|
~ Hudebnost nevidomé mládeže školního věku ve světle jejich zvláštností poznávacích činností Diplomová práce - rukopis (Sylabus - výběr z textu) 1965 OBSAH 1. Úvod
Vliv zvukových projevů okolního světa Nezbytnost hudebního vzdělávání Význam intelektu
Hudební nadání a jeho složky Symptomy nadání ve výzkumu Absolutní hudební sluch Požadavky na jednotlivé ročníky
Vyšší ročníky Tónová citlivost Poznámky k učebním osnovám Vlivy školní výuky Některé zvláštnosti
Vlivy internátního života Slepecký bodový notopis Získávání hudebních představ Internát a nevidomý učitel Některé zvláštnosti O hudebním vzdělávání nevidomých
Význam literatury Divadlo, výtvarné umění, film, televize a pohybové umění 8. Seznam použité literatury 1. ÚVOD Tyflopedická literatura je velmi skromná na pojednání o hudebnosti nevidomé mládeže, Zvláště z hlediska jejich zvláštností plynoucích ze změněné poznávací činnosti. Proto jsou chudé i metody hudební výchovy na odlišnosti závislé v aplikacích všeobecných zásad. Literatura, kterou jsem měl k dispozici, neopomíjí všeobecná hesla o estetické výchově, ale těžko v ní nalézáme hlubší rozbor empirie, která v oblasti aktivní hudební činnosti nevidomých přináší mnoho poznatků. Nevidomí jsou vyučováni hudbě od prvních pokusů o jejich soustavné vzdělávání. V současné době se hudební aktivita rozrostla do nebývalé šíře. Má na tom svůj podíl Střední hudební škola internátní pro v Praze. Přesto, že nevidomých je jen malé procento naší společnosti, pokládáme za nevyhnutelně nutné jejich vzdělávání nejen z hlediska jich samostatných, ale i oni jsou schopni přinést společnosti mnoho dobrého a užitečného, což je také jejich přáním. Zvláštní hudební vyučovací prostředky nemohou být propracovány bez výzkumu hudebních zvláštností a poznání společných i rozdílných znaků, kterými se charakterizuje hudební citlivost vidomých a nevidomých dětí. Již na tomto místě mohu říci, že hudební vnímavost nevidomých má svá specifika, jež mají původ ve zvláštnostech tónové citlivosti. Tímto tvrzením se liším od některých jiných názorů projevených v použité literatuře. Je chyba, že výsledky a zkušenosti práce nejsou více uveřejňovány, i když nevidomí jsou řadu desítek let hudebně vzděláváni. Vinu nenesou jen sami učitelé hudby. Základní nedostatek je v tom, že po nich nebylo vyžadováno tyflopedické vzdělání, které by je mohlo mít k hlubšímu zamyšlení nad zpracováním faktů o vlivu zvláštností poznávacích činností na rozvoj hudebnosti. Gnozeologie je na tomto úseku zanedbávána. Nutí nás to učinit krok kupředu a položit si zásadní otázky směřující k prohloubení poznání takových zvláštností u zrakově těžce postižených dětí. To předpokládá nutnost obírat se i některými zvláštnostmi osobnosti nevidomého, protože intelekt člověka spolupůsobí na projevy nadání. Nejedná se jen o hudebnost samostatnou. Jakékoliv nadání se může rozvíjet a projevovat jen v aktivní činnosti. Není to umožněno jen vlohami, jejichž sídlo umísťujeme do kory mozkové. Aby se nadání mohlo projevit, musí být splněny další předpoklady, které nesouvisejí jen s osobností, důležitou složkou je okolí. Nadání se rozvíjí za účasti celého komplexu vjemů, které jsou zajišťovány receptory. Zprostředkovává se odraz okolního světa. Tato dostředivá cesta předpokládá nerušený průběh činností analyzátorů. Jedná se o celý odraz , který vzniká v aktivní činnosti. Odstředivé cesty jsou základem expresivních projevů nadání. Jsou závislé na cerebrospinálních funkcích, kde se převážně nacházejí genetické základy vloh. Na nadání se nemůžeme dívat jen jako na projevy ústřední nervové soustavy druhosignální. Vyšší nervovou činností musí být zajištěn úplný reflexní oblouk. Od podráždění až ke konečné reakci přes aferentační jevy, které jsou kontrolou reakcí. Protože máme na mysli dítě nevidomé, jedná se o defekt, který má vliv na charakter poznání, na reflexní činnost, na celou osobnost. Stanovil jsem si proto následující otázky:
b) v jakých podmínkách se vytvářejí hudební znalosti a dovednosti nevidomých žáků základních škol c) jaký vliv má změněná gnóze na hudební rozvoj d) jaký vliv má osobnost nevidomého na utváření hudební vnímavosti e) jaký vliv má hudebnost na utváření osobnosti nevidomého.
