek;

v Maďarsku začal vycházet čas. Vakokvilája (v běžném písmu);

UNESCO vydalo publikaci Braillovo písmo ve světě;

v Düren byl XXII. internacionální kongres učitelů nevidomých;

bylo první zasedání podvýboru Světové federace nevidomých pro technické pomocné prostředky nevidomých.

1954

v Litovli byla otevřena ZŠ pro slabozraké;

ministerstvo školství vydalo organizační řád škol pro nevidomé;

redakci čas. Zora přebírá Zd. Šarbach;

V Brně byla první poválečná defektologická konference v Československu;

v Praze byl první kurz pro přípravu nevidomých telefonních manipulantů;

14. 12. z. český kontrabasista R. Otáhal, který vyučoval v hradčanském ústavu pro nevidomé v Prazehře na hud. nástroje;

začal vycházet rumunský čas Viata noua v běžném písmu;

v Marburku a Kyjevě byly zal. zvukové knihovny pro nevidomé;

v Levoči bylo zal. výrobní družstvo invalidů;

proběhlo první zasedání Světové rady pro blaho slepců.

1955

v Praze byla otevřena jedenáctiletá střední škola pro nevidomé a slabozraké s celostátní působností;

v Praze vyšla čítanka pro slabozraké ve zvětšeném písmu Čtení pro slabozraké žáky šestého postupného ročníku. vydala Tiskárna zrakové hygieny v Praze;

28. 11. z. A. Fryc, původně učitel na pražském Deylově ústavu pro nevidomé, později (od 1922) ved. vých. vzděl. ústavu pro nevidomé v Levoči a autor adaptace Braillova písma na slovenský jazyk;

22. 3. z. M. D. Hoňková, řed. školy při ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, mimo jiné i autorka českého slepeckého zkratkopisu;

vých. vzděl. ústav pro nevidomé byl zal. v Hanoi;

vznikl Svaz nevidomých Rumunska;

byl zal. Národní svaz nevidomých Tunisu;

v Etiopii vznikl Etiopský svaz nevidomých;

vzniklo mezinárodní sdružení pro otázky čtení nevidomých a používání Braillova písma;

v Báhoni byla zal. knihovna pro nevidomé, která je později přemístěna do Levoče;

v Moskvě byla otevřena Ústřední knihovna pro nevidomé;

v NDR (Lipsko)a v Holandsku byly zal. zvukové knihovny pro nevidomé;

začal vycházet rumunský čas. Viata noua v bodové verzi.

1956

z hudební školy Deylova ústavu v Praze vznikla Odborná hud. škola pro mládež s vadami zraku;

v Praze vyšly Ludvíkovy Stručné Dějiny defektologie;

v Praze vychází Čtení pro 5. postupný ročník ve zvětšeném písmu pro slabozraké. Učebnici vytiskla tiskárna zrakové hygieny v Praze;

slepecká tiskárna v Praze vydala Přehled znaků Braillova slepeckého notopisu. Autorem je I. Tylňak;

Státní pedagogické nakladatelství v Praze začalo vydávat speciální učebnice pro nevidomé. V mnohých se objevuje snaha po reliéfní ilustraci; na učňovské škole pro nevidomé v Praze (později střed ním odborném učilišti) byly zahájeny kurzy pro těžce zrakově postižené telefonní manipulanty;

11. 1. n. J. Cerha, český těžce slabozraký zakladatel a vedoucí projektu České unie nevidomých a slabozrakých rehabilitace později osleplých Tyfloservis;

25. 11. z. slabozraký hudební pedagog J. L. Kubíček, který s velkými úspěchy působil na brněnském ústavu pro nevidomé. V Brně byl známým varhaníkem a organizátorem hud. života;

v Budapešti byla zal. základní škola pro slabozraké;

v NDR začal vycházet mládežnický čas. Freundschaft;

v Berlíně byl XXII. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

H. V. Spanner vydává Revised International Manual of Braille Music Notation;

Národní knihovna v Londýně začíná nevidomým půjčovat nahrávky zvukových knih na kazetách i s přehravači;

v Bulharsku vznikly první amatérské nahrávky zvukové knihy;

z. německý tyfloped K. Bürklen, autor první psychologicky zdůvodněné vyučovací metody čtení Braillova písma. Organizoval kurzy pro děti s malými zbytky zraku. tyflopedie.

1957

otevřením jedné třídy při základní škole pro nevidomé v Brně vznikla neplně organizovaná škola pro slabozraké;

vychází Péče o děti s vadami zraku jako sborník tyflopedicky zaměřených prací redigovaný L. Nopem;

byla významná celostátní defektologická konference. Prohloubil se vliv sovětské defektologie;

v Kursku byla zal. střední hudební škola pro nevidomé;

v NDR byl zal. Svaz nevidomých a slabozrakých;

M. Louvelová sjednotila Braillova písma arabských jazyků;

na Islandu byla zal. zvuková knihovna pro nevidomé;

v Záhřebu bylo zal. slepecké muzeum;

na Slovensku vznikla další výrobní družstva invalidů, ve kterých postupně nacházejí zaměstnání i nevidomí. Střediskem pro nevidomé se stala Báhoň;

Světová rada pro blaho slepců pořádala v Oslu mezinárodní kongres;

UNESCO vypsalo soutěž na sjednocení Lormovy prstové becedy pro hluchoslepé. Tato iniciativa se však nesetkala s patřičnou odezvou;

z. německý nevidomý spisovatel A. Hatzfeld.

1958

vyšel jeden roč. čas. Mládež vyžadující zvláštnní péče;

24. 2. z. organizátor sociální péče o nevidomé na Moravě Norbert Doležel. Založil zde dva azyly pro práce neschopné nevidomé (Chrlice, Nové Hvězdlice) a Opatrovnu s mateřskou školou v Pisárkách. Po převzetí budovy odsunutých německých žen na Černopolní ul. ji spolek Péče o slepé na Moravě nechal nadstavit s úmyslem přestěhovat sem ústav pro nevidomé;

9. 10. z. J. Pozdník, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně, později řed. školy při tomto ústavu. Je autorem učebního textu pro český jazyk. Redigoval bodově tištěný čas. pro nevidomé děti Na úsvitě;

28. 8. z. praktik a teoretik výchovy a vzdělávání nevidomých, řed. ústavu pro nevidomé v Brně, A. Špička. Usiloval o získání zaměstnání pro absolventy ústavu. Proslul svým sociálním cítěním. Významná je jeho publikační činnost. Je autorem spisu Výchova nevidomého dítěte a tvůrcem několika spec. učebních pomůcek pro nevidomé;

v Levoči byla otevřena mateřská škola a zvláštní škola pro nevidomé;

začal vycházet polský esperantský čas. Pola stelo;

v Izraeli byla uzákoněna možnost, aby nevidomé děti mohly navštěvovat běžnou školu v místě svého bydliště;

13. 12. z. švédský hluchoslepý esperantista světového významu H. Thilander. Redigoval první esperantský čas. pro nevidomé Esperanta ligilo (zal. 1904).

