Po dokončení inventarizace a přípravě architektonického zhodnocení prostory, která je oddělení pro slepeckou historii přidělena, bylo možné přistoupit k tematicky uspořádané přípravě jednotlivých pomůcek, přístrojů a strojů k jejich uschopnění pro veřejnou prezentaci. Rád konstatuji, že péče restaurátorů o jedinečné slepecké památky je skutečně prvotřídní. Obdivuji zvláště některé výsledky, kdy se pomůcka ukáže v pravé své podobě. Většina budoucích exponátů se již skví v igelitových obalech. Zbývá již jen několik složitějších strojů a elektronických pomůcek. A potom knihovna, která obsahuje několik set historicky významných děl nejen svým obsahem, ale především způsobem výroby různých slepeckých písem i jednotlivých svazků. V současné době ji připravujeme k soupisu a k přehledným signaturám. Větší část knihovny bude vystavena.

Maně si vzpomenu na situaci, ze které se Slepecké muzeum jen tak tak vymanilo. Málem by nad ním bděli laici, kteří nemají ponětí o bohatství, jež bylo za více než padesát let shromážděno k uctění našich předchůdců. Tím více si vážím vedení i ostatních pracovníků Technického muzea, kteří se starají, aby nové oddělení mělo vše, čeho je třeba k jeho provozu a aby se i jeho sbírky mohly zaskvět v nové expozici.

Historie slepectví tak získává stánek, ve kterém je možno najít dokumenty ze všech oblastí péče o nevidomé děti i dospělé osoby. Jak dnes již máme potvrzeno osobními návštěvami v několika podobných muzeích v zahraničí, je brněnské muzeum skutečným unikátem. V žádném zahraničním muzeu totiž nenajdete tematicky tak ucelené pojetí. Navíc se zahraniční muzea vlastně zaměřují na kolekce historického počátku vzdělávání slepců a nemají proto zájem o doplňování novými, například i soudobých elektronický pomůcek, ve kterých se vývoj ubírá obrovským tempem.

Brněnské slepecké oddělení má ve svých fondech i takové pomůcky, o kterých jinde nevědí. Při svých návštěvách v zahraničí jsem zjistil, že dokonce vedení tamních muzeí neví o některých předmětech, k čemu sloužily. Ve Vídni je to např. slepecké plnicí pero, v Paříži nic nevědí o Kleinově psacím stroji, vídeňské početní krabici, v Coupvray netušili k čemu sloužila např. Heboldova šablona, v Madridu jsem byl překvapen, když nám průvodkyně sdělila nesprávné informace o unikátní pomůcce, kterou mají ve fondech, že totiž sloužila k učení Braillovu písmu, ale je to přístroj, který zkonstruoval Fr. Picht pro dorozumívání slepce s hluchoslepým. Také si nevěděli rady s českým Kleinovým psacím strojem.

Jsem nanejvýš spokojený s tím, jak se postupně i v současné době slepecké oddělení stále doplňuje. Jen jsem trochu smutný nad tím, že prostora, která bude sloužit k instalaci slepeckých pomůcek, je už nyní malá, i když ještě před rokem se jevila jako dostatečná. Věřím, že ještě se dá mnohé změnit.