g) kde tkví zvýšené citlivosti ke zvukům a tˇonům a jaká je to síla, která pomáhá zdolávat tak velkou překážku, jakou je ztráta zraku h) Jaký má hudebnost a její rozvoj vztah k osobnosti nevidomého i) jaké jsou příčiny a podmínky, jež určují míru úspěchů v hudebním oboru j) je možné podepřít tvrzení o zvýšené tónové citlivosti nevidomých nějak zvláště nebo se v jeho rozvoji uplatňuje jen to, co u vidomých dětí? 2. HYPOTÉZA Svět nevidomého má své zvláštnosti. Je naplňován velkým úsilím. Poměrem úsilí a úspěchů se určuje míra naplnění života. Ohniskem veškerých snah a úspěchů jsou životní ideály. Vytvářením přiměřených ideálů se zabývá výchova. Vychází z objektivního faktu - slepoty. Nevidomé děti je třeba vychovávat ve hledání krásy světa. Jeden z pramenů je hudba, ve které získává nevidomé dítě své první estetické a umělecké dojmy. Z této situace vycházím. Nejdříve se míním zabývat podmínkami, o nichž soudím, že mají rozhodující vliv na rozvoj hudebnosti nevidomého dítěte raného a předškolního věku. V údobí embryonálního života se genetické vlivy podílejí na předpokladech kvality jedince stejnou měrou, bez závislosti na tom, zda se dítě narodí zdravé či slepé. Nemůžeme přijmout obecné a zastaralé tvrzení, že příroda sama dá jinde, když někde ubrala. Taková reciprocita neexistuje. Zkušenosti ukazují, že není rozdílu v hudebních předpokladech u dětí, které se narodily nevidomé a těch, které přišly o zrak v pozdějším dětském věku. Všechny jsou pro svou vadu nuceny věnovat mimořádnou pozornost okolním zvukům. Proto největší vliv na rozvoj tónové citlivosti má zvýšená citlivost pro okolní zvuky. V případě hudebních předpokladů se v tomto prostředí rozvíjí i citlivost k tónům, jelikož zvuky jsou pro nevidomé dítě primárním signálem. Vzdálenější objekty poznává podle jejich zvukových projevů. Učí se rozeznávat maminku podle hlasu, podle znaků jejích kroků aj. Později podobně poznává i své kamarády a ostatní lidi. Brzy se naučí rozeznávat zvuky přátelské a znaky příjemných požitků od těch, které mu nic dobrého nenaznačují. Toto vše od prvních vjemů. Jelikož hudba se rovněž projevuje zvuky, je nasnadě, že dítě, které je vybaveno zvýšenou hudební schopností, se projevuje tónově citlivěji. Hudba obohacuje život lidí.U nevidomých má tím větší význam, jelikož je to jedno z mála umění, které mohou poznávat jako umění a nikoliv pouze jako realitu. Všechny úvahy by byly zbytečné, kdyby nebyly uplatňovány ve výchově. Abych podpořil vniknutí do těchto oblastí, zvolil jsem metodu výzkumu. Má dvě části: výzkum v prvních ročnících ZŠ pokud možno ještě před soustavným působením školy. Srovnal jsem znaky hudebnosti dětí vidomých a nevidomých. Rozvoj hudebnosti jsem dále sledoval v průběhu školní docházky jako učitel hudby. Citlivost k tónům ovšem ani zdaleka není ještě hudební nadání. To obsahu mnoho dalších složek nevyjímaje volní i jiné vlastnosti osobnosti. Předpokládal jsem, že právě výsledky zvláštností poznávacích činností přivedou nevidomého k většímu zájmu o hudbu a tedy i dokonalejším hudebním činnostem. Výzkum měl tuto hypotézu podepřít nebo vyvrátit. 