|
[
zpět na aktuální sdělení
|
zpět na úvodní stránku
]
12. dubna 2011
Dne 30. března 2011 zemřel Jan Pražák, profesor konzervatoře
Jan Pražák se narodil v Brně dne 8. června 1932. Zraková vada se u něho projevila ihned po narození. Jeho matka byla pro zvláště svízelné rodinné poměry nucena dát dítě již v prvním roce jeho věku do brněnské opatrovny spolku Péče o slepé na Moravě a ve Slezsku. Do zařízení byly přijímány i děti s nejrůznějšími tělesnými a mentálními poruchami. Vládl zde kněz Norbert Doležel, který nedovedl nebo nechtěl vytvářet přiměřené výchovné ani citové prostředí. Podrobněji viz příslušné heslo Tyflopedického lexikonu jmenného. Tato instituce byla spíše azylem. Sloužily zde řádové sestry, kterých bylo na počet velmi těžce postižených dětí málo, a tak chovanci citově i tělesně strádali. Situace se změnila v době, kdy zde působily civilní učitelky. Později se ještě více polidštila v době, kdy do budovy tohoto zařízení byly umístěny i tři třídy školy Zemského ústavu pro nevidomé v Brně. Po nastoupení povinné školní docházky se malý Jenda začal učit hře na klavír. Nejdříve u Rudolfa Krchňáka, později u profesora Vladimíra Hawlíka. Jenda hudbu miloval a mimo hru na klavír to později zkoušel rovněž s houslemi. V roce 1950 byly ústavy pro nevidomé děti zrušeny a byla provedena diferenciace základních a středních škol pro nevidomé. Jan Pražák odchází do hudebního oddělení Deylova ústavu pro nevidomé v Praze, který byl právě zrušen a diferenciací se změnil na Odbornou hudební školu pro nevidomé. Na střední hudební škole byl přidělen do klavírní třídy jejího vedoucího Karla Hejdy. Zde se setkává se spolužákem, později světovým virtuózem nedávno zesnulým Antonínem Kubálkem. Pražák si vyzkoušel i hru na varhany, kytaru a také violoncello. U Františka Podluckého studoval ladění klavírů. Nakonec zůstává u svého milovaného klavíru. O tento hudební nástroj měl veliký zájem i teoretický, zúčastňoval se různých klavírních soutěží a svými uměleckým vystoupeními skvěle reprezentoval svou školu. Studoval různé klavírní metodiky i techniky, vcelku historii nástroje i teorii klavírní hry. To všechno proto, že si vytkl hudebně pedagogickou dráhu, kde později dosahoval těch nejlepších výsledků. Po vykonání státní zkoušky z hudby (1955) se hodlal vrátit do Brna, což se mu nepodařilo. Nastupuje proto do Lidové školy umění ve Mšeně. Vyučuje hře na klavír i tehdy módní akordeon, přípravné hudební výchově a hudební nauce. Vedl rovněž dětský pěvecký sbor. V roce 1962 přestoupil do Lidové školy umění v Kladně. Jeho žáci se zúčastňovali krajských soutěží a on sám se neustále zdokonaloval ve hře na oblíbený nástroj. Zvláště ho zajímala metodika klavírní hry, kterou neustále studoval soukromě i na metodických kurzech. Někdy zajížděl k nám do Brna a vedli jsme spolu dlouhé a užitečné rozhovory o činnosti těžce zrakově postiženého učitele hudby. Podporoval jsem ho při jeho rozhodnutí zvýšit si svou hudební kvalifikaci. V roce 1968 byl přijat k rozšiřujícímu studiu na Pražskou konzervatoř do 4. ročníku. Studoval u prof. Dítětové. Studium úspěšně zakončil v roce 1971. V roce 1973 byl na doporučení autora tohoto textu přijat ředitelem Janem Drtinou jako učitel na Střední hudební školu pro mládež s vadami zraku v Praze (později konzervatoř), nejdříve na částečný, později na plný pracovní úvazek. Vyučoval vždy s dobrými výsledky. Pro stejně zrakově postižené studenty měl při jejich studijních i osobních problémech upřímné pochopení. Jana Pražáka jsem si vážil nejen pro jeho osobnostní kvality, nýbrž také pro jeho lásku k povolání, která nám byla společná.
[
zpět na aktuální sdělení
|
zpět na úvodní stránku
]
 
|