1959

v Opavě byla otevřena základní škola pro slabozraké;

v Praze začal vycházet odborný čas. s celostátní (i pro Slovensko) působností Otázky defektologie, do kterého se sloučily: český čas. Mládež vyžadující zvláštní péče a slovenský čas. Špeciálna škola;

ve Státním pedagogickém nakladatelství vyšla Čítanka pro druhý ročník škol pro slabozraké. Autoři: H. Vágnerová, K. Šmerhovský;

v českých zemích bylo zal. invalidní družstvo Služba;

Státní pedagogické nakladatelství vydalo ve zvětšeném písmu Jiráskovy Staré pověsti české;

v Římě byla zal. Světová rada pro ochranu slepců;

začal vycházet čas. Guild Approach, který je orgánem tzv. Velkého pitsburského cechu nevidomých;

9. 4. z. Š. Novoveský, slovenský tyfloped, první řed. učňovské školy pro nevidomé v Levoči.

1960

při pražské slepecké knihovně vznikla zvuková kniha. Od r. 1959 amatérsky (pořizoval J. Smýkal);

byl vydán školský zákon č. 186/.1960 sb. Obsahuje ustanovení o speciálních mateřských školách;

v USA byla zal. Národní federace nevidomých;

Fatima Shah založila Sdružení nevidomých Pakistánu;

byl zal. Čínský svaz nevidomých a neslyšících;

v Bulharsku byla zal. zvuková knihovna pro nevidomé. (Od 1958 amatérsky.);

v Soestu (Söst) byl XXIV. internacionální kongres učitelů nevidomých;

nevidomí se zúčastnili první Olympiády invalidních sportovců;

27. 11. z. I. A. Sokoljanskij, ruský tyfloped, který se věnoval výchově hluchoslepých.

1961

v Mor. Třebové byla otevřena ZDŠI pro slabozraké. V r. 1968 je přebudovaná na zvláštní školu pro slabozraké;

na ZDŠI pro nevidomé i na ZDŠI pro slabozraké jsou uplatňovány nové učební plány a učební osnovy, ve kterých je nařízeno prohloubit tzv. komunistickou výchovu;

na vysokých školách jsou zakládány katedry spec. pedagogiky;

z. A. Srba, autor publikace o K. Em. Macanovi;

12. 3. z. ústřední inspektor ministerstva školství J. Zeman. Založil a redigoval čas. Úchylná mládež. Je zakladatelem Společnosti slepeckého muzea aj. Napsal několik nepostradatelných spisů pojednávajících o výchově, vzdělávání a historii péče o nevidomé;

v Bratislavě byla otevřena ZDŠI pro slabozraké. Zasloužil se významný slovenský tyfloped J. Šoltés;

V Levoči byly zrušeny třídy pro slabozraké;

Federace francouzských nevidomých začala vydávat čas. Canne blanche;

v Levoči byla otevřena zvuková knihovna;

v Bukurešti bylo instalováno slepecké muzeum;

2. 9. n. M. Genoud, švýcarský nevidomý džezový klavírista;

z. H. Hanselmadn, švýcarský defektolog, který ve svém obsáhlém spisu Uvedení do léčebné pedagogiky se široce zabývá psychologickými důsledky slepoty;

z. vynikající španělský nevidomý kytarista B. Zapater.

1962

na československých pedagogických fakultách se otevírají katedry speciální pedagogiky;

vychází jedna z prvních vysokoškolských učebnic pro kat. spec. pedagogiky State z tyflopédie od J. Jesenského a kol.;

z. český nevidomý klavírista německého původu G. GÖtz, absolvent brněnského ústavu pro nevidomé;

byl zal. Svaz nevidomých Malty;

Světová rada pro blaho slepců pořádala v Hannoweru světový internacionální kongres;

v Estonsku byla dána do provozu slepecká tiskárna;

slovenský čas. v bodovém písmu pro nevidomé děti Naše svetlo se rozdělil na čas. Za svetlom a na čas. Naše ráno;

při slepecké knihovně v Levoči vzniklo studio pro natáčení zvukové knihy;

2. 2. z. L. Cohn, německý nevidomý vzdělanec. Stal se řed. ústavu pro nevidomé v Rotterdamu. Přednášel na pražské německé univerzitě a je autorem knihy Cesta ku štěstí.

1963

v Praze byla zal. pokusná třída školy pro žáky se zbytky zraku (Vl. Štruncová);

z iniciativy řed. základní školy pro nevidomé D. Hanáka vzniklo v Brně vývojové a výrobní středisko speciálních pomůcek pro nevidomé;

v Praze byly první psychorehabilitační kurzy pro později osleplé;

v USA byla zal. Americká rada nevidomých. Sdružuje na 70 organizací a zájmových skupin nevidomých;

v Alžírsku vznikla svépomocná organizace nevidomých;

z. O. Benesch, významný rakouský tyfloped.

1964

v Praze začal vycházet čas. Zora pro slabozraké;

Státní pedagogické nakladatelství v Praze vydalo první obrázkový slabikář pro nevidomé. Autorkou je Ž. Borisová, učitelka ZŠ pro nevidomé v Brně. Tato i další učebnice jsou tištěny na novoduru;

v Ulánbátoru byla otevřena první škola pro nevidomé a neslyšící;

vznikla Mezinárodní federace nevidomých;

v New Yorku bylo významné zasedání Světové rady pro blaho slepců;

v Lucenbursku bylo zal. Svépomocné sdružení nevidomých;

v Bijsku bylo otevřeno rehabilitační středisko pro nevidomé;

v USA byl zaveden Den bílé hole;

z. M. Schöffler, německý pracovník svépomocného hnutí nevidomých. Hlouběji se zabýval úlohou nevidomého ve společnosti;

z. A. Vidakovič, jugoslávský nevidomý skladatel populární hudby;

8. 5. z. J. Vrabel, významný slovenský tyfloped, zakladatel slovenského slepeckého tisku.

1965

při Svazu invalidů vznikla tyflologická komise, která se měla starat o socialistické zvědečtění práce této organizace;

Státní pedagogické nakladatelství vydalo první obrázkovou početnici pro 1. roč. ZDŠI pro nevidomé. Autorkou je Ž. Borisová, učitelka ZŠ pro nevidomé v Brně. Je vytištěna na novoduru;

ve Varně byla otevřena základní škola pro slabozraké; v Hamburku byl XXV. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

22. 12. z. P. Bentivoglio, italský nevidomý tyfloped a revolucionář;

z. H. Riedrich, německý hluchoslepý organizátor péče o hluchoslepé, pro které vydával i bodově tištěný časopis;

z. F. I. Šojev, ruský nevidomý kulturní pracovník, redaktor slepeckých časopisů a spisovatel.

1966

čas. Zora začal vydávat literární přílohu Slovo a čas, která je výrazem zvýšených kulturních zájmů českých nevidomých;

v Praze proběhla III. celostátní tyflopedická konference;

z. český nevidomý herec F. Síla;

4. 6. z. nadějný český nevidomý klavírista V. Zelený;

na Maltě byla zal. škola pro nevidomé;

v Karl-Marx-Stadtu (Chemnitz - Saská Kamenice) spojením několika škol a institucí vzniklo rehabilitační středisko pro nevidomé;

v Plovdivu bylo otevřeno rehabilitační středisko pro nevidomé;

v Jugoslávii byla uzákoněna možnost tzv. integrovaného vzdělávání nevidomých na běžných školách v místě bydliště rodiny;

24. 7. z. slovenský defektolog V. Gaňo. Zpracovával též problematiku péče o nevidomé.