3. METODY VÝZKUMU Výzkum hudebnosti jsem provedl v základních školách pro nevidomé v Brně, Praze a Levoči.dále v běžných ZŠ na Balbínově ul. a lidové škole umění na Kosmákově ul. V Brně. Sledoval jsem vlivy předškolního života výsledky hudební výchovy jako vyučovacího předmětu a výsledky odborné hudební výchovy v LŠU a hudebních odděleních ZŠ pro nevidomé. Cílem bylo zjistit a porovnat výsledky vzájemně. Požadavky na vidomé i nevidomé děti byly stejné. Nejobtížnějším mým úkolem bylo vypracovat přiměřené metody. Přihlížel jsem k metodám, , které bohužel nebylo možné založit na jednom z nejdůležitějších ukazatelů nadání, poměr vynaložené práce k jejím výsledkům. Důvodem byly různé typy škol a navíc zohlednit zvláštnosti poznávacích činností nevidomých žáků. Metody, které jsou založeny na zkoumání vynaložené práce s dosaženými výsledky vyžadují přímou vyučovací činnost. Tuto možnost jsem měl pouze na LŠU. Měl jsem zjistit, jakým způsobem je rozvoj hudebnosti ovlivňován u nevidomých žáků. Způsob práce si vyžádal přímý styk s dětmi. Dotazníkovou formu jsem nepoužil. Sledoval jsem zájem o hudbu nezprostředkovaně. Charakteristickým znakem zájmu je chtění hudbu a zpěv provozovat. Otázky jsem nekladl přímo, ale v jiném kontextu. Stupeň hudebnosti může také ukazovat stupeň únavnosti při vyučování hudbě. Tu jsem v té době měl pouze na LŠU. K porovnání bylo třeba, pokud to jen bylo trochu možné, využívat stejnou denní dobu. Nemohl jsem ovlivnit vnitřní ani vnější podmínky žáka. Hlavním vnějším znakem mé práce byl klid a dostatek času. Použité metody jsem založil na tom, že hudební nadání je schopnost vnímat hudební zvuky a rozlišovat jejich vztahy horizontální i vertikální. Vyznačuje se dovedností hudbu provozovat zpěvem nebo hrou na hudební nástroj. Vnímal jsem následující symptomy hudebního nadání:
b) harmonická vnímavost c) schopnosti rytmické a vnímavost agogická d) hudební paměť pro melodii i rytmus e) tonální smysl dur i moll f) smysl pro konsonanci a disonanci g) schopnost hlasová h) schopnost tvůrčí. U nejmenších dětí jsem citlivost k tónům zjišťoval dovedností rozlišit dva tóny různé výšky. Zpočátku byly oba velmi vzdálené, postupně blízké až k malé sekundě. K tomu jsem měl k dispozici klavír. Dále jsem zjišťoval jak na děti působí konsonance a disonance. Hrál jsem akordy i intervaly - nejdříve velmi disonantní.. Pro starší děti jsem měl připraveny úkoly obtížnější. Podobně jsem zjišťoval i rytmickou vnímavost. Zvláštní metodu jsem si připravil pro zjištění, zda některé dítě má sklon k tzv. absolutnímu hudebnímu sluchu. Jednotlivé tóny jednočárkované kávy jsem označil jako:
d´= hranatý jako stůl e´= kulatý jako míček f´= to je špendlíček Požadavky, které jsem měl na žáky jednotlivých ročníků, jsou v diplomové práci podrobně rozepsány. Na požádání je mohu poskytnout. 4. VÝZKUM Vzhledem k prvnímu úkolu, tj. zjistit vliv života dítěte raného a předškolního období na citlivost k tónům u nevidomých dětí, bylo nutní, abych výzkum provedl v prvních ročnících, a to ihned počátkem září. To mně bylo umožněno. Dodržoval jsem zásadu, abych byl s dětmi v prostředí, které znají. Další zásadou bylo využít dětské hravosti a zábavy. Rovněž přizpůsobení se věku žáka bylo nezbytné. (V dalším textu popisuji prostředí jednotlivých škol a techniky výzkumu. V elementárních ročnících i ročnících vyšších. Uvádím dovednosti podle propozic výzkumu. Popisuji, jak a kolik žáků plnilo program, který je obsažený v notovém zápisu této práce. Sumář uvádím formou popisu výsledků v jednotlivých ročnících. Na požádání mohu dát k dispozici.) 