|
Stodevadesát let Brailleova písma První učitelé nevidomých žáků při jejich vzdělávání používali různé modifikace reliéfní latinky nebo vlastní systémy. Takové písmo bylo pro hmatové vnímání nevhodné, jelikož základním elementem pro hmat je reliéfní bod, pro zrak je to linka či čára. Tento nedostatek odstraňuje, jak se s definitivní platností ukázalo, Brailleovo (čti brajovo) písmo, protože při tvoření jednotlivých písmen využívá kombinací minimálního počtu bodů. Brailleovo písmo otevřelo brány vzdělávání nevidomých dětí i dospělých osob celého světa. Historickou praxí se potvrdilo, že s ním vystačí nevidomí uživatelé počítačů i programátoři. Louis Braille se narodil v městečku Coupvray (Kupré) dne 4. ledna 1809, asi čtyřicet kilometrů od Paříže, v rodině sedláře. Malý Louis rád navštěvoval otcovu dílnu, což se mu asi v jeho třech letech stalo osudné. Ostrým sedlářským nožem či šídlem si poranil oko a přestal na ně vidět. O druhé přišel snad zánětem poněkud později v dětském věku. Nejdříve navštěvoval místní školu. Do pařížského Národního ústavu pro mladé slepce byl proto přijat až jako desetiletý. Po ukončení školní docházky se věnoval studiu hry na klavír a varhany. Po ukončení studií zůstává v Ústavu, kde je pro své mimořádné vědomosti jmenován repetitorem (pomocníkem učitele) a později dokonce učitelem. Současně přijímá také varhanické místo v blízkém kostele. Zdravotní podmínky v Ústavu, podobně jako i v mnohých jiných, byly velice špatné. Mnoho žáků trpělo tuberkulózou a skrofulózou. Budova byla vlhká a těsná pro větší počty chlapců. Žáci měli naprostý nedostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Tělesná zdatnost zde nebyla pěstována vůbec. Není proto divu, že tuberkulózou onemocněl také Braille, a že na ni později i zemřel. Myšlenka sestavit písmo pouze z bodů nebyla nová. První takovou soustavu, i když kombinovanou s liniemi, sestavil Francesco Lana Terzi. Soustava se neujala především z toho důvodu, že v té době neexistovala žádná výchovně vzdělávací instituce a individuální zkušenosti zůstávaly samy pro sebe. Další systém písma z bodů sestavil Charles Barbier de la Serre. Bylo to písmo z 12 reliéfních bodů, dva vertikální sloupce po šesti bodech. Nebylo původně určeno pro slepce, nýbrž mělo plnit úlohu tajného písma pro vojenské účely. Barbier jej sestavil jako fonetické. Rovněž neuspělo. Zavedení Barbierova dvanáctibodového písma v Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži však podněcovalo tamější žáky k jeho úpravám do menšího počtu bodů. Tak sami žáci vytvořili hudební notaci. Špatnou čtivost svého písma uznal i sám Barbier. Snažil se zredukovat šest bodů vertikálního sloupce na pět. Fonetický charakter písma neopustil. Nevidomým žákům snad ani tolik nevadil. I pět bodů pod sebou bylo příliš mnoho. Písmena znovu překračovala akční rádius bříška ukazováků, kterými se čte. Nevidomý byl nucený každý znak ohledávat vertikálním směrem. Tím se čtení znesnadňovalo. Nevidomí chlapci (mimo Louise Braille (čti braje) to byli hlavně Gailod a Fournier) se domluvili, že na písmo z bodů vypíšou soutěž. V Ústavu se pilně pěstovala hudba a bylo třeba hudební skladby zapisovat takovým způsobem, aby si je mohli znovu přehrávat. Výsledkem žákovské soutěže (1825) bylo několik návrhů, mezi nimiž byl i návrh šestibodového písma šestnáctiletého Louise Braille, spolužáky ohodnocený jako nejlepší. Sebastién Guillié této akci nevěnoval žádnou pozornost. Mohl ji považovat za dětskou hru. Kolem data vzniku Brailleova písma panoval menší zmatek. Po prověření mnoha důkazů je jisté, že to bylo v r. 1825. Toto datum je už dnes všeobecně pokládáno za ověřené. Nejasnosti vznikly tím, že Louis Braille své písmo předložil jako ucelené a opravené až v roce 1827 (někteří autoři uvádějí rok 1829). Kniha nese název: Nouveau procédé pour représenter par des pounts la forme méme des lettres Ouvrage en relief de Louis Braille (Nový postup, jak zaznamenávat pomocí bodů samotný tvar písmen, zeměpisné mapy, geometrické útvary, hudební znaky pro potřebu slepců od Louise Braille. Brailleova písmena francouzské abecedy jsou vytvořena ze dvou vertikálních sloupců o třech bodech. Rozměry písmen zhruba odpovídají rozměrům ukazováků, kterými se čte. Soustava je skutečnou abecedou rozměrem i obsahem. Je plně ortografická. Je proto rovnocenná kterémukoliv kulturnímu písmu. Má znaky pro interpunkce i pro velká písmena, je ho možné použít i v jazycích, které mají písmena s diakritickými znaky. Je