1967

v Praze byla otevřena ZDŠI pro žáky se zbytky zraku. Od r. 1963 pokusné třídy (Vl. Štruncová);

7. 7. z. T. Macháček, významný nevidomý pracovník Svazu invalidů a organizátor novodobé péče o nevidomé u nás;

v Německé spolkové republice byl zal. Spolek pro péči o hluchoslepé;

v Bostonu (Watertown) pořádá Světová rada pro blaho slepců mezinárodní kongres;

byl ustaven Evropský regionální výbor Světové rady pro blaho slepců;

z. nevidomý skladatel populární hudby A. Antonio;

z. nevidomý organizátor bulharského slepeckého hnutí S. I. Dosev-Nenkov.

1968

v Praze byla otevřena ekonomická škola pro nevidomé s celostátní působností. Později jsou přijímáni i žáci slabozrací;

ZDŠI pro slabozraké v Mor. Třebové byla přeměněna na zvláštnní školu pro slabozraké;

10. 12. z. J. Naňka, český nevidomý houslista a hud. pedagog. Působil na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Konal četné koncerty;

21. 1. z. český slabozraký tyflotechnik Fr. Urban, který je autorem několika reliéfních papírových i nástěnných zeměpisných map. Brněnskému ústavu pro nevidomé vytvořil řadu dalších spec. učebních pomůcek mimořádné kvality (modely zvířat a květin, Kleinovy psací stroje, pražské tabulky, vídeňské početní krabice aj.);

ve Švýcarsku vznikla Společnost pro péči o hluchoslepé;

v Rumunsku začal vycházet čas. Viata noua, který je tištěný v bodovém i běžném písmu. Vydává ho rumunský Svaz nevidomých;

v Estonsku bylo při slepecké knihovně zřízeno studio zvukové knihy;

31. 5. z. vzdělaná hluchoslepá Američanka H. Kellerová, spisovatelka několika převážně autobiografických literárních prací;

12. 12. z. německý nevidomý spisovatel A. P. Rouss. Zpracoval návrh na novelizaci Braillovy bodové hud. notace;

12. 12. z. francouzský nevidomý hud. pedagog R. Tiberge. Působil na konzervatoři v Champignonu a později v Paříži.

1969

byla ustavena Federace čs. invalidů se samostatnými svazy zrakově, sluchově, vnitřně a tělesně postižených, jako výraz snahy o demokratizaci společenských org. tělesně a smyslově postižených občanů;

15. 7. z. B. Popelář, který koncipoval svůj systém spec. pedagogiky;

z. M. Rokos, český nevidomý vynálezce a konstruktér přístrojů, které měly přispět k prohloubení poznávacích činností nevidomých. Zkonstruoval také psací stroj pro Braillovo písmo;

21. 3. z. Fr. Štampach, ústřední inspektor ministerstva školství, odd. speciálních škol. Přítel nevidomých, o nichž napsal několik pojednání;

2. 1. z. I. Tylňak, nevidomý hud. skladatel především komorních žánrů a prof. na Střední hud. škole pro zrakově postiženou mládež v Praze, člen Svazu skladatelů;

v Yorku (Anglie) byl zal. Spolek držitelů vodicích psů;

byl zal. Svaz nevidomých Vietnamu;

v Thajsku byl zal. Spolek nevidomých;

ruský čas. pro nevidomé Žizň slepich změnil název na Naša žizň;

z. B. I. Kovalenko, zakladatel sovětské tyflopedagogiky. Jeho některé odborné práce jsou až příliš poplatné politickému režimu v SSSR.

1970

v Ostravě byl zal. první klub nevidomých držitelů radiostanic;

mezi základní školou pro nevidomé v Praze a základní školou pro nevidomé v Brně byla první žákovská soutěž ve čtení Braillova písma;

Svaz invalidů zřídil dva své výrobní podniky. V Českých zemích je to Meta, na Slovensku Integra;

při Radě zrakově postižených ÚV Svazu invalidů byla zal. komise pro podporu nevidomých a slabozrakých vysokoškolských studentů;

vychází publikace J. Jesenského Poznávací význam tyflografiky;

v Maďarsku byla zal. Společnost léčebných pedagogů.

1971

v Tangermunde byla otevřena zvláštní škola pro slabozraké;

byl zal. litevský profesionální pěvecký sbor nevidomých;

z. francouzský nevidomý spisovatel J. Lusseyran;

z. C. Strehl, nevidomý učitel marburského Studijního ústavu pro nevidomé;

z. L. Wrzsosek, významný pracovník svépomocného hnutí polských nevidomých.

1972

začal vycházet bodově tištěný čas. pro nevidomou mládež Junior (Praha);

25. 7. z. český nevidomý houslista a hud. pedagog J. Bergman;

31. 12. n. J. Toman, významný český nevidomý klavírista, řed. kůru a hudební skladatel. Četně koncertoval doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Maďarsko). Skladby pro klavír, housle i orchestrální;

na zdravotní škole v Levoči bylo otevřeno oddělení, na kterém mohou studovat i nevidomí a slabozrací z českých zemí;

v Helsinkách byla otevřena škola pro slabozraké;

v Kuvajtu byla zal. Společnost nevidomých;

v Záhřebu vznikla zvuková kniha pro nevidomé;

z. známý ruský nevidomý tyflopedagog S. V. Sverlov, pracovník petrohradského institutu pro pracovní expertýzu;

z. vynikající maďarský nevidomý klavírista I. Ungar.

1973

při Československé akademii věd byla zal. sekce speciální pedagogiky;

byla první národní interpretační soutěž nevidomých hudebních umělců (o dva roky později mezinárodně). Vznik obou soutěží inicioval J. Drtina, nevidomý řed. konzervatoře pro zrakově postižené v Praze;

z. M. Polednová, nevidomá spisovatelka. Byla první sazečkou čas. Zora a první knihovnicí Macanovy slepecké knihovny v Praze;

v Damaku (Mali) byla zal. škola pro nevidomé;

vznikla Společnost starších nevidomých Islandu;

v Německu bylo legislativně zajištěno integrované vzdělávání nevidomých a slabozrakých na školách v místě bydliště rodiny;

z. Wl. Dolanski, polský nevidomý tyflopsycholog a výborný jednoruký klavírista. Zabýval se studiem tzv. smyslu pro překážky;

z. Taha Husajn, egyptský nevidomý vysokoškolský profesor filologie;

z. M. Kosz, polský nevidomý džezový klavírista;

z. A. V. Vološčakov, ruský nevidomý spisovatel.