5. VÝSLEDKY V době mezi 2.-7. Ročníkem ZDŠ je hudební rozvoj u nevidomých žáků velmi prudký. Je známo, že v období mladšího školního věku předčí nevidomé žáci své vidomé vrstevníky progresivnějším vývojem tvoření abstrakcí. Příčina tkví ve zvláštnostech poznávacích činností. Dobrá abstrahovací schopnost má vliv na rozvoj některých částí hudebního nadání. Hudební činnost se totiž neobejde bez těchto schopností. Svou úlohu v rozvoji hudebnosti rovněž hrají používané metody při vyučování. Nejdříve jsou založeny na náslechu. V této době začíná také povinné vyučování hře na hudební nástroje. Toto prostředí je rozhodující. Hudba zní po celý den. Již nejmenší děti jsou jí obklopeni. Svou roli mohou hrát i tzv. sekundární vlivy používaných metod. Napři.: zatím, co vidomé děti hrají na hudební nástroj podle not, a mají v případě dodržování notového zápisu jistotu správnosti provedení, nevidomé dítě takovou možnost nemá, hraje pamětně. Tato uvědomělá hra zpaměti je také příčinou rozvoje hudebnosti. Zásadní vliv má skutečnost, že nevidomé děti nemají možnost zprostředkovaných představ grafických, jelikož jejich hudební notace je dokonale písmenná, tj. Systém braillské notace se zakládá na sestavách písmen a jiných znaků. Vyskytly se námitky, že při výzkumu bylo třeba mnohých dětských dovedností manuálních a schopností hudebně sluchových. Jistě, že jakési latentní hudební nadání není nic platné jedinci ani společnosti. Každé nadaná se určuje tím, že má možnost projevit se aktivně. Bez této složky se nemůže mluvit o nadání jinak než jen o pokladech zakopaných, o které by sice zájem byl, ale nikdo neví, kde se skrývají. Nelze žádné nadání zjistit jinak, než prostřednictvím jeho projevů. Projevilo se několik zajímavých osobností, z nichž uvedu jen ty pozoruhodnější. Při vyťukávání rytmů jsem používal tužku. Jindy jsem používal bodátko, které se používá pro psaní bodového písma. Veliký zájem byl o předmět, který neznaly - tužku. Stalo se, že jsem nedodržel zásadu a místo na stůl jsem rytmus klepal na desku klavíru. To jen do té doby, než mně na to přišel jeden hoch. On měl totiž klepat na desku stolu a uvedl, že to není správné, chtěl rovněž klepat na desku klavíru. Vidomým dětem to bylo lhostejné, zvukového rozdílu si nepovšiml. Chlapcovo hudební nadání přitom nebylo nijak výrazné, ale měl skutečně vynikající citlivost ke zvukům. U nevidomých žáků jsem objevil několik případů absolutního hudebního sluchu právě výše popsanou metodou, kterou jsem vyzkoušel v prvním ročníku. Osvědčila se. (Další pozoruhodnosti jsou k dispozici na požádání.) Jak se ukázalo, rozvoj hudebnosti je u nevidomých dětí ovlivněn několika specifiky, která působí kladně i záporně. Zde jsou některá: vliv zvýšené pozornosti ke všem zvukům v kompenzační funkci, podporu hudební paměti, specifika orientace na klávesnici hudebního nástroje, problémy zprostředkovaného grafického hudebního záznamu, nutnost studovat skladbu pamětně, možnost zájmové činnosti, možnost věnovat se středoškolskému studiu hudby na speciální konzervatoři aj. Hudba je tedy uměním, které jako první může zprostředkovat estetické i umělecké zážitky nevidomému dítěti i dospělému člověku. V případě jiných umění to již tak jednoznačné není. (Kapitoly: Nevidomí a umění a Několik příkladů vynikajících nevidomých hudebníků vynechávám proto, že se těmto tématům věnuji v jiných pracích. Pokud máte o ně zájem, lze je rozmnožit.) 