Zároveň má nový název, adresu i telefonické spojení.

Adresa:
Technické muzeum
odd. pro slepeckou historii
Purkyňova 99
612 00 Brno

Telefon:
05 - 4121 4409 (přímá linka)
05 - 4121 4410-16 (ústředna)

Fax a e-mail oznámím později.

K těmto strohým údajům bylo třeba dospět dvouletým úsilím o prosazení skutečné profesionalizace tohoto jedinečného zařízení, které v České republice jako jediné uchovává konkrétní vztahy ke zhodnocení rehabilitace osobnosti nevidomého člověka z historického hlediska. Dosažením nové cesty k tomuto cíli se bývalé Slepecké muzeum vyhnulo prostorovým problémům, které někteří členové Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých navrhovali řešit "vyházením starých krámů"! Muzeum jako odborné středisko vyřešilo neodborný dohled dobrovolných funkcionářů, z nichž někteří toto jejich zařízení ani nenavštívili.

Vedoucí slepeckého oddělení Eliška Hluší si je vědoma změn v nových vztazích, které bude usilovně budovat ve společenském i prostorovém prostředí ve prospěch života, vzdělávání a kultury nevidomých dětí i dospělých osob. I když tyto vztahy budou z objektivních důvodů dostavby budovy muzea z vnějších vztahů asi po dobu jednoho roku přerušeny, vnitřně se v této době připraví k obnovení styků se zrakově těžce postiženými lidmi i celou veřejností.

Slepecké oddělení má svou plně vybavenou pracovnu a vlastní depozitář. Jelikož stavební práce v budově muzea nejsou dosud ukončeny, nebude přibližně po jeden rok v provozu výstavní sál, který má rozlohu třikrát větší, než byl na Chaloupkově ul. Myslím, že se novou expozici podařilo vyřešit tak, aby se i v tomto velkém prostoru mohli nevidomí návštěvníci dobře orientovat.

Z nadační budovy na Chaloupkově ul. se nám odcházelo s tísnivými pocity a vzrušeně tlukoucím srdcem. Bolí nás, jestliže tuto nadační budovu nevidomý vysoký činitel Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých označuje jako poplivanou. My jsme ji milovali, jelikož byla darována nevidomým uživatelům z lásky. Tento výrok osobně cítím jako urážku. Myslím, že jsme se s budovou i lidmi, kteří zde zůstávají, rozloučili důstojně, i když s lítostí, kterou vyvolaly vzpomínky na činorodou práci. To, co zde dříve prožili nevidomí a slabozrací dělníci v dílnách, osamělí slepí lidé v ubytovně a činorodá devadesátá léta 20. století ji posvěcuje. Odborný zájem pracovníků bývalého Slepeckého muzea však převládl nad emocemi. Zanecháváme budovu novým lidem a prosíme, aby ji chránili proti devastaci i proti urážkám.