1974

druhým násilně zrušením samostatných svazů tělesně a smyslově postižených je jejich direktivním seskupením vytvořen Svaz invalidů jako součást tzv. Národní fronty bez ohledu na skutečné potřeby;

redakce čas. Zora se ujímá J. Lacina;

v Tunisu bylo otevřeno studijní středisko pro nevidomé;

vznikl Svaz nevidomých socialistické Etiopie;

v USA byla pro nevidomé nařízena povinná školní docházka;

v Levoči bylo otevřeno slepecké muzeum. Po několika letech se mění na středisko s názvem Studijní středisko speciálního školství;

v Mnichově vznikl amatérský divadelní soubor se stálou scénou;

při Evropském regionálním výboru Světové rady pro blaho slepců vznikla sportovní komise;

z. německý nevidomý varhaník a hud. skladatel B. Notz.

1975

Slepecká tiskárna v Praze vydala první českou učebnici hudební nauky pro ZŠ pro nevidomé;

v Praze byla první hudebně interpretační soutěž nevidomých hudebních umělců s mezinárodní účastí;

17. 11. z. K. Hájek, známý činitel Podpůrného spolku samostatných slepců v Praze;

3. 7. z. K. Hejda, varhaník a hud. pedagog, řed. huddební školy Deylova ústavu pro nevidomé v Praze;

2. 7. z. A. Perman, český nevidomý hud. pedagog a hud. skladatel. Své rozsáhlé dílo tvořil ve chvílích, kdy nevyučoval. Byl varhaníkem, hudebním pedagogem na ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech a vlastnil soukromou hudební školu;

ke 150. výročí vzniku Braillova písma vyšla v Moskvě Krasnousova publikace Louis Braille se vzory některých reliéfních písem pro nevidomé;

v USA byl vydán zákon o možnosti vzdělávat nevidomé na školách v místě bydliště jejich rodin;

v Bělehradě byla první světová konference nevidomých žen;

byla první světová konference hluchoslepých;

23. 2. z. A. Binar, německý koncertní pěvec, který své hud. vzdělání nabyl v brněnském ústavu pro nevidomé. Účinkoval rovněž ve velkých vokálních dílech;

z. I. Blajan, nevidomý rumunský lidový zpěvák, autor úspěšného románu Muž s černými brýlemi;

z. A. Gottwald, předseda německého Svazu nevidomých. Povoláním byl notář a advokát;

z. Ch. Hedkvist, významný nevidomý pracovník švédského svazu nevidomých a předseda Světové rady pro blaho slepců;

z. H. Jakob, nevidomý ředitel Ústřední slepecké knihovny v Lipsku;

z. H. Ludwig, německý nevidomý tyfloped, a organizátor německého slepeckého hnutí;

z. M. Margolin, ruský nevidomý vynálezce;

z. O. K. Maťušina, ruská nevidomá spisovatelka knih pro mládež;

z. H. Schmidt, organizátor společenského života nevidomých v bývalé NDR.

1976

ze Střední hudební školy pro zrakově postiženou mládež vznikla speciální konzervatoř;

dosavadní ZDŠI pro slabozraké přešly na koncepci ZŠ pro slabozraké (s osmiletou docházkou);

Slepecká knihovna K. Em. Macana začala zřizovat v některých větších městech své odbočky zvukové knihy;

v Sidney byla zal. Společnost pro vzdělávání hluchoslepých;

UNESCO zahájilo v Paříži vydávání čas. pro nevidomé Braille-Kurier, který je tištěný Brailovým písmem;

v Berlíně byla mezinárodní konference k otázkám evidence nevidomých a těžce slabozrakých dětí předškolního věku;

v Levoči byla zásluhou tehdejšího nevidomého řed. J. Sventeka dána do provozu nová účelová budova slepecké tiskárny a knihovny;

z. nevidomý pracovník Světové rady pro blaho slepců E. Häkkinen;

5. 7. z. litevský nevidomý básník A. Ioninas. Byl prvním předsedou Litevského spolku slepců;

11. 1. z. M. Jánoš, slovenský nevidomý středoškolský profesor hudby;

24. 12. z. německý průkopník péče o hluchoslepé W. Marhauer;

3. 10. z. Š. Šoltés, slovenský tyfloped. Je spoluautorem několika spec. učebnic pro nevidomé.

1977

řed. ZŠ pro nevidomé v Brně J. Smýkal založil první speciálně pedagogickou poradnu pro rodiče nevidomých dětí raného věku;

v Karlových Varech byla první mezinárodní konference socialistických zemí o defektologii;

27. 5. z. B. Nálevka, český nevidomý hud. pedagog. Vyučoval na Střední hud. škole pro zrakově postiženou mládež v Praze;

v Hannoweru zahájilo činnost výchovné a vzdělávací středisko pro hluchoslepé;

v Jordánsku byla zal. Asociace nevidomých;

v Levoči zahájilo činnost první československé rehabilitační středisko pro později osleplé;

Eurosport pořádal v Polsku první mezinárodní lehkoatletické závody nevidomých a slabozrakých;

z. R. Kirk, známý americký nevidomý hráč na několik hud. nástrojů, které ovládal jednou rukou;

22. 6. z. nevidomý spolutvůrce současné bulharské hudby P. Stajnov.

1978

na základě nového školského zákona byla 1. 9. Zahájena přestavba ZDŠI pro nevidomé na osmiletou ZŠ a povinnou desetiletou školní docházku;

počátkem září byla v Brně ředitelem J. Smýkalem otevřena mateřská škola pro nevidomé. (Dřívější Opatrovna s mateřskou školou byla nerozvážně zrušena r. 1950.);

v Československu byla první mezinárodní soutěž nevidomých a slabozrakých skladatelů;

pracovníci výzkumného ústavu v Bratislavě ve spolupráci s řed. ZŠ pro nevidomé v Brně vypracovali techniku zpěnitelných barev a základní tyflokódy pro reliéfní tiskoviny;

14. 2. z. nevidomý lyžař a horolezec, jeden z prvních propagátorů aktivního sportování nevidomých u nás, J. Kuhn; ve Vel. Británii bylo zákonem povoleno tzv. integrované vzdělávání nevidomých na běžných školách v místě bydliště rodiny;

byla ustavující schůze Evropského výboru Světové federace nevidomých;

na Kubě byla zal. Národní asociace nevidomých Kuby;

v Mongolsku začala pracovat společná organizace nevidomých a neslyšících;

v Bangladéši byla zal. Společnost pro pomoc nevidomým dětem;

ve Francii byl zal. spolek hluchoslepých;

ve Francii začal vycházet čas. Transparent. Je určený pro hluchoslepé, tištěný Brailovým písmem;

v Moskvě bylo zal. slepecké muzeum;

ve Waldkirchu (Německo) byl 28. mezinárodní kongres učitelů nevidomých;

při všesvazové organizaci nevidomých (VOS) byla ustavena Rada pro péči o hluchoslepé;

3.11. z. redaktor čas. Die Gegenwart H. L. Oelkers. Časopis je vydávaný Svazem nevidomých a slabozrakých Německa běžným i Braillovým písmem;

z. (říjen) německý nevidomý básník a revolucionář K. Otto;

z. V. A. Viktorov, první předseda Všeruské organizace slepých;

1. 12. z. rakouský tyfloped O. Wanecek. Uzavírá řadu vynikajících rakouských tyflopedů. Nejvýznamnějším jeho dílem jsou dějiny pedagogiky nevidomých.

