Vážení přátelé,
vážené kolegyně a kolegové,

před časem jsem vám rozeslal CD s nahrávkou svého rozhovoru s PhDr. Janem Drtinou, zakladatelem Konzervatoře pro mládež s vadami zraku v Praze. Vedli jsme jej tři měsíce před jeho skonem, o jehož neodvratnosti věděl. Přesto se v myšlenkách cítil se svou školou citově úzce vázán a byl tak silný, že rozhovor neodmítl. Na jeho smrtelné posteli jsem mu slíbil, že udělám všechno, aby jeho osobnost byla po právu oceněna. Léta běžela, aby situace dozrála až na jaře roku 2012. Tu jsem intuicí vytušil, že to je ta pravá chvíle, že do vedení Konzervatoře Jana Deyla nastoupili lidé, a to hlavně vstřícná ředitelka, kteří jsou ochotní jednat. Jsou nakloněni se vrátit k historické pravdě, která byla dosud záměrně zkreslována. Projevili dobrou vůli seznámit se s osobností a významem PhDr. Jana Drtiny, který vybudování světově proslulé Konzervatoři pro mládež s vadami zraku věnoval celý svůj život.

Při obapólně otevřeném vstřícném a upřímném jednání schválilo ředitelství Konzervatoře můj návrh vyvěsit v budově pamětní desku s textem Koncertní sál Jana Drtiny. Bude odhalena slavnostním koncertem dne 8. listopadu 2012 v 18 hodin v prostorách Konzervatoře na Maltézském náměstí v Praze. Tímto aktem jsme zásluhou paní ředitelky MgA. Naděždy Ostřenské učinili první krok ve věci zviditelnění jména nevidomého zakladatele a budovatele Konzervatoře pro mládež s vadami zraku v Praze dr. Jana Drtiny.

Inicioval jsem, aby se ředitelka Konzervatoře paní MgA. Naděžda Ostřanská seznámila s paní Libuší Drtinovou, manželkou zemřelého Jana Drtiny. Je bohužel dost vážně nemocná a už delší čas prožívá v pražské nemocnici. Obě dámy se seznámily zatím pouze po telefonu. Paní ředitelka projevila o jejich vzájemný styk mimořádný zájem, a to by mohlo znamenat další posun v mé snaze, o které jsem paní ředitelku MgA. N. Ostřanskou i celé vedení školy a Klub zrakově postižených učitelů hudby informoval.

Zároveň děkuji za uznání ze strany několika nevidomých absolventů této Konzervatoře, i jiných osob, za velkorysost vedení školy i za mou iniciativu. Ozval se ovšem i jeden nesouhlasný názor. Pamětní deska o čestném pojmenování koncertního sálu jménem Jana Drtiny se už vyrábí. Bude odlita z bronzu. Věřím, že si najdete čas, abyste svou účastí na koncertu potvrdili správnost tohoto kroku. Podle poskytnuté informace budou rozesílány pozvánky a vyvěšeny plakáty. Rád bych, aby přijeli i mimopražští.

Pokud chcete číst dál, rád bych se vrátil snad k oprávněným, ale spíše jen zvědavým a možná zbytečným a někdy podezřívavým otázkám některých nedůvěřivců, které se týkaly osobnosti paní ředitelky MgA. Ostřanské. Informace najdete na internetu. Často si s ní dopisuji a mohu vás ujistit, že je bolestně nespravedlivě podezřívána bez důkazů, že by mínila přednostně přijímat vidomé studenty. Je to smyšlenka, která ji mrzí a nám škodí. Paní ředitelka nás ujišťuje, že Konzervatoř stojí o nevidomé a slabozraké studenty, ale ze základních škol pro NS ani s poradenských center nepřichází dost zájemců o studium.

Docela tragické je to s oborem ladičství. Nepřibude-li studentů, po dvou letech se tento tradiční obor uzavře. A zase by se obviňovalo vedení školy! Co dělat? Sejít se a problém zavčas začít řešit. Pokud ovšem již není pozdě, protože se podle mých informací ze shora uvedeného důvodu na některých školách hudební oddělení v počtech učitelů hry na hudební nástroje omezuje.

A jsou zde i ty maximálně trapné otázky, které nemají společenskou úroveň, ztrapňují naše učitelstvo. Paní ředitelka Konzervatoře MgA. Naděžda Ostřanská má plnou vysokoškolskou kvalifikaci a odpovídající odbornou aprobaci. Vystudovala pražskou Konzervatoř a AMU. Jedenáct let byla v angažmá Národního divadla, v Olomouci inspektorkou ZUŠ a konzervatoří, poté působila na Církevní konzervatoři v Opavě a v r. 2007 se vrací do Prahy.

Jestliže je objektivní pravda, že se rodí většina nevidomých či těžce slabozrakých dětí neschopná hudebního vzdělávání, tak je někde chyba, protože Konzervatoř nemůže ke studiu přijímat nevidomé ze zvláštních a pomocných či praktických škol.


Zodpovědně prohlašuji,

že tyto posudky o nedostatečné mentální úrovni nevidomých novorozenců vznikají předčasně a s největší pravděpodobností z neodborného přístupu již k nevidomým dětem raného věku, jejichž vývoj ovlivňuje nedostatek zraku a nelze jej neakceptovat. Zhodnocuji, zda posudky neinformovaných a tyflopedicky nepřipravených psychologů, kteří diagnostikují slepé děcko, jaké je v tomto okamžiku, a nikoliv dialekticky v jeho vývoji, jsou na odborné výši. Socialistická speciální pedagogika byla rozmetána, ale nová jako vědecká disciplína de facto nevzniká. Cosi bylo tragicky zmeškáno. A to „cosi“ je třeba zjistit kolektivní diskuzí.

Velmi si přeju, aby se všechny lidské vztahy osvěžily, aby si Společnost pro ranou péči, vedení mateřských škol, speciálních pedagogických center i ředitelství základních škol pro těžce zrakově postižené děti a žáky uvědomila svou plnou historickou odpovědnost obecně i k jednotlivým dětem, která leží právě na nich, aby naše světoznámá Konzervatoř s Ladičskou školou mohla i nadále připravovat nevidomé a slabozraké kvalitní absolventy, aby naše Konzervatoř zůstala na takové úrovni, že by hudba jako jediné umění, které nevidomý může poznávat cele a je provozovat jako umění, byla jim nejen k potěše, ale také pro zaměstnání, které je osvobozuje a zařazuje společensky tam, kde jsou užiteční. Všem lidem je fylogeneticky vložena touha být prospěšným, nevidomé nevyjímaje.

Milé kolegyně, vážení kolegové a přátelé, přeju vám, abyste žili v kulturním prostředí, kde nebudeme organizovat jen konzerty, nýbrž také koncerty. V tom mi prosím porozumějte. A bez naší světoznámé Konzervatoře to bude obtížné. Mohou se opakovat snahy neinformovaných státních úředníků o její zrušení, se kterými zápolil i její zakladatel PhDr. Jan Drtina.

PhDr. Josef Smýkal, v. r.

V Brně dne 9. září 2012.