[ zpět na aktuální sdělení  |  zpět na úvodní stránku ]


16. prosince 2012


 Jak psát a číst příjmení Louise Braille
 (diskuze)

 PhDr. Rudolf Volejník, PhDr. Josef Smýkal



Dopis od PhDr. Rudolfa Volejníka

Vážený pane doktore, milý Jožko,

prostřednictvím adresy …@sons.cz obdržela Republiková rada Tvůj návrh na projednání pravopisu a výslovnosti jména Louise Brailla. Zavázal jsem se, že pro RR připravím odborný (a zároveň populárně stylizovaný) rozklad k výslovnosti a pravopisu shora uvedeného jména v češtině (viz příloha); tento rozklad bude rovněž zveřejněn v Zoře a na internetových stránkách SONS. Na jeho základě přijala Republiková rada 14 hlasy z 16 hlasujících níže uvedené usnesení:

RR projednala podnět nestora českomoravského slepeckého hnutí doktora Josefa Smýkala ze dne 18. listopadu, týkající se pravopisu jména Louise Brailla a jeho morfologických a slovnědruhových obměn. Ačkoli si RR nečiní nárok být normotvůrcem a kodifikátorem českého jazyka, v případě jména vynálezce slepeckého písma Louise Brailla zaujme stanovisko, neboť Louis Braille je drahocenným majetkem slepecké veřejnosti celého světa. Na základě rozboru svého člena PhDr. Rudolfa Volejníka, filologa s 35-letou praxí univerzitního učitele, překladatele a konferenčního tlumočníka RR konstatuje, že pro psaní jména Louise Brailla platí dlouhodobý český úzus založený na analogiích, tedy: v nepřímých pádech se u jména „Braille“ vynechává koncové „e“ (Brailla, Braillovi atd.) a přídavná jména se píší „Braillův“ a „brailský“.

Dovol, abych závěrem vyjádřil jménem prezidenta i všech členů RR dík za tento podnět spolu s ujištěním, že si Tvé celoživotní práce ve prospěch nevidomých nesmírně vážíme.

V úctě
R. Volejník,
viceprezident


Brajl versus Braj a Braillovo versus Brailleovo
(Příloha od PhDr. Rudolfa Volejníka)

Už hodně přes sto let říkáme všichni „brajl“ psáno „Braille“ a „brajlovo písmo“ psáno „Braillovo písmo“. A přece to možná není správně. Podívejme se tedy trochu zblízka, jak že se to s tím Braillem a Braillovým písmem má: nabádá nás k tomu nestor českomoravského slepeckého hnutí, tyflopedagog, badatel a vpravdě obrozenecký moravský buditel doktor Josef Smýkal.

Nejdřív ale drobná odbočka, aby nedošlo k nedorozumění: do fungování jazyka a řeči – tedy do toho, jak se má psát a mluvit – se plete skoro každý, a je to pochopitelné: jazyk používáme přece všichni, a tak se může každý pasovat na slovovzatého odborníka. A přece tahle logika pokulhává: elektřinu přece používá taky každý, a přesto se nikdo při zdravém rozumu neopováží radit stavitelům Temelína, jak mají elektrárnu zabezpečit. Ve stejném duchu bych si přál, aby se o výslovnost a pravopis „Brailla“ a „Braillova písma“ alespoň chvíli přeli jazykozpytci, nikoli laici.

Názor reprezentovaný doktorem Petrem Peňázem z brněnské Masarykovy univerzity nabádá, abychom jméno „Braille“ vyslovovali pofrancouzsku „Braj“. Dále nemáme z psané podoby různých tvarů jména vypouštět koncové psané „e“, takže píšeme: Braillea, Brailleovi, Brailleovo, Braileský apod. Takto je důsledně nakládáno se slovem „Braille“ ve všech jeho podobách na internetových stránkách střediska Teiresiás.

Nyní přejděme k jinému jazykovědnému názoru, kterým se pokusím dokázat, že nabádání dr. Peňáze je českému jazykovému prostředí cizí. Ve svém výkladu budu používat obecně srozumitelné, nikoli odborné jazykovědné názvosloví.
  1. Když připustíme, že budeme Braillovo jméno vyslovovat pofrancouzsku „Braj“, není na tom nic obtížného – všechny hlásky slova „Braj“ v češtině máme. Jenomže ouha! Když pofrancouzsku, tak pofrancouzsku, takže, pánové a dámy, žádné české kmitavé „R“, nýbrž pořádné francouzské chrčivé „R“ – no, a to už v češtině máme jen jako cosi výjimečného, méně obvyklého. Zůstaňme tedy u přirozeně českého „Brajl“ stejně jako Němci, kteří také říkají „Brajl“ a Angličané, ti říkají „Breijl“ a Rusové, ti zase „Brajl“ s měkkým „l“ na konci.