8. SEZNAM LITERATURY Cmíral, A.: Hudební pedagogika - Praha 1943 Drtina, J.: Presenční listiny - čas. Svět nevidomých 1947 Drtina, J.: K jubileu Deylova ústavu - časopis otázky defektologie roč. III. Drtina, J.: Výchova mládeže s vadami zraku - čas. Otázky defektologie roč. V. Druhý sjezd čs. Nevidomých hudebníků a jeho resoluce - čas. Svět nevidomých 1947 Hejda, K.: Slepec a hudba - čas. Hudební výchova 1940 Hoňková, D.: Čemu a jak se vyučovalo v největším slepeckém ústavě na Hradčanech - čas. Úchylná mládež 1934 Hodement, A.: Jak se slepec učí hudbě - čas. Hudební výchova 1935 Hula, E.: O vlivu hudby a zpěvu - čas. Hudební výchova 1935 Chhanovský, M.: Toulky slepeckými ústavy a spolky - čas. Svět nevidomých 1947 Informační spisek Macam - Praha 1935 Jesenský, J. a kol.: State z tyflopédie - Praha 1962 Kaňák-Vařechzhová: Mládež a hudba - Brno 1964 Kovář, J.: Referát - čas. Svět nevidomých 1947 Krchňák, R.: Slepí v dějinách hudby - čas. Svět nevidomých 1947 Krchňák, R.: Večer nevidomých umělců - čas. Svět nevidomých 1947 Krchňák, R.: K problematice elementárního vyučování hře na klavír - čas. Otázky defektologie roč. VII. Kubíček, L.: Notopis pro nevidomé v bodovém písmu - Praha 1926 Kubíček, L.: Notopis pro nevidomé - čas. Hudební výchova 1926 Kubíček, L.: Jak vyučovati slepce hudbě - čas. Hudební výchova 1926 Kulínský, B.: Máte hudební sluch? - Praha 1964 Lazar, R.: O hudební výchově při očních odděleních ÚNZ čas. Otázky defektologie eoč. II. Lýsek, Fr.: Hudebnost mládeže a její výzkum - Brno 1947 Lýsek, Fr.: Příprava ke sborovému zpěvu - Brno 1957 Mátejová, Zl.: Esteticke využitie pohybu při hudobnej výchove slabozrakých detí - čas. Otázky fektologie roč. CII. Mátejová, Zl.: Niekolko poznamok k metodike klavírnej hry pre slabozrakých - čas. Otázky defektologie roč. VII. Nálevka, B.: Slepec pedagog - čas. Hudební výchova 1938 Pollandová, E.: Společenské události - čas. Svět nevidomých 1947 Popelář, B.: Úvod do metodiky - Praha 1960 Příhoda, V.: Ontogeneze lidské psychiky - Praha 1963 Přípisy pánů profesorů - čas. Svět nevidomých 1947 Rokos, M.: Vidění hmatem - čas. Úchylná mládež 1926 Sborník Celostátní defektologické konference - Praha 1957 Péče o děti s vadami zraku, sborník - Praha 1957 Schejtlauerová, M.: Hudební a rytmická výchova - čas. Úchylná mládež 1937 Sokolowski, N.: Frustrace u nevidomých - čas. Zora 1963 Šarbach, Zd.: Předsudky nejzatvrzelejší - Zpravodaj SČSI 1964 Špička, A.: Starosti ústavů pro nevidomé - čas. Úchylná mládež 1932 Štampach, Fr. Jak poznávají a usuzují slepé děti - Praha 1958 Štefanovič, J.: Psychologie - Praha 1960 Teplov, B.: Schopnosti a nadání - Praha 1950 Teplý, J.: Organizace škol pro mládež vyžadující zvláštní péče - Praha 1963 Villey, P.: Svět slepých - Praha 1940 Villey, P.: Pedagogika slepých - Praha 1939 Zeman, J.: Kultura slepců - Praha 1935 [ zpět na seznam publikací | zpět na úvodní stránku ] |