1979

na ekonomické střední škole pro nevidomé a slabozraké v Praze zavedli možnost zakončit studium maturitou;

z učňovské školy pro nevidomé a slabozraké v Praze a v Levoči se vytvořila střední odborná učiliště pro zrakově postiženou mládež;

J. Jesenský vydal publikaci Základné pravidlá prostorovej orientácie;

vyšla publikace A. G. Litvaka: Nástin psychologie nevidomých a slabozrakých;

státní pedagogické nakladatelství začíná vydávat speciální učebnice pro žáky ZŠ pro slabozraké ve zvětšeném písmu s ilustracemi;

v Pakistánu byla zal. společnost pro pomoc nevidomým dětem;

15. 4. z. L. Korunka, významný český hud. pedagog a skladatel operet. Působil na Konzervatoři pro nevidomé a slabozraké v Praze. Je konstruktérem rozmnožovacího zařízení pro tisk Braillovým písmem. Tiskl na něm bodové hudebniny pro nevidomé studenty;

v Zaire byl zal. Národní svaz nevidomých;

v Etiopii převzala péči o nevidomé Etiopská společnost pro pomoc nevidomým;

v New Yorku byla první světová konference o problematice výchovy a vzdělávání hluchoslepých;

ve Washingtonu vychází od B. Krolick Dictionary of Braille Music signs;

17. 4. z. E. Freund, německý hud. pedagog. Zúčastnil se práce na nové verzi německého zkratkopisu.

1980

22. 12. z. J. Ditrich, brněnský tyflokartograf. Vytvořil kvalitní zeměpisné mapy i jiné reliéfy pro nevidomé a množství speciálních trojrozměrných učebních pomůcek;

9. 2. z. P. Les, český nevidomý učitel hudby, později pracovník slepecké knihovny v Praze, známý bojovník za plné zhodnocení osobnosti nevidomého;

19. 9. z. E. Rabanová, významná nevidomá pracovnice v tzv. slepeckém hnutí. Dlouholetá redaktorka čas. Nevidomá hospodyně;

2. 1. z. J. Šedivý, nevidomý telefonní manipulant. Jako první se ujal iniciativy připravovat další nevidomé na toto povolání;

16. 3. z. F. Wildmann, nevidomý redaktor čas. Zora a řed. slepecké knihovny a tiskárny v Praze;

v Managui byla otevřena škola pro nevidomé;

v Sudánu vznikla Asociace nevidomých;

Světová rada pro blaho slepců uspořádala v Praze mezinárodní konferenci o využívání zbytků zraku;

na doporučení Světové rady pro blaho slepců se 15. říjen zavádí jako Mezinárodní den bílé hole. U nás se však začal zavádět váhavě;

z. N. G. Fogel, ukrajinský nevidomý spisovatel;

28. 2. z. Francouzska Guilly Herbemontová, která navrhla, aby nevidomí používali bílou hůl jako označení svého zrakového postižení i pro orientaci v prostoru.

1981

v Brně vyšla první česká publikace, zabývající se problematikou výchovy nevidomých dětí raného předškolního věku. Autor J. Smýkal;

řed. ZŠ pro nevidomé v Brně pořádalo u nás první seminář pro rodiče předškolních nevidomých dětí;

zveřejněním soukromých sbírek J. Smýkala, řed. ZŠ pro nevidomé v Brně, bylo 13. 11. v prostorách ZŠ pro nevidomé otevřeno tyflopedické muzeum. Po odchodu ředitele pozvolna zaniklo;

4. 8. z. M. Vosoba, řed. učňovské školy pro nevidomé a slabozraké v Praze;

8. 12. z. M. Zicha, český nevidomý učitel hudby;

v Kábulu byla otevřena škola pro nevidomé;

v Laskách u Varšavy byla zal. druhá škola pro nevidomé maséry (první je v Krakově);

v Nikaragui byl zal. Svaz nevidomých;

v USA byla zal. Společnost pro obrodu Braillova písma. Bylo třeba upozornit, že zvuková kniha je pouze doplňujícím vzdělávacím prostředkem;

UNESCO vyhlásilo r. 1981 Mezinárodním rokem invalidů;

v Hanoji zahájila činnost slepecká tiskárna.

byl zal. Mezinárodní svaz nevidomých sportovců (IPSA);

1982

redakce čas. Zora se ujímá J. Reichel;

byl 1. roč. lyžařského memoriálu J. Kuhna;

proběhl 1. roč. memoriálu M. Vosoby v turistice nevidomých;

30. 3. z. český tyfloped V. Král. Napsal krátké dějiny brněnského ústavu pro nevidomé. Je rovněž autorem několika učebních pomůcek pro nevidomé a spec. učebnic;

5. 12. z. J. Lacina, nevidomý redaktor čas. Zora;

v Luandě (Angola) byla otevřena škola pro nevidomé;

14. 9. z. M. V. Matič. Spolu s V. Ramadanovičem je zakladatelem jugoslávské tyflopedie;

7. 5. z. známá ruská hluchoslepá tyflopedagožka O. Skorochodová.

1983

v Plzni byla otevřena ZŠ pro slabozraké;

ve Varšavě byla otevřena škola pro nevidomé s kombinacemi jiných postižení včetně hluchoslepých;

ve Stuttgartu vychází od S. Solarové Geschichte der Sonderpädagogik;

12. 12. z. G. Karst, švýcarský nevidomý podnikatel a pracovník slepeckého hnutí;

z. V. Koev, bulharský nevidomý hudebník;

z. A. Stoeckel, německý nevidomý pěvec;

21. 8. z. J. Szczygiel, polský nevidomý spisovatel;

z. T. Vas, maďarský nevidomý právník.

1984

Světová federace nevidomých a Světová rada pro blaho slepců se sjednotily. Název nové organizace: Světová unie nevidomých;

Evropská federace nevidomých a Evropský regionální výbor Světové rady pro blaho slepců se sjednotili. Název nové organizace: Evropská unie nevidomých;

spojením dosavadních dvou organizací vzniklo v USA Sdružení pro výchovu a vzdělávání nevidomých;

v Rumunsku byla přijata jednotná soustava Braillova písma;

v Pacelli (Nigerie) byla uvedena do provozu knihovna a tiskárna pro nevidomé.

1985

v Praze začíná vycházet Zábavná příloha čas. Zora;

vychází O. Čálkova významná publikace, první svého druhu u nás, Raný vývoj dítěte nevidomého od narození;

8. 7. z. D. Cveček, učitel na obecné škole pro krátkozraké v Brně, která je první školou vého druhu u nás. Mimo několika spec. pomůcek zpracoval učební plány i učební osnovy;

1. 7. z. O. Krátký, učitel na ústavu pro nevidomé v Levoči. Později působil v Praze. Je autorem první školské učebnice českého zkratkopisu pro nevidomé;

12. 10. z. R. Tyl, nevidomý organizátor českých společenských organizací invalidů. Bylo to však na úkor samostatnosti dosavadních spolků;

v Bulharsku začal vycházet čas. pro nevidomé esperantisty Esperanta fajrero;

v Japonsku začal vycházet v bodovém písmu čas. Japan Braille News;

4. 3. z. J. Gurbindo, vynikající španělský slabozraký klavírista.