  2. Teď se blíže podíváme na pravopis slov „Brailleovo“ a „Brailleský“. Nějak nám tam to „e“ vadí, ale třeba je to jen zvyk. Abychom dokázali, zda ono „e“ po „l“ je ve slovech „Brailleovo“ a „Brailleský“ náležité či ne, uchýlíme se k analogii, tj. najdeme podobné výrazy a uvidíme, jak se v jazyce chovají.

    1. Nejprve zabrousíme do jazyka zeměpisně nám blízkého – do němčiny. Slovo „Braille“ se skládá ze dvou psaných slabik: „Brail-le“. V němčině máme podobných jmen spoustu: Krau-se, Kun-ze, Pom-pe. Výslovnost francouzského dvouslabičného „Braille“ a německého dvouslabičného „Krau-se“ se však liší: zatímco francouzské „Braille“ vyslovujeme jako jednoslabičné „Brajl“ (koncové psané „e“ zmizí), německá „Krause“, „Kunze“ i „Pompe“ zůstávají dvojslabičná, koncové „e“ se vyslovuje. Proto bychom říkali „Pompeovo písmo“, ale naopak správně „Braillovo písmo“.

    2. Přesvědčeni stále ještě nejsme, takže se vrhneme na analogie v samotné francouzštině a velmi příbuzné angličtině: z francouzštiny vezmeme jména „Voltaire“ a „Verne“ a z angličtiny jména „Pope“ a „Greene“. U všech čtyř vypadává při výslovnosti koncové „e“, což je zkracuje o slabiku. A já se ptám: viděl někdy někdo tuto větu: „knihy od Voltairea a od Vernea jakož i od Greenea a Popea“? Všichni píšeme „Voltaira“, „Verna“, „Popa“ a „Greena“. Analogicky platí totéž pro Brailla. Paradoxem jazyka je, že nic neplatí stoprocentně, a tak máme „Verneovky“, kde je koncové „E“ zachováno (to je ale způsobeno slabičnou harmonií ve slovanských jazycích, kde panuje historická tendence k otevřeným slabikám); kdyby tedy Louis Braille psal fantastické romány, možná bychom jim říkali „Brailleovky“.

  3. Můj poslední argument je ryze praktický: představme si, že mluvíme o „odkazu Louise Braillea“ (čti „Luje Braje“). Zkuste si ověřit na svých známých, kolik jich přečte to jméno správně, tedy tak jak jsem shora uvedl. Vytvořili jsme totiž právě nové pravidlo, které říká, že skupinu písmen „aillea“ čteme ve francouzských i anglických jménech „je“. Ježto čeština se v drtivé většině případů řídí pravidlem „čti, jak píšeš“, asi nám, obyčejným smrtelníkům, ba i přiměřeně odborně kvalifikovaným uživatelům českého jazyka toto pravidlo do krve nepřejde.
Závěr: z uvedeného plyne, že bychom jazyk lámat neměli a měli bychom spíše ctít analogie. Ty tíhnou spíše k „Braillovu“ písmu stejně jako k Voltairovu a Greenovu dílu.

Jazyk se ale chová naprosto nevyzpytatelně. Logiku moc neuznává, jediným vskutku prubířským kamenem je obecná srozumitelnost. A slova jako „Braileovo“ nebo „brailleský“, ať už je vyslovujeme jakkoli, jsou obecně srozumitelná, takže převezme-li je od Teiresia nastupující generace uživatelů Braillova písma, stanou se součástí běžné mluvy i písemného vyjadřování a nad námi navrhovanými variantami zvítězí. Dokladem této tendence budiž Internetová jazyková příručka, která uvádí jako jediný správný pravopis „Brailleovo písmo“ a jako jedinou správnou výslovnost „Brajovo písmo“ (zápis z 13. července 2012). A víte-li pak, kdo se na Internetové jazykové příručce autorsky spolupodílí? No přece pracovníci fakulty informatiky Masarykovy univerzity. I když příručka přímo pana doktora Peňáze necituje, lze důvodně předpokládat, že údaje pro výraz „Brailleovo písmo“ poskytlo právě jeho pracoviště.

