Psal se rok 1916. Vychází almanach Jitřenka, první česká kniha pro nevidomé čtenáře, tištěná brailleským (brajským) písmem.

Všechno první je možné nazvat vlaštovkou připomínající nám, že jaro je tu. Ano, almanach Jitřenka byl tou zornicí, která naznačila rozkvět českého slepeckého písemnictví a tisku. Byl právě čas, kdy zuřila první světová válka a vrcholilo povědomí českého národa. Nevidomí již měli svou zájmovou organizaci Podpůrný spolek samostatných slepců (vznikl v roce 1902), který nejen v pražském ústředí, nýbrž i v oblastech českých zemí, mimo podpory českých nevidomých samostatně se živících řemeslníků i intelektuálních pracovníků organizoval kulturní akce, sbírky a výstavy výrobků nevidomých řemeslníků a ručních prací nevidomých žen. Z výnosů těchto i jiných akcí jejich podnikání finančně podporoval. Chudým a práce neschopným poskytoval peněžní příspěvky.

Nevidomí měli k dispozici už i svou adaptaci francouzské abecedy Louise Braille (lujse braje) na český jazyk. Podíleli se na ní tři čeští pedagogové působící na výchovně-vzdělávacích ústavech v Praze a v Brně. Byli to: Václav Malý (Praha – Hradčany, 1873), Jan Schwarz (Brno, 1888 a Václav Novák (Praha – Klarův ústav, 1891). Adaptace se rozvíjela ve školním prostředí těchto ústavů. Těžce se prosazovala, jelikož se na ústavech až do roku 1918 hovořilo převážně německy a používaly se německé knihy. Jen někteří učitelé vyučovali česky. Výjimkou byl později založený výchovně-vzdělávací Ústav v Praze na Maltézském náměstí (1910).

Tak tedy i prvopočátky českého slepeckého tisku, časopisů a knih, jsou spjaty s aktivitami Podpůrného spolku samostatných slepců (PSSS). Stalo se na koncertu nevidomých umělců v roce 1907, konaném v pražském Obecním domě, kde byl přítomen i bratr spisovatele Františka Ladislava Čelakovského, se kterým představitelé Spolku (PSSS) při poděkování za jeho účast, zapředli s ním debatu o svých úkolech a právě zde vznikla myšlenka založit nový český spolek s názvem Zemský spolek pro zaopatřování slepců (založen v roce 1910), který však (rovněž jako PSSS) neměl ve svých stanovách paragraf o vydávání knih pro české nevidomé čtenáře. Zemský spolek však založil ryze český výchovně-vzdělávací ústav pro české slepce, později zvaný Deylův.

Zemský spolek tedy také neměl ve svých stanovách zmínku o vydávání slepeckých tiskovin pro nevidomé čtenáře. Bylo zatím vytvořeno jen oddělení pro tisk, s výhleden založit nový spolek s názvem Slepecký tisk český. V tu dobu se začali vracet z válečné fronty zranění a osleplí a vojáci do civilu. Než bude založen spolek pro český tisk, rozhodl se výbor Zemského spolku vydat pro ně jedinou knihu. Vyšla s názvem Jitřenka v roce 1916 v brailleském písmu. Přinášíme obrázek a přepis jejího titulního listu.

Válečným slepcům
JITŘENKA
Kniha slepých
Roku války 1916
v Praze
Odborem pro slepecký tisk český.

Vlivem nevidomého člena výboru Karla Emanuela Macana, v té době již českého učitele v převážně německém pražském Klarově ústavu pro nevidomé děti a mládež, našel Zemský spolek v roce 1916 možnost, jak technicky zajistit vydání první české knihy tištěné brailleským písmem. Mohlo se tak stát jen ve spolupráci s Klarovým ústavem, který již vlastnil speciální tiskárenské zařízení typu Franze Hinze.

Pro vydávání českých slepeckých knih a časopisů dal Macan podnět k založení nového spolku známého pod názvem Český slepecký tisk (založen v roce 1917). A znovu vlivem Macanovy iniciativy se stalo prvním počinem již třetího slepeckého spolku začít pravidelně vydávat první český časopis v brailleském písmu nazvaný Zora.

Jeden výtisk almanachu Jitřenka je uchováván v archivu Oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně.

Jitřenka je cenným dokumentem nejen pro svůj obsah, ale především jako český prvotisk. Je velkého formátu a má 168 stran. Navíc je zároveň ukázkou tehdejší oboustranné techniky bodového reliéfního tisku a k tomu adaptace původní Brailleovy (Brajovy) francouzské abecedy na český jazyk. Není známo, kolik bylo vydáno výtisků.

Obsah almanachu Jitřenka

Rok 1917 počíná pondělím, proto jednotlivé dny v týdnu jsou označeny:^*) čárkou pondělí, středníkem úterý, dvojtečkou středa, tečkou čtvrtek, otazníkem, pátek, rozkazníkem sobota a závorkou neděle.^**)

Pohyblivé svátky připadají v roce 1917: Jméno Ježíš 7. ledna, Devítník 4. února, Popeleční středa 21. února, Hod boží velikonoční 4. dubna, Hod boží svatodušní 27. května, Nejsvětější trojice 3. června, Boží tělo 7. června, Navštívení panny Marie 1. července, Andělé strážní 2. září, Jméno Panny Marie 9. září, Slavnost růžencová 7. října, Posvěcení chrámu 21. října, Neděle adventní 2. prosince

DEYL, Jan, prof.: Úvod
BŘEZINA, Otakar: Z hudby pramenů – 13
SVOBODOVÁ, Růžena: Vítězná Nika – 14
ZAVORAL, J. M., opat: Císař, přítel slepců – 31
SVOJSÍK, Alois: Slepci na dálném východě – 35
GLOGOWSKÁ, Medynia, KŘIČKA, Petr.: Básně – 38
HÁJEK, Karel Bohuslav: Tomu, kdo v této chvíli umírá – 38
JESENSKÁ, Růžena: Jsem hvězda v modrém prostoru – 41
SVOBODA, Jaromír.: Zpěv víry – 42
KVAPIL, František: Málo štěstí – 43
SLÁDEK, Josef Václav: Do památníku – 43
BENEŠOVÁ, Lucie: Lesní vodopád – 44
SVOBODA, P. M.: Obrázek – 46
SVOBODA, Jaroslav: Slepci a živnosti – 59
SETKAL, J. S.: Slepci a esperanto – 69
BOHUSLAV, J. V., soudní rada: Právní ochrana nevidomých – 84
Hrst veršův, aforismův a sentencí – 90
SVOBODA, Jaroslav: Slepec učenec a státník – 98
HERMANN, Ignát: Píšťalka – 104
HERITES, F.: List v staré knize – 116
Několik časově opravených a upravených přísloví – 132
TŮMA, Alois, JUDr., zemský rada: O některých zařízeních pro osleplé vojíny a slepce vůbec – 133
WEGNER, J., živnostenský inspektor: Základní ustanovení živnostenského řádu – 147
Seznam členů odboru pro tisk český – 155
Doslov – 161
Ukolébavka. Píseň pro střední hlas s průvodem klavíru – 165

*) O kodifikaci českého brailleského písma se píše na jiných místech této práce. V té době se dvojhláska „ou“ psala jako písmeno „ó“, „w“ jako „vv“.

**) V této době se řadové číslovky psaly sníženě o jeden bod a bez tečky. Nejsou to interpunkce, jak se v textu píše, nýbrž řadové číslovky. Například číslice 1. jako čárka, 2. jako středník a podobně.