1986

17.2. z. Ž. Borisová, učitelka ZŠ pro nevidomé v Brně. Je autorkou speciálního reliéfního obrázkového slabikáře a obrázkové početnice pro nevidomé na elementárním stupni;

15. 12. z. L. Nop, učitel na ústavu pro nevidomé v Brně, později řed, ZDŠI pro nevidomé v Praze a Hradčanech, iniciátor pravidelných lehkoatletických závodů nevidomých žáků. Redakčně zpracoval publikaci Péče o děti s vadami zraku;

Ve Švédsku byly zrušeny základní školy pro nevidomé i pro slabozraké. Tito žáci jsou umístěni do běžných škol v místě svého bydliště;

W. Florian (NDR) navrhuje nové písmo pro později osleplé formou Morseovy abecedy. Není známo, zda se někde vyzkoušelo;

v Uruguayi začal vycházet čas. America latina, a to v běžném písmu i v bodové verzi;

14. 6. z. L. J. Borges, argentinský nevidomý básník a spisovatel;

z. P. Henri, nevidomý učitel na Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži, správce slepeckého muzea, redaktor čas. V. Haüy. Autor rozsáhlých životopisů (včetně L. Braille) a mnoha pojednání o životě nevidomých;

28. 4. z. H. Pielasch, předseda Svazu nevidomých NDR, autor několika pojednání o problematice života nevidomých i pokusu o německou historii péče o nevidomé. Kniha je svým obsahem poplatná socialistické ideologii;

26. 12. z. J. Šoltés, významný slovenský tyfloped, řed. ústavu pro nevidomé v Levoči a zakladatel školy pro slabozraké v Bratislavě;

12. 3. z. S. Terry (vlastním jménem Saunders Terrell), americký harmonikář a zpěvák blues.

1987

při základní škole pro nevidomé v Brně byly otevřeny třídy zvláštní školy pro nevidomé;

při Logopedické společnosti v ČSR byla zřízena sekce tyflopedická;

čtyři nevidomí se pokusili o první rekodifikaci českého i slovenského bodového zápisu k upotřebení v počítačové technice;

15. 12. z. J. Had, český nevidomý učitel hudby a varhaník. Vděčíme mu za uchování vzpomínek na činnost hradčanského ústavu pro nevidomé v Praze;

v Levoči byla zal. tyflopedická poradna pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí;

byla zal. Africká unie nevidomých;

v Berlíně (NDR) bylo zal. centrum pro výuku mobility;

v Azerbejdžánu začal vycházet čas. Dan uldyzy (Jitřní hvězda);

ve Švédsku začal vycházet digitální časopis pro nevidomé, rozšiřovaný elektronicky;

15. 3. z. J. Štrupel, slovenský nevidomý hud. pedagog.

1988

v Brně začala pracovat Tyflopedická poradna pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí při Svazu invalidů za vedení J. Smýkala;

čas. Otázky defektologie změnil název na Teorie a praxe speciální pedagogiky;

v Praze byl otevřen tzv. tyflokabinet, který je postupně vybavovaný elektronickou technikou;

v Bulharsku začal vycházet informační bulletin Evropské unie nevidomých;

v Německu začal vycházet časopis pro nevidomé, rozšiřovaný elektronicky;

v USA začal vycházet odborný čas. Educator;

v Havaně byla uvedena do provozu slepecká tiskárna.

1989

v prosinci byla zal. Česká unie nevidomých a slabozrakých jako výraz svobody spolčování;

začala vycházet obrazová přiloha čas. Zora Svět kolem nás. Obsahuje amatérské reliéfní vakuové výlisky i kresby sázecím zařízením do papíru bohužel pouze tečkovanou konturou;

v Praze vzniklo výrobní družstvo nevidomých Spektra, které se velmi dobře uplatnilo;

2. 12. z. B. Zeman, český nevidomý hudební pedagog a klavírista. Vyznamenával se rovněž jako sbormistr. Vedl známý dětský pěvecký sbor. Ve Slepeckém muzeu v Brně je velká sada jeho drátěných dirigentských gest aj.

1990

vznikla Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR;

čas. Teorie a praxe speciální pedagogiky změnil název na Speciální pedagogika;

v Brně začal vycházet první regionální čas. v bodovém písmu Brněnský občasník. Je tištěný na muzeálních tiskařských strojích amatérsky, připravuje J. Smýkal;

v Praze proběhla Evropská konference o rehabilitaci nevidomých a slabozrakých;

v Brně byla zal. Nadace pro pomoc těžce zrakově postiženým dětem. Jediným výsledkem bylo založení střední rodinné a polytechnické školy pro nevidomé a slabozraké;

7. 4. proběhl v Praze kongres nevidomých a slabozrakých;

29. 8. z. J. Reiner, český nevidomý prof. na vysoké škole (marxismus), dlouholetý předseda vysokoškolské komise nevidomých při Svazu invalidů;

na Slovensku vznikla Unie nevidomých a slabozrakých;

v Polsku byl zal čas. pro hluchoslepé s názvem Informátor;

v Srbsku začal vycházet esperantský čas. Sunapero;

v Německu byl vyvinut elektronický psací stroj ErikaElectronic pro Braillovo písmo;

v Levoči bylo zrušeno slepecké muzeum a vzniká Studijní středisko speciálního školství.

v Číně byl kongres učitelů nevidomých, který rozhodl o sjednocení Braillova písma pro každou ze tří jazykových oblastí Číny zvlášť;

1991

v Praze vznikla Oftalmopedická společnost;

Společnost nevidomých a slabozrakých, Unie nevidomých a slabozrakých Slovenska a Česká unie nevidomých a slabozrakých založily Federaci nevidomých a slabozrakých;

v České republice vznikají při ZŠ pro nevidomé i ZŠ pro slabozraké poradenská centra pro nevidomé a slabozraké děti od 4 do 15 let;

v České republice byla zal. Společnost pro péči o hluchoslepé Lorm;

při České unii nevidomých a slabozrakých vznikly profesionální poradny pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí předškolního věku s centry v Praze a v Brně;

Česká unie nevidomých a slabozrakých začíná realizovat svůj projekt rehabilitace později osleplých nazvaný Tyfloservis;

v Albánii vznikla Unie nevidomých;

v Bratislavě byla Evropská konference o zaměstnávání zrakově postižených v podmínkách tržní ekonomiky.

1992

v Brně byla otevřena soukromá (nadační) střední polytechnická a rodinná škola pro nevidomé. Iniciovala brněnská Nadace pro pomoc zrakově postiženým dětem;

na ZŠ pro slabozraké v Opavě začínají být přijímáni také žáci nevidomí;

5. 5. bylo v Brně zal. slepecké muzeum. Vzniklo ze soukromých sbírek J. Smýkala. Zřizovatelem se stala Federace nevidomých a slabozrakých;

v Polsku vznikl Spolek pro péči o hluchoslepé;

v Madridu bylo zal. muzeum výtvarného umění pro nevidomé.