Tak uvidíme, zda přetrvá léty pěstovaný zvyk nebo zda se prosadí snažení brněnského vědce, organizátora, manažera a dobrodince.


Replika
(PhDr. Josef Smýkal)

Pozn.: Šéfredaktor časopisu ZORA nemá rád diskusi ani názory, které sám nezastává. Z tohoto důvodu odmítl mou zde uvedenou Repliku uveřejnit. Posuďte její níže uvedený text. Časopis přivedl na pokraj únosnosti. Neměl by už jít ve svých 66 letech na odpočinek?

V reakci na usnesení Republikové rady (RR) Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) prezentované doktorem Rudolfem Volejníkem bych rád dodal následující:
  1. Pozastavuji se nad tím, že dr. Volejník označuje Braille (Braje) za „vynálezce“ písma. Louis Braille je totiž tvůrcem jednoho z několika desítek systémů taktilního písma pro nevidomé čtenáře.
  2. Doktor Petr Peňáz, jako známý filolog, nepřipouští vynechávání v příjmení (nikoliv „jménu“, jak píše dr. Volejník), koncové písmeno „e“, jelikož je neoddělitelnou součástí druhé slabiky Brailleova (brajova) příjmení.
  3. Brailleovým (Brajovým) písmem lze nazvat pouze jeho původní francouzský systém. Všechny následné adaptace na jiné jazyky, včetně češtiny (1876, Václav Malý), jsou písma brailleská (brajská), s malým písmenem „b“ a nikoliv velkým, jak píše dr. Volejník. Není to můj výmysl. Stále vycházíme z textu dr. Peňáze.
  4. Jsem spokojený, že dva z hlasujících členů RR SONS souhlasili s mým podnětem. Považuji to za úspěch. Děkuju jim, že tento progresivní systém upřednostnili.
  5. Doktor Volejník připomíná, že „už přes sto let se u nás říká „Brajl, Brajlovo písmo“. (V roce 1876 provedl první adaptaci Brailleova písma na český jazyk Václav Malý – pozn. J. S.). Nelze to pokládat za seriózní argument. Ono se toho říká! Dále se dopouští chyby, když připisuje dr. Peňázovi skloňování Brailleova příjmení jako „Brailla“. Příbuzné by bylo „krála“ a podobně! Tak to dr. Peňáz neuvádí. Správně je „Braille“, totiž „braje“. Ohrazuji se proti tomu, že mne dr. Volejník nepřímo označuje za autora návrhu. Tím je ovšem dr. Petr Peňáz, známý filolog. Já jsem jen jeho pojetí přijal a v poslední své publikaci uplatnil.
  6. Pokud se jedná o výslovnost Brailleova přijmení „Braj“, je správná. Například příjmení vynikajícího německého tyflopeda Zeuna (August Zeune) také čteme jako Němci (Cojne). Proč bychom neměli Brailleovo příjmení číst jako Francouzi?
  7. Doktor Volejník se dopouští pravopisné chyby, když píše slovo Brailleské (brajské) s velkým počátečním písmenem „B“ (Brailleovo, brailleské). Dále dr. Volejník soudí, že kdybychom měli Brailleovo příjmení (píše jméno) číst „pofrancouzsky“, museli bychom vyslovovat i francouzské „r“. To je až naivní. Například německá slova vyslovujeme jako Němci a nevadí, že říkáme „k“ a nikoliv „kch“.
  8. Dále dr. Volejník připisuje dr. Peňázovi, že užívá tvaru „Braillea“. Tak, to četl nepozorně. Správně „Braille (Braje)“, totiž bez dvou písmen „e“.
  9. Dovolte ještě poslední poznámku. Kdybychom byli konzervativní, ještě dnes bychom psali například dvojhlásku „ou“ jako písmeno „ó“ (vyhláška Ministerstva školství roku 1920), písmeno „w“ jako „ř“ s předsazeným bodem 5, „ch“ jako body 1, 2, 4, 5, 6. Nerozlišovali bychom ani velká a malá písmena (jako dříve), nebyl by pořádek v interpunkcích, nebyly by brailleské znaky pro počítačovou techniku (například „@“) a jiné. Paradoxem je, že právě i dr. Volejník se v roce 1995 aktivně zúčastnil na poslední rekodifikaci brailleského písma. A jaké potíže nám to působilo! Byl to mimořádně důležitý progresivní čin.


[ zpět na aktuální sdělení  |  zpět na úvodní stránku ]