použitelná k zápisu každého jazyka, i pro nehlásková (abecedy i jiné řady cizojazyčné nazýváme písmem brailleským (brajským). Braille navíc také vytvořil základní kódy pro matematiku a své bodové hudební notaci (1834) dal logický základ. Louis Braille vytvořil ucelený, ale otevřený systém bodového písma pro nevidomé celého světa. Jeho genialitu prověřila historie. Stále stoupající nároky na grafickou úpravu postupně plní rovněž. Roku 1837 vyšly Brailleovým písmem Dějiny Francie. Vedení pařížského Ústavu nejdříve trvalo na používání Barbierova písma. Současně učitelé zkoušeli latinku ředitele Sebastiéna Guilliého. Od r. 1840 také písmo Alstonovo. Nakonec neuspělo ani písmo dalšího ředitele Dufaua. Braillův systém po celých 25 let učitelé odmítali. Oficiálně se situace změnila až r. 1850 (někdy je uváděn r. 1849), kdy se ukázalo, že všechny latinky jsou z principiálních důvodů nevhodné. Brailleovo písmo bylo vedením pařížského ústavu přijato až pouhé dva roky před smrtí autora. Učitelé již od samotného počátku vytýkali tomuto písmu, že svými speciálními a hlavně bodovými znaky izoluje nevidomé od vidomých, kteří je nemohou číst ani jím nemohou psát, a museli by se mu učit. To bylo pro některé z nich nepřijatelné. Tato zdánlivě segregační úloha bodového písma byla přehodnocena. Negativní vztah zaujal i tehdejší ředitel Pignier, protože nejdříve prosazoval písmo svého předchůdce Guilliého. Později se však přiklonil k Brailleově systému. Po nástupu ředitele Dufaua byla situace stejná. Navíc začal nový ředitel důrazně zavádět své písmo. Písmena pro tisk mu odléval tiskař Legrand. Aby se přizpůsobil Španělsku, tiskl také glasgowskou latinkou. Nakonec použil i italskou latinku z rovných linií. Opět neuspěl. Podle svého vyjádření vyčerpal všechny možnosti. Po těchto zmatcích, kdy se nevidomí museli učit stále nová písma, ale hlavně po neúspěších se svým písmem, přijal náhle a nečekaně písmo Brailleovo (1850). Postupně se stává jeho propagátorem. Pronáší veřejný plamenný projev na Brailleovu obhajobu, ve kterém své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že „Jestliže Brailleovo písmo je určeno pro nevidomé, potom oni mají přednost před vidomými“. Dodal: „Toto písmo obsahuje všechny principiální prostředky, kterými se slepci mohou rozvíjet.“ Státní knihovna v Petrohradě jej uchovává ve svém depozitu. O dva roky později se v Paříži začaly Brailleovým písmem tisknout knihy. Na sklonku života se Louis Braille se dočkal ve své zemi uznání. Plnou důvěru, ocenění a lásku nevidomých měl již dávno. Jestliže se ani v Ústavu, kde bylo toto písmo vytvořeno, tak dlouho neprosadilo, je pochopitelné, že v jiných zemích se také rozšiřovalo váhavě. Vždyť např. v Lausanne zavedl Brailleovo písmo H. Hirzel v r. 1860, a to bylo ještě 15 let před jeho oficiálním schválením kongresem učitelů. V roce 1827 vzniká první rozsáhlejší Braillův rukopis, ve kterém je jeho soustava popsána i s návodem k používání. Podařilo se mu využít předcházející zkušenosti s Barbierovým písmem, geniálně je zjednodušit a vytvořit nový logický systém. To ovšem nedovedlo pochopit mnoho tehdy i významných tyflopedů, kteří ještě několik desetiletí napínali všechny své síly, aby objevili nové a podle jejich mínění lepší písmo. Především takové, které by nepůsobilo obtíže při čtení zrakem. V mnohých zemích bylo Brailleova písma jedním z předmětů trvalých sporů mezi učiteli a jejich nevidomými žáky. Louis Braille se přece jenom krátce před svou smrtí dočkal uznání i ze strany vedení Národního ústavu pro mladé slepce. Nezachránilo ho to však, po vysilujícím tuberkulózním chrlení krve, před nezvratnou smrtí dne 6. ledna 1852. K dopisování své rodině používal Braille psací stroj, který vynalezl jeho spolužák Foucault. V roce 1952 bylo v rodišti Louise Brailla otevřeno muzeum, které uchovává mimořádně vzácné stále se rozšiřující sbírkové fondy připomínající Brailleovu osobnost. U příležitosti jeho otevření byla vydána stříbrná medaile, pro kterou Brailleův portrét vytvořil Lucienne Filippi. V tomto roce byly Brailleovy ostatky slavnostně přeneseny do pařížského Panteonu s výminkou rodného městečka, na jehož přání byly jako symbol v původním hrobu ponechány Brailleovy ruce. Před 20 lety vyšla informační brožura (Roben, 1986). Obrazové přílohy: Brailleova francouzská abeceda (JPG, 133 kB) Brailleská (brajská) česká abeceda (JPG, 639 kB) Český text brailleským písmem (JPG, 194 kB) [ zpět na aktuální sdělení | zpět na úvodní stránku ] |