1993

na Kopečku u Olomouce bylo otevřeno středisko pro hluchoslepé. Další centrum vzniklo v Berouně;

Federace nevidomých a slabozrakých se v důsledku rozpadu Československa mění na Společenství organizací nevidomých a slabozrakých;

Česká unie nevidomých a slabozrakých otevřela digitalizační středisko s databankou a skenerem. Je dostupné telefonicky;

18. 12. z. Vl. Hawlík, prof. konzervatoře. Na ústavu pro nevidomé v Brně působil jako učitel hry na klavír. Ke státním zkouškám z hudby připravil více než deset nevidomých a těžce slabozrakých;

ve Svidniku na Slovensku byla otevřena škola pro hluchoslepé;

na ZŠ pro nevidomé v Levoči začali přijímat i žáky slabozraké;

v Bratislavě na ZŠ pro slabozraké začali přijímat i žáky nevidomé;

12. 5. z. slovenský nevidomý hud. pedagog, prof. konzervatoře, I. Škripko.

1994

v Mor. Třebové vznikl nový typ školy nazvaný speciální škola a školské zařízení. Jedná se o soubor projektů pro komplexní výchovu a vzdělávání nevidomých a slabozrakých žáků;

v Brně byla zal. katedra spec. pedagogiky při Ped. fakultě MU;

v Praze bylo zahájeno vysokoškolské studium instruktorů prostorové orientace a sebeobsluhy nevidomých a slabozrakých;

pobytové rehabilitační středisko pro nevidomé a slabozraké v Praze otevřela Česká unie nevidomých a slabozrakých;

Slepecké muzeum v Brně převzala Česká unie nevidomých a slabozrakých;

4. 9. z. J. Drtina, nevidomý zakladatel a dlouholetý ředitel konzervatoře pro zrakově postiženou mládež v Praze. Byl jedním z vedoucích funkcionářů a ideologů Svazu invalidů. Jeho některé práce jsou poplatné komunistické ideologii;

10. 6. z. Fr. Novozámský, nevidomý organizátor kultury nevidomých v Brně. Je zakladatelem prvního Klubu nevidomých jako společenského centra;

v Itálii začal vycházet deník pro nevidomé Il Quotidiano Braille;

1. 3. z. M. Dzurňák, ředitel učňovské školy pro nevidomé a slabozraké v Levoči, později vedoucí tamního slepeckého muzea a po jeho zrušení vybudoval Studijní středisko speciálního školství;

16. 3. z. Š. Valent, slovenský tyfloped. Zabýval se problematikou začleňování nevidomých a těžce slabozrakých do zaměstnání. Napsal pedagogické čtení.

1995

12. 5. z. Josef Doksanský, pracovník později ředitel Slepecké knihovny a tiskárny v Praze. Jedno období byl poslancem Federálního shromáždění. byl činný ve společenských organizacích nevidomých a slabozrakých;

začíná se realizovat nová kodifikace Braillova písma pro český jazyk.

1996

Spojením České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých vznikla nová česká organizace nevidomých a slabozrakých Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v ČR;

v lednu byla zavedena nová kodifikace Braillova bodového písma v češtině;

9. 1. z. R. Krchňák, český nevidomý učitel hudby. Dlouhodobě působil na ústavu a ZŠ pro nevidomé v Brně. Byl známým organizátorem českého i mezinárodního slepeckého hnutí. Patřil mezi příznivce neblahého Svazu invalidů. Je autorem několika verzí publikace Nevidomí známí neznámí. Věnoval se rovněž drobné skladbě a literární tvořivosti;

21. 4. z. Fr. Podlucký, nevidomý ladč klavírů. Vyučoval ladění v ústavu pro nevidomé v Brně a posléze v Odborné ladičské škole pro nevidomé v Praze;

na Slovensku byla zavedena nová kodifikace Braillova písma pro slovenštinu;

LITERATURA

Akluju Dalija - Kaunas, 1933;

Beretning om Kristiania Blindeninstitut - Kristiania, 1894;

Catalog Appendix - New York 1963;

Catty, N.: Primary Schools for Blind Children - London;

Cohn, L.: Der Wege ins Leben - Leipzig, 19??;

Digrin, L.: Vývoj slepeckého tisku v našich zemích - Praha, 1993;

Drtina, J.: Dějiny slepeckého hnutí po 2. světové válce - Praha, 1983 (v Braillově písmu);

Der erste Europäische Blindenlehrer-Congres - Dresden 1876;

Hebold, E. E.: Schreib-Schule für Blinde - Berlin 1859;

Hronek, J.: Vybrané kapitoly z historie péče o děti s vada mi zraku - Olomouc 1971;

Chlumetzki, H.: Kritische Betrachtungen - Brno 1918;

Chlup, J.: Péče o vadné - Brno, 1941;

Jesenský, J. a kol.: State z tyflopédie - Praha 1962;

Kamarýt, S.: Historio de a esperanto movado en Cehoslovakio - Praha, 1983;

Klein, J. W.: Anleitung blinden Kindern ohne sie in Blin-den-Institute unterzubringen - Wien 1844;

Klein, J. W.: Die Anstalten für Blinde in Wien - Wien, 1841;

Klein, J. W.: Geschichte des Blindenunterrichten - Wien 1837;

Král, V.: Dějiny péče o slepé a slabozraké na Moravě a ve Slezsku - Brno, 1957 (rukopis);

Krasnousov, P. D.: Louis Braille - Moskva 1975;

Krátký nástin stoletého trvání soukromého ústavu pro výchovu a léčení chudých slepých dětí a na oči chorých - Praha, 1907;

Krchňák, R.: Nevidomí známí i neznámí - Praha, 1992;

La typographie des aveugles - Pari 1900;

Lenderink, H. J.: Blinden-Doofstom Tegelijk - Amsterodam, 1908;

Lenderink, H.: Het Blindenwezen en buiten Nederland - Am-sterodam 1904;

Lipa, K., Les, P.: We Have Overcome - Brno, 1971;

Ludvík, Fr.: Dějiny defektologie - Praha, 1956;

Ludvík, Fr.: Školství pro mládež vyžadující zvláštní péče - Praha, 1954;

Matthies, I.: Deutsche Blindenanstalten in Wort und Bild - Halle a. S., 1913;

Mell, A. u. Kol.: Der Blindenunterricht - Wien 1910;

Mell, A.: Handbuch des Blindenwesens - Wien 1900;

Mell, A.: Mitteilungen aus dem Gebiete des Blindenwesens -Wien 1919;

Moldenhawer, J.: Historie de L'Institut Royal des aveugles -Copenhague 1907;

Monographie de L'École Braille - Paris, 1899;

Nop, L. a kol.: Péče o děti s vadami zraku - Praha 1957;

Pablasek, M.: Die fürsorge für die Blinden von der Wege bis zum Grabe - Wien 1867;

Pablasek, M.: Erziehung und Unterricht blinder Kinder im Vaterhaus - Wien 1883;

Pablasek, M.: Die fürsorge für die Blinden von der Wiege bis zum grabe - Wien, 1867;

Pielasch, H., Jaedicke, M.: Geschichte des Blindenwesens in Deutschland und der DDR - Leipzig 1971;

Pöschel, J.: Zur Geschichte und Charakteristik des modernen Blindenwesens - Wien, 1904;

Procházka, K.: Geschichte des Böhmischen Privat-Anstalt zur Erziehung und Heilung der Blinde - Praha 1830;

Richvalský, P.: Starostlivosť o slepcov - Bratislava 1948;

Sekáč, Š.: Vychovávání a vzdělávání slepých - Praha 1870;

Seventy-Third Annuel Report of the Managers of the New York Institution for the Blind - New York 1909;

Seventy-Sixth Annual Report of the Managers of the New York Institution for the Blind - New York, 1911,

Scherer, F.: Die Zukunft der Blinden - Praha 1879;

Schmidt, W.: Bibliografie des Blindenwesens - Berlin, 1935;

Schwarz, J.: O vychovávání, vzdělávání a podporování slepcův - Ivančice 1888;

Smýkal, J.: Pohled do dějin slepeckého písma - Brno, 1994;

Smýkal, J.: 150 let výchovné a vzdělávací instituce pro nevidomé v Brně - Brno 1985;

Solarová, S.: Geschichte der Sonderpädagogik - Stuttgart, 1983;

Solarová, S., Šarbach, Zd.: Dějiny nejstarší školy pro nevi-domé v Čechách - Praha, 1992;

Soukup, F.: Knihovna pro slepce - Praha 1926;

Sto roků Klarova ústavu slepců - Praha, 1932;

Špička, A.: Dějiny výchovy nevidomých - Brno, 1923;

Špička, A.: Výchova nevidomého dítěte - Brno 1904;

Taschenbuch zur Blindenlehrer - Berlin, 1914;

Verhandlungen des VI. Blindenlehrer-Congress - Köln a./R. 1888;

Villey, P.: Pedagogika slepců - Praha 1939;

Villey, P.: Svět slepých - Praha 1940;

Wagner, W.: Die Geschichte der Klarischen Blindenanstalt - Praha 1909;

Wanecek, O.: Geschichte der Blindenpädagogik - Berlin 1969;

Zeman, J.: Kultura slepců - Praha 1935;

Zeman, J.: Kulturní snahy a péče o nevidomé - rukopis;

Zeman, J.: Otázky slepecké výchovy - Praha, 1923;

Zeman, J.: Svět nevidomých - Praha 1928.

Zeune, A.: Belisar - Berlín, 1843;

Časopisy:

Anonym: Ein neues Fachwerk - ZB 1917 s. 835;

Birjučkov, M.: V hlubině věků - NŽ 1988/6 s. 36;

Bürklen, K.: Die Entwiklung der Blindenschrift - BF 1917 s. 691;

Bürklen, K.: Untersuchungen Über die Lesbarkeit der Brail-le-schen - BF 1913 s. 47;

Punktschriftzeichen es différendes scritures a L'Usage des aveugles - VH 1894 s. 65;

Digrin, L.: Ke 150. výročí Braillova bodového písma - TL 1975/3-4 s. 1;

Fischer, M.: Wilhelm Ludolf Lachmann als Pädagog der Blinden - BF 1907 s. 245;

Guilbeau, E.: La docteur Moon - VH 1895 s. 114;

Guilbeau, E.: Le livre de l'aveugle en France - VH s. 97;

Hanák, D.: Vývoj institucionální výchovy zrakově postižené mládeže - sborník, Vališová, J.: Tradice speciální pedagogiky v Jihomoravském kraji - Brno 1975;

H. M.: Die Blindenschrift Nouet-Cantonet - BF 1924 s. 33;

Hoňková, D.: Slepecké písmo v našich ústavech - ÚM 1927 s. 7;

Ketsmary, A.: Das Graduale Romanum - ZB 1916 s. 532;

Knie, J.: Ueber Lesen und Schreiben der Blinden - Or 1855 s. 55;

Krchňák, R.: Zpráva o zasedání Evropského regionálního výboru Světové rady pro blaho slepců - TL 1968/3-4 s. 63;

Krchňák, R.: Výročí, které stojí za povšimnutí - TL 1979/1 s. 36;

Kurze Mitteilungen - Or 1955 s. 147;

Ludwig aus St. Marie: Der Blinde und seine Bildung - BF 1900 s. 17;

Matějík, J.: Sto let vynálezu písma nevidomých - PM 1923 s. 286;

Melhuber, A.: Eine neue Tafel fÜr Punkt und Flachtschrift - ZB 1927 s. 16;

Mell, A.: Geschichtstafel des Blinden-Bildungs-und Fürsorge-wesens - BF 1915-1920;

Novák, V.: Braillovo písmo slepců - PB 1891 s. 205;

Preiszutheilung - BF 1890 s. 88;

Schoffler, M.: Der Blinde im Leben des Folkes - Leipzig, 1956;

Smýkal, J.: Francesco Lana Terzi - první autor bodového písma pro nevidomé - OD 1980/81 s. 181;

Smýkal, J.: Oskar Picht - Zo 1986/5 s. 17;

Smýkal, J.: 140 let Braillovy bodové notace - EV 1973/74-5 s. 129;

Smýkal, J.: Sto let pražské tabulky - Zo 1986/12 s. 30;

Smýkal, J.: Tyflografika Martina Kunze - OD 1987/88 s. 133;

Smýkal, J.: Vznik a vývoj písma pro nevidomé - OD (příloha 1986/87;

Smýkal, J.: Životní dílo Johanna Vilhelma Kleina - OD 1987/88 s. 363;

Solarová, S.: Začátky vyučování v hradčanském ústavu pro ne-vidomé - OD 1967/68 s. 117;

Stárek, J.: Zvláštní ohledy při pěstování nevidomcův - Př 1840 s. 67, 164 a 235;

Wanecek, O.: Der erste Schreibunterricht auf der Punkt-schrifttafel - ZB 1917 s. 659;

Zeman, J.: Dějiny slepecké péče - NK 1922, s. 289;

Zkratky pro názvy časopisů:

BF: Der Blindenfreund
BW: Die Blindenwelt
EV: Estetická výchova
GW: Die Gegenwart
NK: Národní kultura
NP: Nápravná pedagogika
NŽ: Naša žizň
OD: Otázky defektologie
Or: Organ der Taubstummen, Blinden-Anstalten in Deutschland
PB: Posel z Budče
PM: Péče o mládež
Př: Přitel mládeže
TL: Tyflologické listy
ÚM: Úchylná mládež
VH: Valentin Haüy
ZB: Zeitschrift für Österreichische Blindenwesen
Zo: Zora
Zr: Zari

Název: Tyflopedické kalendárium
Autor: PhDr. Josef Smýkal
Fotografie: archiv autora
Obálka: Jiří Donné
Vydává: Česká unie nevidomých a slabozrakých spolu s odborem kultury Magistrátu města Brna
Sazba: Bekros, Brno
Tiskárna: Bekros, Brno

Brno, 1995

[ zpět na seznam publikací | zpět na úvodní stránku ]